„Konec řetězce“ je inteligentní a mistrně napsaný thriller koketující s myšlenkou konce světa a zániku lidstva. Kniha má filmový potenciál a umím si představit, že podle ní vznikne kasovní trhák. Román je plný akčních scén a zároveň hlubokých filozofických myšlenek.
„Konec řetězce“ je debutem švédského autora Fredrika T. Olssona (1969), který dlouhá léta působí jako filmový a televizní scénárista. Zkušenosti se nezapřou a na textu je znát, že ho vytvořil profík s vypsanou rukou. Olsson má smysl pro drama a cit pro vytváření scén, při kterých nebudete napětím dýchat. Zároveň s tím je hluboce lidský a vám nebude dělat problém ztotožnit se s jeho postavami.
Hlavním hrdinou je William Sandberg, bývalý vojenský specialista na šifry. William je z ranku severských hrdinů, což se projevuje trápením s ex manželkou, pesimismem a sebevražednými sklony. Naštěstí mu autor neposkytl prostor k sebelítosti, ale hned v první kapitole ho vrhl do dobrodružství, ve kterém půjde o přežití lidstva. William se proti své vůli ocitne v tajemném hradě v Alpách, kde má za úkol vyluštit tisíc let starou zprávu, kterou mají lidí zakódovanou ve své DNA.
Olsson zabrousil do politiky, špionáže, a jak to v podobných příbězích bývá, angažovat se bude i armáda. William se při svém nedobrovolném pobytu na hradě setkává s Janine, specialistkou na klínové písmo používané Sumery. William a Janine společně plní zadaný úkol a ani jeden z nich netuší, že lidstvu hrozí katastrofa. „Konec řetězce“ připomíná sci-fi thrillery o konci světa, ale bylo by chybou autora jakkoliv podceňovat. Jeho příběh se vám nepodbízí, není líbivý a nenajdete v něm téměř žádné klišé. Hoďte za hlavu všechna schémata žánru, protože jestli Olsson něco umí, tak překvapit.
Jeho kniha je poměrně střízlivá, a protože se příběh odehrává v Evropě, nenajdete tu manýry amerických filmů. Hrdinové působí reálně a vy jim uvěříte každé slovo a skutek. Nikdo tady nevede silácké řeči, ani se nevrhá vstříc smrti s úsměvem na rtech. Styl vyprávění odpovídá obsahu, proto je civilní a na první pohled obyčejný. Není tu patos, nejsou tu bombastická prohlášení a Olsson (naštěstí) šetří i s vykřičníky.
Tempo je rychlé, ale ne zběsilé. Když už se blíží vyvrcholení epizody nebo odhalení nějakého tajemství, autor zpomalí, a tím ve vás vyvolá zvědavost a touhu číst dál. Všem aktérům věnuje péči a píše o nich tak, jako by šlo o prominentní postavy. A to i v případě osob, které na další stránce zemřou. A tak nemáte šanci zjistit, kdo je pro příběh klíčový a kdo nikoliv. Dost věcí vás tu bude šokovat a možná se vám nebude zamlouvat, jak autor naložil s některými postavami.
Nejsilnější je autor v popisech, proto by byl „Konec řetězce“ čtivý i v případě, že by neobsahoval jediný dialog. Určitým bonusem jsou filozofické otázky týkající se lidského bytí a smyslu života. Olsson vám nic nevnucuje, ale nechá vás, abyste si poradili sami. Nic tu není striktní, hodně věcí je v náznacích, a i když se tu koketuje s Bohem, přírodou nebo mimozemskou civilizací, interpretace záleží jen na vás.
„Konec řetězce“ má hloubku a rozhodně nejde o povrchní čtení. Příběh se vám zaryje pod kůži a zaručuji vám, že na něj budete myslet ještě několik dní potom, co knihu odložíte.

schovat popis