Doporučili mi ji jako lék na těžkou, krvavou a vnitřně rozbředlou stravu, která je v dnešní SF/F tak rozšířená, a tak jsem se o protilék zajímal víc než jen trochu.

Místo toho jsem našel srdečně chutné jídlo s dokonale připraveným hmyzem na palubě Wayfareru, který si užíval báječné rozhovory a překvapivě rozmanitou sbírku lidí, mimozemšťanů a skutečně krásnou duši v umělé inteligenci.

Tohle je přece space-opera. Nechápejte to špatně. Je tu pár vypjatých míst, zlodějina a tragická smrt. Jsme pozváni do ideologicky rozpolcených vesmírných a kulturních kapes, porušujeme zákony a samozřejmě dostáváme dobře zaplaceno za stejně dobře odvedenou kvalifikovanou práci.

Ale co jsem nečekal, byla láska.

Na těchto stránkách bylo lásky opravdu hodně. Nejen autorky k jejím nesmírně dobře vykresleným postavám, ale i mezi postavami samotnými, skrytá v zákoutích, bleskově zjevná v jiných okamžicích a stejně široká a složitá jako světy, z nichž jednotlivci pocházejí. Jinými slovy, dostali jsme jen špičku ledovce a naše představivost k naší radosti vyplní spoustu toho ostatního.

Je to tedy space-opera, nebo ne? Samozřejmě, že je! Ale berte to spíš jako destilaci a nové vytvoření některých z těch starých oblíbených, kousků a střípků zde z Babylonu 5, ST:TNG, Červeného trpaslíka, nebo dokonce ochutnávku Enterprise. Tropy jsou známé, ale příběhová tvůrkyně, její světy a vesmírné lodě rozhodně ne.

Vytvořila něco rozkošného a nového, vtipného a milého, a v jednu chvíli bych řekl, že celý tento román bude lehké čtení, ale ne, je tu skutečné maso. Je tu hněv a naděje a zoufalství se vší tou láskou a humorem.

Je to skutečné a dotýká se to mého srdce.

Takže to vyléčilo mé bolavé srdce MilSF, mou mysl PTSD Fantasy?

Možná ne úplně, ale rozhodně je to velmi vynikající paliativum a možná, že s několika dalšími takovými skvosty budu schopen znovu nastoupit do služby :). schovat popis