Košík
zboží
(prázdné)
Kontakt
Účet
-
Konec řetězce
Fredrik T. Olsson SklademSkvělá cena!5 Kč
Do košíku
-
Konec řetězce
Fredrik T. Olsson Skladem45 Kč
Do košíku
-
E-kniha: Vševidoucí oko
KNIHA ZLÍN Není skladem279 Kč
Do košíku
-
E-kniha: Konec řetězce
KNIHA ZLÍN Není skladem249 Kč
Do košíku
Recenze knih autora
Veronika Černucká napsal/a o Konec řetězce
„Konec řetězce“ je inteligentní a mistrně napsaný thriller koketující s myšlenkou konce světa a zániku lidstva. Kniha má filmový potenciál a umím si představit, že podle ní vznikne kasovní trhák. Román je plný akčních scén a zároveň hlubokých filozofických myšlenek.
„Konec řetězce“ je debutem švédského autora Fredrika T. Olssona (1969), který dlouhá léta působí jako filmový a telev... číst celéizní scénárista. Zkušenosti se nezapřou a na textu je znát, že ho vytvořil profík s vypsanou rukou. Olsson má smysl pro drama a cit pro vytváření scén, při kterých nebudete napětím dýchat. Zároveň s tím je hluboce lidský a vám nebude dělat problém ztotožnit se s jeho postavami.
Hlavním hrdinou je William Sandberg, bývalý vojenský specialista na šifry. William je z ranku severských hrdinů, což se projevuje trápením s ex manželkou, pesimismem a sebevražednými sklony. Naštěstí mu autor neposkytl prostor k sebelítosti, ale hned v první kapitole ho vrhl do dobrodružství, ve kterém půjde o přežití lidstva. William se proti své vůli ocitne v tajemném hradě v Alpách, kde má za úkol vyluštit tisíc let starou zprávu, kterou mají lidí zakódovanou ve své DNA.
Olsson zabrousil do politiky, špionáže, a jak to v podobných příbězích bývá, angažovat se bude i armáda. William se při svém nedobrovolném pobytu na hradě setkává s Janine, specialistkou na klínové písmo používané Sumery. William a Janine společně plní zadaný úkol a ani jeden z nich netuší, že lidstvu hrozí katastrofa. „Konec řetězce“ připomíná sci-fi thrillery o konci světa, ale bylo by chybou autora jakkoliv podceňovat. Jeho příběh se vám nepodbízí, není líbivý a nenajdete v něm téměř žádné klišé. Hoďte za hlavu všechna schémata žánru, protože jestli Olsson něco umí, tak překvapit.
Jeho kniha je poměrně střízlivá, a protože se příběh odehrává v Evropě, nenajdete tu manýry amerických filmů. Hrdinové působí reálně a vy jim uvěříte každé slovo a skutek. Nikdo tady nevede silácké řeči, ani se nevrhá vstříc smrti s úsměvem na rtech. Styl vyprávění odpovídá obsahu, proto je civilní a na první pohled obyčejný. Není tu patos, nejsou tu bombastická prohlášení a Olsson (naštěstí) šetří i s vykřičníky.
Tempo je rychlé, ale ne zběsilé. Když už se blíží vyvrcholení epizody nebo odhalení nějakého tajemství, autor zpomalí, a tím ve vás vyvolá zvědavost a touhu číst dál. Všem aktérům věnuje péči a píše o nich tak, jako by šlo o prominentní postavy. A to i v případě osob, které na další stránce zemřou. A tak nemáte šanci zjistit, kdo je pro příběh klíčový a kdo nikoliv. Dost věcí vás tu bude šokovat a možná se vám nebude zamlouvat, jak autor naložil s některými postavami.
Nejsilnější je autor v popisech, proto by byl „Konec řetězce“ čtivý i v případě, že by neobsahoval jediný dialog. Určitým bonusem jsou filozofické otázky týkající se lidského bytí a smyslu života. Olsson vám nic nevnucuje, ale nechá vás, abyste si poradili sami. Nic tu není striktní, hodně věcí je v náznacích, a i když se tu koketuje s Bohem, přírodou nebo mimozemskou civilizací, interpretace záleží jen na vás.
„Konec řetězce“ má hloubku a rozhodně nejde o povrchní čtení. Příběh se vám zaryje pod kůži a zaručuji vám, že na něj budete myslet ještě několik dní potom, co knihu odložíte.
„Konec řetězce“ je debutem švédského autora Fredrika T. Olssona (1969), který dlouhá léta působí jako filmový a telev... číst celéizní scénárista. Zkušenosti se nezapřou a na textu je znát, že ho vytvořil profík s vypsanou rukou. Olsson má smysl pro drama a cit pro vytváření scén, při kterých nebudete napětím dýchat. Zároveň s tím je hluboce lidský a vám nebude dělat problém ztotožnit se s jeho postavami.
Hlavním hrdinou je William Sandberg, bývalý vojenský specialista na šifry. William je z ranku severských hrdinů, což se projevuje trápením s ex manželkou, pesimismem a sebevražednými sklony. Naštěstí mu autor neposkytl prostor k sebelítosti, ale hned v první kapitole ho vrhl do dobrodružství, ve kterém půjde o přežití lidstva. William se proti své vůli ocitne v tajemném hradě v Alpách, kde má za úkol vyluštit tisíc let starou zprávu, kterou mají lidí zakódovanou ve své DNA.
Olsson zabrousil do politiky, špionáže, a jak to v podobných příbězích bývá, angažovat se bude i armáda. William se při svém nedobrovolném pobytu na hradě setkává s Janine, specialistkou na klínové písmo používané Sumery. William a Janine společně plní zadaný úkol a ani jeden z nich netuší, že lidstvu hrozí katastrofa. „Konec řetězce“ připomíná sci-fi thrillery o konci světa, ale bylo by chybou autora jakkoliv podceňovat. Jeho příběh se vám nepodbízí, není líbivý a nenajdete v něm téměř žádné klišé. Hoďte za hlavu všechna schémata žánru, protože jestli Olsson něco umí, tak překvapit.
Jeho kniha je poměrně střízlivá, a protože se příběh odehrává v Evropě, nenajdete tu manýry amerických filmů. Hrdinové působí reálně a vy jim uvěříte každé slovo a skutek. Nikdo tady nevede silácké řeči, ani se nevrhá vstříc smrti s úsměvem na rtech. Styl vyprávění odpovídá obsahu, proto je civilní a na první pohled obyčejný. Není tu patos, nejsou tu bombastická prohlášení a Olsson (naštěstí) šetří i s vykřičníky.
Tempo je rychlé, ale ne zběsilé. Když už se blíží vyvrcholení epizody nebo odhalení nějakého tajemství, autor zpomalí, a tím ve vás vyvolá zvědavost a touhu číst dál. Všem aktérům věnuje péči a píše o nich tak, jako by šlo o prominentní postavy. A to i v případě osob, které na další stránce zemřou. A tak nemáte šanci zjistit, kdo je pro příběh klíčový a kdo nikoliv. Dost věcí vás tu bude šokovat a možná se vám nebude zamlouvat, jak autor naložil s některými postavami.
Nejsilnější je autor v popisech, proto by byl „Konec řetězce“ čtivý i v případě, že by neobsahoval jediný dialog. Určitým bonusem jsou filozofické otázky týkající se lidského bytí a smyslu života. Olsson vám nic nevnucuje, ale nechá vás, abyste si poradili sami. Nic tu není striktní, hodně věcí je v náznacích, a i když se tu koketuje s Bohem, přírodou nebo mimozemskou civilizací, interpretace záleží jen na vás.
„Konec řetězce“ má hloubku a rozhodně nejde o povrchní čtení. Příběh se vám zaryje pod kůži a zaručuji vám, že na něj budete myslet ještě několik dní potom, co knihu odložíte.
daramegan napsal/a o Konec řetězce
Dlouho jsem přemýšlela nad tím, jak vám tuto knihu přiblížit. Co napsat, jak to napsat, hlavně aby to mělo hlavu a patu. A to je právě to, co vám nemůžu zaručit. Jak jsem zvyklá u nakladatelství Kniha Zlín, tak vím, že jejich knihy nejsou jednoduché, je zapotřebí trochu té inteligence, aby si člověk užil knihu, ale já měla pocit, že jsem tentokrát přestřelila. Což se, doufám, nepotvrdilo. Takže…**... číst celébr**
Téma příběhu pro mne bylo, ze začátku, docela složité. DNA, virus, klínové písmo, geny, matematické vzorce. Chvilku mi trvalo, než jsem všechno pobrala. Párkrát jsem musela dokonce knihu odložit a vrátit se k ní až po nějaké době, protože jsem stále pořádně nepochopila, o co jde, a bála jsem se, že stránky budou ubíhat a mi něco uteče.
Avšak ve třetině jsem začala cítit pevnou půdu pod nohama a příběh nabíral obrátky. Po první katastrofě (co tím myslím, se dozvíte až v knize) už byl děj tak strhující, že mi žádné kódy a vzorce nevadily, naopak jsem měla pocit, že tam sedím s hlavními hrdiny a snažím se jim pomoct najít řešení, které všem pomůže. Hrdinové byly velmi sympatičtí, sečtělí a hlavně, měli všech pět koleček. Dokázali najít takové východiska, které přišly naprosto logické.
Jak už je jasné z těchto dvou odstavců, mám z knihy rozporuplné pocity. Na začátku jsem měla strach, že to bude jedna z mála knih, které nedočtu a po dočtení jsem ráda, že jsem to s ní nevzdala. I když místy byla nudná, protože mi přišlo, že autor používá moc „omáčky“ kolem a kolem a tím pádem trochu stagnuje děj. Vůbec by nevadilo, kdyby kniha měla o 100 stránek méně, ba naopak, byl by to přínos pro příběh, protože by byl mnohem strhující a jistě, více záživnější.
No, a když to ale vezmu celkově, tak kniha se mi líbila. Téma bylo zajímavé, některé situace, které se vyvrbily v rámci jednání hrdinů, byly až tragické a mi přišly zbytečné, ovšem právě tohle dělalo příběh tím správným příběhem. Na druhou stranu, místy jsem měla pocit, že pan Olsson zachází až do takových krajností, kdy už to snad ani není reálné a náhody byly až moc veliké. „Simír a Gerchán“ v novém pojetí. I tak tu knihu hodnotím kladně, přes všechny negace, které zde zazněly
Téma příběhu pro mne bylo, ze začátku, docela složité. DNA, virus, klínové písmo, geny, matematické vzorce. Chvilku mi trvalo, než jsem všechno pobrala. Párkrát jsem musela dokonce knihu odložit a vrátit se k ní až po nějaké době, protože jsem stále pořádně nepochopila, o co jde, a bála jsem se, že stránky budou ubíhat a mi něco uteče.
Avšak ve třetině jsem začala cítit pevnou půdu pod nohama a příběh nabíral obrátky. Po první katastrofě (co tím myslím, se dozvíte až v knize) už byl děj tak strhující, že mi žádné kódy a vzorce nevadily, naopak jsem měla pocit, že tam sedím s hlavními hrdiny a snažím se jim pomoct najít řešení, které všem pomůže. Hrdinové byly velmi sympatičtí, sečtělí a hlavně, měli všech pět koleček. Dokázali najít takové východiska, které přišly naprosto logické.
Jak už je jasné z těchto dvou odstavců, mám z knihy rozporuplné pocity. Na začátku jsem měla strach, že to bude jedna z mála knih, které nedočtu a po dočtení jsem ráda, že jsem to s ní nevzdala. I když místy byla nudná, protože mi přišlo, že autor používá moc „omáčky“ kolem a kolem a tím pádem trochu stagnuje děj. Vůbec by nevadilo, kdyby kniha měla o 100 stránek méně, ba naopak, byl by to přínos pro příběh, protože by byl mnohem strhující a jistě, více záživnější.
No, a když to ale vezmu celkově, tak kniha se mi líbila. Téma bylo zajímavé, některé situace, které se vyvrbily v rámci jednání hrdinů, byly až tragické a mi přišly zbytečné, ovšem právě tohle dělalo příběh tím správným příběhem. Na druhou stranu, místy jsem měla pocit, že pan Olsson zachází až do takových krajností, kdy už to snad ani není reálné a náhody byly až moc veliké. „Simír a Gerchán“ v novém pojetí. I tak tu knihu hodnotím kladně, přes všechny negace, které zde zazněly
Dawers napsal/a o Konec řetězce
Zápletka příběhu vás bude neustále tlačit do hledání odpovědí na otázky, které si kladli i William a Janine a budete stejně zoufalí, jako byly i oni, když jim zadali úkol rozluštit smysl kódů. William byl v podstatě velmi atypickou postavou. Na začátku příběhu to byl člověk se sebevražednými sklony. Na pozadí celého příběhu se odvíjela i jeho vlastní tragédie, o kterou se s nikým nedoká... číst celézal podělit. Dokonce ani s vlastní manželkou. Janine byla odvážnou zajatkyní. Kdyby nebyla zkušenou horolezkyní, těžko si umím představit jí a Williamovu účast při útěku z pevnosti. Její překvapivé znalosti z úplně jiných oborů byly místy nepochopitelné, ale nevystupovali do popředí a nekazili dojem. Zkušených čtenářů napínavých thrillerů závěr nepřekvapí. Rozuzlení celé záhady je tak jednoduché, až se mi nechtělo věřit, že tím vědcům, co luštili kódy před Williamem a Janine, se na to nepodařilo přijít. Je to však o myšlení lidí. Čím jednodušší řešení se za celým problémem schovává, tím složitější zadání má daná úloha. A pokud tím úkolem je zachránit lidstvo, řešení se naskytne i samo.
Vyzvednutí zásilky kdekoliv v ČR
Sledujte nás:
