zboží
(prázdné)
Ota Ulč napsal pozoruhodný životní příběh své čínsko-švýcarské manželky Priscilly Lim. Její dědeček založil čtyři banky, obchodní komoru a stal se ambasadorem císařského dvora, ale prosperitu rodiny rozvrátil jak Mao Ce-tung, tak Čankajšek a Priscilla se jako úplně chudá princezna vydala do New...
číst celé
Ota Ulč napsal pozoruhodný životní příběh své čínsko-švýcarské manželky Priscilly Lim. Její dědeček založil čtyři banky, obchodní komoru a stal se ambasadorem císařského dvora, ale prosperitu rodiny rozvrátil jak Mao Ce-tung, tak Čankajšek a Priscilla se jako úplně chudá princezna vydala do New Yorku, kde pracovala pro UNICEF. Tam se poznala s plebejským emigrantem z Plzeňska Otou Ulčem. Pro Číňany byla málo žlutá a naopak v Americe byla až příliš rasově jinobarevná, a nejvíc se jí dotklo, když ji někdo označil za Japonku. Není divu, že Priscilla vstoupila do rasově smíšeného manželství s Otou Ulčem, s kterým se nikdy nenudila. Třikrát spolu objeli celý svět a přesvědčili se, jak je rozmanitý a bohatý a kolik v něm vře nesnašenlivosti, kolik absurdit člověka obklopuje a co všechno ho může obohatit, a na těch cestách se s nimi nebude nudit ani čtenář.
schovat popis
- Nakladatel: ŠULC - ŠVARC, s.r.o.
- Kód:
- Rok vydání: 2016
- Jazyk: Čeština
- Vazba: Brožovaná bez přebalu lesklá
- Počet stran: 304
- Šířka balení: 14 cm
- Výška balení: 21 cm
- Hloubka balení: 2.7 cm
- Váha balení: 362 g
Recenze
Ota Ulč se na rodil českému otci a německé matce za války. V pěti letech měl vážný úraz, kdy ho srazil nákladní vůz. Lékaři dávali malou šanci, že nebude mít vážné následky. Jediný následek co má je zvonění v uších (tinnitus), který se dostavil až v pubertě.
Oženil se celkem třikrát. První sňatek byl s první láskou Dášou. S kterou se hned po návratu z vojny rozvedl. Poté se snažil emigrovat. Vyšlo mu to až na třetí pokus. Rok tráví ve Frankfurtu.
Píše se rok 1964 v New Yourku - Svatba s čínskou princeznou Priscillou. Priscilla se narodila na Čínském ostrově Kulangsu, zde i vyrostla. Její rodokmen byl plný vzácných a zajímavých jmen.
Priscilla se stala velvyslankyní UNICEF.
Následovala léta trávená cestováním. Seznámení s celou rodinou Priscilly. Narození syna. Setkává se s mnoha významnými a důležitými lidmi….
Kniha je napsána jako autobiografie Oty Ulče. Ota Ulč vzpomíná na hezká, ale i ty méně hezká období jeho života.
Názor:
Přiznám se, že se mi ze začátku kniha špatně četla, nemohla jsem si zvyknout na přeskakování dob. Lépe by se četl příběh souvislý a né po etapách a přeskakování v ději.
Domnívala jsem se, že tato kniha bude romantický příběh o čínské princezně Priscille a né životopis Oty Ulče.
I přesto, ale děkuji za hezkou knihu. Nakonec, když jsem se pořádně začetla, četla se hezky. Kniha je velmi humorná.
"Když jsme plánovali cestu oceánií, nechtěli jsme si nechat ujít poslední zbývající dvojvládí. Pokud jste kdy slyšeli cokoliv absurdního o tamějším režimu, nejspíš to byla pravda. Dvojí byly peníze, rovněž se měřilo a vážilo pod obojí. Systém soudní jurisdikce nebyl dvojí, ale vícerý."
Schválně jsem vybrala úryvek, který jsem teď napsala výše a to hlavně z toho důvodu, abyste se přesvědčili, jak složitě je kniha napsána. Já sama ji četla po kapitolách a prokládala ji jinou knihou, protože se nedalo začíst do děje. Složitě popisovány politické režimy, mnohdy až chaoticky napsané věty a "příběhy", které mi prostě nedávaly smysl.
Za můj život jsem přečetla hromadu životopisů, ať už to bylo formou dat a dějin nebo příběhů, ale vždy tyto knihy dostály svému názvu - když byl životopis o Churchillovi, tak to o něm také bylo. Od začátku do konce. Mám ráda ten pocit, když si přečtu něco takového, že dotyčný o kom to je, je pro pár minut po přečtení knihy pro mne kamarádem. Známým, se kterým jsem prošla celý "světa kraj". Tady se to bohužel minulo.
Když pominu tedy děj knihy, tak další, co mne zaráží je styl psaní autora. Je pravda, že je to mé první setkání a myslím, že i poslední. Protože autor nejen že píše dlouhé souvětí a ztrácela jsem se v tom, také rád přeskakuje z New Yorku do Plzně, najednou jsme ale v Číně a já vlastně nevím, kam v té chvíli patřím. Nejhorší pro mne bylo, když jsem přečetla stránku a otočila, tak jsem si uvědomila, že vůbec nemám tušení o čem jsem četla.
Knihu jsem nakonec přelouskala celou, ale nebavila mě. Pořád jsem totiž naivně čekala, že se to začne odvíjet jiným směrem, což se bohužel nestalo. Nedokážu ocenit ani fotky, které jsou krásné a kdyby byly zasazeny do příběhu o Priscille, tak věřím, že by se mi to líbilo. Ale takto neměly smysl. Já například jen z fotek poznala aspoň trochu Priscillu, i když na každé druhé je opět samotný autor a jeho zkušenosti ..