Nejznámější a nejoblíbenější sbírka baladických básní 19. století. Balady inspirované slovanskými i jinými pověstmi se vyznačuje dějově dramatickým spádem, prostředí je ovšem vykresleno stručně, popisně
číst celé
Nejznámější a nejoblíbenější sbírka baladických básní 19. století. Balady inspirované slovanskými i jinými pověstmi se vyznačuje dějově dramatickým spádem, prostředí je ovšem vykresleno stručně, popisně
schovat popis
Recenze
Pro mne je nejlepší baladou Vodník a Svatební košile. Konkrétně právě svatební košile je jedno z nejděsivějších děl doby minulé a naprosto všem vřele Kytici doporučuji.
Kytice je prostě klasika, kterou by měl každý alespoň jednou za život přečíst a pasivně znát většinu balad, které v ní jsou. Není to nic, co by někdo nezvládl, takže neznalost je prostě neodpustitelná.
z plna hrdla křičelo. ... kdo nezná tyto verše? Právem patří Erbenova Kytice mezi českou povinnou četbu a klasiku. Jako jedna z mála se čte dobře i dětem, odsýpá, je dramatická a doopravdy děsivá, proto se také dočkala tolika vydání a zpracování. Podle mě patří mezi naprosté klasiky, které by měl mít doma ve své knihovničce doopravdy každý. A neměl by ty příběhy zapomenout čas od času oprášit...
Znám lidi, kterým to přijde morbidní, možná právě proto se mi básně tak líbí. Osobně mám nejraději Svatební košile a Vodníka, ale ani Zlatý kolovrat není vůbec špatný.
Kytice je jedna z knih, kterou by si měl každý alespoň jednou přečíst.
Já jsem si totiž Kytici zamilovala už v dětství. Přečetla jsem ji od té doby snad milionkrát a rozhodně se k ní hodlám ještě někdy vrátit, a to nejen jednou!
Balady této sbírky přímo miluju, z mnohých z nich znám dokonce pár veršů. Dříve byla mou nejoblíbenější asi Svatební košile, v současnosti však s přehledem vyhrává Zlatý kolovrátek, protože ten je fakt geniální.
Opravdu se dobře čtou, ale někomu můžou nahánět strach - hlavně třeba Vodník. Navíc jsou všechny bravůrně napsané, takže je mohu určitě doporučit a osobně se mi líbily více než třeba Máj od Karla Hynka Máchy.
Nerada čtu poezii, tohle si však vždycky ráda přečtu...