Košík
zboží
(prázdné)
Kontakt
Účet
MEGA VÝHODNÉ
-
Zakoupilo 10+ zákazníků
Ohnivé květy
Susan Meissner SklademSkvělá cena!99 Kč
Do košíku
-
The Nature Of Fragile Things
Susan Meissner Dostupné503 Kč
Do košíku
-
As Bright As Heaven
Susan Meissner Dostupné453 Kč
Do košíku
-
The Last Year Of The War
Susan Meissner Dostupné355 Kč
Do košíku
-
The Nature Of Fragile Things
Susan Meissner Není sklademMega nabídka700 Kč
Do košíku
-
Secrets of a Charmed Life
Susan Meissner Není skladem478 Kč
Do košíku
-
The Last Year Of The War
Susan Meissner Není skladem601 Kč
Do košíku
-
Only The Beautiful
Susan Meissner Není skladem664 Kč
Do košíku
-
Only the Beautiful
Susan Meissner Není skladem494 Kč
Do košíku
-
A Bridge Across The Ocean
Susan Meissner Není skladem400 Kč
Do košíku
-
Pumpkin Day at the Zoo
Susan Meissner Není skladem332 Kč
Do košíku
-
Stars Over Sunset Boulevard
Susan Meissner Není skladem366 Kč
Do košíku
-
Dziewczyna z nagietkowym szalem
Susan Meissner Není skladem189 Kč
Do košíku
Recenze knih autora
Annabelle-life-diary napsal/a o Ohnivé květy
Krásný prozaický příběh si po pár stránkách získal moje srdce. Líbil se mi motiv milosrdné lži a sama jsem díky tomu kladla otázku, zda je lepší žít ve lži než se dozvědět bolestivou pravdu. Příběhy obou zlomených žen se mi moc líbily. Líbilo se mi, jak Clara, které je věnováno asi 80 % knihy, překonávala svá traumata a strach z návratu na místo požáru a pomalu znovu pouštěla do svého ž... číst celéivota lásku. Moc se mi také líbilo prostředí, ve kterém se Clařin příběh odehrával. Příběhu Taryn sice nebylo dámo tolik prostoru, přesto její příběh byl také krásný se špetkou naděje na konec.
Jsem moc ráda, že jsem dostala k takovému krásnému příběhu, který by si měl přečíst každý, kdo má rád nejen romantiku, ale příběhy o cestě k uzdravení duše a k chuti znovu pořádně žít. Po dlouhé době to pro mě zase bylo čtení, které mě chytilo u srdce.
Jsem moc ráda, že jsem dostala k takovému krásnému příběhu, který by si měl přečíst každý, kdo má rád nejen romantiku, ale příběhy o cestě k uzdravení duše a k chuti znovu pořádně žít. Po dlouhé době to pro mě zase bylo čtení, které mě chytilo u srdce.
Naty Knor napsal/a o Ohnivé květy
Na první pohled mne upoutala krásná obálka, barevná a pozitivní!
Tato kniha vypráví příběh dvou žen. Jedna se nachází v r. 1911 a druhá v r.2011.
Co ty dvě mají společného? Obě totiž vlastní vlněný šál- Challis.
Oba příběhy jsou skvěle napsané, plné lásky a zajímavých zvratů !!!
Je to horká novinka tohoto jara , kterou jsem přečetla skoro jedním dechem !!!
Jí... číst celést prostě také musím🙈.
Určitě mohu jen doporučit !!!
Tato kniha vypráví příběh dvou žen. Jedna se nachází v r. 1911 a druhá v r.2011.
Co ty dvě mají společného? Obě totiž vlastní vlněný šál- Challis.
Oba příběhy jsou skvěle napsané, plné lásky a zajímavých zvratů !!!
Je to horká novinka tohoto jara , kterou jsem přečetla skoro jedním dechem !!!
Jí... číst celést prostě také musím🙈.
Určitě mohu jen doporučit !!!
Enthu napsal/a o Ohnivé květy
Už jen podle obsahu vám je jasné, že se bude jednat o dva příběhy. Popravdě, obě hrdinky jsem si velice oblíbila a přirostly mi k srdci. Ale k mé radosti se velká část knihy zaobírala Clařiným příběhem. Zrovna Claru a její potloukání se světem mě nejvíce chytilo a dokázala jsem se do ní i poměrně vžít. To, jak se snažila se vším vyrovnat, a jak pomáhala ostatním. Bylo to kouzelné a milé... číst celé.
Zato Taryn se v knize tak často nevyskytuje. Má zde o trochu menší roli, ale i tak její příběh je skvěle napsaný. Jiná událost, ale podobně zasažený osud. Když to vezmu, tak zrovna Tarynin osud mi zde přišel mnohem krutější a sem tam jsem zůstala v naprostém v šoku. Hlavně, když vezmete v potaz, že se něco takového mohlo i stát. Přiznám se vám, že jsem byla i chvíli dojatá.
Velkým plusem pro mě bylo, že se zde vyskytují krátké kapitoly. Už jen díky tomu mi přišlo, že mi čtení poměrně rychle utíkalo a snadno jsem si mohla dočíst kapitolu, kdykoli jsem potřebovala.
Když to shrnu, tak kniha určitě stojí za přečtení. Pro mě se stala mou další nejoblíbenější a zároveň první nejlepší knihou, co jsem tento rok přečetla.
Zato Taryn se v knize tak často nevyskytuje. Má zde o trochu menší roli, ale i tak její příběh je skvěle napsaný. Jiná událost, ale podobně zasažený osud. Když to vezmu, tak zrovna Tarynin osud mi zde přišel mnohem krutější a sem tam jsem zůstala v naprostém v šoku. Hlavně, když vezmete v potaz, že se něco takového mohlo i stát. Přiznám se vám, že jsem byla i chvíli dojatá.
Velkým plusem pro mě bylo, že se zde vyskytují krátké kapitoly. Už jen díky tomu mi přišlo, že mi čtení poměrně rychle utíkalo a snadno jsem si mohla dočíst kapitolu, kdykoli jsem potřebovala.
Když to shrnu, tak kniha určitě stojí za přečtení. Pro mě se stala mou další nejoblíbenější a zároveň první nejlepší knihou, co jsem tento rok přečetla.
ThisIs TheSkin of a Killer Bella napsal/a o Ohnivé květy
Opravdu nádherný příběh, který mohu doporučit ke čtení. V knize jsou vždy kapitoly z minulosti a pak také současnosti, což ale vůbec nevadí, protože na sebe navazují. Kniha se dobře čte. Příběh je o dvou ženách, jedna v roce 1911, o které je psána většina knihy a druhá 2011 (v ten rok nás příběh vtáhne do události s Dvojčaty v U.S.A a čtenář si tak může alespoň trochu představit, co lid... číst celéé prožívali). Obě ženy, které dělí 100 let však mají spolu jedno společné a to je šátek.
Určitě doporučuji, krásný příběh.
Určitě doporučuji, krásný příběh.
julie napsal/a o Ohnivé květy
Ohnivé květy je o dvou new yorkských katastrof a dvou žen.
Autorce napsala moc hezký příběh a krásné spojení šály a dvou žen.
V knize se střídá pohled Clary a Taryn. Obě hlavní hrdinky jsem si oblíbila, z jejich příběhu bylo cosi cítit. Už při čtení jsem přemýšlela, jaký pocit z této knihy mám. A pořád nemůžu říct, že se mi to nelíbilo nebo líbilo. Kniha se četla opravdu moc d... číst celéobře, akorát mi to přišlo občas zdlouhavé, pozitivní je to, že jako v klasické pohádce byla zápletka a na konci je všechno tak jak na začátku v podstatě. Knížka má opravdu hezkou obálku a originální námět.
Autorce napsala moc hezký příběh a krásné spojení šály a dvou žen.
V knize se střídá pohled Clary a Taryn. Obě hlavní hrdinky jsem si oblíbila, z jejich příběhu bylo cosi cítit. Už při čtení jsem přemýšlela, jaký pocit z této knihy mám. A pořád nemůžu říct, že se mi to nelíbilo nebo líbilo. Kniha se četla opravdu moc d... číst celéobře, akorát mi to přišlo občas zdlouhavé, pozitivní je to, že jako v klasické pohádce byla zápletka a na konci je všechno tak jak na začátku v podstatě. Knížka má opravdu hezkou obálku a originální námět.
bookwarmerka napsal/a o Ohnivé květy
Kniha Ohnivé květy spadá do kategorie románů, nicméně v ní dle mého najdete mnohem víc. Sama jsem milovnicí fantasy a klasický román se mi do rukou dostane málokdy. Tahle kniha, ale není jen klasickým románem.
Odehrává se v přítomnosti a minulosti a obsahuje příběhy dvou žen s podobným osudem, které jsou protkány víc než se na první pohled zdá. Více se ale zaměřuje na osud zd... číst celéravotní sestry, která žila v minulém století. O to je to dle mého zajímavější. Na první dojem to samozřejmě působí jako román s běžnou zápletkou. Čím více se však dostáváte do hloubky, tím víc máte pocit, že děj nabírá zajímavých obrátek a dostává téměř detektivní nádech a za to ode mě dostává velký palec nahoru.
Kniha na vás přímo dýchá minulým stoletím. Autorka skvěle vystihla atmosféru minulé doby a krásně popsala i místo kde se děj odehrává. Jak zjistíte na konci knihy, bylo jejím záměrem na toto místo upozornit a to se jí také skvěle povedlo. Ellisův ostrov, který se stal důležitým dějištěm pro Ameriku si to určitě zaslouží.
Také se mi líbí, že kniha zajímavě spojuje minulost s přítomností a ukazuje, jak se tyto věci dokážou téměř záhadně prolnout. I jeden obyčejný ženský šál může mít zajímavou historii a je hezké, že se dle mého názoru i na tuto věc autorka snažila svým způsobem upozornit. Že i zdánlivě obyčejný dárek v podobě např. řetízku od babičky má svoji historii a měli bychom si takových věcí vážit. Takže knihu určitě doporučuji, ať už jste milovníky románů nebo jen hledáte zajímavé čtení.
Odehrává se v přítomnosti a minulosti a obsahuje příběhy dvou žen s podobným osudem, které jsou protkány víc než se na první pohled zdá. Více se ale zaměřuje na osud zd... číst celéravotní sestry, která žila v minulém století. O to je to dle mého zajímavější. Na první dojem to samozřejmě působí jako román s běžnou zápletkou. Čím více se však dostáváte do hloubky, tím víc máte pocit, že děj nabírá zajímavých obrátek a dostává téměř detektivní nádech a za to ode mě dostává velký palec nahoru.
Kniha na vás přímo dýchá minulým stoletím. Autorka skvěle vystihla atmosféru minulé doby a krásně popsala i místo kde se děj odehrává. Jak zjistíte na konci knihy, bylo jejím záměrem na toto místo upozornit a to se jí také skvěle povedlo. Ellisův ostrov, který se stal důležitým dějištěm pro Ameriku si to určitě zaslouží.
Také se mi líbí, že kniha zajímavě spojuje minulost s přítomností a ukazuje, jak se tyto věci dokážou téměř záhadně prolnout. I jeden obyčejný ženský šál může mít zajímavou historii a je hezké, že se dle mého názoru i na tuto věc autorka snažila svým způsobem upozornit. Že i zdánlivě obyčejný dárek v podobě např. řetízku od babičky má svoji historii a měli bychom si takových věcí vážit. Takže knihu určitě doporučuji, ať už jste milovníky románů nebo jen hledáte zajímavé čtení.
shax napsal/a o Ohnivé květy
Krásná kniha s krásným příběhem. Kniha mapuje osudy dvou žen, které to v životě nemají vůbec jednoduché. Více se mi líbily kapitoly Clary, protože ten ostrov je prostě... A nejen ostrov. Příběh, který popisuje Taryn, je sice také smutný, ale už jsem o tom něco četla v Lidé, kteří mě znali. Bylo tam spousta wau momentů a četlo se to dobře. Pokud ještě vyjde od autorky další knížka, ráda ... číst celési ji přečtu.
Irena Slováková napsal/a o Ohnivé květy
Poetický příběh o lásce, který ukazuje dilema mezi pravdou a lží. Obě ženy spojuje smrt jejich manželů. Útěchou pro ně je krásný šál, který jim do života přinesl novou naději. Oceňuji originální způsob propojení dvou příběhů. Autorka skvěle vystihla bezmoc a utrpení lidí, kteří přišli o své blízké. Nejsilnější stránkou knihy jsou postavy. Celou dobu to s nimi prožíváte, obě ženy vám při... číst celérostou k srdci. Knihu doporučuji všem milovníkům krásných životních příběhů.
Tereza Dvořáková napsal/a o Ohnivé květy
Ohnivé květy jsou čtivou knihou, která popisuje osud dvou pozorovatelek nevýslovných hrůz. Spojovacím článkem ve společenském románu je šál s aksamitníky. Tenhle emotivní příběh, ve kterém se řeší etické dilema, mohu jedině doporučit. Tenhle společenský román vypráví o hledání cesty, jak znovu začít žít.
daramegan napsal/a o Ohnivé květy
Když jsem byla oslovena z Megaknihy.cz s nabídkou recenzního výtisku Ohnivých květů, zároveň u toho byly přidány dvě dětské knihy a já si měla vybrat. Zahrála jsem si na krkavčí matku a rozhodla se, že můj syn má knih dost a tudíž je potřeba, abych si Ohnivé květy přečetla.
Nelituju tohoto rozhodnutí, protože román z pera Susan Meissner je naprosto skvělý, bavil mě a dokázala jsem ... číst celése do hlavních postav vcítit téměř na sto procent.
Jak už je napsáno v oficiální anotaci, děj se odehrává ve dvou rovinách.
Jednou z nich je rok 1911, kdy hlavní hrdinka tohoto příběhu, Clara, zažila obrovský požár v budově, kde pracovala a na vlastní oči viděla smrt.
Druhou rovinou je rok 2011, kde je pro změnu hlavní hrdinkou Taryn, která na vlastní oči viděla pád dvojčat a jen tak tak, že si zachránila svůj život.
Obě ženy pojí jedno – ač to samozřejmě netuší – šál s aksamitníky. Tento šál se ocitne nejdříve u Clary, poté podnikne spolu se svou majitelkou spoustu cest, aby se dostala k Taryn, které změní život.
„Myslím, že je možné vzpomínat bez bolesti na někoho, koho jste miloval a ztratil, a přitom to vnímat jako velké požehnání, že jste toho člověka vůbec poznal, ačkoli jen na krátkou dobu.“
Spousta čtenářů, troufám si tvrdit, že čtenářek, má rádo prolínání více časových rovin v příběhu.
Ovšem autor to musí umět napsat. Aby přeskakování bylo plynulé, abychom se ve čtení neztráceli a dokázali si na konci vytvořit celistvý příběh, jak to bylo od začátku až do konce. Ohnivé květy jsou přesně takové, jaké mají být. Čtou se jednoduše, děj je jasně daný, a spolu s hlavními hrdinkami podnikáte spoustu zajímavých, ale také „nudných“ cest, které ovšem k obyčejnému – reálnému životu patří.
Líbí se mi pocit, který ve mě kniha vyvolala a to ten, že se tohle všechno klidně mohlo stát. S čistým svědomím můžu věřit tomu, že někde nějaká Clary žila, že někde žije Taryn, samozřejmě pod jinými jmény a já si o nich a jejích životech přečetla.
„Člověk, který učiní váš život úplným, není ten, kdo s vámi prožil všechny roky vaší existence, ale ten, díky komu vám stálo za to žít, bez ohledu na to, kolik času vám bylo dáno po jeho boku strávit.“
Ohnivé květy je poutavý, poetický román, který si oblíbí čtenářky, jež mají rády romanticky laděné příběhy.
Je zde spousta tragických událostí, které vás nenechají chladnými, ale také několik bodů, které vám dají naději, že všechno se jednou v dobré obrátí.
Velké plus vidím také ve stylu autorčina psaní. Dokázala dát razanci tam, kde bylo potřeba, aby zvýšila čtenářův tep, a ač se jednalo o banalitu, najednou to až taková banalita nebyla.
Autorka má cit pro to, aby obyčejné vyprávění trochu povýšila, aby do reálných situací zasadila svou fantazii tak, že vše působilo přesvědčivě a opravdově.
Nemůžu říct, že by mi hlavní hrdinky imponovaly, obzvlášť Clara mi lezla místy fakt na nervy, ale nebylo to způsobem, který bych nezvládla. Bylo to dané samozřejmě i rokem, ve kterém žila, ale také tím, jak byla vychovávána a hýčkána. V jednu chvíli musela sebrat odvahu a postavit se své realitě čelem a v ten okamžik mi na nervy lézt přestala. Konečně se dívala na svět tak, jak se má, a i když se nestala ani potom mou oblíbenkyní, aspoň mi ušetřila nervy. 🙂
„Nevzdávej se lásky jenom proto, že máš strach, že tě rozdrtí. Láska je v tomto křehkém světě jedinou neměnnou skutečností.“
Tento příběh, Ohnivé květy, kde hlavní roli hraje šál s aksamitníky, ztráta blízkých osob, hledání sebe sama a udržování tajemství, je opravdu úžasným vyprávěním, které se musí líbit každé romantické duši.
Hledání té opravdové lásky dá vždycky zabrat, někdy se to ani nepovede, ale v tomto příběhu se dozvíte, že nikdy se nesmíte vzdát.
Kniha je kouzelná nejen co se děje týče, ale také myšlenkami, které se na stránkách ukrývají. Nejednu jsem vám tady napsala, ale je jich v knize mnohem více a abyste pochopili všechno, co se autorka snaží předat dál, je potřeba vzít do ruky Ohnivé květy, začíst se a užívat si New York za života Clary a Taryn.
Nelituju tohoto rozhodnutí, protože román z pera Susan Meissner je naprosto skvělý, bavil mě a dokázala jsem ... číst celése do hlavních postav vcítit téměř na sto procent.
Jak už je napsáno v oficiální anotaci, děj se odehrává ve dvou rovinách.
Jednou z nich je rok 1911, kdy hlavní hrdinka tohoto příběhu, Clara, zažila obrovský požár v budově, kde pracovala a na vlastní oči viděla smrt.
Druhou rovinou je rok 2011, kde je pro změnu hlavní hrdinkou Taryn, která na vlastní oči viděla pád dvojčat a jen tak tak, že si zachránila svůj život.
Obě ženy pojí jedno – ač to samozřejmě netuší – šál s aksamitníky. Tento šál se ocitne nejdříve u Clary, poté podnikne spolu se svou majitelkou spoustu cest, aby se dostala k Taryn, které změní život.
„Myslím, že je možné vzpomínat bez bolesti na někoho, koho jste miloval a ztratil, a přitom to vnímat jako velké požehnání, že jste toho člověka vůbec poznal, ačkoli jen na krátkou dobu.“
Spousta čtenářů, troufám si tvrdit, že čtenářek, má rádo prolínání více časových rovin v příběhu.
Ovšem autor to musí umět napsat. Aby přeskakování bylo plynulé, abychom se ve čtení neztráceli a dokázali si na konci vytvořit celistvý příběh, jak to bylo od začátku až do konce. Ohnivé květy jsou přesně takové, jaké mají být. Čtou se jednoduše, děj je jasně daný, a spolu s hlavními hrdinkami podnikáte spoustu zajímavých, ale také „nudných“ cest, které ovšem k obyčejnému – reálnému životu patří.
Líbí se mi pocit, který ve mě kniha vyvolala a to ten, že se tohle všechno klidně mohlo stát. S čistým svědomím můžu věřit tomu, že někde nějaká Clary žila, že někde žije Taryn, samozřejmě pod jinými jmény a já si o nich a jejích životech přečetla.
„Člověk, který učiní váš život úplným, není ten, kdo s vámi prožil všechny roky vaší existence, ale ten, díky komu vám stálo za to žít, bez ohledu na to, kolik času vám bylo dáno po jeho boku strávit.“
Ohnivé květy je poutavý, poetický román, který si oblíbí čtenářky, jež mají rády romanticky laděné příběhy.
Je zde spousta tragických událostí, které vás nenechají chladnými, ale také několik bodů, které vám dají naději, že všechno se jednou v dobré obrátí.
Velké plus vidím také ve stylu autorčina psaní. Dokázala dát razanci tam, kde bylo potřeba, aby zvýšila čtenářův tep, a ač se jednalo o banalitu, najednou to až taková banalita nebyla.
Autorka má cit pro to, aby obyčejné vyprávění trochu povýšila, aby do reálných situací zasadila svou fantazii tak, že vše působilo přesvědčivě a opravdově.
Nemůžu říct, že by mi hlavní hrdinky imponovaly, obzvlášť Clara mi lezla místy fakt na nervy, ale nebylo to způsobem, který bych nezvládla. Bylo to dané samozřejmě i rokem, ve kterém žila, ale také tím, jak byla vychovávána a hýčkána. V jednu chvíli musela sebrat odvahu a postavit se své realitě čelem a v ten okamžik mi na nervy lézt přestala. Konečně se dívala na svět tak, jak se má, a i když se nestala ani potom mou oblíbenkyní, aspoň mi ušetřila nervy. 🙂
„Nevzdávej se lásky jenom proto, že máš strach, že tě rozdrtí. Láska je v tomto křehkém světě jedinou neměnnou skutečností.“
Tento příběh, Ohnivé květy, kde hlavní roli hraje šál s aksamitníky, ztráta blízkých osob, hledání sebe sama a udržování tajemství, je opravdu úžasným vyprávěním, které se musí líbit každé romantické duši.
Hledání té opravdové lásky dá vždycky zabrat, někdy se to ani nepovede, ale v tomto příběhu se dozvíte, že nikdy se nesmíte vzdát.
Kniha je kouzelná nejen co se děje týče, ale také myšlenkami, které se na stránkách ukrývají. Nejednu jsem vám tady napsala, ale je jich v knize mnohem více a abyste pochopili všechno, co se autorka snaží předat dál, je potřeba vzít do ruky Ohnivé květy, začíst se a užívat si New York za života Clary a Taryn.
Evelin Monde napsal/a o Ohnivé květy
Autorka dokázala skvěle pracovat s jazykem a s vystavěním příběhu, jelikož čtenář prostě nemůže přestat číst. A to také hlavně díky kratším kapitolám, ve kterých se nahodile střídají příběhy obou hrdinek. Z větší části se ale kniha věnuje příběhu Clary, což jsem upřímně byla moc ráda, jelikož pro mě atmosféra minulého století a nemocnice byla více poutavá, ačkoliv na konci knihy jsem ob... číst celéa příběhy milovala stejně.
Děj se zaobírá hlavně city a myšlenkami hlavních hrdinek, hlavně tedy ztrátou a smutkem. Tento vyšperkovaný styl psaní mě dokonce několikrát donutil k slzám, ačkoliv normálně u knížek skoro vůbec nebrečím, ale toto bylo tak reálné, že to jinak ani nešlo. Někde jsem se setkala s názorem, že autorka píše hodně povrchově, že je to velice jednoduchý styl psaní, což já ale rozhodně neberu jako negativum. Spíše naopak, myslím si, že když styl autora je lehčí, je čtenář více připoután ke knize, a tím se mu ve většině případů může také víc líbit. Rozhodně budu ráda, když se o váš názor se mnou podělíte v komentářích.
Je to román, tudíž musí být jasné, že se zde bude vyskytovat plno lásky, ale nejen té milostné, ale třeba i ve vztahu matky a dcery nebo ve vztahu k práci. Pro mě bylo strašně hezké pozorovat, jak se láska proplétá s smutkem, který obě hrdinky sužuje. A jak tato skutečnost čtenáři dává pocit, že láska je lékem na smutek.
Jsem hodně romantická duše a někdy mám velkou chuť číst pouze romantické knihy. Občas se setkám se slabšími, které mi nic nového do života nepřinesou a někdy s těmi skvělými jako je například tato kniha, které mi určité pohledy na život pozmění nebo o nich alespoň začnu více přemýšlet. Za mě je tato kniha skvost mezi romantickými knihami a rozhodně ji můžu doporučit. Myslím si, že toto nebude moje jediná zkušenost s autorkou.
Děj se zaobírá hlavně city a myšlenkami hlavních hrdinek, hlavně tedy ztrátou a smutkem. Tento vyšperkovaný styl psaní mě dokonce několikrát donutil k slzám, ačkoliv normálně u knížek skoro vůbec nebrečím, ale toto bylo tak reálné, že to jinak ani nešlo. Někde jsem se setkala s názorem, že autorka píše hodně povrchově, že je to velice jednoduchý styl psaní, což já ale rozhodně neberu jako negativum. Spíše naopak, myslím si, že když styl autora je lehčí, je čtenář více připoután ke knize, a tím se mu ve většině případů může také víc líbit. Rozhodně budu ráda, když se o váš názor se mnou podělíte v komentářích.
Je to román, tudíž musí být jasné, že se zde bude vyskytovat plno lásky, ale nejen té milostné, ale třeba i ve vztahu matky a dcery nebo ve vztahu k práci. Pro mě bylo strašně hezké pozorovat, jak se láska proplétá s smutkem, který obě hrdinky sužuje. A jak tato skutečnost čtenáři dává pocit, že láska je lékem na smutek.
Jsem hodně romantická duše a někdy mám velkou chuť číst pouze romantické knihy. Občas se setkám se slabšími, které mi nic nového do života nepřinesou a někdy s těmi skvělými jako je například tato kniha, které mi určité pohledy na život pozmění nebo o nich alespoň začnu více přemýšlet. Za mě je tato kniha skvost mezi romantickými knihami a rozhodně ji můžu doporučit. Myslím si, že toto nebude moje jediná zkušenost s autorkou.
Knihomilka napsal/a o Ohnivé květy
Susan Meissner spojila dvě sobě podobné reálné tragédie a na jejich základech vystavěla nádherný, emocemi tryskající příběh o lásce, ztrátě a o tom, zda-li je nutné vždy říkat pravdu. Obě hrdinky bojují se svým svědomím, trápí je myšlenka, že jsou za smrt svých blízkých zodpovědné, protože kdyby tehdy udělaly něco jiného, mohlo vše dopadnout úplně jinak. A jakou roli v obou případech hr... číst celéaje onen nádherný šál? Je významným pojítkem mezi oběma ženami. Neznaly se, neměly spolu, kromě podobného životního osudu, nic společného. Přesto jim oběma svým způsobem do života zasáhl.
Autorka využila tolik oblíbeného motivu, kdy se prolínají dvě časové linky, aby ve finále nabídly ucelený a propojený příběh, v němž vše zapadá na správné místo. V případě Ohnivých květů je větší pozornost věnována linii z roku 1911, v níž vystupuje zdravotní sestra Clara. Susan Meissner nastiňuje chod nemocnice na počátku 20. století a popisuje, jak bylo pečováno o přistěhovalce v karanténě, než mohli vkročit do své vysněné destinace. Líbilo se mi, že i když autorka naznačuje možnou milostnou linii, nesklouzává do klišé a nenechá hrdinku spadnout do osidel lásky hned na první dobrou.
Netajím se tím, že jsem milovnicí poklidných příběhů, které nemusí nutně sršet akcí, ale jejichž síla tkví v tom, jak hluboce se autor dokáže ponořit do svých postav. Susan Meissner se to podařilo a napsala citlivý, emocemi nabitý román, v němž hlavní roli hraje láska i svědomí. Můžeme druhým zasahovat do života a ničit jim iluze? Kdy je dobré říkat pravdu a kdy raději mlčet?
Autorka využila tolik oblíbeného motivu, kdy se prolínají dvě časové linky, aby ve finále nabídly ucelený a propojený příběh, v němž vše zapadá na správné místo. V případě Ohnivých květů je větší pozornost věnována linii z roku 1911, v níž vystupuje zdravotní sestra Clara. Susan Meissner nastiňuje chod nemocnice na počátku 20. století a popisuje, jak bylo pečováno o přistěhovalce v karanténě, než mohli vkročit do své vysněné destinace. Líbilo se mi, že i když autorka naznačuje možnou milostnou linii, nesklouzává do klišé a nenechá hrdinku spadnout do osidel lásky hned na první dobrou.
Netajím se tím, že jsem milovnicí poklidných příběhů, které nemusí nutně sršet akcí, ale jejichž síla tkví v tom, jak hluboce se autor dokáže ponořit do svých postav. Susan Meissner se to podařilo a napsala citlivý, emocemi nabitý román, v němž hlavní roli hraje láska i svědomí. Můžeme druhým zasahovat do života a ničit jim iluze? Kdy je dobré říkat pravdu a kdy raději mlčet?
Petra Pola napsal/a o Ohnivé květy
Když jsem dostala nabídku zrecenzování této knihy, nepřemýšlela jsem ani minutu. Mám ráda knihy s více příběhy, které spolu souvisí, a tak jsem se strašně těšila až mi kniha dorazí a já se do ní začtu.
Hlavní roli v knize hraje šála s aksamitníky, která je takřka nesmrtelná a objevuje se v roce 1911 a následně pak 2011.
Příběhy žen Clary a Taryn si mě naprosto zís... číst celékaly. Troufám si říct, že z příběhu Clary je v knize víc a víc se mi příběh zamlouval. Ovšem to nemění nic na tom, že i příběh Taryn je v knize velmi podstatný.
Hlavní roli v knize hraje šála s aksamitníky, která je takřka nesmrtelná a objevuje se v roce 1911 a následně pak 2011.
Příběhy žen Clary a Taryn si mě naprosto zís... číst celékaly. Troufám si říct, že z příběhu Clary je v knize víc a víc se mi příběh zamlouval. Ovšem to nemění nic na tom, že i příběh Taryn je v knize velmi podstatný.
Nikola Sedláčková napsal/a o Ohnivé květy
Kniha se mi líbila od prvního pohledu a četla se moc pěkně. Netrvalo ani moc dlouho a rychle jsem se v ději zorientovala. Kniha vypráví dva příběhy dvou mladých žen, které přišly při neštěstí o milovaný protějšek. Větší část v knize věnována staršímu příběhu, který je zasazen do oblasti Ellisova ostrova, kde pracuje Clara jako zdravotní sestra, která sem utekla před neštěstím, které ji ... číst celépotkalo. Druhy příběh je vyprávěn Taryn a blíží se více současnosti, patří do doby pádu dvojčat, kdy Taryn přijde o svého přítele, kterému právě chtěla oznámit těhotenství. Příběh spojuje od začátku až do konce šál s aksamítky a provází nás tak dvěma romantickými příběhy :)
Gabriela Hudečková napsal/a o Ohnivé květy
Jako první chci vyzdvihnout to, že se opravdu jedná o dvě skutečné události, které jsou tím zlomovým bodem pro naše hrdinky.
Taryn i Clara jsou sympatické postavy, které vás do svého příběhu pomaloučku a polehoučku vtáhnou a už vás nepustí. Clara dostala o něco větší prostor na vyprávění svého příběhu a možná proto mi přirostla k srdíčku o něco víc. A na konci knihy se i dozvíte, p... číst celéroč tolik autorce šlo o Ellisův ostrov.
Co neskutečně oceňuji je originální způsob propojení těchto dvou příběhů. Musím říct, že tohle se opravdu povedlo. Stejně tak oceňuji dobré dávkování nových informací. Člověk se pak necítí zahlcen a zvládá všechno zpracovat. Připravte se na to, že tahle kniha není odpočinkový romantický příběh. Tohle je příběh, kde najdete hluboké myšlenky a některé okamžiky vás donutí se na chvíli zastavit a popřemýšlet o některých věcech. Mimo jiné vidíme u Clary i Taryn, jak prožité trauma a výčitky svědomí umí zamíchat s lidskou psychikou. Také se připravte na to, že možná zjistíte, že existují situace, kdy je lepší neříkat pravdu, protože ta někdy může velmi ublížit. A nebo taky ne a jen se utvrdíte v tom, že pravda se má říkat za každé situace.
Jediné co musím trochu vytknout je styl psaní. Na můj vkus až příliš poetický a pro mě dost vleklý. Kniha mě tedy nedostala úplně do kolen, ale rozhodně mě zasáhla.
Autorce se povedlo ve mně vyvolat úzkost při představě, co lidé opravdu prožívali. Susan totiž skvěle vystihla tu bezmoc a utrpení lidí, kteří přišli o své blízké. Obzvlášť, když se to stane takto nečekaně.
Taryn i Clara jsou sympatické postavy, které vás do svého příběhu pomaloučku a polehoučku vtáhnou a už vás nepustí. Clara dostala o něco větší prostor na vyprávění svého příběhu a možná proto mi přirostla k srdíčku o něco víc. A na konci knihy se i dozvíte, p... číst celéroč tolik autorce šlo o Ellisův ostrov.
Co neskutečně oceňuji je originální způsob propojení těchto dvou příběhů. Musím říct, že tohle se opravdu povedlo. Stejně tak oceňuji dobré dávkování nových informací. Člověk se pak necítí zahlcen a zvládá všechno zpracovat. Připravte se na to, že tahle kniha není odpočinkový romantický příběh. Tohle je příběh, kde najdete hluboké myšlenky a některé okamžiky vás donutí se na chvíli zastavit a popřemýšlet o některých věcech. Mimo jiné vidíme u Clary i Taryn, jak prožité trauma a výčitky svědomí umí zamíchat s lidskou psychikou. Také se připravte na to, že možná zjistíte, že existují situace, kdy je lepší neříkat pravdu, protože ta někdy může velmi ublížit. A nebo taky ne a jen se utvrdíte v tom, že pravda se má říkat za každé situace.
Jediné co musím trochu vytknout je styl psaní. Na můj vkus až příliš poetický a pro mě dost vleklý. Kniha mě tedy nedostala úplně do kolen, ale rozhodně mě zasáhla.
Autorce se povedlo ve mně vyvolat úzkost při představě, co lidé opravdu prožívali. Susan totiž skvěle vystihla tu bezmoc a utrpení lidí, kteří přišli o své blízké. Obzvlášť, když se to stane takto nečekaně.
Solnička napsal/a o Ohnivé květy
Tohle je zkrátka velká pecka, která oplývá emocemi a dokáže přirozeně dojmout. Oceňuji autorčin styl psaní, který je i přes poetičnost velice čtivý. Také se mi líbí, že má do detailu zvládnuté historické zasazení příběhu Clary do roku 1911. V budoucnu se ke knize určitě vrátím.
Kniha za knihou napsal/a o Ohnivé květy
Román Ohnivé květy je naplněn emocemi i rozhodováním o životě jiného člověka. Donutí vás přemýšlet o síle pravdy a lži. Která z nich může víc ublížit? A máte vůbec právo zasahovat do života jiného člověka? Ať uděláte, co uděláte, už se stáváte součástí i nedobrovolným hráčem dotyčného. Pravda i lež mu tak jako tak zamíchá životem a na vás je učinit rozhodnutí, které nakonec ovlivní i vá... číst celés. Musím říct, že ani jedné z hlavních hrdinek jsem nezáviděla jejich nelehkou situaci. Tento román ve vás zanechá spoustu látky k rozjímání. Je ošperkován moudry a myšlenkami, které vás budou nutit přemýšlet, ať už o dilematu „nejmenšího zla“ nebo o životě samém. Ohnivé květy bych doporučila všem, kteří mají rádi velké příběhy, jenž si plují svým vlastním, poklidným tempem a přece ve vás zanechají širokou škálu emocí.
Evča (Bookslover.eva) napsal/a o Ohnivé květy
Ohnivé květy jsou poetickým příběhem dvou new yorkských katastrof, dvou žen a jednoho šálu.
Autorce se povedlo propojit dva osudy žen jedním šálem. Napsala moc hezký příběh o ztrátě, výčitkách, těžkých rozhodnutích, ale hlavně o víře v moc lásky.
V příběhu se střídá vyprávění příběhu Clary a Taryn. Kdy Clara má větší prostor v knize. Obě ženy si oblíbíte a budete s nimi soucít... číst celéit. Při čtení obou katastrof mi naskakovala husí kůže.
Už při čtení jsem přemýšlela, jaký pocit z této knihy mám. A pořád nemůžu říct, že se mi to nelíbilo nebo líbilo. Četlo se to dobře, ale na mě to bylo moc utahané a takové bez akce. Jediný konec byl opravdu skvělý, kdy se vše rozmotalo a zapadlo na svá místa...
Jako další plus, že děj měl originální nápad a hlavně obálka je úžasná. Krásně sladěné barvy. A věřím, že si tento příběh získá více lidí, kterým se to bude líbit.
Autorce se povedlo propojit dva osudy žen jedním šálem. Napsala moc hezký příběh o ztrátě, výčitkách, těžkých rozhodnutích, ale hlavně o víře v moc lásky.
V příběhu se střídá vyprávění příběhu Clary a Taryn. Kdy Clara má větší prostor v knize. Obě ženy si oblíbíte a budete s nimi soucít... číst celéit. Při čtení obou katastrof mi naskakovala husí kůže.
Už při čtení jsem přemýšlela, jaký pocit z této knihy mám. A pořád nemůžu říct, že se mi to nelíbilo nebo líbilo. Četlo se to dobře, ale na mě to bylo moc utahané a takové bez akce. Jediný konec byl opravdu skvělý, kdy se vše rozmotalo a zapadlo na svá místa...
Jako další plus, že děj měl originální nápad a hlavně obálka je úžasná. Krásně sladěné barvy. A věřím, že si tento příběh získá více lidí, kterým se to bude líbit.
Kačkaaa napsal/a o Ohnivé květy
Wow. Tohle bylo fakt něco. A to nemluvím jen o grafické stránce. Vůbec jsem nevěděla, co od toho čekat a při čtení jsem netušila, kam příběh směřuje. Vážně mě to překvapilo! A nemám celkově moc co vytknout, ale našlo se pár chyb (tím myslím chyby v textu, ale i něco málo v ději 🤫). Začátek byl pomalejší, ale rychle mě to vtáhlo do děje 😍. Neskutečně čtivá, návyková a krásná knížka ✨. Ka... číst celépitoly jsou ideálně dlouhé a postavy z obou časových linií jsem si rychle zamilovala ❤️, jen Ethan mě nějakou dobu celkem štval, jakože dost 😅. Maličko mi přišlo, že je příběh Taryn utiskovaný, ale prostě to tak má být. Je to originální a zajímavé a geniální a takhle bych snad mohla pokračovat do nekonečna 🤔. Hlavně reálné...někdy až moc 😳. Autorka umí skvěle popisovat a líbí se mi, jak dokáže propojit příběh s vědomostmi (no nekecám, něco jsem se dozvěděla!) a zároveň s nějakou filosofií a rozjímáním a vám to ani nedojde, jak moc to tam pasuje 👏. Našla jsem tam tolik krásných a zajímavých myšlenek, že jsem lepíkovala jako o život 😂! Za skvělé považuju, že tam jsou dopisy, pár zpráv a to nemluvím o tom propojení těch dvou linek! To je úžasné ❤️! Ke konci mi přišlo, že mě to přestává bavit a cítila jsem se zklamaná, ale autorka to nakonec všechno zachránila a jsem asi s koncem spokojená, ale uvidím, jak to uvidím za nějakou dobu 😊😂. Kromě celé knížky mě dost překvapil rozhovor s autorkou na úplném konci..to jsem vážně ocenila a teď když vím o dalších knížkách od autorky, hrozně ráda bych si od ní ještě něco přečetla, takže doufám, že Ocelot ještě něco vydá 😁! Každopádně už teď vím, že na tenhle nádherný a zároveň smutný příběh jen tak nezapomenu, protože mi prostě učaroval. Doporučuju všemi deseti ❤️!
Kateřina Malá napsal/a o Ohnivé květy
Příběh mě už od začátku pohltil. Hezky to plynula, četlo se to příjemně – nebyla to ta kniha, co mám hned přečtenou protože je to napínavé od začátku do konce, ale byla to ta kniha co se netáhla, neustále mě bavila a když byla někdy pomalejší nikdy to nebylo utahané. Chtěla jsem s příběhem zůstat co nejdéle, protože co vám budu povídat – nechtěla jsem to dočíst. Bylo to zkrátka a dobře ... číst celénaprosto úžasné.
Jako první musím vypíchnout, že se mi tam strašně líbilo jak se tam protínaly ty věci co se opravdu staly. Ať už šlo o požár v továrně Triangle Shirtwaist, nebo o jedenácté září, při čtení jsem měla tendence si o těch událostech hledat víc. A ta knížka mě díky tomu fascinovala o dost víc než by to zvládla bez toho (už to bude dobrých pět dní od dočtení a já pořád googlím obrázky Elliosova ostrova). S těmi všemi fakty se zase rozvinula moje touha vidět jednou New York na vlastní oči, protože ty místa vidět chci.
Ale to jsem odbočila – zpět k mému nadšení.
Ten příběh má dost depresivní myšlenku, v podstatě celou dobu se tam řeší, jak se hlavní hrdinky vyrovnávají se smrtí blízké osoby, ale na mě to tak nepůsobilo. Bylo to… nevím, jak to mám vyjádřit. Až když jsem o knize mluvila před kamarády (mimochodem jsem o ní pověděla každému kdo byl – a i tomu kdo nebyl – ochotný poslouchat) tak mi došlo jak moc depresivní myšlenku to má. Ale skrz čtení mě to ani jednou nenapadlo. Já byla tím příběhem zkrátka tak moc pohlcená, že všechny souvislosti jsem viděla až později. Skrz to čtení mě nejvíc dostával náhled do minulosti hrdinek – do chvil, kdy se jim život zhroutil jako domeček z karet – kdy jsem četla o té situaci i o tom jak se cítily. Když jsem se propracovávala těmito scénami úplně mi běhal mráz po zádech a zároveň jsem nemohla odtrhnout pohled. V příběhu Taryn se asi na stránce 200 objevila nová informace která uzavírala kapitolu a já jsem z toho byla mimo. Jako vážně, nemohla jsem se soustředit, dokud jsem ve čtení nepokračovala a stejně jsem nad tím potom další dvě hodiny přemýšlela. Strašně moc jsem to prožívala a strašně moc jsem se do toho vžila. Pořád mi to vrtalo hlavou a pořád jsem před sebou viděla scénáře z toho, jak to bude pokračovat.
Přiznám se, že mě víc bavil příběh Taryn než Clary a to i přes to že Clara byla hlavní tahoun knihy a Taryn tam byla jen jako taková „doplňující linka“ – což byl taky důvod proč tu linku autorka rozvíjela méně. Ale tak v půlce mě už začínal víc zajímat rok 2011 a začalo mě mrzet, že autorka tomu nedala víc prostoru. Za mě tam byla totiž zápletka, která vezme za srdce mnohem víc. Když se to pak všechno na konci rozuzlilo, neměla jsem daleko k slzám. Bylo to strašně moc dojemné. Naopak konec linky Clary mě příliš nepotěšil, ale dost mě překvapil. Nemůžu říct, že to byla špatná možnost - jen se mi víc líbila ta moje. Ale Clara mě taky moc bavila, jen jsem někdy doufala, že další kapitola už bude o Taryn, a ona nebyla.
Strašně se mi líbilo, jak se tam objevoval ten šál. A jak oba ty příběhy strašně krásně spojil. Hlavně poslední kapitola mi vykouzlila úsměv.
Jako první musím vypíchnout, že se mi tam strašně líbilo jak se tam protínaly ty věci co se opravdu staly. Ať už šlo o požár v továrně Triangle Shirtwaist, nebo o jedenácté září, při čtení jsem měla tendence si o těch událostech hledat víc. A ta knížka mě díky tomu fascinovala o dost víc než by to zvládla bez toho (už to bude dobrých pět dní od dočtení a já pořád googlím obrázky Elliosova ostrova). S těmi všemi fakty se zase rozvinula moje touha vidět jednou New York na vlastní oči, protože ty místa vidět chci.
Ale to jsem odbočila – zpět k mému nadšení.
Ten příběh má dost depresivní myšlenku, v podstatě celou dobu se tam řeší, jak se hlavní hrdinky vyrovnávají se smrtí blízké osoby, ale na mě to tak nepůsobilo. Bylo to… nevím, jak to mám vyjádřit. Až když jsem o knize mluvila před kamarády (mimochodem jsem o ní pověděla každému kdo byl – a i tomu kdo nebyl – ochotný poslouchat) tak mi došlo jak moc depresivní myšlenku to má. Ale skrz čtení mě to ani jednou nenapadlo. Já byla tím příběhem zkrátka tak moc pohlcená, že všechny souvislosti jsem viděla až později. Skrz to čtení mě nejvíc dostával náhled do minulosti hrdinek – do chvil, kdy se jim život zhroutil jako domeček z karet – kdy jsem četla o té situaci i o tom jak se cítily. Když jsem se propracovávala těmito scénami úplně mi běhal mráz po zádech a zároveň jsem nemohla odtrhnout pohled. V příběhu Taryn se asi na stránce 200 objevila nová informace která uzavírala kapitolu a já jsem z toho byla mimo. Jako vážně, nemohla jsem se soustředit, dokud jsem ve čtení nepokračovala a stejně jsem nad tím potom další dvě hodiny přemýšlela. Strašně moc jsem to prožívala a strašně moc jsem se do toho vžila. Pořád mi to vrtalo hlavou a pořád jsem před sebou viděla scénáře z toho, jak to bude pokračovat.
Přiznám se, že mě víc bavil příběh Taryn než Clary a to i přes to že Clara byla hlavní tahoun knihy a Taryn tam byla jen jako taková „doplňující linka“ – což byl taky důvod proč tu linku autorka rozvíjela méně. Ale tak v půlce mě už začínal víc zajímat rok 2011 a začalo mě mrzet, že autorka tomu nedala víc prostoru. Za mě tam byla totiž zápletka, která vezme za srdce mnohem víc. Když se to pak všechno na konci rozuzlilo, neměla jsem daleko k slzám. Bylo to strašně moc dojemné. Naopak konec linky Clary mě příliš nepotěšil, ale dost mě překvapil. Nemůžu říct, že to byla špatná možnost - jen se mi víc líbila ta moje. Ale Clara mě taky moc bavila, jen jsem někdy doufala, že další kapitola už bude o Taryn, a ona nebyla.
Strašně se mi líbilo, jak se tam objevoval ten šál. A jak oba ty příběhy strašně krásně spojil. Hlavně poslední kapitola mi vykouzlila úsměv.
Naposledy prohlédnuté
Vyzvednutí zásilky kdekoliv v ČR
Sledujte nás:
