Když jsem objevila tohoto autora a s ním spojenou jeho první knihu, V lese visí anděl, tak jsem byla z příběhu nadšená. Nezapomenu na něj, tak jak nezapomenu na to, že to byla poslední kniha roku 2015, dočetla jsem ji necelou hodinu před půlnocí (ano, patřím mezi ty, kteří už na silvestra nechodí kalit)
Proto, když jsem se dozvěděla, že autor vydává novou knihu, bylo hned jasné, kdo ji bude mít a číst. Já. Jsem moc ráda, že to tak vyšlo a hlavně, že jsem se nemýlila. Jako spisovatele jej řadím mezi top autory, u kterých jsem opravdu jako trní, jak to všechno dopadne.
Jeho postavy jsou přesně takové, jaké očekávám od severského autora. Jsou přímé, jsou drsné, jsou někdy totálně mimo, ale hlavně jsou reálné. Což je pro mě, jako čtenáře, jedna z nejdůležitějších věcí.
„Ale pak se narodila Marion, jí bylo devatenáct a netušila, jestli to zvládne, jestli bude dost dobrá, a veškerý svůj čas tedy věnovala dcerce.
Do prdele.
Tohle musí zastavit!“
V tomto díle se inspektor dostane do křížku s někým, kdo zavraždil mladou dívku, která se najde nahá, uprostřed kruhu z peří. Rituál. Ale kdo, proč, jak?
Už tento minimalistický popis vám musí utvrdit v tom, že Sova bude detektivka, která se jen tak něčemu nepodobá. Neotřelý příběh, zajímavé a zvláštní postavy – slibuju, že spokojenost zaručena.
Doporučuji tento skvost nejen samotných fanouškům charismatického autora, ale také těm, kteří ještě neměli tu čest poznat tvorbu Samuela Bjorka, protože věřím, že jak Sova, tak jeho prvotina V lese visí anděl, si vaši pozornost zaslouží.
Pro všechny milovníky detektivek a také pro ty, jenž rádi hádají pachatele. Já to neuhodla. A to jsem si myslela, že už to vím. A opět jsem byla mimo.
Recenze
Řeší se jen jedna jediná vražda, takže namísto zajímavého vyšetřování je tu spousta nudné vaty, kde si policajti a vedlejší postavy řeší své osobní problémy alá seriál Ulice.
Vyšetřovací tým na mě působil jako zoufalá parta amatérů. Jeden chlastá, druhá fetuje, třetí je citově vyprahlý... Každému je pořád z něčeho špatně, při pohledu na oběť zvrací nebo se nadavují. Všichni jsou neustále unavení, protože špatně spí. Každý se všemu diví a nikdo nic nechápe, dialogy jsou samé "Co?" "Jak to myslíš?" "Aha."
Závěrečné rozuzlení je uspěchané a nijak zvlášť mě neuspokojilo. Velmi mě zklamalo až znechutilo, kdo se měl stát další vrahovou obětí, protože toto už je fakt klišé level 999.
Čekal jsem zkrátka něco víc, než naprosto rutinní detektivku, která nenadchne a navíc občas i trochu urazí.
Prostě spisovatel Bjork je špička ve svém oboru a každá jeho detektivka stojí za to. Pokud hledáte výbornou detektivku sáhněte po téhle krásné knížce.
Závěr mě dost vylekal a pak trošičku uklidnil.
Prostě správné psycho.
* vzhledem k tomu, že miluji detektivky ze sever Evropy, nebylo času na zbyt a koupil jsem knížku
* je to druhý případ hlavních hrdinů (ale podle mě to jde přečíst i bez znalosti prvního dílu)
* líbilo se mi, že se rozvíjí příběh hlavních hrdinů - autor se nesoustředí jen a pouze na detektivní zápletku
* podle mě se dočkáme i dalších dílů
Proto, když jsem se dozvěděla, že autor vydává novou knihu, bylo hned jasné, kdo ji bude mít a číst. Já. Jsem moc ráda, že to tak vyšlo a hlavně, že jsem se nemýlila. Jako spisovatele jej řadím mezi top autory, u kterých jsem opravdu jako trní, jak to všechno dopadne.
Jeho postavy jsou přesně takové, jaké očekávám od severského autora. Jsou přímé, jsou drsné, jsou někdy totálně mimo, ale hlavně jsou reálné. Což je pro mě, jako čtenáře, jedna z nejdůležitějších věcí.
„Ale pak se narodila Marion, jí bylo devatenáct a netušila, jestli to zvládne, jestli bude dost dobrá, a veškerý svůj čas tedy věnovala dcerce.
Do prdele.
Tohle musí zastavit!“
V tomto díle se inspektor dostane do křížku s někým, kdo zavraždil mladou dívku, která se najde nahá, uprostřed kruhu z peří. Rituál. Ale kdo, proč, jak?
Už tento minimalistický popis vám musí utvrdit v tom, že Sova bude detektivka, která se jen tak něčemu nepodobá. Neotřelý příběh, zajímavé a zvláštní postavy – slibuju, že spokojenost zaručena.
Doporučuji tento skvost nejen samotných fanouškům charismatického autora, ale také těm, kteří ještě neměli tu čest poznat tvorbu Samuela Bjorka, protože věřím, že jak Sova, tak jeho prvotina V lese visí anděl, si vaši pozornost zaslouží.
Pro všechny milovníky detektivek a také pro ty, jenž rádi hádají pachatele. Já to neuhodla. A to jsem si myslela, že už to vím. A opět jsem byla mimo.
Musím říct, že první díl se mi líbil o něco více. Tohle pokračování nebylo špatné, ale vadilo mi tam, když na něco přišli, trochu tu informaci nastínili a potom jsem si musela několik kapitol počkat, co vlastně vypátrali.
Jak se mi v jedničce líbil vztah Munch/Mia, tady se to nějak rozpadalo a Mia mi někdy lezla na nervy.
Zápletka příběhu je sice trochu zamotaná, kniha byla napínavá, místy i mrazivá a svoji úlohu k ukrácení času splnila.
Hlavní detektivové Holger Munch a Mia Krugerová vyšetřují případ mrtvé dívky. Mrtvé dívky, která byla nalezena nahá v lese, ve velmi nepřirozené poloze, na podestýlce ze sovího peří. Kolem ní svíčky umístěné do tvaru pentagramu. Vyšetřovatelé dlouho nemají žádnou stopu, pak se jim ale dostane do rukou video, na kterém je ona nahá dívka v nějakém sklepě, kde se mimo jiné mihne postava vraha převlečeného za sovu.
V knize se mísí několik dějových linií, někdy jsem byla lehce zmatená a nebyla si přesně jistá, v jaké časové lince se zrovna nacházím. Ale nakonec jsem z knihy jako z celku po přečtení vše zpětně pochopila. Nahlédnete do osobních životů nejen vyšetřovatelů, ale i podezřelých z dívčiny vraždy. První případ Holgera Muncha s názvem V lese visí anděl jsem četla až potom zpětně, ale myslím, že kdybych tak učinila dříve, více bych pochopila nějaké mě nejasné pasáže z této knihy. Týká se to hlavně vztahů mezi jednotlivými vyšetřovateli. Celkově si ale myslím, že knihy na sebe nijak zvlášť nenavazují co se jednotlivých případů týče, takže si klidně můžete jako první knihu přečíst právě tuto.
Pod pseudonymem Samuel Bjork se skrývá norský zpěvák, dramatik a textař Frode Sander Oien (1972). Ten má za sebou už obdivuhodnou kariéru. V jednadvaceti letech napsal a úspěšně publikoval první divadelní hru a od té doby je literárně činný. Jeho „vážné“ romány získaly řadu cen a oblíbili si je nejen čtenáři, ale i recenzenti. O tom, že Bjork umí psát, netřeba pochybovat. Psaní detektivek pro něj není obživou, ale příjemným zpestřením.
Bjork si psaní detektivek užívá, a tím pádem si vy budete užívat jejich čtení. Jako první vyšel román „V lese visí anděl“, který si brzy našel své nadšené příznivce. Aktuální „Sova“ je volným pokračováním vystavěným podle osvědčeného schématu. Bjork má načteno a díky tomu zná všechny triky svých kolegů detektivkářů. Pro své romány si vybral to, co se osvědčilo, takže jeho příběhy jsou předurčeny k úspěchu. V knize „V lese visí anděl“ i v „Sově“ pátrají policisté po úchylných vrazích, kteří mají podivné choutky.
Zatímco v románu „V lese visí anděl“ někdo věšel po lesích nevinná děvčátka, v „Sově“ vrah naaranžoval svou oběť jako sovu. Aby vás Bjork co nejvíce zmátl, přidal do knihy jakýsi prolog, který je na první pohled plný vodítek. Podobně funguje i první kapitola a vy máte hned zpočátku o čem přemýšlet. Ale pozor. Ony sovy v úvodní části jsou dvojsečnou zbraní. Všechno působí nadmíru bombasticky, proto můžete být na konci knihy lehce zmatení. Budete čekat kouzelnické triky, ale pointa je logická a na poměry žánru střízlivá. Na začátku je to pořádná divočina a postupně se mění v krimi román, který by se s přimhouřenýma očima mohl odehrát i ve skutečnosti.
Hlavním hrdinou je Holger Munch, policista ve středním věku. V jeho týmu se opět objeví atraktivní Mia a velký prostor tu dostanou i Holgerovi rodinní příslušníci. Holger i Mia jsou napsaní podle vzoru severských detektivů. Oba se něčím trápí a oba mají ve své minulosti něco, co by si přáli změnit. Holgerův smutek je latentní a on už se s ním dokázal naučit fungovat, kdežto Mia je čím dál víc rozháraná a její tělo si přeje, aby trápení už definitivně skončilo. Při pátrání po vrahovi mají k dispozici několik specialistů a pomáhat jim budou dokonce i lidé stojící mimo zákon.
„Sova“ má filmový potenciál a dá se říct, že připomíná scénář. Scény jsou perfektní, dialogy živé, jen občas si možná povzdechnete, že tu není víc literární omáčky, do které byste se mohli začíst. Postavy jsou výborně načrtnuté, ale na můj vkus se málo projevují. Holger Munch je podle svého autora geniální matematik milující neřešitelné úlohy. Bohužel svou schopnost demonstruje pouze v jednom příkladu, což je velká škoda. Holger proplouvá dějem se ctí, jako policista je více než schopný, ale já bych ocenila i nějaké ty oslňující dedukce Velkých detektivů (či matematiků).
Bjork je na jedné straně velmi poctivý, ale na straně druhé mu působí rozkoš zavalit vás spoustou falešných stop. Správné řešení máte před očima a je to padesát na padesát, zda zápletky vyřešíte. Záleží na tom, jak jste v žánru sečtělí, a jak se dokážete do autora vcítit. Co se týče náročnosti dedukcí, tak „Sova“ je zapeklitější než „V lese visí anděl“. Ale dost slov. Připravte si něco dobrého, hupsněte do peřin a pusťte se do skvělého čtení. Tahle kniha vás totiž nadchne i v případě, pokud se vám podaří vydedukovat, jak to vlastně celé bylo.
Ponuré podnebí Osla tentokrát nabídne rituální vraždu dospívající dívky, která je zavražděna a uložena v lese, na lůžku ze sovího peří v podivné pozici připomínající satanistický pentagram.
Případ zastihne Holgera Muncha v komplikovaném životním období, kdy se pokouší vyrovnat s minulostí – dávnou ztrátou manželky, kterou však stále miluje a jen velmi těžce nese oznámení o jejích zásnubách. Zároveň se mu pomalu daří zlepšovat vztah s dcerou Miriam a stále neúspěšně se snaží upřednostnit svůj soukromý život před prací. Když mu při rodinné oslavě zazvoní telefon skoro vděčně přijímá oznámení o podivné vraždě a hned vyráží na místo činu.
Rituální podtext celého vražedného aktu je Holgerovi jasný na první pohled a je mu jasné, že se v tomto případě neobejde bez pomoci momentálně suspendované kolegyně Mii Krugerové …Holger neváhá, obratem začíná řešit její návrat do práce a po jejím nástupu se začínají odkrývat souvislosti a fakta zrůdného zločinu. S vyjasněním případu nemálo pomůže náhodně nalezené video, které jak se ukazuje, přímo souvisí s vraždou a mohlo by se zdát, že dopadení pachatele je na dosah. Případ komplikuje Miina závislost na prášcích s alkoholem a Holgerovo duševní rozpoložení, které se promítá do práce celého týmu, a tak nalezená fakta zdánlivě směřují do slepé uličky. Když už se Holgerovi zdá, že nemůže být hůř, dozvídá se, že se záhadně ztratila jeho dcera Miriam.
Kniha má rozhodně zajímavý potenciál, který však zadusí naprosto příšerné dialogy nejen hlavních hrdinů a bohužel opět nedotažené charakteristiky. Při čtení neustále obtěžují milionkrát opakované informace o psychických problémech detektivů, jejich závislostech a osobních selháních. Nedostatky v charakteristikách autor nahrazuje obsáhlým popisem deviantního chování, ale v souvislosti s první knihou V lese visí anděl působí toto zpracování vykradeně.
Autorovi nelze upřít fantazie a důmyslné kombinování dějových linek tak, aby se čtenář nezačal předčasně nudit a velmi dobře dávkuje napětí v jednotlivých kapitolách. Rozhodně by stálo za to rozvést např. esoterické souvislosti s motivem vraha a vynechat víše nesmyslných dialogů a do nekonečna omílané hroucení detektivů.