„Maminka neříká pravdu“ je skvělý mix psychothrilleru a klasické detektivky hádanky. Bussi je Pan spisovatel, který ve vás vyvolá celou škálu emocí a jeho příběh budete doslova hltat. Už jeho „Vážka“ byla parádní, ale tenhle příběh je ještě o kapánek lepší.
Michel Bussi (1965) je francouzský profesor geografie, který působí na vysoké škole. Svou první knihu napsal a vydal v roce 2006, ale proslavila jej až detektivka „Černé lekníny“ vydaná o pět let později. Tato kniha mu přinesla celosvětový úspěch a o rok mladší „Vážka“ z něj učinila doslova celebritu. „Vážky“ se prodalo přes milion výtisků a byla přeložena do třiceti jazyků. „Maminka neříká pravdu“ je jeho zatím poslední kniha a Bussi je naštěstí rozhodnutý v psaní detektivek pokračovat.
„Maminka neříká pravdu“ je úžasný kompromis mezi žánrem komerční literatury a tím, co literární kritici nazývají uměním. Bussi píše inteligentně, chytlavě a tak dojemně, že si raději připravte kapesníky. Obdivuhodné je, že ani na chvíli nesklouzne ke kýči a ke klišé. Tenhle pán rozhodně nepíše na efekt a nejspíš ani nepočítá s tím, že se do jeho textů zamilujete. Jeho próza je podmanivá a zhuštěná tak, že jedna stránka obsahuje tolik epizod, kolik by menšímu autorovi vystačilo na několik kapitol. Román je natřískaný dějem, který je nevypočitatelný a neodhadnutelný. Tipnout, jak se bude příběh vyvíjet a jak skončí, je zhola nemožné.
„Maminka neříká pravdu“ se odehrává na poměrně malém prostoru a není zde ani příliš postav. Přesto tu autor rozehrál úchvatný příběh o zločinu a lásce. Aktéři vám připraví řadu překvapení a vy nebudete tušit, co si o kom z nich myslet. Všechno souvisí se vším, zápletky jsou důmyslně propletené a myslím, že ani nemá cenu hrát si na amatérského detektiva. Autor vám sice poctivě předložil vodítka k řešení, ale schoval je do hromady falešných stop, které naopak zdůraznil tak, aby vás co nejvíc zmátl.
V centru dění je tříletý chlapec, který se chová víc než podezřele. O své mamince tvrdí, že není jeho maminkou, a neustále vzpomíná na cosi, co můžou být vzpomínky stejně jako jeho utkvělé představy nebo sny. Tato linie vyprávění se jistým způsobem prolíná s vyšetřováním loupeže, při které zemřelo několik lidí. Vyšetřování se ujímá čtyřicetiletá komisařka Marianne, která má dost problémů sama se sebou. Nikdo tu není černo-bílý a vy nebudete vědět, která postava je důvěryhodná, a kdo naopak lže a intrikuje. Všechno je zamotané a Bussi ani neprojevil snahu uvádět informace na pravou míru. Záhada střídá záhadu, a když se náhodou něco vyřeší, okamžitě se objeví další výzva. Všichni něco skrývají a já vám doporučuji si knihu přečíst dvakrát. Podruhé si můžete vychutnat všechny triky, které Bussi použil k tomu, aby vás napálil. Takhle tvoří nejlepší detektivkáři a je vidět, že Bussi bere psaní detektivek vážně a záleží mu na jeho publiku.
S některými postavami budete sympatizovat, jiné budete litovat a další vám budou odporné, ale i těm největším mizerům porozumíte. „Maminka neříká pravdu“ je neuvěřitelně lidský příběh, který nebudete pouze číst, ale prožívat. Tahle kniha je ukázkou toho, jak má vypadat zamotaná a skvěle napsaná detektivka.
Recenze
V první třetině sem se trochu ztrácela, děj mi nějak nechtěl dávat smysl. Potom jsem se chytla a vše nějak pomalu začínalo do sebe zapadat. Poslední třetina a především konec knížky je naprostá bomba, překvapení, do posledního okamžiku jsem netušila jak vše dopadne. Podle mě byla Vážka skvělá, ale toto je něco úplně jiného, ale to překvapení nakonec mají obě knížky společné. Doporučuji !
Michel Bussi (1965) je francouzský profesor geografie, který působí na vysoké škole. Svou první knihu napsal a vydal v roce 2006, ale proslavila jej až detektivka „Černé lekníny“ vydaná o pět let později. Tato kniha mu přinesla celosvětový úspěch a o rok mladší „Vážka“ z něj učinila doslova celebritu. „Vážky“ se prodalo přes milion výtisků a byla přeložena do třiceti jazyků. „Maminka neříká pravdu“ je jeho zatím poslední kniha a Bussi je naštěstí rozhodnutý v psaní detektivek pokračovat.
„Maminka neříká pravdu“ je úžasný kompromis mezi žánrem komerční literatury a tím, co literární kritici nazývají uměním. Bussi píše inteligentně, chytlavě a tak dojemně, že si raději připravte kapesníky. Obdivuhodné je, že ani na chvíli nesklouzne ke kýči a ke klišé. Tenhle pán rozhodně nepíše na efekt a nejspíš ani nepočítá s tím, že se do jeho textů zamilujete. Jeho próza je podmanivá a zhuštěná tak, že jedna stránka obsahuje tolik epizod, kolik by menšímu autorovi vystačilo na několik kapitol. Román je natřískaný dějem, který je nevypočitatelný a neodhadnutelný. Tipnout, jak se bude příběh vyvíjet a jak skončí, je zhola nemožné.
„Maminka neříká pravdu“ se odehrává na poměrně malém prostoru a není zde ani příliš postav. Přesto tu autor rozehrál úchvatný příběh o zločinu a lásce. Aktéři vám připraví řadu překvapení a vy nebudete tušit, co si o kom z nich myslet. Všechno souvisí se vším, zápletky jsou důmyslně propletené a myslím, že ani nemá cenu hrát si na amatérského detektiva. Autor vám sice poctivě předložil vodítka k řešení, ale schoval je do hromady falešných stop, které naopak zdůraznil tak, aby vás co nejvíc zmátl.
V centru dění je tříletý chlapec, který se chová víc než podezřele. O své mamince tvrdí, že není jeho maminkou, a neustále vzpomíná na cosi, co můžou být vzpomínky stejně jako jeho utkvělé představy nebo sny. Tato linie vyprávění se jistým způsobem prolíná s vyšetřováním loupeže, při které zemřelo několik lidí. Vyšetřování se ujímá čtyřicetiletá komisařka Marianne, která má dost problémů sama se sebou. Nikdo tu není černo-bílý a vy nebudete vědět, která postava je důvěryhodná, a kdo naopak lže a intrikuje. Všechno je zamotané a Bussi ani neprojevil snahu uvádět informace na pravou míru. Záhada střídá záhadu, a když se náhodou něco vyřeší, okamžitě se objeví další výzva. Všichni něco skrývají a já vám doporučuji si knihu přečíst dvakrát. Podruhé si můžete vychutnat všechny triky, které Bussi použil k tomu, aby vás napálil. Takhle tvoří nejlepší detektivkáři a je vidět, že Bussi bere psaní detektivek vážně a záleží mu na jeho publiku.
S některými postavami budete sympatizovat, jiné budete litovat a další vám budou odporné, ale i těm největším mizerům porozumíte. „Maminka neříká pravdu“ je neuvěřitelně lidský příběh, který nebudete pouze číst, ale prožívat. Tahle kniha je ukázkou toho, jak má vypadat zamotaná a skvěle napsaná detektivka.
Doporučuji všem, kteří mají rádi opravdu dobré thrillery, kteří rádi přemýšlí a hádají, jak to asi je, hledají nitky, které vedou k velkému uzlu, aby zkusili rozmotat příběh sami. Ale věřte tomu, málokomu se toto povede. Až s koncem příběhu jsem to klubko rozmotala a při usínání si to přehrávala znovu. Fascinující.
Teď se blíží prodloužený víkend, má být škaredě, déšť, bláto, zima, tak se do této knihy pusťte. Hoďte si oblíbenou polohu s knihou a čtěte. Nebudete vnímat to škaredé počasí a aspoň si v úterý po svátcích řeknete, že jste si ty čtyři dny užili maximálně. S Marianne, Malonem, Amandou, Dimitrim, Vasilem... Nebudete litovat. :-)
Kniha byla velmi čtivá a napínavá, doporučuji!
V určitých momentech jsem se i ztrácela a vracela jsem se v ději zpět. Mám od autora doma další knihu, takže budu doufat, že ta bude o něco lepší.