K této knize (Sběratel motýlů od Dot Hutchisonové) jsem se dostala náhodou, nikdy dřív jsem o ní nebo jeho autorce nic neslyšela. Nebyla jsem ani předem upozorněna, co bych měla čekat. A tak jsem nic nečekala. Musím se přiznat, že prvních pár stránek mě skoro odradilo. Chvíli jsem si musela zvykat na styl psaní (přeskakování a vracení se do minulosti), ale co mi hlavně vadilo, byla slabá uvěřitelnost až nereálnost předestřeného příběhu. U detektivek mám ráda to tajemno, napínavě popsaný děj, ze kterého mám husí kůži a možnost tipovat si rozuzlení daného případu. Proto pro mě musí být daný případ uvěřitelný a to je taky důvod, proč má láska k Nesbovým dílům postupně uhasínala, protože tam už se nedalo věřit vůbec ničemu. Když jsem ale přijala fakt, že tenhle příběh by se asi v reálném životě nestal, začala jsem se bavit jeho originalitou (Zahrada, motýli, zahradník), vzhledem k předestřenému tématu až překvapivou poetičností a vynalézavostí. Musím říct, že fantazie spisovatelky se tady dostatečně vyřádila a všechno měla promyšlené do nejmenších detailů. Jestli něco nedávalo smysl nebo odporovalo logice, vzhledem k napínavému ději, od kterého se nedalo jenom tak odejít (i když jsem věděla, že ráno mě prcek vzbudí proklatě brzy), jsem to bez problému přehlédla. Příběh se po pomalejším začátku začíná rozvíjet, je přehledný, zajímavý, skrývá spoustu nečekaných zvratů, když se ale dostane ke konci, tempo zase zvolní a začíná být stále méně zajímavý. Aby taky ne, když víte už od začátku, jak to dopadne. Navíc to zakončení mě docela zklamalo a hlavně mi tam neseděla postava hrdinčiny kamarádky z předchozího života. Ta byla podle mě postavená na hlavu a víceméně zbytečná.
Takže pokud máte rádi čtivé knihy, od kterých se těžko odchází, a u kterých Vám nevadí, že jsou nejspíš jenom na jedno přečtení (alespoň v mém případě to tak je), pokud chcete originální zápletku, pokud vyhledáváte silné ženské hrdinky, které se nechovají trapně nebo nelogicky a kterým můžete upřímně fandit, můžu Vám tuto knihu jedině doporučit.
Recenze
Pod tou rouškou klidu, absenci emocí, kdy s ledovým klidem vyprávěla, co se dělo v Zahradě, jsem nevěděla, co si mám myslet o hlavní hrdince Maye. Napříč příběhem, i poodhalení její minulosti, jsem ji začala chápat. (I když nikdo se nedokáže vžít do toho, co prožila za peklo.)
Příběh je opravdu zvrácený, znepokojující a mrazivý, na druhou stranu je ale hrozně čtivý a chytlavý.
Tento díl je součástí série Sběratel, takže až vyjde další díl, určitě si ho přečtu. schovat popis
Pod tou rouškou klidu, absenci emocí, kdy s ledovým klidem vyprávěla, co se dělo v Zahradě, jsem nevěděla, co si mám myslet o hlavní hrdince Maye. Napříč příběhem, i poodhalení její minulosti, jsem ji začala chápat. (I když nikdo se nedokáže vžít do toho, co prožila za peklo.)
Příběh je opravdu zvrácený, znepokojující a mrazivý, na druhou stranu je ale hrozně čtivý a chytlavý.
Tento díl je součástí série Sběratel, takže až vyjde další díl, určitě si ho přečtu.
Knihu jsem přečetla jedním dechem,nemohla jsem přestat. Ačkoliv z některých pasáží mi bylo úzko.
Zajímavost: Při panickém záchvatu pomáhá vdechnout vyšší koncentraci oxidu uhličitého( ten vydechujeme- stačí přikrýt rukou ústa), ten se při nádechu naváže na krvinky místo kyslíku a zpomalí tak tělesné reakce a tím pádem přirozená touha těla se nadechnout kyslíku zvítězí nad psychosomatickými potížemi.
Myslím,že knihu přesně vystihuje část verše od Poeho:,, Vše,co je,či zdá se jen,není víc než ve snu sen".
Kniha má zajímavou zápletku, i když nevím, jestli by něco takového mohlo být skutečné (ale v USA je možné asi všechno). Hlavní hrdinka mi přišla nejprve nesympatická, ale čím dál více jsem se o ní dozvídala, tak jsem začínala její chování chápat.
Kniha má být součástí trilogie, ale i kdyby nebyla, stojí za přečtení, jedná se o skvělou detektivku, kdy s napětím čekáte, jak to vlastně skončí.
Jediné, co bych knize vytkla je, že by to měla být detektivka. I když to se mi moc ze stylu psaní nezdálo.
Ale jinak výborné. 👌
Příběh je temný a čtivý.
Já jsem knihu dostala od kamaráda tak jsem nevěděla co mám od knihy čekat tak jsem se do ní hned ten samý den jak jsem dorazila domů pustila.
Chvilku mi osobně trvalo než jsem si zvykla na styl psaní a jak se střídá útržky minulosti s přítomnosti příběhu.
Musela jsme se trošku prokousat přes pár kapitol, ale potom to šlo samo a já jsem se do téhle pozoruhodné knihy začetla.
Je to kniha psaná trošku jinak, vy už na začátku víte, jak to všechno dopadlo, že hlavní hrdinka Maya přežila a celý svůj příběh plný hrůzy a děsu vypráví agentům FBI, ale i přesto se do knížky zcela ponoříte a jen čtete a čtete a čtete.
Při jejím čtení mě chvílemi až mrazilo, naskakovala husí kůže, když jsem četla o tom jakým peklem si musela Maya projít.
Knížku určitě doporučuji, stojí za přečtení, ale nic pro slabé povahy.
Takže pokud máte rádi čtivé knihy, od kterých se těžko odchází, a u kterých Vám nevadí, že jsou nejspíš jenom na jedno přečtení (alespoň v mém případě to tak je), pokud chcete originální zápletku, pokud vyhledáváte silné ženské hrdinky, které se nechovají trapně nebo nelogicky a kterým můžete upřímně fandit, můžu Vám tuto knihu jedině doporučit.
Možná bych ještě mohla zmínit, že kapitoly v knize nejsou klasicky číslované, ale části příběhu rozdělují obrázky malého motýla. K tomu se v přesném sledu střídají vyprávění ze zahrady s přítomností ve vazbě u FBI.
Autorka odvedla opravdu výbornou práci a já věřím tomu, že Sběratel motýlů si najde opravdu hodně fanoušků. Doporučila bych jej každému, kdo má rád drsné čtivo, knihy, u kterých od začátku není jasné, co se všechno děje a také těm, kteří jsou rádi, když i v příběhu, kterému vévodí ZLO, se najde kousek DOBRA. :-)