Stříbrná cesta je mimořádně úspěšný debut mladé švédské autorky (jen ve Švédsku se za jediný rok prodalo téměř 300 000 výtisků!), za který získala nejen ocenění pro nejlepší krimi roku, ale i prestižní Glass Key, čímž se zařadila do společnosti takových jmen jako Stieg Larsson či Jo Nesbo. Ve...
číst celé
Stříbrná cesta je mimořádně úspěšný debut mladé švédské autorky (jen ve Švédsku se za jediný rok prodalo téměř 300 000 výtisků!), za který získala nejen ocenění pro nejlepší krimi roku, ale i prestižní Glass Key, čímž se zařadila do společnosti takových jmen jako Stieg Larsson či Jo Nesbo. Ve vzdálené části severního Švédska zmizela před třemi lety z autobusové zastávky dospívající Lina. Její otec Lelle obviňuje z tragédie především sám sebe a den co den horečně prohledává okolí silnice zvané Stříbrná cesta, kde byla Lina viděna naposledy. Mezitím se do místního odlehlého domu přistěhuje k podivínskému Torbjörnovi jeho nová přítelkyně se sedmnáctiletou dcerou Mejou. A osudy Lelleho a Meji se protnou tak, jak by si nikdo nedokázal představit… Stříbrná cesta je thriller o hranicích dobra a zla, normality a vyšinutí, který je stejně úzkostný a melancholický jako cáry mlhy na opuštěné silnici.
schovat popis
Recenze
Vyzdvihla bych bravurně vykreslené prostředí a psychologii postav. Zato krvavé scény ani brutální situace v knize nenajdete (což mně osobně vůbec nevadilo).
Atmosféra byla zachycena tak skvěle, že jsem při představě pusté silnice zahalené do mlhy kdesi na severu Švédska, pocítila i v pohodlí vyhřátého obýváku závan strachu a nejistoty.
Každopádně se mi četla velmi dobře, příběh má spád a i když není samotná zápletka až tak originální, prostředí vesnice na severu je velmi pěkně vykresleno, stejně jako mystická, zádumčivá nálada a psychologie postav.
Autorka skvěle popsala tamní atmosféru a lidi.
Příběh se skvěle čte - zvládnete to za dva večery. Je napínavý, má spoustu odboček se zajímavými rozuzleními které nečekáte.
Co více si přát? Autorčina Pustina se mi líbila více, ale Stříbrná cesta je taky velmi povedená.
Doufám, že vy, kteří se pustíte do čtení Stříbrné cesty, si tuto knihu užijete na maximum a nebudete řešit, zda to víte už dopředu nebo ne. Ono to je stejně jedno.
Na tomto příběhu se dá totiž spousta věcí obdivovat, počínaje stylem psaní, tak konče charaktery a také popisy prostředí skandinávských zemí.
Kapitoly v knize nejsou číslovány, je tam vždy jen „značka“, aby čtenář věděl, že bude vyprávět někdo jiný něco jiného, ale vůbec to není na škodu. Mě osobně to dokonce hnalo k divočejšímu čtení, protože jsem si nemohla říct, ještě jednu kapitolu a jdu spát, ale říkala jsem si: „tohle prostě už dočtu“.
Pokud patříte mezi milovníky thrillerů, únosů lidí, severského prostředí, tak si tuto knihu přečtěte. Věřím, že litovat nebudete, tak jako já, si ve čtení budete libovat.
“Stříbrná cesta” NENÍ detektivka. Lelleho pátrání se vyznačuje nahodilostí; prostě chce nakouknout do každé díry, pročesává kraj ve svém autě a občas skřípne někoho podezřelého (nebo naopak, rozhodně nejde o Commando tátu). Tempo obou linií je pozvolné, atmosféra melancholická, pracuje se více s pocity než se zápletkou. Pachatele únosu odhadnete snadno, jakmile autorka trochu odhalí karty - zhruba v polovině románu je vodítek hafo. Finále je v určitých ohledech poněkud nepřesvědčivé, ale odpustím si spoilery.
Tématicky velmi podobný “Sestup” mi způsobil dilema při hodnocení, nakonec ho ke třem hvězdám srazily (mimo jiné) časté zmínky o kouření. “Stříbrnou cestu” nepotká stejný osud, i když trpí totožným nešvarem. Sem-tam zmínit šluka, no fajn, ovšem proč se k tabáku obsedantně vracet snad každou čtvrtou větou? Úplně ty spisovatele vidím v oblacích dýmu u počítače, vedle něhož přetéká popelník: “Sákra, mám to moc krátké, vycpu to padesáti stránkami hulení!” Děj však byl ve srovnání se “Sestupem” přece jen vyváženější, udržoval moji pozornost a zájem o postavy celkem konstantně, byť mu chyběly vyloženě infarktové okamžiky.
Nejspíš má na převážně pozitivních dojmech svou zásluhu i fakt, že jsem brzy rezignovala na četbu, přerušovanou nedostatkem volných chvil, a nechala se v zaměstnání plynule unášet poslechem. Velká pochvala za bezchybný výkon Jana Vondráčka (zamilovala jsem se do jeho hlasu) i Jitky Ježkové.
Druhá část mě osobně zklamala, závěr se mi vůbec nelíbil.
Kniha se veze na módní vlně severských detektivek ale svůj potenciál se jí nepodařilo plně rozvinout což je velká škoda, protože našlápnuto měla solidně.
Už teď se moc těším až napíše Stina Jackson další knížku. To bude lahůdka !!