Opět jsem se ztratila v minulosti. Zase jsem si užívala řecké božstvo, vyžívala se v charakterech smrtelníků, polobohů a i samotných bohů. Doslova jsem hltala celý příběh Patroklose, od jeho vyhnání z domu, po seznámení s Achilleem, až do samotného závěru. Nedýchala jsem. Rozplývala se nad autorčiným stylem psaní, nad všemi kudrlinkami, které se v textu objeví a já je mám chuť opěvovat. Tento příběh je stejně dobrý jako Kirke (možná o malilinkato lepší), tyto dvě knihy se stávají chloubou v mé knihovně. Achilleova píseň je skvělá!

Prvních pár desítek stránek je takovým něžným, opatrným vyprávěním o Patroklovi, o tom, jaký je, jak došlo na to, že byl vyhnán ze svého domova.
Poté se dostává na scénu Achilles, protože Patroklus se dostane k jeho otci, kde má vyrůstat ve vyhnanství. Přátelství mezi těmito dvěma muži se stává velmi hlubokým citem a spousta čtenářů v tom uvidí prvky lgbt románu.
Od poloviny knihy všechno nabírá na obrátkách, pokud znáte ještě ze školy tenhle příběh, budete se cítit jistí v kramflecích, a to, co autorka s hrdiny provede vám stejně i tak vezme dech, doslova.
Achilleova píseň je psána jemně, dojemně, s citem, ale s důrazem na důležité okamžiky, které vždy správně změní vývoj událostí. Při čtení se neztratíte, a i když se zde vyskytuje spousta jmen, budete vědět, nebo aspoň mít tušení, kdo je kdo.
Na konci celého příběhu je ještě seznam jmen, kde se autorka věnuje pár slovy všem důležitým postavám, takže si ještě máte možnost utříbit myšlenky a nové informace.

Myslím, že jde poznat z mého psaní, jak moc jsem nadšená, že mi tato kniha přistála v rukou. Neumím zachytit všechny pocity, což je stejně nemožné, takže vám ji jen doporučím ke čtení.
Je to příběh, který napsal někdo, kdo ví, nejen jak zaujmout čtenáře, zabrnkat na emoční strunu, ale také má přehled a dokáže z „obyčejného“ udělat něco naprosto neobyčejného a okouzlujícího. schovat popis