Povídky malostranské čtenáři přibližují osobitý svět Malé Strany devatenáctého století plný tragických, ale i romantických či komických osudů obyvatel této čtvrti. Třináct příběhů, silně ovlivněných zážitky z autorova dětství a dospívání, původně vycházelo v různých časopisech. Ke knižnímu vydání...
číst celé
Povídky malostranské čtenáři přibližují osobitý svět Malé Strany devatenáctého století plný tragických, ale i romantických či komických osudů obyvatel této čtvrti. Třináct příběhů, silně ovlivněných zážitky z autorova dětství a dospívání, původně vycházelo v různých časopisech. Ke knižnímu vydání došlo až deset let po publikaci první povídky. Sbírka ukazuje s neobvyklým odstupem a ironií mikrosvět pod Hradem, zároveň zachovává reálný obraz pražských lidiček a jejich prostředí. Tímto dílem se Jan Neruda nesmazatelně zapsal mezi nejlepší prozaiky celé české literární historie.
schovat popis
Recenze
Doporučuji všem, nejen školákům, kteří by toto dílo měli jistě znát.
Hodnotím čtyřmi hvězdičkami. :))))))
Náměty k povídkám čerpá ze vzpomínek na jeho dětství strávené na Malé Straně. Všechny povídky se mi četly velice lehce. Připadalo mi jako by vedle mě seděl sám Neruda a vyprávěl co se dělo. Styl psaní je srozumitelný. U některých povídek se i nasmějete. Povídky doporučuji všem.
Povídky jsou stručné, četla jsem již několikrát a vždy mají pro mě jisté kouzlo. Ta atmosféra z nich je cítit.
Jak už to u povídkových knih bývá některé povídky jsou horší a některé zase lepší.
Prostředí Malé strany je pro mě poměrně známé a tak jsem si četbu užívala o to víc.
Krásné vykreslení postav.
Je pravda, že nejde o nejjednodušší četbu, kterou může člověk zvolit, ale vzhledem k tomu, že jde o jedno ze stěžejních děl české literatury, měl by se na něj každý čtenář zaměřit.
Povídky Malostranské asi nebudou patřit mezi mé nejoblíbenější knihy, ale přesto jsem ráda, že jsem si tuto klasiku mohla přečíst a najít její kouzlo.
Knihu rozhodně doporučuji těm, kteří si chtějí přečíst nějakou českou klasiku.
Možná kdybych tuto knížku nečetla kvůli maturity a testu ve škole, kdy jsem si o povídkách musela pamatovat každý malý detail, tak by se mi to možná líbilo.
Jediná povídka, která mě nějak zaujala a více bavila, byl Doktor Kazisvět.
I teda mě nejvíc odrazovalo to, že se mi to dost špatně četlo a špatně jsem to chápala, tak jsem si musela většinu povídek hledat i na internetu, abych jim více porozuměla.
Ale přesto jsou tu povídky, na které nezapomenu. Jsou tu povídky, u kterých je většinou něco smutného, možná až na jednu. Kniha byla dobrá, jen se mi dost špatně četla a musela jsem se do ni často nutit.
Na Malé Straně v Praze jsem strávila velkou část svého života a přesto mi malostranské povídky nesedly a to ani obsahem jednotlivých povídek,ani pointou, ani způsobem podání..