Košík
zboží
(prázdné)
Kontakt
Účet
- Nakladatel: Nakladatelství Triáda, s.r.o.
- Kód:
- Rok vydání: 2014
- Jazyk: Čeština
- Vazba: Brožovaná bez přebalu lesklá
- Počet stran: 264
- Šířka balení: 15 cm
- Výška balení: 19.2 cm
- Hloubka balení: 1.8 cm
- Váha balení: 321 g
Recenze
Nechce se mi ani věřit, že něco tak krásného dovedla napsat tak mladá dívenka. O to žalostnější události to jsou. Dojemný příběh, který se skutečně stal. 100% schovat popis
Nechce se mi ani věřit, že něco tak krásného dovedla napsat tak mladá dívenka. O to žalostnější události to jsou. Dojemný příběh, který se skutečně stal. 100%
Je k udivení, co dokáže sepsat někdo tak mladý. Vždy se snažim se vžít do situace. Anna měla potenciál na to stát se spisovatelkou, ale bohužel jí tak nebylo dopřáno. Při čtení mi až kolikrát slzely oči.
Filmové zpracování mě nenadchlo tolik jako kniha, ale to už tak bývá. I tak žasnu nad tím, jak někdo něco takového může natočit.
Těším se až navštívím i dům Anny Frankové.
Anna dostala zápisník v červnu 1942 jako dárek k třináctým narozeninám. Tedy jen pár dní předtím, než byla spolu s rodinou nucena odejít do připraveného úkrytu. V listech, které psala sama sobě, zaznamenávala všechno, co se kolem ní dělo. K informacím zvenku se dostávala díky rozhlasovému přijímači a vyprávění holandských přátel, kteří jim během dvou těžkých let neúnavně pomáhali přežít, přičemž vážně riskovali své vlastní životy. Anna následně takto získané informace spolu s vlastními úvahami zapisovala do deníku.
Pokud čekáte pochmurný příběh plný slz a utrpení, budete překvapeni. Aniny listy jsou plné optimismu, mladého elánu, plánů do budoucna i vtipných poznámek. Samozřejmě, ne vždy a v každé situaci. V knize narazíte i na velmi vážné pasáže a obdivuhodně zralé úvahy o době, mezilidských vztazích a vnitřním boji mladého člověka dva roky zavřeného v domě, ze kterého vede jediná cesta ven a to přímo do nacistických vyhlazovacích táborů. Během dvou let v úkrytu se z malého děvčete vyrostla silná a zralá osobnost, plná cílevědomých plánů do budoucna. Osud to bohužel zařídil jinak a Anna odešla z tohoto světa ve věku nedožitých 16 let. Anna své odvážné plány nemohla zrealizovat, ale i tento její deník je vzácným historickým pokladem, který by měl sloužit jako memento pro naši generaci a i ty další, které přijdou po nás.
Z jejího deníčku: Óda na plnicí pero . Když mi bylo devět let, přišlo moje pero v balíčku jako dárek od babičky z Cách. Když mi bylo deset , smělo pero se mnou do školy. Když mi bylo jedenáct ,musela jsem svůj poklad schovat, protože byla povolena jen školní pera. Když mi bylo dvanáct přešla jsem do židovského lycea a pero dostalo nové pouzdro. Když mi bylo třináct ,šlo se mnou pero do zadního domu a provázelo mě četnými deníky a sešity. Když mě bylo čtrnáct ,končil i poslední rok ,který se mnou mé pero strávilo.
V roce 1933, když Anne byli 4 roky, uprchli její rodiče s ní a s její starší sestrou Margot z Německa do Amsterodamu před pronásledováním židovských obyvatel. Ale i v Holandsku pak začali být židé pronásledováni, a tak se od července 1942 Annina rodina + další 4 židé ukrývali v zadní části domu, který byl součástí otcovi firmy.
Zde se ukrývali až do 4.srpna 1944, kdy byli objeveni, zatčeni a deportovány do koncentračních táborů v Polsku a v Německu. Jediný, kdo přežil, byl Annin otec Otto Frank.
Anne své zápisky v deníku píše jako dopisy imaginární kamarádce Kitty. Z deníku se dozvídáme spoustu informací o skrývání, o spolu skrývaných osobách, a především o samotné autorce...o jejích pocitech, náladách, starostech, ale i radostech...o jejích plánech do budoucna, o její první lásce a jejích vztazích jak k rodičům, tak i k ostatním spolubydlícím v zadním domě.
Anniny zápisky jsou na její věk 13-15 let, dost vyspělé a rozumné. Anne je mladá, veselá dívka, plná života a se spoustou plánů do budoucna. Chtěla se stát spisovatelkou, takže vydáním jejího deníku, se jí tento sen "jakoby" splnil, škoda jen, že se toho nedočkala ☹ Anne zemřela cirka měsíc předtím, než byl její tábor osvobozen anglickými jednotkami.
Z počátku se mi do čtení této knížky nechtělo, myslela jsem, že to bude nudné a nezáživné, ale opak je pravdou. Jsem ráda, že jsem si deník přečetla a měl by si jej povinně přečíst každý. Neměli bychom zavírat oči předtím co se dělo, a hlavně bychom se měli snažit o to, aby se to už nikdy neopakovalo.
Zajímavým prvkem je, jak krásně jde na jednotlivých zápiscích pozorovat vývoj dívky, z nevinné dětské postavy na skoro dospělou ženu smířenou se svým rasovým původem a objasněnou se zvěrstvy, které jsou ve světle války páchány.
Toto není knížka, kterou si budete při čtení užívat. Čteme ji abychom se něco dozvěděli a vcítili se do jejich situace. Takže se mi líbila, i když by neměla.