Juliette je zavřená už 264 dní. 264 dní, kdy nepromluvila s živou bytostí, je to 264 dní plných ticha a jenom jejích myšlenek. Když ji zavřeli do tohoto ústavu, nevěděla co se děje a co s ní bude. Nevěděla, jak to tam chodí, nevěděla vůbec nic. Byla sama. Ostatně, jako celý její život.

Juliette nikdy nepocítila dotyk jiného člověka. Nemohla, pokud by ten dotyčný nechtěl zemřít. Její dotyk je totiž bolestivý až smrtící. Nesmí se nikoho dotknout, nikdy neucítí jaké to je, když se jí někdo dotkne. Vždy se bude muset stranit lidí, kteří na ní koukají jako na zrůdu a i Juliette si myslí, že ona opravdu zrůda je. Má za to, že je prokletá.

Rodiče se jí zbavili a Obnova jí nechala zavřít do tohoto vězení, Juliette pozoruje svět malým okénkem a vidí, jak moc se svět mění. Ptáci nelétají po obloze, stromy skoro žádné nejsou. Není skoro nic.

Jenom Obnova, která se snaží si svět uspořádat k obrazu svému tím, že všechno, co doposud bylo zničí. Umění, knihy, rostliny všechno. Jednoho dne se Juliette vzbudí a zjistí, že už není v cele sama, ale s ní spoluvězeň. A Juliette z něho má strach, co když jí přišel zabít? A bránila by se vůbec?

Juliette zjistí, že se jedná o jejího spolužáka ze školy. Zřejmě si jí nepamatuje, protože se jí ptá na jméno a na to proč je tady. Po pár dnech se spolu sblíží a Juliette mu začne důvěřovat, ale o to je bolestivější, když zjistí, že jí Adam zradil a pracuje pro Obnovu.

Juliette je odvedena z vězení a má být hračkou pro Warnera, který si myslí, že si jsou podobní, že jsou stejní a budou spolu dobře vycházet, chce její dar pro sebe a taky to před ní netají. Warner je Juliette fascinován, ale Juliette se Warner hnusí, je totiž velitel v Obnově.

Knihu jsem přečetla za jeden den. Děj mě vtáhnul a já nemohla přestat číst. Děj ubíhá rychle, nepřišlo mi, že by se to nějak táhlo, pořád se něco dělo.Jediné, co mě na knize vadí, je to že asi opět půjde o milostný trojúhelník. Proč musí být skoro v každé knize milostný trojúhelník a hlavní hrdinka se nemůže vybrat mezi dvěma kluky?
Tahle zápletka mě už vážně přestává bavit, ale nic s tím nenadělám.

Adam se mi od prvního okamžiku nelíbil. Já ani vlastně nevím proč, ale něco mi na něm nesedí, něco, co prostě nedokážu přijmout.Asi to, že je až moc kladný hrdina? Já opravdu nevím. Za to na druhou stranu Warner, se mi líbil víc, je zajímavější. To jak se Juliette nesnaží nic tajit. Hned jí řekl, že jí potřebuje kvůli jejímu daru. Pravda, je to asi trochu psychopat a je zaslepený tím, co chce Obnova, ale přes všechny tyhle jeho stránky se mi zamlouvá.
Doufám, že v druhém díle o něm ještě uslyším.

Styl psaní byl opravdu unikátní, všechny ty myšlenky a přeškrtaný text, bylo to něco jiného, autorka se snaží poukázat, že Juliette sama se bojí na tyto myšlenky jenom pomyslet, proto je text přeškrtnutý. A bylo příjemné, že se autorka snažila o něco jiného.

Sama Juliette působí hodně nestabilně. Její psychika není v to nejlepším stavu a má sklony k sebe nenávisti. Myslím, že by ve slabé chvilce dokázala spáchat i sebevraždu, tak na mě působila alespoň prvním dílu knihy, doufám, že v dalším díle se její sebevědomí trošičku zvedne. A sama se dá trošku dokupy.

O tom, proč je svět jaký je se autorka zmiňuje jenom okrajově a i o samotné Obnově padne jenom pár slov, hlavním tématem co se týče Obnovy je Warner a ten toho taky moc neprozradil, mohla se o tom více rozepsat aby čtenář pochopil, co se s naším světem stalo a jak je teď v novém systému svět veden.

Moje hodnocení: 4/5 schovat popis