Zmrzlí mrtví by Bernard Minier Jednou za čas se mi stane, že se mi dostane do ruky kniha, která mi pomůže ujistit se, že s psaním krimi je vše v pořádku, a Zmrzlí mrtví od Bernarda Miniera byli jednou z nich. Celou dobu tvrdím, že to, co u detektivky nebo thrilleru hledám nejvíc, je zápletka. Většinou se mé hodnocení odvíjí od tempa a napínavosti děje, a když se k těmto dvěma velmi důležitým aspektům přidají ještě zvraty, hledám je. Nejsem člověk, který by se vyhýbal velkorysé nabídce, mám zvraty rád, zvlášť když jsou jimi kniha bohatě poseta. od začátku, kdy je nalezen visící mrtvý kůň bez hlavy, přes brutální vraždu jiného muže až po konec, kde si nechal poslední zvrat při životě, napsal Minier knihu, kterou bylo dost nemožné nedočíst na jeden zátah. A hochu, málem se mu podařilo z tohoto kriminálního díla udělat hororový román. Využitím odlehlé krajiny, sychravého počasí a "blázince" vytvořil atmosféru, při jejímž čtení mi naskakovala husí kůže. A to žiji v tropické zemi. Už dlouho se mi nestalo, že by mě kniha, kterou jsem četla, tak pohltila. Posledním případem, který mě napadá, byl zážitek z dua MODRÉ NEBE od C. J. Boxe a dalšího brilantního francouzského počinu IRENE od Pierra Lemaittra. A teď tohle. myslím, že jediný aspekt, kde Minier postupoval po vyšlapané cestičce, je při vývoji Martina Servaze. Byl rozvedený, nevrlý, ve středním věku a s nadváhou. Celkem standardní postava, která řeší neobyčejný zločin. Ale jedno to, co Servaze trochu odlišovalo od ostatních fiktivních policistů, byl fakt, že se cítil vyděšený, když byla situace děsivá. Nebyl z něj udělán Superman bez strachu a samá sklíčenost. celkově jednoznačný zápis do mé top Záhady všech dob. Tempo děje, zvraty, atmosféra, šílený dům a jeho obyvatelé, to vše udělalo z této knihy zážitek, na který se bude vzpomínat.
Recenze
Během čtení více jak šesti set stránek se nenudíte ani vteřinu. Příběh je jak dokonale sehraná partie dotažená do sebemenšího detailu. Scény mají dokonale vykreslenou atmosféru a postavy jsou skvěle popsané. V závěru člověku běhá mráz po zádech.
Za sebe můžu rozhodně doporučit a zcela jistě sáhnu i po dalších dílech ;-) Nenechte se odradit počtem stran - rozhodně se do toho začtete a pak to pěkně odsýpá...
Charakteristika postav je tak dobře propracovaná, že si moje sympatie získal nejenom kriminalista Martin Servaz coby kladná postava, ale i záporák a sériový vrah Julius Hirtmann (ne svými zvrácenými činy, ale jako knižní postava).
Čtení byla jedna velká jízda rychlovlakem, z nějž prostě nemůžete vyskočit.
Kniha se čte jedním dechem, příběh je vtahující, hlavní hrdina sympaťák a záporák je také skvělý, jakkoliv hlavní slovo dostane až ke konci. Určitě doporučuji.
Příběh má spád a ke konci vždy dobře vysvětleno co a proč bylo.
Je to druhá ze tří knížek s Martinem Servazem - kdo četl první díl, rozhodně zklamán nebude - všechny jsou stejně dobré. Knížky tak vtáhnou do děje, že vyvolají pocit strachu a mrazivé zimy i v teple domova. A to mnohem lépe než nějaký hororový film. Opravdu doporučuji!
Tajemný děj, je opravdu mrazivý tak, jako název slibuje.
Děj se stupňuje, napětí roste a čtenář se nemůže od vyšetřování odtrhnout.
Jak to u detektivních příběhů bývá, musí se zde objevit mladá žena, která začne odhalovat prvotní problémy a nesrovnalosti...
Zápletka knihy je dobrá, kniha se hezky čte, ale nejde o nejlepší detektivku, co jsem kdy četla.
Minier má skvěle promyšlené postavy, na rozdíl od ostatním se mi líbí postava Servaze, který není popsán jako nadčlověk, naopak má své chyby a daří se mu občas i díky štěstí. Celá jeho postava mi přijde uvěřitelnější než spousta jiných „vyšetřovatelů“ od jiných autorů.
Jediné co, tak byla kniha zbytečně detailní k nepodstatným věcem, co by se dalo říct dvěma slovy, bylo na dvě strany. Proto začátek byl trochu nudný, než přišla pořádná zápletka. Miluju když je vše propletené a nakonec to zapadne do sebe. Kniha rozhodně stojí za přečtení
V Mrázu se seznamujeme s majorem Martinem Servazem, což není úplně postava, kterou bych si dokázala za první díl oblíbit. Spíš mně přijde jako takový nemotora, který si zapomíná vzít zbraň a není úplně v kondici, aby sám dohonil vraha.
Tak do půlky knihy se vlastně nic nedělo, nedalo se říct, že by mě to nebavilo, ale myslím, že taková stovka stránek se zde dala osekat. Vražda koně + dvou lidí byly zajímavě propletené, nicméně nějaký posun ve vyšetřování nastal až po půlce knihy, což je podle mého škoda. Konec to ale vylepšil, najednou se všem rozsvítilo a nasbírané střípky informací do sebe zapadly. I ostatní knihy mají vysoká hodnocení, tak jen doufám, že ta další už bude na plný počet.