Vesmír se možná zdá nekonečný, ale lodě jím putující můžou být tísnivě malé.
Když se Rosemary Harperová připojí k posádce Poutníka, příliš toho neočekává. Touží jen po nenápadném, pokojném místě, které by mohla na chvíli nazývat domovem, a po úniku od problematické minulosti. A přesně takové...
číst celé
Vesmír se možná zdá nekonečný, ale lodě jím putující můžou být tísnivě malé.
Když se Rosemary Harperová připojí k posádce Poutníka, příliš toho neočekává. Touží jen po nenápadném, pokojném místě, které by mohla na chvíli nazývat domovem, a po úniku od problematické minulosti. A přesně takové útočiště jí Poutník nabízí. Život na palubě lodi je sice trochu chaotický, ale jinak vcelku poklidný.
Až do doby, kdy posádka dostane životní nabídku: vybudovat hyperprostorový tunel na vzdálenou planetu a zajistit si tak na několik dalších let pohodlné živobytí — pokud ovšem přežijí dlouhou cestu mezihvězdným prostorem, aniž dojde k ohrožení některého z křehkých spojenectví, jež udržují galaxii v klidu.
Potíž je v tom, že Rosemary není na palubě jediná, kdo skrývá nějaké tajemství…
schovat popis
Recenze
Místo toho jsem našel srdečně chutné jídlo s dokonale připraveným hmyzem na palubě Wayfareru, který si užíval báječné rozhovory a překvapivě rozmanitou sbírku lidí, mimozemšťanů a skutečně krásnou duši v umělé inteligenci.
Tohle je přece space-opera. Nechápejte to špatně. Je tu pár vypjatých míst, zlodějina a tragická smrt. Jsme pozváni do ideologicky rozpolcených vesmírných a kulturních kapes, porušujeme zákony a samozřejmě dostáváme dobře zaplaceno za stejně dobře odvedenou kvalifikovanou práci.
Ale co jsem nečekal, byla láska.
Na těchto stránkách bylo lásky opravdu hodně. Nejen autorky k jejím nesmírně dobře vykresleným postavám, ale i mezi postavami samotnými, skrytá v zákoutích, bleskově zjevná v jiných okamžicích a stejně široká a složitá jako světy, z nichž jednotlivci pocházejí. Jinými slovy, dostali jsme jen špičku ledovce a naše představivost k naší radosti vyplní spoustu toho ostatního.
Je to tedy space-opera, nebo ne? Samozřejmě, že je! Ale berte to spíš jako destilaci a nové vytvoření některých z těch starých oblíbených, kousků a střípků zde z Babylonu 5, ST:TNG, Červeného trpaslíka, nebo dokonce ochutnávku Enterprise. Tropy jsou známé, ale příběhová tvůrkyně, její světy a vesmírné lodě rozhodně ne.
Vytvořila něco rozkošného a nového, vtipného a milého, a v jednu chvíli bych řekl, že celý tento román bude lehké čtení, ale ne, je tu skutečné maso. Je tu hněv a naděje a zoufalství se vší tou láskou a humorem.
Je to skutečné a dotýká se to mého srdce.
Takže to vyléčilo mé bolavé srdce MilSF, mou mysl PTSD Fantasy?
Možná ne úplně, ale rozhodně je to velmi vynikající paliativum a možná, že s několika dalšími takovými skvosty budu schopen znovu nastoupit do služby :).
Ani mi moc nechyběla akce. Ono i ty mezilidské vztahy, nebo spíše...mezirasové? vztahy byly dosti zajímavé a člověk se nad tím musel docela zamýšlet. Lidská rasa opravdu někdy až moc prožívá zbytečné věci a nevěnuje příliš pozornosti tomu podstatnějšímu, ale už jsme tací.
Posádka potníka mi moc přirostla k srdci, hlavně tedy Sissix. Chvílemi mi napětí rezonovalo celým tělem a hltala jsem další a další stránky, abych věděla jak to tedy dopadne. A humor mě bavil moc. Můj šálek kávy! Už se nemůžu dočkat až si pořídím druhý díl a budu sledovat, sice jiný příběh, ale ze stejného světa a s postavičkou, kterou možná znám :)
Jupíííí :-D
Autorce se krásně podařilo vystavět vesmírný svět a vložit do něj výborný multikulti aspekt - potkávání jednotlivých ras, smýšlení o jiných, drby.
Není to akční, ani epické dobrodružství, mnoho toho vyznívá do ztracena. A na můj vkus je to až přiliš dlouhé, jednotlivé myšlenky se okoukají, i postavy a interakce mezi nimi. Vždyť to má 490 stran. Chvílemi jsem se nudila. Chyběla mi pořádná gradace (vím, že tam byla, ale říkám "pořádná" a na to posledních 10 % knihy nestačí).
Už jsem se zmínila, že jsem těžce nedokázala souznit s postavou Rosemary? Její příběh je zbytečné cliché, co akorát naprudí čtenáře, navíc bez významné dohry. Charakterizovala bych ji jako přecitlivělou fňuknu.
Po dočtení mám jednoduše příjemný pocit, ale přikovaná na židli s otevřenou pusou dokořán, to nejsem.
Funguje i jako krásně uzavřená standalone.
A pokud jste čtenáři young adult, tohle by se vám opravdu mohlo líbit. Protože zlobivá planetka se vlastně jako YA i docela tváří. A jako takovou bych ji vnímala jako zcela výjimečnou a nadprůměrnou mezi svými kolegy.