Košík
zboží
(prázdné)
Kontakt
Účet
MEGA VÝHODNÉ
-
Vnímavý vypravěč
Olga Tokarczuk Skladem353 Kč
Do košíku
Recenze knih autora
Zuzvil napsal/a o Ztracená duše
Knížka má překrásné ilustrace, ty jsou rozhodně skvost, jinak mě kniha příliš neoslovila, myšlenka a pointa je příhodná a velmi aktuální, ale přišlo mi to málo propracované a 1 stránka textu v celé knížce pro mě byla nedostačující, ale bude to moje chyba, věděla jsem sice, že knížka má něco málo přes 40 stran, ale nenastudovala jsem si, že má opravdu jen 1 stránku textu. K "prohlédnutí"... číst celé rozhodně můžu doporučit, ale hloubka myšlenky mě až tak nezaujala.
Medvídek napsal/a o Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých
Ocitáme se na polsko-českém pomezí v Kladské kotlině, kde Jana spolu se svými nemnoha sousedy žije. Jako postarší žena vypomáhá ve škole, kde učí angličtinu. Nesnáší každého kdo ubližuje živým tvorům, a to se právě teď děje. Když se začnou za záhadných okolností objevovat mrtvoly právě nepřátel zvířat a přírody, spouští se velké vyšetřování. Stop ale moc není. Jen zvířata jsou němými sv... číst celéědky, zvířata a paní Dušejková, která jak se zdá o vraždách něco ví.
Loreta napsal/a o Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých
Hlavní postavou a vypravěčkou je Jana Dušejková. Spolu s Janou je v knize ještě několik hlavních, převážně mužských postav. Jako je její soused a morous Mátoha, bývalý student Dion, se kterým po večerech překládá básně anglického spisovatele Blakea a mnoho vyšetřovatelů. Všechny postavy jsou věrohodně vykresleny a do děje zasahují jen lehce. Převážně se všechno točí kolem Jany. Všechny ... číst celépostavy jsou věrohodně vykresleny.
DailyCoffeeCZ napsal/a o Běguni
O většině přečtených knih nemůžu tvrdit, že by ve mně zanechaly nějakou postřehnutelnou stopu. Běguni ale mezi ně neřadím. Je to knížka, kterou jsem si po přečtení chtěla okamžitě přečíst znovu.
Není to o postavách ani samotném příběhu. Je to o knize jako celku, o tom, co nám chce říct. Běguni Olgy Tokarzczukové je knížka, kterou by si měli přečíst všichni, kdo rádi cestují. ... číst celéJe totiž o cestování, lidech, takzvaných běgunech, pro které není důležité přemístit se na konkrétní místo, ale záleží jim především na samotné cestě, pohybu z místa na místo. Když totiž někde zůstáváte dlouho, upadáte do stereotypu, čas i prostor se vám slévá v jedno velké nic. Ale když cestujete, je jedno kam, žijete, váš život dostává nový smysl i rozměr. Protože samotná cesta je cíl.
Kniha nevypráví příběhy konkrétních postav ani se nezaměřuje na konkrétní dějovou linii. Všechny v knize zmiňované příběhy a lidi však jedno spojuje – cestování. A taky trochu ironie a potutelný humor. Právem Olga Tokraczuková získala za tuto svou knihu nejprestižnější polskou literární cenu NIKE 2018.
Ačkoliv po prvních přečtených stránkách možná nabudete dojmu, že půjde o lehké a nenáročné čtivo, po přečtení dalších pár desítek stran zjistíte, jak hluboce jste se mýlili. Autorka střídá vyprávění, respektive své soukromé deníkové záznamy v ich-formě s vyprávěním příběhů v er-formě. Nejsou to však příběhy, které by sama prožila, ale se kterými se seznámila na svých nesčetných cestách.
Občas se vám může zdát, že jednotlivé texty v knize jsou řazeny beze smyslu. Že nemají logiku. Ale tak to není. Když budete číst pozorně, zjistíte, že to, co jste možná považovali za nadpisy jednotlivých kapitol, jsou autorčiny osobní poznámky, názvy, které svým poznámkám a příběhům dala. Osobní poznámky pak střídají příběhy, které také nejsou v knize rozmístěné jen tak náhodou. Stačí jen pozorně číst. Opravdu pozorně. To vše je doplněno ještě ilustracemi, které čtenáři usnadňují orientaci ve vyprávění.
Proto jsem na začátku zmínila, že ihned po přečtení knihy jsem měla chuť si ji přečíst znovu od začátku. Mám dojem, jako by mi pořád něco důležitého unikalo. Jako bych něco vynechala. Myslím, že jednou knihu přečíst nestačí. Musíte si z ní odnést co nejvíc. Musíte se do autorky vžít a pochopit, co myslí tím, když píše: „Důležitým pojmem v psychologii cestování je touha, to ona udává lidské bytosti pohyb a směr – probouzí v ní přilnavost k něčemu.“
Abych k vám byla upřímná, knihu bych si asi nikdy sama od sebe nekoupila. Přečetla jsem si anotaci, pár recenzí a došla k názoru, že si ji někdy vypůjčím v knihovně. Pak se mi ale dostalo příležitosti vybrat si z internetového knihkupectví Megaknihy knížku. Recenzní výtisk. Rozhodla jsem se, že to budou právě Běguni. Šlo o čistě spontánní rozhodnutí a byla to ta nejlepší možná volba. Druhou takovou knihu jsem ještě nikdy nečetla. Ne takovou, která by mě donutila tak moc přemýšlet. Nad sebou i nad tím, co je v životě skutečně důležité.
Není to o postavách ani samotném příběhu. Je to o knize jako celku, o tom, co nám chce říct. Běguni Olgy Tokarzczukové je knížka, kterou by si měli přečíst všichni, kdo rádi cestují. ... číst celéJe totiž o cestování, lidech, takzvaných běgunech, pro které není důležité přemístit se na konkrétní místo, ale záleží jim především na samotné cestě, pohybu z místa na místo. Když totiž někde zůstáváte dlouho, upadáte do stereotypu, čas i prostor se vám slévá v jedno velké nic. Ale když cestujete, je jedno kam, žijete, váš život dostává nový smysl i rozměr. Protože samotná cesta je cíl.
Kniha nevypráví příběhy konkrétních postav ani se nezaměřuje na konkrétní dějovou linii. Všechny v knize zmiňované příběhy a lidi však jedno spojuje – cestování. A taky trochu ironie a potutelný humor. Právem Olga Tokraczuková získala za tuto svou knihu nejprestižnější polskou literární cenu NIKE 2018.
Ačkoliv po prvních přečtených stránkách možná nabudete dojmu, že půjde o lehké a nenáročné čtivo, po přečtení dalších pár desítek stran zjistíte, jak hluboce jste se mýlili. Autorka střídá vyprávění, respektive své soukromé deníkové záznamy v ich-formě s vyprávěním příběhů v er-formě. Nejsou to však příběhy, které by sama prožila, ale se kterými se seznámila na svých nesčetných cestách.
Občas se vám může zdát, že jednotlivé texty v knize jsou řazeny beze smyslu. Že nemají logiku. Ale tak to není. Když budete číst pozorně, zjistíte, že to, co jste možná považovali za nadpisy jednotlivých kapitol, jsou autorčiny osobní poznámky, názvy, které svým poznámkám a příběhům dala. Osobní poznámky pak střídají příběhy, které také nejsou v knize rozmístěné jen tak náhodou. Stačí jen pozorně číst. Opravdu pozorně. To vše je doplněno ještě ilustracemi, které čtenáři usnadňují orientaci ve vyprávění.
Proto jsem na začátku zmínila, že ihned po přečtení knihy jsem měla chuť si ji přečíst znovu od začátku. Mám dojem, jako by mi pořád něco důležitého unikalo. Jako bych něco vynechala. Myslím, že jednou knihu přečíst nestačí. Musíte si z ní odnést co nejvíc. Musíte se do autorky vžít a pochopit, co myslí tím, když píše: „Důležitým pojmem v psychologii cestování je touha, to ona udává lidské bytosti pohyb a směr – probouzí v ní přilnavost k něčemu.“
Abych k vám byla upřímná, knihu bych si asi nikdy sama od sebe nekoupila. Přečetla jsem si anotaci, pár recenzí a došla k názoru, že si ji někdy vypůjčím v knihovně. Pak se mi ale dostalo příležitosti vybrat si z internetového knihkupectví Megaknihy knížku. Recenzní výtisk. Rozhodla jsem se, že to budou právě Běguni. Šlo o čistě spontánní rozhodnutí a byla to ta nejlepší možná volba. Druhou takovou knihu jsem ještě nikdy nečetla. Ne takovou, která by mě donutila tak moc přemýšlet. Nad sebou i nad tím, co je v životě skutečně důležité.
Pepina napsal/a o Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých
Olga Tokarczuková píše opravdu mistrně. Bavil mě použitý jazyk, občas humor i popisnost. Líčení každodennosti, obyčejných lidí v chudém kraji i krajiny, kde žijí. Když se ve vyprávění "obyčejného příběhu" postarší ženy začaly objevovat podivnosti, zajásala jsem. Tušíte, že hlavní hrdinka má nějaké "problémy", ale o jejich rozsahu se dozvídáte postupně. V okamžiku, když už vám začíná bý... číst celét hlavní hrdinky opravdu líto, změní se úhel pohledu.
Eva napsal/a o Bizarní povídky
Kniha obsahuje 10 povídek. Celkově se mi povídky líbily. Nejvíce se mi líbily tyto povídky: Zelené děti, Hora Všech svatých, Kalendář lidských svátků. Nejkratší povídka se jmenuje Cestující. Povídky obsažené v této knize jsou skutečně bizarní – zvláštní, takže název knihy vystihuje přesně charakter povídek. Povídky obsahují také prvky hororu, sci-fi, fantasy, odehrávají se v různých čas... číst celéech. Můj plán byl takový, že si čtení povídek rozdělím alespoň do dvou dnů, ale nakonec to dopadlo tak, že jsem knihu přečetl za jeden den. U některých povídek se mi stávalo, že jsem přemýšlel nad tím, jak si vysvětlit závěr a ptal jsem se sám sebe, jestli jsem ho správně pochopil. Určitě je dobře občas zapojit veškeré mozkové závity a také čtenářovu představivost. Některé povídky obsahují také filosofické myšlenky, ale kniha jimi není přesycena, takže čtenář jimi není zahlcen. V některých povídkách jsem zpozoroval, že stejné otázky, které si pokládají hlavní hrdinové, jsou zastoupeny i v jiných povídkách. Určitě by se dalo vypsat z knihy hodně myšlenek, ale rozhodl jsem, že si nebudu nic vypisovat.
Pokud si čtenáři chtějí oddechnout od románů a chtěli by vyzkoušet netradiční povídky, tak mohou sáhnout po této knize. Přemýšlel jsem, jak ohodnotit tuto knihu, ale nakonec jsem dospěl k závěru, že si kniha zaslouží plné ohodnocení, tedy 100 %.
Olga Tokarczuková je polská autorka a obdržela Nobelovu cenu za literaturu za rok 2018. Možná časem vyzkouším její další knihu, která se jmenuje BĚGUNI.
Kniha má pěkný přebal. :)
Pokud si čtenáři chtějí oddechnout od románů a chtěli by vyzkoušet netradiční povídky, tak mohou sáhnout po této knize. Přemýšlel jsem, jak ohodnotit tuto knihu, ale nakonec jsem dospěl k závěru, že si kniha zaslouží plné ohodnocení, tedy 100 %.
Olga Tokarczuková je polská autorka a obdržela Nobelovu cenu za literaturu za rok 2018. Možná časem vyzkouším její další knihu, která se jmenuje BĚGUNI.
Kniha má pěkný přebal. :)
Annie napsal/a o Bizarní povídky
Knihu jsem si sehnala když jsem na ni četla dost kladná hodnocení. Autorku jsem z doslechu znala, tak jsem si řekla že jí dám šanci. Když jsem se ale pustila do první povídky, tak mě optimismus trochu přešel. Každá z povídek má vlastní filozofii, a jsou opravdu bizarní. Pokud Vám tedy tohle nevadí, šup na ní. Já jsem si myslela, že ji přečtu maximálně za dva dny, ale nakonec jsem ji čet... číst celéla asi čtrnáct dní. Nic pro mě.
Zase jedna z těch knih, se kterými si nevím moc rady. Zaujala mě. A dokonce natolik, že jsem ji přečetl dvakrát a potřetí rozečetl. Ale pořád se divím tomu, jak málo toho ve mně z té knihy zůstává. Přijdu si pokaždé, jako bych ji četl znovu. Autorka rozhodně zaujme stylem, kde se střídá vyprávění ženské hrdinky s výňatky z nějaké (snad fiktivní) psychologie cestování a s historickými pa... číst celésážemi o vycpání (taxidermie) nějakého bezvýznamného dvořana (a to ve formě dopisů). Podivuhodně to drží pohromadě. A podivuhodně dobře se to čte. Ale přece mi tam prostě něco chybí, nevím.
anterais napsal/a o Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých
Setkáme se zde hlavně s mužskými postavami, přesto je hlavní postavou žena a to Jana Dušejková. Ta vyučuje na škole angličtinu a nemá ráda lidi, kteří ubližují živým tvorům. Je to něco, co mě opravdu nadchlo, protože to mám asi dost podobně. Pak se ale všude začnou vyskytovat mrtvoly zvířat a to je opravdu hodně, ale hodně zvláštní, kniha se mi opravdu líbila a vyšetřování bylo velmi propracované.
la la napsal/a o Ztracená duše
Ztracená duše má rozhodně něco do sebe, to ne že ne. Autorka v pár větičkách vystihla myšlenku a poselství na které jiný autoři potřebuji stovky stran, ale i tak mě to bohužel nějak významně neohromilo. Stačí si drobně připlatit a můžete si pořídit třeba skvělou Na smrt, která má o mnohonásobně více stránek na mě osobně zapůsobila víc, ačkoliv ta témata v knihách jsou odlišná. Ale mohl ... číst celéby to být třeba hezký dárek :).
Knihomol napsal/a o Ztracená duše
Velmi autorka překvapila. Po prvnich smíšených pocitech spíš převládá okouzlení z krásného zpracování
Markéta napsal/a o Bizarní povídky
Pochopit Olgu Tokarczukovou není snadné, její tvorba je velice zvláštní, těžko uchopitelná a jednoznačně zařaditelná. Nevím, jestli zrovna tímto zaujala a získala Nobelovu cenu. Její první knihy se mi líbily, zvláště ty zasazené do prostředí Slezska, ale tato vůbec. Opravdu ten název je výmluvný a hovoří za vše, je to jeden bizár vedle druhého. Takže pokud se někdo využívá v nevšednoste... číst celéch a v neobvyklých narativních postupech, zřejmě si přijde na své.
Knihomolka napsal/a o Bizarní povídky
Já sama jsem fanynkou Olgy Tokarczuk, i když její knihy asi nejsou úplně pro každého. Tohle je sbírka jejich povídek a jsou opravdu velmi podivné. Líbí se mi její styl psaní, její nevšední nápady a jak je zpracovává. Kdysi mě právě upoutala kratičkou knihou Szafa (Skříň). I ty zdaleka banální věci vždycky uchopí nevšedním a pro mě kouzelným způsobem. Tady mě zaujaly povídky Zelené děti,... číst celé Zavařeniny,Srdce a Návštěva. Každá povídka je úplně z jiného soudku, ale mají zvláštní kouzlo.
Knihomolka napsal/a o Běguni
Jsem velkou fanynkou Olgy Tokarczuk, ale musím se přiznat, že tahle její kniha nepatří k mým oblíbeným. Je to kniha o cestování jako takovém. Chvíli mi trvalo, než jsem se do té knihy začetla. Pasáže například popisující čekání na letišti mě spíše nudily a dostat se přes ně bylo pro mě náročné. Kniha obsahuje několik zajímavých příběhů, ale mám pocit, že to propojení přes cestování ales... číst celépoň pro mě nefunguje. Po čase jsem ji četla znovu, ale i přesto mám z ní stejný pocit. Miluju ale jiné knihy Olgy Tokarczuk např. Pravěk a jiné časy, E.E., Bizarní povídky. Ten, kdo se chce seznámit s tvorbou této autorky ať začne raději některou z těchto knih.
Knihomolka napsal/a o Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých
Tahle kniha Olgy Tokarczuk se mi četla snadno. Je to vlastně detektivní příběh, taky příběh o lásce k zvířatům, o propojení s přírodou. Plná krásných myšlenek. Hlavní hrdinku považují místní lidé tak trochu za otravnou bláznivou starou ženskou, která se snaží zabránit lovcům střílet zvěř. Pro ni životy zvířat mají stejnou cenu jako ty lidské. Nedokáže pochopit a snést lidskou krutost a ... číst celélhostejnost . Nebojí se bojovat za to čemu věří....
Kristina Doubravová napsal/a o Bizarní povídky
Bez ohledu na Nobelovu cenu, této autorce příliš nerozumím. Svět jejich povídek je příliš bizarní a příliš mlhavý, než abych si ho dokázala užít. A když už, pointa se ztrácí kdesi v nedohlednu. je to kniha, kterou nemůžete jen přečíst a odložit. musíte s ní nějakou dobu existovat a zjistit, zda se vám dostane pod kůži či nikoliv. Možná se k ní musíte vrátit a přečíst ji podruhé, aby se ... číst celéstěžejní myšlenka mohla zhmotnit a stát se hmatatelnou, nebo alespoň definovatelnou.
Tohle je kniha, která prostě nesedne každému. Obsahuje velmi zvláštní příběh. Buď se vám bude líbit hned od samotného začátku, nebo ji rovnou odložte, protože když vás nezaujme, už se to nezlepší a budete během dalšího čtení jen trpět. Nicméně ocenění, která získala, jsou zasloužená. Jen je potřeba mít tu správnou náladu - dějový spád v tomto příběhu opravdu nenajdete. Je to spíše intel... číst celéektuální čtení pro náročnější čtenáře.
Terinka napsal/a o Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých
Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých je román, který se odehrává na samotě v Kladské kotlině, kde žije starší žena Jana, která vypomáhá ve škole, kde učí angličtinu. Nesnáší nikoho, kdo dokáže ubližovat živým tvorům. Za záhadných okolností se začnou objevovat mrtvoly nepřátel zvířat i přírody, a tak se spouští velké vyšetřování. Před každou kapitolou je krátký verš z básní od Blakea, ... číst celécož knížku skvěle oživuje.
Janička napsal/a o Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých
Souhlasím s tím, že kniha je příjemně, pěkně napsaná. V zimě pracuje také jako správkyně letních bytů. Její vášní je astrologie a nade vše miluje zvířata. Snaží se jim všemožně pomáhat a chránit je, bojuje proti lidem, kteří jim ubližují. Varuje před nerozvážným ničením přírody, vidí lidské osudy vepsané do hvězd. Patří k okruhu nadšených čtenářů anglického básníka Williama Blakea (náze... číst celév knihy je citát z jeho básně). Jednoho dne je Janinin soused nalezen mrtvý. Následuje další vražda a pak další.
Anet napsal/a o Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých
Hezky napsané, moc dobře se to čte. Občas pěkné zamyšlení, které oceňuji jako výrazný přínos této knihy. Bohužel na můj vkus, tam často byla tuna zbytečného astrologického balastu, pro dokreslení, že hlavní postava je divná, by stačilo i výrazně méně. Rozumím, když se kritizuje dvojí morálka při chováni k lidem a ke zvířatům, ale nevím proč hned vzápětí se použije dvojí metr na otázku z... číst celéodpovědnosti za své činy. Pro mě hodnotím jako průměrný čtenářský zážitek.
Vyzvednutí zásilky kdekoliv v ČR
Sledujte nás:
