Zvláštní dílo, od kterého jsem sice nedostlala tolik jak jsem čekala. Autor mě vlastně knížkou nemohl úplně zklamat, to téma mě natolik lákalo a zajímalo že nespokojenost z obsahem byla od začátku vyloučena, ale pokud by mě žárlivost nezajímala, s hodnocením půjdu ještě níž. Je to sice jedna z prvních knížek autora a není vůbec špatně napsaná, ovšem nepovedlo se mi úplně dobře vžít do p... číst celéostav a to je velká škoda, protože si rozhodně nemyslím, že by to autor nesvedl, spíš se přes všechen ten sex zapomněl soustředit na tuto poměrně významnou část příběhu. Potěšil mě sice závěr, ten dle mého knížce sluší, ale celkově to za mě byl zapomenutelný zážitek.
Přesně takhle se tedy stalo, že jsem se opět přistihl s knihou v ruce, tentokráte s pátou od Juliana Barnese. Ten si to u mě solidně rozjel Vědomím konce a Rovinami života, ale poslední fošnu, aka Stolek s citrony jsem doslova protrpěl - to byla křeč jako když běhám šestej kilometr. A to jsem ji dokonce četl u stolu s citrony.
Jak se ... číst celébarnes popasoval s životopisem vynálezce šusťáků a skladatele Dmitriho Šusťákova? Byl Palivo spokojený? A kde vůbec pořád bere Sagvan Tofi peníze na koktejly? Inu, to se dozvíte v recenzi.
Jak jsem již naznačil, jsem Barnesolog až na půdu a díky mému dlouhému penisu vím samozřejmě i zbytek všech věcí na celém světě. Jako odborník tedy můžu konstatovat, že Hukot času je zklamání. Knížka se rozjede dobře a na drámo je zaděláno. Šustákovič je v nemilosti Moci, na scéně nejlepší padouch všech dob Josip Voldemortovič Stalin a v lednici vodka. Barnes to ze začátku dobře švihá, což vcelku korespondovalo i s mojí činností na záchodě. Bohužel, jakmile se literární expres odrazí, hned zase pomalu zastaví. Románová forma, která dost sedí k tomuto příběhu jedince versus totalita, je totiž záhy skoro opuštěna, a v druhé polovině Barnes přepřáhne na esejistický styl, který kulhá kde to jde, jelikož za prvé nemá takovou sílu jako první polovina, a především proto, že se do nekonečna opakuje. Chvílemi to dokonce vypadá, jako by Barnes rezignoval na stavbu příběhu a řekl si, že nejlépe navodí atmosféru Stalinistického a Chruščákovitého Ruska tím, že bude vypisovat best of fun facts ze života Šusťáka, aneb koukejte, co jsem si všechno přečetl někde jinde. Nemá to hloubku, nemá to sílu a velmi to rozmělňuje paranoiu, která se na začátku dala krájet. Že by bylo lepší v komunistickým Rusku umřít než žít je jasný asi každýmu, ale Barnes to pro jistotu osmnáckrát napíše, aby nám neuniklo, jak tíživé časy to tehdá byly.
Jediný příběh je mou první knížkou od pana autora a už teď musím prohlásit, že pravděpodobně nebude tou poslední. Knížka je velmi dobře napsaná a poutavá, s hlavním hrdinou jsem se dokázala ztotožnit. Do první poloviny knížky se to možná četlo o něco hůř, ale pak už to bylo v pohodě a knížku jsem si až do konce plně užila. Za sebe tak mohu Jediný příběh doporučit, jen bych ho asi nevybr... číst celéala jako první Odeonku.
Nebylo to vyloženě špatné čtení. Ale bylo to skoro o ničem. Zpočátku to bylo čtivé a vypadalo to dobře. Nicméně hlavní hrdina neustále řešil to samé, děj se točil v kruzích a nikam nesměřoval. Popisy masturbace, ejakulace a varlat v podobě vlašských ořechů mi moc nesedly a téma extrémní chorobné žárlivosti mi nebylo blízké. Postavy se chovaly divně a měla jsem problém je chápat, natož s... číst celé nimi sympatizovat. Ve výsledku mě to příliš nebavilo, ale své světlé stránky to mělo a úplně nejhorší ta kniha nebyla.
Kniha je zpočátku zajímavá a čtivá, později mě ale děj začal dost nudit, závěr byl naopak strhující. Jednání hlavního hrdiny však pro mě bylo naprosto nepochopitelné, kniha mě tedy příliš neoslovila. Nejedná se o ztrátu času, ale vracet se k ní už nebudu. Barnese můžu, ale tohle prostě nějak nefungovalo. Jako by autor stál na místě a nevěděl, co dál. Třeba můj názor někdy znovu přečtení... číst celé něco změní.
Julian Barnes svůj román Jediný příběh píše tak jemně poeticky. Je to příběh o mladém devatenáctiletém chlapci a čtyřicetiletou ženou, která je vdaná a má dvě děti. Popisuje tento jejich vztah a jejich vliv na všechny, kteří jsou zapleteni. Snaží se popisovat škálu emocí, snaží se o upřímnost, krásu, melancholii. V ruce jsem již měla jiné knihy od autora a myslím, že mne zaujaly více, n... číst celéež tento příběh, ovšem styl psaní je stále pěkný.
Příběh čtyřicátníka Grahama, profesora na univerzitě. Žije si spokojeně svůj život se svou ženou Barbarou a užívá si stereotypu. Až jednoho dne potká na večírku Ann, bývalou filmovou herečku, která mu změní život. Graham se rozvede a ožení se s ní. Do jeho spokojeného vztahu se však začne dostávat žárlivost na Anninu minulost. Zajímavá knížečka… psychologická sonda do hlavy někoho, kdo ... číst celézačne nesmyslně žárlit a začne se tím užírat víc, než je zdrávo. Černá komedie, která místy opravdu pobaví suchým anglickým humorem, někdy Vás však donutí přemýšlet. Autor si nebere servítky s výrazy a s některými popisy, takže počítejte i s pasážemi mládeži nepřístupnými :-) Celou knížku mě bavil jazyk, jakým je napsána. Je to čtivé, barvité, čtenáři blízké. Kniha ve Vás určitě vyvolá emoce, ať už budete litovat Ann nebo nesnášet Grahama. A tak to má být. Kniha má být právě taková, aby ve Vás emoce probudila. Za mě zajímavý příběh.
Jediný příběh od Juliana Barnese sliboval mnoho. Mladý nezkušený student, starší vdaná žena a jejich příběh lásky . Začátek knihy ještě celkem šel, nicméně čím dál jsem se prokousávala příběhem, tím víc jsem se nudila. A tím víc mi obě hlavní postavy lezly na nervy. Strašně. Žádné překvapivé zvraty, jen popisování situací a postav stále dokola. Za mě opravdu škoda. Ale obálku má krásno... číst celéu. To zas jo!
I když knihy z nakladatelství Odeon nepatří zrovna mezi mé oblíbené a vyhledávané, tak tuhle knížku a s názvem Než potkala mě mi půjčila kamarádka, které se moc líbila a chtěla znát můj názor na knihu. Sedl mi styl psaní, knížka se četla dobře, najdeme v ní hned několik zajímavých témat k přemýšlení a to se mi moc líbilo. Knížka je sama o sobě zvláštní a hodně zajímavá a už mám nějakou ... číst celédobu po přečtení a stále si na ni občas vzpomenu, takže ji můžu klidně doporučit.
Tak to bylo naprosto skvělý a to hlavně díky stylu, kterým autor píše. Plno úvah rozvedených tak nějak akorát. Né moc dlouhé, né moc krátké, tak akorát na zamyšlení. Ale příběh byl také výborný. Sledujete přesvědčivý vývoj postav a konec vás dostane. Ten nemáte šanci odhadnout. Typická Odeonka a na pomyslném žebříčku Odeonek bych ji zařadila hodně vysoko, už jen proto, že je v... číst celéelmi čtivá. Myslím si, že příběh vám mnohé předá a doporučuji.
Geoffreymu Braithwaitovi, postaršímu vypravěči Barnesova slavného románu Flaubertův papoušek, se na sklonku života konečně otevře prostor k tomu, aby se oddal dávné zálibě: putování po duchovních i hmotných stopách Gustava Flauberta. Předmětu svého zájmu se tento zachovalý šedesátník, profesí lékař, věnuje s příkladnou oddaností a nelituje peněz ani námahy, aby vrhl světlo i na ten nejp... číst celéodružnější detail, který se francouzského romanopisce týká.
Zajímavá kniha o socialismu a totalitě a s těmi spojenými vlastnostmi jako je zbabělost a odvaha. Hukot času je fiktivní historií vztahu ruského skladatele Dmitrije Šostakoviče ke stalinskému systému a obecně obrazem lidské svobody ve světě, kde je život v područí totalitního režimu. Hlavním motivem je jemná hranice mezi zbabělostí, neutralitou a statečností, která se v takovém světě v... číst celéytváří téma pro českého čtenáře a naši historii více než aktuální.
Hukot času Juliana Barnese je strašlivá kniha. Pro její přečtení jsem si nemohl vybrat příhodnější a blbější dobu. Je to krutá kniha o socialismu a totalitě, o hudbě, zbabělosti i odvaze. Číst takovou knížku v době, kdy se stává šéfem důležitého sněmovního mandátového a imunitního výboru člen zločinecké organizace, kdy nejen parlament pomaličku ovládají nácek s estébáckým lupičem za pod... číst celépory těch, kteří tu běsnili a škodili před 28 lety, kdy se nám podařilo, ne zrovna naší statečností, se z toho vymanit, a kdy si vlastní, a jak to vypadá přirozenou hloupostí zase ty nebezpečné filcky instalujeme do vedení státu. Fakt strašná kniha, ale realita možná bude ještě hnusnější, nechci strašit, ani být poslem zlých zpráv. Jen se zase ukazuje, že za blbost se vždycky zaplatí velmi krutá daň.
Než potkala mě je velmi zvláštní kniha. Je pro mě docela komplikované ji zhodnotit tak, aby bylo vše zcela objektivní. Nechci nikoho od čtení odrazovat, protože ten příběh byl vlastně skvělý. Zároveň měl ale několik slabin a byly v něm takové okamžiky, jejichž čtení nebylo úplně příjemné. Takže zhodnotit ji: to je docela komplikované. Nelituji, že jsem se do ní pustila a myslím, že si z... číst celé tohoto příběhu můžete odnést i spoustu důležitých věcí.
Hukot času je knížka, která mě opravdu nadchla. Až jsem se divila jak moc. Celou jsem ji měla přečtenou asi za dvě hodiny a to jsem četla v jednom kuse, protože jsem knihu nemohla ani odložit. Podle anotace ,ani podle obálky se mně knížka vůbec nelíbila, ale to opravdu vůbec.Ale byla jen za pár korun a tak jsem si řekla, že ji alespoň zkusím přečíst a že při nejhorším jí daruju do kniho... číst celévny. A ono tohle. Skvělá kniha!
Hlavním prim hrají vzpomínky starého muže na jeho život, jeho univerzitní léta, první přátele, první lásku ale i zklamání. Zamýšlí se nad tím, proč skončil vztah s jeho dlouhodobou přítelkyní Veronikou, proč ho opustila pro jednoho z jeho nejlepších kamarádů a jakou roli v tom všem hraje i dotyčného sebevražda. Postupně však zjišťuje, že jeho vzpomínky nejsou jen neměnnými obrazy vyte... číst celésanými do kamene, jak se na první pohled může zdát - že nemusí vždycky přesně odrážet prožitou realitu, že za některé události můžeme nést větší zodpovědnost, než si myslíme.
opravdu fajn kniha,Tak to bylo naprosto skvělý a to hlavně díky stylu, kterým autor píše. Plno úvah rozvedených tak nějak akorát. Né moc dlouhé, né moc krátké, tak akorát na zamyšlení. Ale příběh byl také výborný. Sledujete přesvědčivý vývoj postav a konec vás dostane. Ten nemáte šanci odhadnout. Typická Odeonka a na pomyslném žebříčku Odeonek bych ji zařadila hodně vysoko, už... číst celé jen proto, že je velmi čtivá. Myslím si, že příběh vám mnohé předá a doporučuji.