Košík
zboží
(prázdné)
Kontakt
Účet
Nádherně zdobená šála, předávaná z generace na generaci, pojí dvě newyorské katastrofy a také dvě ženy, které se musí vypořádat se ztrátou milované osoby. V poetickém příběhu o lásce autorka staví hrdinky a čtenáře před dilema pravdy a lži, které lze jen těžko jednoznačně rozhodnout.
číst celé
Nádherně zdobená šála, předávaná z generace na generaci, pojí dvě newyorské katastrofy a také dvě ženy, které se musí vypořádat se ztrátou milované osoby.
V poetickém příběhu o lásce autorka staví hrdinky a čtenáře před dilema pravdy a lži, které lze jen těžko jednoznačně rozhodnout. schovat popis
V poetickém příběhu o lásce autorka staví hrdinky a čtenáře před dilema pravdy a lži, které lze jen těžko jednoznačně rozhodnout. schovat popis
- Kód:
- Rok vydání: 2020
- Jazyk: Čeština
- Vazba: Pevná s přebalem
- Počet stran: 334
- Šířka balení: 16 cm
- Výška balení: 22 cm
- Hloubka balení: 4 cm
- Váha balení: 540 g
Recenze
Jsem moc ráda, že jsem dostala k takovému krásnému příběhu, který by si měl přečíst každý, kdo má rád nejen romantiku, ale příběhy o cestě k uzdravení duše a k chuti znovu pořádně žít. Po dlouhé době to pro mě zase bylo čtení, které mě chytilo u srdce. schovat popis
Jsem moc ráda, že jsem dostala k takovému krásnému příběhu, který by si měl přečíst každý, kdo má rád nejen romantiku, ale příběhy o cestě k uzdravení duše a k chuti znovu pořádně žít. Po dlouhé době to pro mě zase bylo čtení, které mě chytilo u srdce.
Tato kniha vypráví příběh dvou žen. Jedna se nachází v r. 1911 a druhá v r.2011.
Co ty dvě mají společného? Obě totiž vlastní vlněný šál- Challis.
Oba příběhy jsou skvěle napsané, plné lásky a zajímavých zvratů !!!
Je to horká novinka tohoto jara , kterou jsem přečetla skoro jedním dechem !!!
Jíst prostě také musím🙈.
Určitě mohu jen doporučit !!!
Zato Taryn se v knize tak často nevyskytuje. Má zde o trochu menší roli, ale i tak její příběh je skvěle napsaný. Jiná událost, ale podobně zasažený osud. Když to vezmu, tak zrovna Tarynin osud mi zde přišel mnohem krutější a sem tam jsem zůstala v naprostém v šoku. Hlavně, když vezmete v potaz, že se něco takového mohlo i stát. Přiznám se vám, že jsem byla i chvíli dojatá.
Velkým plusem pro mě bylo, že se zde vyskytují krátké kapitoly. Už jen díky tomu mi přišlo, že mi čtení poměrně rychle utíkalo a snadno jsem si mohla dočíst kapitolu, kdykoli jsem potřebovala.
Když to shrnu, tak kniha určitě stojí za přečtení. Pro mě se stala mou další nejoblíbenější a zároveň první nejlepší knihou, co jsem tento rok přečetla.
Určitě doporučuji, krásný příběh.
Autorce napsala moc hezký příběh a krásné spojení šály a dvou žen.
V knize se střídá pohled Clary a Taryn. Obě hlavní hrdinky jsem si oblíbila, z jejich příběhu bylo cosi cítit. Už při čtení jsem přemýšlela, jaký pocit z této knihy mám. A pořád nemůžu říct, že se mi to nelíbilo nebo líbilo. Kniha se četla opravdu moc dobře, akorát mi to přišlo občas zdlouhavé, pozitivní je to, že jako v klasické pohádce byla zápletka a na konci je všechno tak jak na začátku v podstatě. Knížka má opravdu hezkou obálku a originální námět.
Odehrává se v přítomnosti a minulosti a obsahuje příběhy dvou žen s podobným osudem, které jsou protkány víc než se na první pohled zdá. Více se ale zaměřuje na osud zdravotní sestry, která žila v minulém století. O to je to dle mého zajímavější. Na první dojem to samozřejmě působí jako román s běžnou zápletkou. Čím více se však dostáváte do hloubky, tím víc máte pocit, že děj nabírá zajímavých obrátek a dostává téměř detektivní nádech a za to ode mě dostává velký palec nahoru.
Kniha na vás přímo dýchá minulým stoletím. Autorka skvěle vystihla atmosféru minulé doby a krásně popsala i místo kde se děj odehrává. Jak zjistíte na konci knihy, bylo jejím záměrem na toto místo upozornit a to se jí také skvěle povedlo. Ellisův ostrov, který se stal důležitým dějištěm pro Ameriku si to určitě zaslouží.
Také se mi líbí, že kniha zajímavě spojuje minulost s přítomností a ukazuje, jak se tyto věci dokážou téměř záhadně prolnout. I jeden obyčejný ženský šál může mít zajímavou historii a je hezké, že se dle mého názoru i na tuto věc autorka snažila svým způsobem upozornit. Že i zdánlivě obyčejný dárek v podobě např. řetízku od babičky má svoji historii a měli bychom si takových věcí vážit. Takže knihu určitě doporučuji, ať už jste milovníky románů nebo jen hledáte zajímavé čtení.
Nelituju tohoto rozhodnutí, protože román z pera Susan Meissner je naprosto skvělý, bavil mě a dokázala jsem se do hlavních postav vcítit téměř na sto procent.
Jak už je napsáno v oficiální anotaci, děj se odehrává ve dvou rovinách.
Jednou z nich je rok 1911, kdy hlavní hrdinka tohoto příběhu, Clara, zažila obrovský požár v budově, kde pracovala a na vlastní oči viděla smrt.
Druhou rovinou je rok 2011, kde je pro změnu hlavní hrdinkou Taryn, která na vlastní oči viděla pád dvojčat a jen tak tak, že si zachránila svůj život.
Obě ženy pojí jedno – ač to samozřejmě netuší – šál s aksamitníky. Tento šál se ocitne nejdříve u Clary, poté podnikne spolu se svou majitelkou spoustu cest, aby se dostala k Taryn, které změní život.
„Myslím, že je možné vzpomínat bez bolesti na někoho, koho jste miloval a ztratil, a přitom to vnímat jako velké požehnání, že jste toho člověka vůbec poznal, ačkoli jen na krátkou dobu.“
Spousta čtenářů, troufám si tvrdit, že čtenářek, má rádo prolínání více časových rovin v příběhu.
Ovšem autor to musí umět napsat. Aby přeskakování bylo plynulé, abychom se ve čtení neztráceli a dokázali si na konci vytvořit celistvý příběh, jak to bylo od začátku až do konce. Ohnivé květy jsou přesně takové, jaké mají být. Čtou se jednoduše, děj je jasně daný, a spolu s hlavními hrdinkami podnikáte spoustu zajímavých, ale také „nudných“ cest, které ovšem k obyčejnému – reálnému životu patří.
Líbí se mi pocit, který ve mě kniha vyvolala a to ten, že se tohle všechno klidně mohlo stát. S čistým svědomím můžu věřit tomu, že někde nějaká Clary žila, že někde žije Taryn, samozřejmě pod jinými jmény a já si o nich a jejích životech přečetla.
„Člověk, který učiní váš život úplným, není ten, kdo s vámi prožil všechny roky vaší existence, ale ten, díky komu vám stálo za to žít, bez ohledu na to, kolik času vám bylo dáno po jeho boku strávit.“
Ohnivé květy je poutavý, poetický román, který si oblíbí čtenářky, jež mají rády romanticky laděné příběhy.
Je zde spousta tragických událostí, které vás nenechají chladnými, ale také několik bodů, které vám dají naději, že všechno se jednou v dobré obrátí.
Velké plus vidím také ve stylu autorčina psaní. Dokázala dát razanci tam, kde bylo potřeba, aby zvýšila čtenářův tep, a ač se jednalo o banalitu, najednou to až taková banalita nebyla.
Autorka má cit pro to, aby obyčejné vyprávění trochu povýšila, aby do reálných situací zasadila svou fantazii tak, že vše působilo přesvědčivě a opravdově.
Nemůžu říct, že by mi hlavní hrdinky imponovaly, obzvlášť Clara mi lezla místy fakt na nervy, ale nebylo to způsobem, který bych nezvládla. Bylo to dané samozřejmě i rokem, ve kterém žila, ale také tím, jak byla vychovávána a hýčkána. V jednu chvíli musela sebrat odvahu a postavit se své realitě čelem a v ten okamžik mi na nervy lézt přestala. Konečně se dívala na svět tak, jak se má, a i když se nestala ani potom mou oblíbenkyní, aspoň mi ušetřila nervy. 🙂
„Nevzdávej se lásky jenom proto, že máš strach, že tě rozdrtí. Láska je v tomto křehkém světě jedinou neměnnou skutečností.“
Tento příběh, Ohnivé květy, kde hlavní roli hraje šál s aksamitníky, ztráta blízkých osob, hledání sebe sama a udržování tajemství, je opravdu úžasným vyprávěním, které se musí líbit každé romantické duši.
Hledání té opravdové lásky dá vždycky zabrat, někdy se to ani nepovede, ale v tomto příběhu se dozvíte, že nikdy se nesmíte vzdát.
Kniha je kouzelná nejen co se děje týče, ale také myšlenkami, které se na stránkách ukrývají. Nejednu jsem vám tady napsala, ale je jich v knize mnohem více a abyste pochopili všechno, co se autorka snaží předat dál, je potřeba vzít do ruky Ohnivé květy, začíst se a užívat si New York za života Clary a Taryn.
Děj se zaobírá hlavně city a myšlenkami hlavních hrdinek, hlavně tedy ztrátou a smutkem. Tento vyšperkovaný styl psaní mě dokonce několikrát donutil k slzám, ačkoliv normálně u knížek skoro vůbec nebrečím, ale toto bylo tak reálné, že to jinak ani nešlo. Někde jsem se setkala s názorem, že autorka píše hodně povrchově, že je to velice jednoduchý styl psaní, což já ale rozhodně neberu jako negativum. Spíše naopak, myslím si, že když styl autora je lehčí, je čtenář více připoután ke knize, a tím se mu ve většině případů může také víc líbit. Rozhodně budu ráda, když se o váš názor se mnou podělíte v komentářích.
Je to román, tudíž musí být jasné, že se zde bude vyskytovat plno lásky, ale nejen té milostné, ale třeba i ve vztahu matky a dcery nebo ve vztahu k práci. Pro mě bylo strašně hezké pozorovat, jak se láska proplétá s smutkem, který obě hrdinky sužuje. A jak tato skutečnost čtenáři dává pocit, že láska je lékem na smutek.
Jsem hodně romantická duše a někdy mám velkou chuť číst pouze romantické knihy. Občas se setkám se slabšími, které mi nic nového do života nepřinesou a někdy s těmi skvělými jako je například tato kniha, které mi určité pohledy na život pozmění nebo o nich alespoň začnu více přemýšlet. Za mě je tato kniha skvost mezi romantickými knihami a rozhodně ji můžu doporučit. Myslím si, že toto nebude moje jediná zkušenost s autorkou.
Autorka využila tolik oblíbeného motivu, kdy se prolínají dvě časové linky, aby ve finále nabídly ucelený a propojený příběh, v němž vše zapadá na správné místo. V případě Ohnivých květů je větší pozornost věnována linii z roku 1911, v níž vystupuje zdravotní sestra Clara. Susan Meissner nastiňuje chod nemocnice na počátku 20. století a popisuje, jak bylo pečováno o přistěhovalce v karanténě, než mohli vkročit do své vysněné destinace. Líbilo se mi, že i když autorka naznačuje možnou milostnou linii, nesklouzává do klišé a nenechá hrdinku spadnout do osidel lásky hned na první dobrou.
Netajím se tím, že jsem milovnicí poklidných příběhů, které nemusí nutně sršet akcí, ale jejichž síla tkví v tom, jak hluboce se autor dokáže ponořit do svých postav. Susan Meissner se to podařilo a napsala citlivý, emocemi nabitý román, v němž hlavní roli hraje láska i svědomí. Můžeme druhým zasahovat do života a ničit jim iluze? Kdy je dobré říkat pravdu a kdy raději mlčet?
Hlavní roli v knize hraje šála s aksamitníky, která je takřka nesmrtelná a objevuje se v roce 1911 a následně pak 2011.
Příběhy žen Clary a Taryn si mě naprosto získaly. Troufám si říct, že z příběhu Clary je v knize víc a víc se mi příběh zamlouval. Ovšem to nemění nic na tom, že i příběh Taryn je v knize velmi podstatný.
Ohnivé květy jsem doslova zhltla. Styl psaní autorky je neuvěřitelně čtivý a lehký. Zároveň ale není nijak laciný a prvoplánový, přijde mi propracovaný a všechno do sebe pomalu, ale jistě začne zapadat. Líbí se mi, že odhalování informací autorka čtenáři opravdu dávkuje a my vlastně do poslední chvíle netušíme, co se stane. U některých zvratů jsem zůstala v němém úžasu, protože jsem je absolutně nečekala. Ohnivé květy nejsou jen obyčejným romantickým příběhem, který klouže po povrchu, jsou zde i hluboké myšlenky a všechno, co se v knize děje má dříve či později svůj důvod a vysvětlení.
Já osobně Ohnivým květům nemám co vytknout. Příběh má všechno, lásku, zklamání, smutek, touhu, odhodlání i trošku melancholie. Určitě víte, že já romantické příběhy příliš nevyhledávám, ale v případě Ohnivých květů jsem opravdu ráda, že jsem po takové knize sáhla, protože příběh mě vážně pohltil a styl psaní autorky mi neskutečně sedl.
Do knížky jsem se od prvních stránek zamilovala. Líbilo se mi, že děj není monotónní, neustále mě překvapovaly nové informace a byla jsem zvědavá, jak se příběh bude vyvíjet dál. Nedokázala jsem se od knížky odtrhnout. Upřímně bych tam možná nemusela mít příběh Taryn, ale na druhou stranu chápu autorčin záměr propojit dvě dějové linie, které se točí kolem stejného tématu, díky čemuž si můžeme všimnout, že některé věci u lidí napříč časem zůstávají neměnné. Ale díky zahrnutí Tarynina příběhu jsem byla až do konce napjatá, jak šál propojuje obě ženy.
Já knížku můžu jedině doporučit. Je to odpočinkový román, díky kterému se přenese v čase a uvědomíte si díky němu, že občas skutečně zbytečně řešíme maličkosti, které nafukujeme do obřích rozměrů. Tragédie, které hrdinky Ohnivých květů prožily, jsou pro většinu z nás nepředstavitelné, a to více obdivuji jejich touhu pokračovat v životě.
Taryn i Clara jsou sympatické postavy, které vás do svého příběhu pomaloučku a polehoučku vtáhnou a už vás nepustí. Clara dostala o něco větší prostor na vyprávění svého příběhu a možná proto mi přirostla k srdíčku o něco víc. A na konci knihy se i dozvíte, proč tolik autorce šlo o Ellisův ostrov.
Co neskutečně oceňuji je originální způsob propojení těchto dvou příběhů. Musím říct, že tohle se opravdu povedlo. Stejně tak oceňuji dobré dávkování nových informací. Člověk se pak necítí zahlcen a zvládá všechno zpracovat. Připravte se na to, že tahle kniha není odpočinkový romantický příběh. Tohle je příběh, kde najdete hluboké myšlenky a některé okamžiky vás donutí se na chvíli zastavit a popřemýšlet o některých věcech. Mimo jiné vidíme u Clary i Taryn, jak prožité trauma a výčitky svědomí umí zamíchat s lidskou psychikou. Také se připravte na to, že možná zjistíte, že existují situace, kdy je lepší neříkat pravdu, protože ta někdy může velmi ublížit. A nebo taky ne a jen se utvrdíte v tom, že pravda se má říkat za každé situace.
Jediné co musím trochu vytknout je styl psaní. Na můj vkus až příliš poetický a pro mě dost vleklý. Kniha mě tedy nedostala úplně do kolen, ale rozhodně mě zasáhla.
Autorce se povedlo ve mně vyvolat úzkost při představě, co lidé opravdu prožívali. Susan totiž skvěle vystihla tu bezmoc a utrpení lidí, kteří přišli o své blízké. Obzvlášť, když se to stane takto nečekaně.
Jako první musím vypíchnout, že se mi tam strašně líbilo jak se tam protínaly ty věci co se opravdu staly. Ať už šlo o požár v továrně Triangle Shirtwaist, nebo o jedenácté září, při čtení jsem měla tendence si o těch událostech hledat víc. A ta knížka mě díky tomu fascinovala o dost víc než by to zvládla bez toho (už to bude dobrých pět dní od dočtení a já pořád googlím obrázky Elliosova ostrova). S těmi všemi fakty se zase rozvinula moje touha vidět jednou New York na vlastní oči, protože ty místa vidět chci.
Ale to jsem odbočila – zpět k mému nadšení.
Ten příběh má dost depresivní myšlenku, v podstatě celou dobu se tam řeší, jak se hlavní hrdinky vyrovnávají se smrtí blízké osoby, ale na mě to tak nepůsobilo. Bylo to… nevím, jak to mám vyjádřit. Až když jsem o knize mluvila před kamarády (mimochodem jsem o ní pověděla každému kdo byl – a i tomu kdo nebyl – ochotný poslouchat) tak mi došlo jak moc depresivní myšlenku to má. Ale skrz čtení mě to ani jednou nenapadlo. Já byla tím příběhem zkrátka tak moc pohlcená, že všechny souvislosti jsem viděla až později. Skrz to čtení mě nejvíc dostával náhled do minulosti hrdinek – do chvil, kdy se jim život zhroutil jako domeček z karet – kdy jsem četla o té situaci i o tom jak se cítily. Když jsem se propracovávala těmito scénami úplně mi běhal mráz po zádech a zároveň jsem nemohla odtrhnout pohled. V příběhu Taryn se asi na stránce 200 objevila nová informace která uzavírala kapitolu a já jsem z toho byla mimo. Jako vážně, nemohla jsem se soustředit, dokud jsem ve čtení nepokračovala a stejně jsem nad tím potom další dvě hodiny přemýšlela. Strašně moc jsem to prožívala a strašně moc jsem se do toho vžila. Pořád mi to vrtalo hlavou a pořád jsem před sebou viděla scénáře z toho, jak to bude pokračovat.
Přiznám se, že mě víc bavil příběh Taryn než Clary a to i přes to že Clara byla hlavní tahoun knihy a Taryn tam byla jen jako taková „doplňující linka“ – což byl taky důvod proč tu linku autorka rozvíjela méně. Ale tak v půlce mě už začínal víc zajímat rok 2011 a začalo mě mrzet, že autorka tomu nedala víc prostoru. Za mě tam byla totiž zápletka, která vezme za srdce mnohem víc. Když se to pak všechno na konci rozuzlilo, neměla jsem daleko k slzám. Bylo to strašně moc dojemné. Naopak konec linky Clary mě příliš nepotěšil, ale dost mě překvapil. Nemůžu říct, že to byla špatná možnost - jen se mi víc líbila ta moje. Ale Clara mě taky moc bavila, jen jsem někdy doufala, že další kapitola už bude o Taryn, a ona nebyla.
Strašně se mi líbilo, jak se tam objevoval ten šál. A jak oba ty příběhy strašně krásně spojil. Hlavně poslední kapitola mi vykouzlila úsměv.
Autorce se povedlo propojit dva osudy žen jedním šálem. Napsala moc hezký příběh o ztrátě, výčitkách, těžkých rozhodnutích, ale hlavně o víře v moc lásky.
V příběhu se střídá vyprávění příběhu Clary a Taryn. Kdy Clara má větší prostor v knize. Obě ženy si oblíbíte a budete s nimi soucítit. Při čtení obou katastrof mi naskakovala husí kůže.
Už při čtení jsem přemýšlela, jaký pocit z této knihy mám. A pořád nemůžu říct, že se mi to nelíbilo nebo líbilo. Četlo se to dobře, ale na mě to bylo moc utahané a takové bez akce. Jediný konec byl opravdu skvělý, kdy se vše rozmotalo a zapadlo na svá místa...
Jako další plus, že děj měl originální nápad a hlavně obálka je úžasná. Krásně sladěné barvy. A věřím, že si tento příběh získá více lidí, kterým se to bude líbit.
Dvě neuvěřitelně silné ženy, které v rozmezí 100 let vlastní stejný šál. Každá prožívá jiný příběh a jiné trápení, ale obě se musí rozhdovovat a kam jejich rozhodnutí povede? Budou ve svém životě štastné?
Ale k příběhu:
těžko by jste našli podobný tomuto, rozdělení dvou příběhů do dvou různých dob je dobrý nápad a dodává to knize neskutečnou originalitu, jediné, co mě trochu mrzelo, byl nedostatek prostoru pro příběh Taryn, taky je přece hlavní postavou, tak proč se víc věnuje Claře? (omlouvám se za případné špatné skloňování)
Doporučuji :D
Ona je ale ve skutečnosti jiná. e soucitná, vřelá a zábavná, a povinnost ji chránit se brzy začne prolínat s potěšením. Ale Jake ví, že ji nemůže mít...
Ač to obvykle není můj žánr, strašně se mi knížka líbila. Miluju romány, a jsem strašně ráda, že se u mě kniha objevila. Takže děkuji za nabídku od Megaknih. Tyhle tragické osudy vás naprosto dojmou :) .
Dějová linka mě chytila hned ze začátku a až do konce mě nepustila. Vše to plyne vláčným tempem, především díky tomu stylu, zároveň je to ale způsobeno tím, že si autorka dává s nějakou tou akcí načas. Proto bych román asi nedoporučila těm, kteří chtějí něco, kde to přetéká zvraty. Těch tu sice je hodně, ale jsou nám dávkovány postupně. Musíme si na ně trpělivě počkat (a pak zírat s otevřenou pusou kvůli tomu, co se tam zase stalo, protože předvídatelnost tu téměř nenajdete).
Moc se mi to líbilo, neštěstí, které si hrdinky prožily, mě nenechalo chladnou a rozhodně to mohu zařadit na seznam svých oblíbených knih. Jen ten konec se mi tolik nepozdával – vzhledem k tomu, že vás v závěru čeká velké rozuzlení, začne děj mnohem více gradovat, jenže styl psaní se nemění, a tak mi to připadalo trošku zdlouhavé. To je ale jen můj osobní pohled.
Skvělé čtení, rozhodně je to jeden z mých favoritů za tento rok, ale třeba se to ještě změní, co já vím. Za zkoušku to ale určitě stojí! A to já u nakladatelství Ocelot neříkám často.
Zároveň v příběhu Clary čelíme mnoha těžkým rozhodnutím, které musí udělat. Rozhodování mezi bolestnou pravdou a lží. Která více ublíží? A má Clara vůbec právo rozhodovat o cizím životě?
Kniha plyne hezky pomalu, takže má člověk možnost se nad knihou zamyslet. Příběh je pro čtenáře vtahující, pocit bolestné ztráty vás zasáhne. Naleznete zde i moudra a velmi zajímavé myšlenky, které vás donutí nad rozhodováním hrdinů přemýšlet...kniha vás rozcupuje na malé kousky.
Rozhodně knihu doporučuji všem, kteří mají rádi zajímavé, poetické příběhy, které plynou pomalejším tempem a nutí vás přemýšlet.
Autorčin styl psaní je hodně poetický, hutný a barvitý, ale naprosto úchvatný. Sice jsem prvních sto stran bojovala se začtením, to se však poté obrátilo k lepšímu a strany mi mizely pod rukami.
Příběh jako takový mě chytl za srdce hnedka několikrát. Poprvé to bylo tehdy, kdy jsem se ocitla (jako budoucí zdravotník) v nemocničním prostředí. To bylo opravdu úžasné, skvěle popsané a neskutečně mě to překvapilo tím, jak si tehdá nemocnice vedly. Podruhé mě dostala romantická linka, která je hodně pomalá, tak skvělá a uvěřitelná, že jsem nemohla dělat nic víc, než se culit.
A nakonec si mě autorka získala svými myšlenkovými pochody, které jsou hodně pravdivé a vezmou vás za srdce.
Nebudu lhát, místy bych knížku proškrtala, ale jinak jsem si to moc užila.
Tento román vám doporučuji, myslím si, že se to opravdu povedlo a doufám, že od autorky bude v našem překladu vydáno více knih!
90% (4⭐️/5⭐️)
První časová rovina se odehrává roku 1911. Hlavní vypravěčkou této části je mladá zdravotní sestra Clara. Jejíž život je poznamenaný hrozivou událostí, požárem, který přežila. Ale ztráta blízké osoby a hrůzy, které prožila, ji výrazně psychicky poznamenaly. Aby se se svými strachy a nočními můrami vypořádala, přijímá prácza i zdravotní sestry na Ellisově ostrově. Zde jí každým dnem projde pod rukami mnoho osob, které si také s sebou táhnou své démony a chtějí začít znovu právě v New Yorku. Cítí se prospěšná a alespoň nachvíli nemusí myslet na své trápení. Dá se říct, že ostrov je pro ní místo, kde se může schovat před světem. Nebo alespoň byl, do doby, než potkala nového pacienta Andrewa, se kterým ji pojí více, než se na první pohled může zdát. Díky němu Clara prohlíží a staví se čelem svému dilematu.
Druhou časovou rovinou je rok 2011. Hlavní vypravěčkou je Taryn, mladá žena, která přežila hrůzy pádu Světového obchodního centra 11. září 2001. Je to 10 let od události, ale Taryn na ni stále nemůže zapomenout. Ztratila při ní totiž svou lásku a jediné co jí drží při životě je dcera. Taryn pracuje v obchodu s látkami "Svět látek", kde se cítí skvěle. Látky a šití je její život. Právě díky své práci narazí na nádherná šál s aksamitníky, na který nelze zapomenout a o které by ráda zjistila více.
Kromě těchto dvou hlavních postav se v knize objevuje také velké množství postav vedlejších. Jsou to hlavně spolupracovníci a pacienti Clary, nebo zákazníci Taryn. Za zmínku stojí nejlepší přítelkyně a také zdravotní sestra na Ellisově ostrově Dolly, nový lékař Ethan Randall a samozřejmě pacient Adrew, který Claře v mnohém pomůže a stejně tak ona jemu.
Obě časové roviny jsou propojené právě oním nádherným šálem s aksamitníky. Šálem, který spolu se svými majitelkami zažil mnohá dobrodružství, ale také hořká zklamání a pocity beznaděje. Výraznou roli má v knize příběh Clary, té je věnovaná podstatná část. I přesto, že je její osud velmi zajímavý, je škoda, že nebylo více prostoru dáno také dějové lince s Taryn.
Kniha je opravdu velmi čtivá a zajímavá. Od ostatních knih svého žánru se odlišuje hlavně svým poetickým a vzlerným stylem psaní. Krátké kapitoly a střídání dvou časových rovin, přidává knize na čtivosti a spád. Zajímavé jsou popisy toho, co a jak v nemocnici fungovalo, jak vypadal tehdejší New York a rozhodně také popis pádu Světového obchodního centra. I z pouhých stran této knihy je cítit dusivá atmosféra strachu a paniky.
Co se velmi řeší je dilema pravdy a lži. Co je správné a co špatné? Je lepší říct pravdu a ublížit, nebo zamlčet důležitou informaci a pak navždy žít s pocitem viny? Autorka nechává na čtenáři, jak si s těmito otázkami poradí a zda schválí počínání obou žen z příběhu.
Obálka knihy je jedním slovem nádherná a upoutá na první pohled. Velkou pochvalu za grafické zpracování nejen obálky, ale i vnitřku knihy, kde jsou na začátku každé kapitoly krásně vyvedení květiny. Oproti knize King, vydané dříve tímto nakladatelstvím, je tato kniha něčím naprosto jiným. Je vidět, že před vydáním prošla mnohem větší grafickou i stylistickou úpravou, co se formy, obsahu a posazení textu týče.
Nikdy jsem nečetla příběh o 11 září. Samozřejmě vím, co tahle tragédie znamenala ale číst pocity z pohledu ženy, která přišla o manžela bylo strašné. Vidět lidi a vlastního manžela, jak skáčou z několikátého patra a prchají před smrtí na udušení při vědomí, když vyskočí z okna a zemřou, je šílené.
Požár byl i v roce 1911 na Ellisově ostrově, což bylo stejně hrozné jako 11 září 😔 Právě v této časové linii je v knize věnováno více prostoru, což je škoda.
Myslela jsem si, že má knížka pomalejší rozjezd. Ale můj názor se nezměnil, protože to bylo pomalé celou dobu až do konce knihy. I když se to k tématu nezdá, jedná se jemné a pomalé čtení. Celkově mi tenhle styl psaní nesedl, ale zase jsem aspoň zkusila něco jiného 😊
Konec se mi hodně líbil. Vše splynulo dohromady a krásně zapadlo do sebe. Jo a miluju v knihách dopisy 💌