Košík
zboží
(prázdné)
Kontakt
Účet
MEGA VÝHODNÉ
-
Psycho - Sanatorium
Williamson Chet Není skladem339 Kč
Do košíku
Recenze knih autora
Aríka napsal/a o Psycho - Sanatorium
Překvapivě zajímavé a poutavé čtivo. Zasazení děje do sanatoria pro vrahy a jiné psychopaty. Hlavní hrdina je nekomunikativní a klidný. Brilatně sestavená dějová linie, je plná záhad, nejasností a zvratů. Celá kniha je lazena do psychologické atmosféry. první polovina knihy není zase až tolik záživná, ale pokud se jí prokoušete, zamilujete se. Kniha vás chytí a nepustí, tedy pustí až na... číst celé konci, kdy jenom zíráte s otevřenou pusou. Rozhodně doporučuji.
Freedy - AURICON napsal/a o Psycho - Sanatorium
Poměrně zdařilé pokračování Normanových děsů. Dobře je znát, že nový autor byl fascinován původním dílem Roberta Blocha již jako dítě a asi dlouho vymýšlel, jak by šílencův život mohl pokračovat v nastaveném hororovém duchu. Vždy je v tomto případě otázkou, zda se vůbec do pokračování tak známého příběhu pouštět, jestli vůbec lze přinést něco pro dnešní čtenáře nového, ale když knihu ve... číst celézmete jenom jako prosté vypravování, může se vám kniha určitě líbit.
Pinky napsal/a o Psycho - Sanatorium
Samotný příběh je poměrně čtivý, vše se odehrává v roce 1960, ve staré budově, jenž kdysi sloužila jako psychiatrická léčebna. Vězni jsou vlastně psychicky narušení jedinci a hrstka lékařů a asistentů se na nich hodlá vyřádit se vší parádou. Nechybí zde ubližování samotným "trestancům", fyzické útoky jsou zde téměř na denním pořádku. Na Normanovi se vždy nejvíce vyřádí Myron Gunn - hlav... číst celéní dozorce, který se v trýznění ostatních doslova vyžívá.
Co mě samotnou docela zaujalo, bylo celé pojetí Normana Batese v oné léčebně. Způsob, jakým s ním zacházeli byl minimálně "zajímavý". Ano, Myron Gunn se s ničím nemazlil a ubližoval všem a hlavně Batesovi, ale co ostatní ? Dozorci, sestra Marie, doktor Reed a další se k Normanovi chovali jako kdyby vůbec nic neprovedl, byl to chudáček a bylo nutné s ním jednat naprosto v rukavičkách.
A to nemluvím o tom, že se tak k němu chovali pouze v případě, že o něm byla zmínka. Ono totiž celá tato kniha se nese v duchu "o Normanovi, bez Normana" a tak kromě toho, že se dovídáme, že jej sestra Marie krmí lžící a když má terapii s dr. Reedem, tak sebou práskne na postel se toho zas až tolik neděje.
Řeší se hlavně zmizení osob a Normanův bratr.
Jak jsem psala výše, kniha je poměrně čtivá (mě alespoň bavila), ale nic až tak zásadního se v průběhu četby neděje. Tušení oč v knize vlastně jde jsem měla už někdy v půlce příběhu a když se na konci vše vysvětlovalo, tak jsem zas až tak mimo nebyla.
Kniha by se mohla líbit všem, kteří nepotřebují hromady zvratů a napětí v průběhu četby. Myslím, že by stálo za zamyšlení, jestli by autor neudělal lépe, kdyby knihu nepsal jako "volné pokračování", ale jako samostatný příběh z šedesátých let z jedné nemocnice pro duševně choré zločince.
Co mě samotnou docela zaujalo, bylo celé pojetí Normana Batese v oné léčebně. Způsob, jakým s ním zacházeli byl minimálně "zajímavý". Ano, Myron Gunn se s ničím nemazlil a ubližoval všem a hlavně Batesovi, ale co ostatní ? Dozorci, sestra Marie, doktor Reed a další se k Normanovi chovali jako kdyby vůbec nic neprovedl, byl to chudáček a bylo nutné s ním jednat naprosto v rukavičkách.
A to nemluvím o tom, že se tak k němu chovali pouze v případě, že o něm byla zmínka. Ono totiž celá tato kniha se nese v duchu "o Normanovi, bez Normana" a tak kromě toho, že se dovídáme, že jej sestra Marie krmí lžící a když má terapii s dr. Reedem, tak sebou práskne na postel se toho zas až tolik neděje.
Řeší se hlavně zmizení osob a Normanův bratr.
Jak jsem psala výše, kniha je poměrně čtivá (mě alespoň bavila), ale nic až tak zásadního se v průběhu četby neděje. Tušení oč v knize vlastně jde jsem měla už někdy v půlce příběhu a když se na konci vše vysvětlovalo, tak jsem zas až tak mimo nebyla.
Kniha by se mohla líbit všem, kteří nepotřebují hromady zvratů a napětí v průběhu četby. Myslím, že by stálo za zamyšlení, jestli by autor neudělal lépe, kdyby knihu nepsal jako "volné pokračování", ale jako samostatný příběh z šedesátých let z jedné nemocnice pro duševně choré zločince.
Tess napsal/a o Psycho - Sanatorium
Psycho mám moc ráda. Je pro mě základem filmového hororu a nemělo by nikomu uniknout. Scény se snaží napodobit mnoho režisérů, ale originál je jen jeden. Film mám moc ráda. Když jsem zjistila, že existuje nějaké ,,pokračování,, byla jsem velmi skeptická. Nikdo podle mě nedokáže navázat na tuto klasiku. Jak jsem se mýlila! Z této knihy jsem byla nadšená, děj je svižný a zajímavý. A je ta... číst celém tolik zajímavých okamžiků a mockrát jsem si řekla, že takové překvapení jsem nečekala. A závěr? Překvapivý, naprosto nečekaný.
Martin napsal/a o Psycho - Sanatorium
Přečteno za deset 8 hodin. Jakmile začnete číst kniha vás nepustí i kdyby jste museli nutně odejít. Chtěl jsem si sehnat knihu Psycho,ale bohužel jsem ji nenašel,tak jsem zkusil tohle,že to snad taky bude dobrý a od té doby jsem ji četl dvakrát a pokaždé se stejným zájmem. Tato kniha je plná překvapení,podobně jako v předchozích knihách. Opravdu jsem nečekal,že mě takhle chytne a jsem z... číst celéa to rád,protože vím,že kdykoliv budu mít chuť na strach a číst třeba 8 hodin v kuse,tak sáhnu po téhle knize. Prostě velice doporučuji.
Zuza napsal/a o Psycho - Sanatorium
Knihu Psycho jsem si koupila více méně na doporučení. Sama od sebe bych asi tento žánr nevolila, ale jsem ráda, že jsem si rozšířila obzory. Určitě jsem neudělala špatně. Překvapivě se mi četla docela lehce až na menší problémy s orientováním se v postavách, ale po začtení jsem si zvykla. Prostředí sanatoria je už samo o sobě strašidelné a psycho a proto doporučuji všem, především milov... číst celéníkům psychothrillerů.
pkecijah napsal/a o Psycho - Sanatorium
Na Kinga to nemá, ale rozhodně to není špatné :) Pro mě byla knížka docela záhadná :) ale čtivá. Těšila jsem se na konec, který jsem po pravdě čekala úplně jiný než byl :) A to se mi líbilo. Líbilo se mi i sanatorium, ve kterém bylo spoustu psychoušů. Je to asi jediná knížka s nějakým podobným sanatoriem, kterou jsem četla. A nebylo to vůbec špatné. Mohu jedině doporučit a dávám plný po... číst celéčet hvězdiček.
Vendula Zavadilová napsal/a o Psycho - Sanatorium
Tahle kniha se mi opravdu moc líbila, protože miluju v knihách napětí a nějaké to 'psycho'. Není moc knih s prostředím sanatoria, které znám a nemůžu jich moc najít, proto jsem za tuto knihu opravdu ráda. Je úžasná. Už od začátku se dobře rozjela, sice jsem se chvíli ztrácela ve jménech, ale ty jsem si později zapamatovala. Opravdu skvělá kniha, kterou jsem si užila.
Veronika Černucká napsal/a o Psycho - Sanatorium
Sanatorium opředené mýty, banda psychopatických zabijáků a personál, který má sám co skrývat. Vrazi, kterým nemůžete věřit ani slovo, scény plné násilí a komplikované zápletky. Atmosféra hrůzy, brutální zločiny a tak strhující děj, že knihu neodložíte, dokud nebudete na konci. „Psycho: Sanatorium“ je parádní drsné čtení, na kterém si vypěstujete závislost.
Američan Chet Williamson ... číst celé(1948) pracoval dlouhá léta jako učitel na středních školách, než se z něj roku 1986 stal spisovatel na plný úvazek. Jeho povídky a romány jsou temné tak, až z nich mrazí. Sice nepochybuji o autorově duševním zdraví, ale věřte mi, že během čtení této novinky z nakladatelství Omega si nejednou pomyslíte, jak tohle mohl vymyslet normální člověk. Od začátku do konce budete mít husí kůži a nevylučuji ani to, že se vám občas zvedne žaludek.
Williamson se nijak netají tím, že jeho velkým vzorem je Robert Bloch a jeho román „Psycho“ z roku 1959. Aktuální „Psycho: Sanatorium“ na příběh záměrně navazuje, a abyste byli v obraze, na začátku románu je krátké shrnutí toho, co vedlo k tomu, že hlavní hrdina psychopatický zabiják Norman Bates skončil ve vězení pro duševně choré. Nebudu vás dlouho napínat a rovnou vám řeknu, že tahle kniha je skvělou ukázkou toho, že žák překonal svého učitele. Bloch přišel s geniálním nápadem, ze kterého těží spisovatelé i filmaři na celém světě, ale Williamson dokázal Normana ztvárnit jako úžasnou postavu, která vám bude (pozor!) téměř sympatická.
Původní Blochovo „Psycho“ je poměrně stručné, schematické a zaměřené na děj. „Psycho: Sanatorium“ je plnokrevná beletrie se vším, co má obsahovat. Tenhle příběh vám přinese několik neřešitelných detektivních zápletek, hodiny strachu, kdy si raději rozsvítíte v celém bytě, a skvělý čtenářský zážitek. Dějové linie jsou důkladně propracované a jako bonus jsou tu zdařilé popisy a charakteristiky. Williamson nepodcenil psychologický vývoj svých postav ani vývoj jejich vzájemných vztahů. Ano, tahle kniha je opravdu psycho, ale poctivě si přiznejme, že má formu psychologického thrilleru.
Všechno tu má svou logiku, a i když tomu nebudete zpočátku věřit, autor si všechno promyslel do nejmenších detailů. „Psycho: Sanatorium“ vás uspokojí jako horor i jako detektivka, ve které čekáte racionální závěr a vysvětlení všech záhad. To tu samozřejmě najdete, ale je tady několik parádních falešných stop, takže nemáte nejmenší šanci cokoliv vyřešit. Ostatně, v atmosféře hrůzy se logice nedaří, že? To, co je tu poměrně nečekané, je vítězství Dobra nad Zlem, které bychom od podobného typu knihy asi nečekali. Sice je to postavené na hlavu a šílené, ale na konci se dočkáte jistého happy endu.
Celý příběh se odehrává ve vězení pro šílence, které dříve sloužilo jako sanatorium pro duševně choré boháče. Personál i vězni věří tomu, že v jejich ústavu straší, a když dojde k první záhadné vraždě, je nabíledni, že za zločinem jsou duchové bývalých pacientů. Mystika se tu mísí s psychiatrií, a i když tu nic nevypadá „normálně“, nebojte se, že by vaším protivníkem v dedukci byly nějaké nadpřirozené síly. Padouchové jsou z masa a kostí a vy budete žasnout, jaké hrůzy jsou lidé schopní vymyslet a provést, aby dosáhli svého cíle.
„Psycho: Sanatorium“ je perverzní a brutální čtení, rozhodně nic vhodného pro slabé povahy. Příběh vás strhne a vy podlehnete autorovým představám, které jsou krásné a zároveň totálně vyšinuté. Pokud máte rádi detektivky říznuté hororem, pak si rozhodně přijdete na své.
Američan Chet Williamson ... číst celé(1948) pracoval dlouhá léta jako učitel na středních školách, než se z něj roku 1986 stal spisovatel na plný úvazek. Jeho povídky a romány jsou temné tak, až z nich mrazí. Sice nepochybuji o autorově duševním zdraví, ale věřte mi, že během čtení této novinky z nakladatelství Omega si nejednou pomyslíte, jak tohle mohl vymyslet normální člověk. Od začátku do konce budete mít husí kůži a nevylučuji ani to, že se vám občas zvedne žaludek.
Williamson se nijak netají tím, že jeho velkým vzorem je Robert Bloch a jeho román „Psycho“ z roku 1959. Aktuální „Psycho: Sanatorium“ na příběh záměrně navazuje, a abyste byli v obraze, na začátku románu je krátké shrnutí toho, co vedlo k tomu, že hlavní hrdina psychopatický zabiják Norman Bates skončil ve vězení pro duševně choré. Nebudu vás dlouho napínat a rovnou vám řeknu, že tahle kniha je skvělou ukázkou toho, že žák překonal svého učitele. Bloch přišel s geniálním nápadem, ze kterého těží spisovatelé i filmaři na celém světě, ale Williamson dokázal Normana ztvárnit jako úžasnou postavu, která vám bude (pozor!) téměř sympatická.
Původní Blochovo „Psycho“ je poměrně stručné, schematické a zaměřené na děj. „Psycho: Sanatorium“ je plnokrevná beletrie se vším, co má obsahovat. Tenhle příběh vám přinese několik neřešitelných detektivních zápletek, hodiny strachu, kdy si raději rozsvítíte v celém bytě, a skvělý čtenářský zážitek. Dějové linie jsou důkladně propracované a jako bonus jsou tu zdařilé popisy a charakteristiky. Williamson nepodcenil psychologický vývoj svých postav ani vývoj jejich vzájemných vztahů. Ano, tahle kniha je opravdu psycho, ale poctivě si přiznejme, že má formu psychologického thrilleru.
Všechno tu má svou logiku, a i když tomu nebudete zpočátku věřit, autor si všechno promyslel do nejmenších detailů. „Psycho: Sanatorium“ vás uspokojí jako horor i jako detektivka, ve které čekáte racionální závěr a vysvětlení všech záhad. To tu samozřejmě najdete, ale je tady několik parádních falešných stop, takže nemáte nejmenší šanci cokoliv vyřešit. Ostatně, v atmosféře hrůzy se logice nedaří, že? To, co je tu poměrně nečekané, je vítězství Dobra nad Zlem, které bychom od podobného typu knihy asi nečekali. Sice je to postavené na hlavu a šílené, ale na konci se dočkáte jistého happy endu.
Celý příběh se odehrává ve vězení pro šílence, které dříve sloužilo jako sanatorium pro duševně choré boháče. Personál i vězni věří tomu, že v jejich ústavu straší, a když dojde k první záhadné vraždě, je nabíledni, že za zločinem jsou duchové bývalých pacientů. Mystika se tu mísí s psychiatrií, a i když tu nic nevypadá „normálně“, nebojte se, že by vaším protivníkem v dedukci byly nějaké nadpřirozené síly. Padouchové jsou z masa a kostí a vy budete žasnout, jaké hrůzy jsou lidé schopní vymyslet a provést, aby dosáhli svého cíle.
„Psycho: Sanatorium“ je perverzní a brutální čtení, rozhodně nic vhodného pro slabé povahy. Příběh vás strhne a vy podlehnete autorovým představám, které jsou krásné a zároveň totálně vyšinuté. Pokud máte rádi detektivky říznuté hororem, pak si rozhodně přijdete na své.
Kikina182 napsal/a o Psycho - Sanatorium
Krásná kniha. I když se jedná o horor nepřišla mi zrovna dvakrát strašidelná, ale to vůbec nevadí. Dávám přednost tajemným knihám s nádechem hrůzy než přímo hororům. A přesně takový příběh je. Zajímavý a překvapivý. Sice je to poslední kniha, která vlastně ani nepatří k předchozím dílům série Psycho, ale právě Psycho: Sanatorium mě inspirovala k tomu, abych si přečetla předchozí díly. K... číst celédyby mě nezaujala tato kniha, nevím, jestli bych to někdy udělala.
Maruska napsal/a o Psycho - Sanatorium
Občas se mi stane, že sáhnu po knize, která absolutně není mým šálkem čaje. Protože jsem puntičkář, obvykle dočítám všechno, co rozečtu. Take jsem musela dočíst i knihu Psycho - Sanatorium. Ještě teď mám na zádech husí kůži. Rozhodně to není nic, co bych si chtěla přečíst znova, ovšem pokud si v podobných žánrech libujete, tak budete nadšení. Čtení je to bezesporu zajímavé, pokud vás ch... číst celéytí, tak nebudete chtít odložit.
Annie napsal/a o Psycho - Sanatorium
Horory mám velice ráda, a když jsem zahlédla knihu Psycho - Sanatorium od Cheta Williamsonna, bylo mi jasné že se neubráním, a dříve či později se k ní dostanu, a knihu si ráda přečtu. Právě tato chvíle nastala minulý rok v listopadu, krátce po mých narozeninách, kde jsem měla čas na četbu, a tak jsem se do ní pustila. Kniha je temná, napínavá, strhující a neskutečně čtivá. Knihu moc do... číst celéporučuji, bude Vás bavit.
Eva Štefíková napsal/a o Psycho - Sanatorium
Kniha je psána z pohledů mnoha lidí, každý ten člověk má svůj příběh a vše bude nakonec dávat smysl. Pokud jste nečetli knihy od Blocha, vůbec nevadí. Kniha sama o sobě dává smysl a díky malý střípkům, které se v knize nachází, se dovíte, co se v předchozích knihách stalo.
Zatím co předchozí díly byly o vraždění, v Sanatoriu se setkáte nejen s tím, ale i lehce s duchařskou stránkou... číst celé.
Co se týče napětí a rozuzlení, tak autor se dokonale vyrovnal Blochovi. Měla jsem hodně teorií kdo co, ale ani jedna nebyla správná. Konce byl pro mě jako vždy velké překvapení.
Musím uznat, že v knize bylo opravdu hodně zvratů, takže budete mít problém se od knihy odtrhnout. Celý děj byl sepsán lehce, takže se kniha četla naprosto sama.
Byly tam i chvilky, při kterých jsem měla nahnáno, takže jsem se večer jít spát po tmě. Velkou duchařinu v tom ale nehledejte, je to typický Psycho, jak má být.
Knihu tedy doporučuji, a jak už jsem psala, můžete číst i bez předchozích tří knih.
Zatím co předchozí díly byly o vraždění, v Sanatoriu se setkáte nejen s tím, ale i lehce s duchařskou stránkou... číst celé.
Co se týče napětí a rozuzlení, tak autor se dokonale vyrovnal Blochovi. Měla jsem hodně teorií kdo co, ale ani jedna nebyla správná. Konce byl pro mě jako vždy velké překvapení.
Musím uznat, že v knize bylo opravdu hodně zvratů, takže budete mít problém se od knihy odtrhnout. Celý děj byl sepsán lehce, takže se kniha četla naprosto sama.
Byly tam i chvilky, při kterých jsem měla nahnáno, takže jsem se večer jít spát po tmě. Velkou duchařinu v tom ale nehledejte, je to typický Psycho, jak má být.
Knihu tedy doporučuji, a jak už jsem psala, můžete číst i bez předchozích tří knih.
Mája napsal/a o Psycho - Sanatorium
Od téhle knížky jsem si moc neslibovala, přiznám se. Obálka mi ale trochu připomínala mého oblíbeného Kinga, tak jsem do ní šla. Pokračování Psycha a toho co se Normanovi honilo hlavou je rozhodně zajímavé. Knížka se překvapivě dobře četla, bála jsem se hluchých pasáží, ale nic, čtivé, svižné, možná zpočátku trochu méně, ale časem už je to o něčem jiném. Rozhodně doporučuji pokud se chc... číst celéete bavit a bát...
Důstojník knih napsal/a o Psycho - Sanatorium
Kniha překvapí svoji nadčasovostí, uvědomíme-li si datum jejího vydání, vše se mohlo odehrát klidně před pár lety. Spousta zvratů a díky prostředí sanatoria a jeho chovanců dopředu těžko odhadnutelný děj, konec kvůli kterému knížku nedáte z ruky a jen čtete a čtete a čtete. Knihu doporučuji každému, kdo má rád tento žánr a jen doporučuji nevzdat to prvních pár desítek stránek, které tro... číst celéchu nudí,...odměnou Vám pak bude nervy drásající příběh plný napětí, tajemna a hrůzy...
Markéta Císařová napsal/a o Psycho - Sanatorium
Zajímavá, opravdu velice zajímavá a pozoruhodná kniha. Jsem rád, že jsem si ji přečetl, ačkoli se mi do ní ze začátku moc nechtělo, protože jsem vůbec nevěděl, jaká tato kniha bude tak i tak jsem se do ní nakonec uvrtal a byl jsem tak nějak nucen si ji přečíst a jsem za to opravdu moc rád. Že jsem se k ní nakonec donutil a i tak bych ji vřele rád doporučil dalším čtenářům, je to výborná... číst celé kniha, perfektní čtení.
Vyzvednutí zásilky kdekoliv v ČR
Sledujte nás:
