Košík
zboží
(prázdné)
Kontakt
Účet
MEGA VÝHODNÉ
„Když se do bílé polevy dostane byť jen jedna kapička jiné barvy, už nikdy nebude sněhobílá. S lidmi je to stejné.“ Takto učí královna Ku-klux-klanu malé děti, jak správně připravit vánoční dort. Co je to vlastně Ku-klux-klan a jak je vůbec možné, že myšlenky nepatřící do 21. století jsou stále...
číst celé
„Když se do bílé polevy dostane byť jen jedna kapička jiné barvy, už nikdy nebude sněhobílá. S lidmi je to stejné.“ Takto učí královna Ku-klux-klanu malé děti, jak správně připravit vánoční dort. Co je to vlastně Ku-klux-klan a jak je vůbec možné, že myšlenky nepatřící do 21. století jsou stále živé a v rozkvětu? Děsivé obrazy hořících pochodní a bílých hábitů totiž nepocházejí ze středověku, jsou poselstvím dneška. Odpověď hledá polská reportérka Katarzyna Surmiak-Domańska přímo na sjezdu Ku-klux-klanu ve státě Arkansas, kde tuhle extremistickou organizaci prozkoumala zblízka. Protože právě tady se tahle „bílá organizace“ před sto padesáti lety zrodila, tady vycházely pohlednice připomínající lynče Afroameričanů a tady i dnes můžete v lesích potkat postavy s pochodněmi zahalené do bílých kukel. Kniha Katarzyny Surmiak-Domańské Ku-Klux-Klan. Tady bydlí láska se dostala do finále prestižní polské literární ceny Nike. Kniha vychází v překladu Jarmily Horákové.
schovat popis
- Nakladatel: Absynt
- Kód:
- Rok vydání: 2017
- Jazyk: Čeština
- Vazba: Bücher – Taschenbuch
- Počet stran: 298
- Šířka balení: 11.5 cm
- Výška balení: 18.5 cm
- Hloubka balení: 2.8 cm
- Váha balení: 276 g
Recenze
Obrovský mínusem a vlastně jediným důvodem, proč strhávám jednu hvězdu, je samotná autorka. Tak namyšlenou a do sebe zahleděnou pipinku, abys pohledal. Všichni v Klanu jsou hnusní a tlustí a jejich myšlenky jsou k smíchu. Stačí ale, aby slyšela, že vedle pastora za jízdy v rauši seděl Ježíš a celá zjihne. Klan je hnus, ale Černí panteři (tedy černošská organizace ne nepodobná Klanu) byli vznešení bojovníci za černá práva.
Díky knize vám dokážu říct co to je, kdy to vzniklo, proč to vzniklo, jaké byli následky, jak to vypadá s KKK teď, a dokonce proč nosí bílé kápě. :D Takže kniha rozhodně splní svůj účel a už se těším na další Absyntovku. :)
Za mě jedna z nejlepších knih, co jsem v roce 2019 přečetla.
Jak mě, tak očividně i Katarzynu Surmiak vždy zajímalo, jak je to s tou white pride v Americe. No a zatímco já si to v klidu přečetl na záchodě, Katarzyna tam musela jet to napsat. Pali vs. autorka 1:0.
Reportáž je to příjemná a svižná, především proto, že Katarzyna hledí na amíky očima správně nadutýho evropana, kterej pohrdá všema těma wallmartama a obezitou, což někdy v knize zmiňovala kupodivu až moc. Nicméně, šokující informace, že všichni jí hranolky a nikdo nechodí pěšky jsem už jaksi věděl, takže hodnoceno čistě investigativně, knížka docela klouže po povrchu, srovnává různý zdroje a základní historický informace a tak zhruba rozkresluje podstatu toho, co se dělo. Což je fajn. Ukázalo se totiž, že Morgan Freeman nebyl první černoch všech dob.
Víc kniha nabízí pouze dialogy a osobní příběhy několika členů KKK, které v mnohých případech nejsou vlastně až tolik zajímavé, respektive to co blekotají je taková klasická ukázka toho, co má většina white trash nasráno v mozku. Co je tedy na knížce nejlepší je asi to, že dokáže evropanovi, kombinací výše zmíněnýho, trochu objasnit, proč vlastně white trash existuje a jak je možný, že si myslí to co si myslí a co to vlastně znamená pro černoši, když teď nějakýho zastřelí policajti. No prostě klasický americký problémy. Mě nějakej širší kontext chyběl a teď už se nedivím, že před pár desetiletími pochodovalo 40 000 KKKáček Washingtonem.
PS: Na mnoha místech knihy se vyskytuje David lynč.