Po česko-anglickém vydání (1997) vyšlo v roce 2009 všech 154 sonetů v překladu Martina Hilského poprvé samostatně. Svazek připomněl významné shakespearovské výročí: čtyři sta let, co Shakespearovy Sonety vyšly tiskem poprvé.
číst celé
Po česko-anglickém vydání (1997) vyšlo v roce 2009 všech 154 sonetů v překladu Martina Hilského poprvé samostatně. Svazek připomněl významné shakespearovské výročí: čtyři sta let, co Shakespearovy Sonety vyšly tiskem poprvé.
schovat popis
Recenze
Angličtina jako jazyk je značně androgynní, tedy nevyjadřuje rod tak často jako čeština, chová se daleko víc nejasně, záhadně, a právě to umožňovalo Shakespearovi proslavit se i skrze sonety, které mohly být určeny jak muži, tak ženě (u většiny z těch androgynních sonetů jsme se ovšem shodli na muži) i v dobách, kdy takový typ lásky byl považován za zločin. Martin Hilský se, i přes omezení ze strany češtiny, vynasnažil udržet své překlady sonetů ve stejném duchu, jakož i kreativně překládal podobné tropy a figury s respektem vůči původnímu znění.
Jiný překladatel by ze Shakespeara vytvořil prostě své vlastní básně. Martin Hilský udělal Shakespeara Čechem :)
Shakespearuv mistrovsky jazyk kouze po jazyku, má úžasnou poetiku, spád, je orpavdu pohlazením po duši. Sonety jsou příjemné svou různorodostí a velmi hluboké.
Nejsem až tak veliký fanoušek poezie, ale Sonety mám moc ráda. :-)
Hodnotit objektivně poezii podle mě moc nejde a já ji asi vlastně ani hodnotit nechci. Poezii hodnotím srdcem, nechávám ji na sebe působit a až po úplném dočtení ji řadím do skupin - zapůsobilo/nezapůsobilo to na mě.
Shakespearovy Sonety na mě zapůsobily, některé z nich víc, některé míň. Ale celkově zapůsobily hodně.
Každý čtenář by si měl přečíst Shakespearovy sonety.
Přestože nijak extra nevyhledávám poezii, tyto sonety se mi líbí.