New York, 1909. Zaoceánským parníkem přijíždí z Itálie mladá matka s malým synkem, aby si v Americe splnili svůj sen o lepším životě. Jejich naděje však záhy utrpí velkou trhlinu, neboť ve zbídačelém ghettu v newyorské čtvrti, kde se ocitnou spolu s dalšími přistěhovalci z celého světa, diktují...
číst celé
New York, 1909. Zaoceánským parníkem přijíždí z Itálie mladá matka s malým synkem, aby si v Americe splnili svůj sen o lepším životě. Jejich naděje však záhy utrpí velkou trhlinu, neboť ve zbídačelém ghettu v newyorské čtvrti, kde se ocitnou spolu s dalšími přistěhovalci z celého světa, diktují pravidla brutální gangsteři a jejich poskokové. Pokud tu chce člověk přežít, nesmí měnit zavedená pravidla. Ledaže by měl charisma a neuvěřitelný dar fantazie.
Román, jenž nás zavádí do prostředí rodícího se filmového průmyslu, rádia, Brodwaye, reklamy, mrakodrapů a luxusních automobilů, vypráví o velké lásce a houževnatosti snu, který zvítězí nad tvrdou realitou.
schovat popis
Recenze
Když jsem knihu začala číst, tak jsem nejdříve nechápala - znásilnění? Hrubost k ženám? Klasika? Vážně. Postupem času jsem pochopila, proč a jak. Toto dílo Vám bude dávat smysl, určitě to není ztráta času a hlavně si z toho něco odnesete. Teda já to tak určitě mám, protože po dočtení mám pocit lehkosti, totálně drsný klid na duši, usmívám se. A pár minut na to se zase mračím, když si vzpomenu na některé části, které byly, neumím použít vhodné slovo, "realisticky syrové".
Co mi na knize vadilo, bylo veliké množství gramatických a tiskových chyb.
P.s.: ale přečtěte všechny, stojí za to...
Milé, příjemné čtení. Je zde všechno, Napětí, hrubost, láska, bolest i štěstí, Děj plyne rychle, osudy hrdinů se proplétají. Připouštím, že chvílemi to bylo sladké, žánrově bych to zařadila jako román pro ženy, Ale knížka se mi líbila, takové oddychové čtení. Doporučuji k přečtení protože za to opravdu stojí už jen kvůli námětů stylu psaní a také hezké vobalce
Doporučuji všem, kdo má rád tuto dobu... :)
Příběh začíná klasicky, vy očekáváte a říkáte si proč to autor píše? Ale pak vám to všechno začne zapadat. Najednou tomu rozumíte, chápete a děkujete autorovy, že napsal další takhle těžkou knihu. Luca Di Fulvio by měl být zařazen do takové té "povinné" literatury.
Možná mě pouze trochu mrzelo, že zlo zůstalo nepotrestáno tak dlouho