O většině přečtených knih nemůžu tvrdit, že by ve mně zanechaly nějakou postřehnutelnou stopu. Běguni ale mezi ně neřadím. Je to knížka, kterou jsem si po přečtení chtěla okamžitě přečíst znovu.

Není to o postavách ani samotném příběhu. Je to o knize jako celku, o tom, co nám chce říct. Běguni Olgy Tokarzczukové je knížka, kterou by si měli přečíst všichni, kdo rádi cestují. Je totiž o cestování, lidech, takzvaných běgunech, pro které není důležité přemístit se na konkrétní místo, ale záleží jim především na samotné cestě, pohybu z místa na místo. Když totiž někde zůstáváte dlouho, upadáte do stereotypu, čas i prostor se vám slévá v jedno velké nic. Ale když cestujete, je jedno kam, žijete, váš život dostává nový smysl i rozměr. Protože samotná cesta je cíl.

Kniha nevypráví příběhy konkrétních postav ani se nezaměřuje na konkrétní dějovou linii. Všechny v knize zmiňované příběhy a lidi však jedno spojuje – cestování. A taky trochu ironie a potutelný humor. Právem Olga Tokraczuková získala za tuto svou knihu nejprestižnější polskou literární cenu NIKE 2018.

Ačkoliv po prvních přečtených stránkách možná nabudete dojmu, že půjde o lehké a nenáročné čtivo, po přečtení dalších pár desítek stran zjistíte, jak hluboce jste se mýlili. Autorka střídá vyprávění, respektive své soukromé deníkové záznamy v ich-formě s vyprávěním příběhů v er-formě. Nejsou to však příběhy, které by sama prožila, ale se kterými se seznámila na svých nesčetných cestách.

Občas se vám může zdát, že jednotlivé texty v knize jsou řazeny beze smyslu. Že nemají logiku. Ale tak to není. Když budete číst pozorně, zjistíte, že to, co jste možná považovali za nadpisy jednotlivých kapitol, jsou autorčiny osobní poznámky, názvy, které svým poznámkám a příběhům dala. Osobní poznámky pak střídají příběhy, které také nejsou v knize rozmístěné jen tak náhodou. Stačí jen pozorně číst. Opravdu pozorně. To vše je doplněno ještě ilustracemi, které čtenáři usnadňují orientaci ve vyprávění.

Proto jsem na začátku zmínila, že ihned po přečtení knihy jsem měla chuť si ji přečíst znovu od začátku. Mám dojem, jako by mi pořád něco důležitého unikalo. Jako bych něco vynechala. Myslím, že jednou knihu přečíst nestačí. Musíte si z ní odnést co nejvíc. Musíte se do autorky vžít a pochopit, co myslí tím, když píše: „Důležitým pojmem v psychologii cestování je touha, to ona udává lidské bytosti pohyb a směr – probouzí v ní přilnavost k něčemu.“

Abych k vám byla upřímná, knihu bych si asi nikdy sama od sebe nekoupila. Přečetla jsem si anotaci, pár recenzí a došla k názoru, že si ji někdy vypůjčím v knihovně. Pak se mi ale dostalo příležitosti vybrat si z internetového knihkupectví Megaknihy knížku. Recenzní výtisk. Rozhodla jsem se, že to budou právě Běguni. Šlo o čistě spontánní rozhodnutí a byla to ta nejlepší možná volba. Druhou takovou knihu jsem ještě nikdy nečetla. Ne takovou, která by mě donutila tak moc přemýšlet. Nad sebou i nad tím, co je v životě skutečně důležité. schovat popis