Košík
zboží
(prázdné)
Kontakt
Účet
Román Psycho Roberta Blocha byl poprvé vydán v roce 1959 a okamžitě se stal hitem, což jen o rok později vedlo k natočení filmu, který přinesl děsivý příběh Normana Batese do povědomí veřejnosti, který ještě umocnila TV série Motel. Trvalo dalších 23 let, než Bloch napsal další román Psycho, ze...
číst celé
Román Psycho Roberta Blocha byl poprvé vydán v roce 1959 a okamžitě se stal hitem, což jen o rok později vedlo k natočení filmu, který přinesl děsivý příběh Normana Batese do povědomí veřejnosti, který ještě umocnila TV série Motel. Trvalo dalších 23 let, než Bloch napsal další román Psycho, ze kterého zjistíme, že Norman byl po celou tu dobu v ústavu pro duševně nemocné. V tomto pokračování Norman ze sanatoria uprchne a v Hollywoodu rozjede smrtící mejdan..
Ale co se v onom sanatoriu přihodilo během těch dvou desetiletí? To ještě nikdo nezažil...
Píše se rok 1960 a Norman Bates je ve státní nemocnici pro duševně nemocné zločince v péči doktora Felixe Reeda, který se ho snaží dostat z jeho katatonických stavů.
Ale Norman a Dr. Reed jsou neustále obtěžováni ostatními pacienty i zaměstnanci, kteří si myslí, že toto sanatorium je daleko spíše vězení než místo určené k uzdravování nemocných, Přispívá k tomu i samotná budova, kdysi soukromá léčebna, o které se tvrdí, že je strašidelná. Na scéně se objevuje Normanovo dvojče Robert Newman, jehož mozek byl ihned po narození jeho ošetřujícím lékařem prohlášen za poškozený. Jak Robert a Norman vyrůstali, Norman zjišťuje, že temno Robertovo je ještě hlubší než to, které na Normana číhá venku ve městě.
Vraždy na sebe nenechají dlouho čekat a šokující řetěz událostí nás vtáhne ještě hlouběji do vyšinutého šílenství uvnitř Psycho-Sanatoria.
schovat popis
- Nakladatel: OMEGA
- Kód:
- Rok vydání: 2016
- Jazyk: Čeština
- Vazba: Gebunden
- Počet stran: 232
- Šířka balení: 13 cm
- Výška balení: 20 cm
- Hloubka balení: 2.6 cm
- Váha balení: 394 g
Recenze
Co mě samotnou docela zaujalo, bylo celé pojetí Normana Batese v oné léčebně. Způsob, jakým s ním zacházeli byl minimálně "zajímavý". Ano, Myron Gunn se s ničím nemazlil a ubližoval všem a hlavně Batesovi, ale co ostatní ? Dozorci, sestra Marie, doktor Reed a další se k Normanovi chovali jako kdyby vůbec nic neprovedl, byl to chudáček a bylo nutné s ním jednat naprosto v rukavičkách.
A to nemluvím o tom, že se tak k němu chovali pouze v případě, že o něm byla zmínka. Ono totiž celá tato kniha se nese v duchu "o Normanovi, bez Normana" a tak kromě toho, že se dovídáme, že jej sestra Marie krmí lžící a když má terapii s dr. Reedem, tak sebou práskne na postel se toho zas až tolik neděje.
Řeší se hlavně zmizení osob a Normanův bratr.
Jak jsem psala výše, kniha je poměrně čtivá (mě alespoň bavila), ale nic až tak zásadního se v průběhu četby neděje. Tušení oč v knize vlastně jde jsem měla už někdy v půlce příběhu a když se na konci vše vysvětlovalo, tak jsem zas až tak mimo nebyla.
Kniha by se mohla líbit všem, kteří nepotřebují hromady zvratů a napětí v průběhu četby. Myslím, že by stálo za zamyšlení, jestli by autor neudělal lépe, kdyby knihu nepsal jako "volné pokračování", ale jako samostatný příběh z šedesátých let z jedné nemocnice pro duševně choré zločince.
Američan Chet Williamson (1948) pracoval dlouhá léta jako učitel na středních školách, než se z něj roku 1986 stal spisovatel na plný úvazek. Jeho povídky a romány jsou temné tak, až z nich mrazí. Sice nepochybuji o autorově duševním zdraví, ale věřte mi, že během čtení této novinky z nakladatelství Omega si nejednou pomyslíte, jak tohle mohl vymyslet normální člověk. Od začátku do konce budete mít husí kůži a nevylučuji ani to, že se vám občas zvedne žaludek.
Williamson se nijak netají tím, že jeho velkým vzorem je Robert Bloch a jeho román „Psycho“ z roku 1959. Aktuální „Psycho: Sanatorium“ na příběh záměrně navazuje, a abyste byli v obraze, na začátku románu je krátké shrnutí toho, co vedlo k tomu, že hlavní hrdina psychopatický zabiják Norman Bates skončil ve vězení pro duševně choré. Nebudu vás dlouho napínat a rovnou vám řeknu, že tahle kniha je skvělou ukázkou toho, že žák překonal svého učitele. Bloch přišel s geniálním nápadem, ze kterého těží spisovatelé i filmaři na celém světě, ale Williamson dokázal Normana ztvárnit jako úžasnou postavu, která vám bude (pozor!) téměř sympatická.
Původní Blochovo „Psycho“ je poměrně stručné, schematické a zaměřené na děj. „Psycho: Sanatorium“ je plnokrevná beletrie se vším, co má obsahovat. Tenhle příběh vám přinese několik neřešitelných detektivních zápletek, hodiny strachu, kdy si raději rozsvítíte v celém bytě, a skvělý čtenářský zážitek. Dějové linie jsou důkladně propracované a jako bonus jsou tu zdařilé popisy a charakteristiky. Williamson nepodcenil psychologický vývoj svých postav ani vývoj jejich vzájemných vztahů. Ano, tahle kniha je opravdu psycho, ale poctivě si přiznejme, že má formu psychologického thrilleru.
Všechno tu má svou logiku, a i když tomu nebudete zpočátku věřit, autor si všechno promyslel do nejmenších detailů. „Psycho: Sanatorium“ vás uspokojí jako horor i jako detektivka, ve které čekáte racionální závěr a vysvětlení všech záhad. To tu samozřejmě najdete, ale je tady několik parádních falešných stop, takže nemáte nejmenší šanci cokoliv vyřešit. Ostatně, v atmosféře hrůzy se logice nedaří, že? To, co je tu poměrně nečekané, je vítězství Dobra nad Zlem, které bychom od podobného typu knihy asi nečekali. Sice je to postavené na hlavu a šílené, ale na konci se dočkáte jistého happy endu.
Celý příběh se odehrává ve vězení pro šílence, které dříve sloužilo jako sanatorium pro duševně choré boháče. Personál i vězni věří tomu, že v jejich ústavu straší, a když dojde k první záhadné vraždě, je nabíledni, že za zločinem jsou duchové bývalých pacientů. Mystika se tu mísí s psychiatrií, a i když tu nic nevypadá „normálně“, nebojte se, že by vaším protivníkem v dedukci byly nějaké nadpřirozené síly. Padouchové jsou z masa a kostí a vy budete žasnout, jaké hrůzy jsou lidé schopní vymyslet a provést, aby dosáhli svého cíle.
„Psycho: Sanatorium“ je perverzní a brutální čtení, rozhodně nic vhodného pro slabé povahy. Příběh vás strhne a vy podlehnete autorovým představám, které jsou krásné a zároveň totálně vyšinuté. Pokud máte rádi detektivky říznuté hororem, pak si rozhodně přijdete na své.
Zatím co předchozí díly byly o vraždění, v Sanatoriu se setkáte nejen s tím, ale i lehce s duchařskou stránkou.
Co se týče napětí a rozuzlení, tak autor se dokonale vyrovnal Blochovi. Měla jsem hodně teorií kdo co, ale ani jedna nebyla správná. Konce byl pro mě jako vždy velké překvapení.
Musím uznat, že v knize bylo opravdu hodně zvratů, takže budete mít problém se od knihy odtrhnout. Celý děj byl sepsán lehce, takže se kniha četla naprosto sama.
Byly tam i chvilky, při kterých jsem měla nahnáno, takže jsem se večer jít spát po tmě. Velkou duchařinu v tom ale nehledejte, je to typický Psycho, jak má být.
Knihu tedy doporučuji, a jak už jsem psala, můžete číst i bez předchozích tří knih.