Když člověk stojí v koutě, může si všimnout spousty úžasných věcí. Ale pak přijde chvíle, kdy je třeba vykročit na parket a začít opravdu žít.
Strhujícímu románu Stephena Chboskeho o dilematu mezi nečinností a touhou se dostalo nadšeného přijetí, vyvolal polemiku a získal miliony oddaných...
číst celé
Když člověk stojí v koutě, může si všimnout spousty úžasných věcí. Ale pak přijde chvíle, kdy je třeba vykročit na parket a začít opravdu žít.
Strhujícímu románu Stephena Chboskeho o dilematu mezi nečinností a touhou se dostalo nadšeného přijetí, vyvolal polemiku a získal miliony oddaných čtenářů. Příběh o dospívání na střední škole, který Charlie vypráví v dopisech, je otevřenější a důvěrnější než leckterý deník, zároveň vtipný i sžíravý. Nevíme, kde Charlie bydlí, ani komu píše - máme jen slova, o která se rozhodl podělit. Zmítán touhou žít svůj vlastní život i touhou vymanit se z role, která mu připadla, prozkoumává dosud neznámé území. Před ním se otvírá svět prvních lásek, rodinných dramat i nových přátelství. Svět sexu, drog a Rocky Horror Picture Show, kde klíčem ke štěstí může být například ta správná píseň, díky níž se můžete řítit tunelem a cítit se nekonečně.
V Charliem se Chboskemu podařilo stvořit vypravěče, který vás uhrane a přenese zpět do divokých a intenzivně prožívaných dní na prahu dospělosti, kdy se život podobal jízdě na horské dráze.
schovat popis
Recenze
Kouzlo knihy je opět (jako v případě Kdo chytá v žitě) její univerzálnost. Charlie je zvláštní chlapec, který se potýká se specifickými osobními problémy, zároveň je ale úžasně pochopitelný pro každého, kdo vezme knihu do ruky... Jeho pocity jsou pocity citlivého mladého člověka, jeho kamarádi jsou kamarády, kterých si ohromně vážíme, pokud máme privilegium takové mít, nebo po nich toužíme, pokud je nemáme... K tomu přidejme nostalgii na "staré dobré časy" (vždyť lidé na starých fotografiích vždycky vypadají šťastněji, než jsme my teď, ne? :) ).
Knihu doporučuji všem... introvertům, snílkům, idealistům... a těm, kdo stávají v koutě a vědí...
Příběh vypráví o Charliem, (je to vlastně jeho deník), který je docela introvert, který rád čte. Skamarádí se se Sam a Patrickem. V dopisech je Charlie otevřenější, než jaký je ve skutečnosti.
Už jsem teda četla lepší knihy, ale jako vyloženě oddychovku, ji mohu doporučit.
Příběh trochu pochmurného rázu . Ale získal si mě neskutečně . S Charliem se myslím dost lidi ztotožní aspoň v nějakém ohledu . S tímto příběhem je to jako na houpačce , občas se zasmějete , občas vás naopak trochu rozesmutní . Asi to nebude to “pravý kafe” pro každého , každopádně pro mě určitě ano a tak ho vřele doporučuji . Knížka se skvěle čte a Charlie je nanejvýš sympatický, citlivý a hodný mladý kluk , který si získá hodně z vás .
Charlie není moc společenský, stále věří pohádkám a mě přišel trochu bláhový. Taky je upřímný stylem, že takového člověka by jste asi nepotkali.
Kniha je vyprávěná formou dopisů, teď to bývá velký trent. Ale mi do konce knihy nezjistíme, komu jsou adresovaný.
Moc se mi líbilo, jak se vyjadřoval. Pocity, které ho sužovali jsem prožívala s ním a moc jsem si přála, aby byl šťastný.
Jako první jsem viděla film, který byl pro mě takový průměr, kniha je ale o mnoho lepší.
Jsem v takových rozpacích, zda se mi kniha spíš líbila nebo jsem byla spíše zklamaná, jsem na takovém tom pomezí.
Ano, často nás v zápiscích, pocitech šokují ty skutečnosti, které by jsme nepřáli nikomu, na stranu druhou tím, že se o knize tolik mluví, člověk čeká něco víc. A myslím, že tahle kniha je prostě krásná, tajemná a nesoucí spousty zajímavých myšlenek, ale musíte ji číst BEZ očekávání.