Gabriel García Márquez

1927 - 2014
Zobrazit více

Recenze knih autora


Obrázek knihy
Jožko napsal/a o Všechna špína světa
Poprvé se v Márquezově díle objevuje fiktivní městečko Macondo, které později proslavil ve své nejslavnější knize Sto roků samoty. Příběh, vyprávěný z pohledu starého plukovníka, jeho dcery a vnuka, přičemž se tyto pohledy střídají v nepravidelném rytmu, je v podstatě prostý. Starý plukovník chce pohřbít dávného přítele doktora, jehož ale celé Macondo odsoudilo k tomu, aby shnil v domě,... číst celé v němž žil a mnoho let z něj nevyšel. Mělo jít o pomstu za to, že jim před lety odmítl pomoct, když v městečku řádila vládní vojska. Doktor byl zvláštní člověk, moc se toho o něm nedozvíme, vše je spíš jen v náznacích a tušíme cosi tajemného pod povrchem. I když kniha nepatří k těm Márquezovým nejslavnějším, přesto už zde jasně ukazuje svůj jedinečný vypravěčský styl, kterým mě osobně vyloženě dostává a vždycky si říkám, jak to ten chlap dělá.
3/04/2020
Obrázek knihy
TerkaO napsal/a o Sto roků samoty
Vím, že je to klasika, celkem oceňovaná, ale mně se četla poměrně těžko. Sto let jedné rodiny, velké množství postav, trochu opakující se příběhy, pro mě žádný sympatický hrdina, o kterého bych se mohla opřít, zkrátka nic, co by mě zaujalo a nutilo číst dál. Je to sice magický realismus, ale kouzelná mi kniha nepřišla. Nakonec jsem knihu dočetla, ale dalo to práci a rozhodně to není můj... číst celé šálek kávy.
12/08/2022
Obrázek knihy
Eva napsal/a o Sto roků samoty
Knihu STO ROKŮ SAMOTY jsem si chtěl přečíst už dávno, ale ke knize jsem se dostal až nyní, i když v minulosti jsem měl knihu dvakrát půjčenou, ale nikdy jsem se do knihy nezačetl. Poprvé jsem si knihu půjčil, a nakonec jsem dal přednost jiným knihám a podruhé jsem měl v úmyslu se do knihy začíst, ale náhodou jsem zjistil, že v knize chybělo asi 30 stran, tak jsem usoudil, že by to neměl... číst celéo smysl číst. Možná jsem se románu vyhýbal z toho důvodu, že jsem očekával, že to bude náročnější četba, a nakonec jsem se utvrdil v tom, že jsem se nemýlil, poněvadž kniha se mi nečetla vůbec lehce. V počátku jsem se do knihy nemohl začíst, v románu se vyskytuje velké množství postav, takže se mi některé postavy pletly a jednoduše řečeno jsem se ztrácel. Sám sebe se ptám, čí je to chyba? Čtenáře, anebo autora? V knize se vyskytovaly části, které se mi líbily, ale měl jsem pocit, že jich bylo minimum, abych hodnotil knihu pozitivně. Jeden čtenář mi v minulosti prozradil, že tuto knihu četl a byla to podle jeho slov „blbost“. Určitě bych se takto o knize nevyjádřil, ale nejsem mezi čtenáři sám, které tato kniha příliš neoslovila. Knihu hodnotím na 40 %.

Tato kniha určitě patří k náročnějším knihám, které jsem v životě četl, ale bohužel se mi celkově tato kniha nelíbila, i když si uvědomuji, že je významná pro čtenáře Jižní Ameriky, protože autor z autentických historických podkladů vytvořil imaginární „dějiny“ Kolumbie, možná i Latinské Ameriky posledních dvou století.

GABRIEL GARCÍA MÁRQUEZ patří mezi největší spisovatele Latinské Ameriky a také patří mezi hlavní představitele magického realismu. Autor obdržel Nobelovu cenu za literaturu v roce 1982.

STO ROKŮ SAMOTY je rozsáhlá kronika města MACONDA, kde žije rozvětvená rodina Buendíů. Jejich osudy sledujeme od koloniálních časů minulého století až do 60. let 20. století. Sledujeme 6 generací rodiny Buendíů. Nejstarší z rodu je JOSÉ ARCADIO BUENDÍA (zakladatel obce) a jeho manželka ÚRSULA. Zajímavá je také postava plukovníka AURELIÁNA BUENDÍA. V románu sledujeme zrod města, jeho rozkvět, občanské války, milostná dobrodružství, politiku (konzervativci vs. liberálové) aj. V textu se také odkazuje k biblickým mýtům. Samozřejmě se v románu nacházejí prvky magického realismu. Román je zrcadlem neustálého plynutí času. Za tím vším je samota člověka. Podle autora čas neletí stále dopředu, ale „otáčí se kolem dokola“.

Uvítal bych, pokud by se v knize vyskytoval rodokmen rodiny! Rodokmen by mi hodně pomohl, abych se lépe mohl zorientovat v obrovském množství postav! Rovněž by bylo fajn, pokud by autor do knihy vkládal kapitoly. Určitě by to bylo pro mě mnohem přehlednější než neustálý souvislý text. Je škoda, že ve vydání, které vydalo nakladatelství Odeon v roce 2003, se nevyskytuje Doslov, poněvadž si myslím, že tato kniha si o to vysloveně říká.

Kniha Sto roků samoty má vysoká hodnocení na DK, ale bohužel knihu jsem četl většinu času s donucením a měl jsem co dělat, abych román dočetl do úplného závěru. Moje obavy, proč jsem se této knize tolik let vyhýbal, byly oprávněné. Nic to však nemění na faktu, že kniha je u většiny čtenářů oblíbená a neustále vycházejí nová vydání.
23/05/2022
Obrázek knihy
Adla napsal/a o Kronika ohlášené smrti
Tuto knihu velmi, velmi doporučuji. Jejím spisovatelem je Gabriel García Marquéz, držitel Nobelovy ceny za literaturu. Příběh se odehrává v malé latinskoamerické vesnici. Krásně z ní cítíme místní kulturu, která je prosycená různými zvyklosti, pověrčivostí, skoro až jistou mystikou. Příběh, který se odehrává v rámci pouze jednoho dne je velmi neotřelý a strhující. Velmi zajímavý je i z ... číst celépsychologického hlediska. Kniha ani autor nejsou u nás moc známí, což je chyba a já rozhodně doporučuji k přečtení.
30/04/2022
Obrázek knihy
Lucka napsal/a o Láska za časů cholery
Kniha mi ležela v knihovně několik let. Klasiku mám ráda a snažím se jí číst celkem pravidelně, ale tahle kniha se mi stále z nějakého důvodu vyhýbala a byla to velká škoda. Láska za časů cholery je jedním z nejromantičtějších příběhů, které jsem četla. Hlavní hrdina, který čekal půl století na svojí dětskou lásku. Je to krásné, čtivé, dojemné a ke knize se určitě ještě za pár let vrátí... číst celém. Doporučuji.
30/03/2022
Obrázek knihy
la la napsal/a o Láska za časů cholery
Proč musím být taková palice paličatá a zarytě odmítám tak skvělé knížky jen proto, že jsou velmi populární? Láska za času cholery byl neskutečně krásný příběh, já se mu sice dlouho vyhýbala jako čert kříži, ovšem ona si mou šanci jednoznačně zasloužila. Dokonce bych si o ní troufla hovořit jako o jedné z nejlepších knížek které jsem kdy četla. Tenhle příběh se musí zákonitě dotknout ka... číst celéždého, nezapomenutelný kousek.
29/01/2022
Obrázek knihy
Lion napsal/a o Sto roků samoty
Román, který si zcela určitě zaslouží pozornost. Jazyk, který autor ve své knize použil je dá se říct magický a tajemný. Obsažené v ní události pak mají v sobě jakési kouzlo, které je činí důležitými a hodnotnými, i když příběh poněkud může připomínat telenovelu...
Líčí osudy jihoamerické rodiny, které se odehrály během 100 let.
Místy pro mě kniha byla nudnější. Jedná se však... číst celé o klasiku, se kterou je prostě třeba se seznámit. Takže za mě tolik a ponechávám k posouzení ostatním čtenářům.
25/01/2022
Obrázek knihy
Ivuska napsal/a o Sto roků samoty
Přišel čas pustit se zase po delší době do nějaké klasiky. Dlouho jsem měla obrovský rest - chtěla jsem si přečíst Sto roků samoty, ale nemohla se k tomu dopracovat. Teď už to konečně naštěstí vyšlo a řadím se k těm, co mají knihu přečtenou. Oproti dnešním knihám to bylo náročnější čtení, ale troufám si říct, že stojí za to. Rozhodně doporučuji těm, kteří mají rádi rodinné ságy, protože... číst celé tady nahlédnete do života hned šesti generací.
14/03/2021
Obrázek knihy
mera napsal/a o Sto roků samoty
Ach jo, já už si ani nepamatuji, kolikrát jsem se pokoušela tuhle krasavici rozečíst, kolik jsem jí dala šancí, a vždycky to bylo zklamání ostré jako rána do žaludku... Už na to nemám. Knihu jsem dočetla jenom asi do konce druhé třetiny, a dál se tím trápit nebudu. Přes veškeré svoje snahy jsem to blábolení o ničem vůbec nepochopila, netuším, co tím chtěl autor říct. Nebavilo mě to, aut... číst celéor a jeho pokus o magický realismus jdou zkrátka úplně mimo mě.
9/07/2019
Obrázek knihy
Starllete napsal/a o Sto roků samoty
Příběh o samotě, která dokáže mít tisíce podob. Už podle názvu je jasné, že to nebude žádné optimistické čtení, ale i ve smutku se občas skrývá krása. "Sto roků samoty" je přesně ten případ. Gabriel Grazia Marquez je představitel magického realismu, takže styl psaní je takový poetický a jakoby zasněný. Ne každý se do něj ale dokáže začíst. Za mě kniha stojí aspoň za zkoušku, já s ní byl... číst celéa spokojená.
29/08/2018
Obrázek knihy
Frantisek Xaver napsal/a o Sto roků samoty
Román Sto roků samoty García Marquéze, je jedním z nejvýznamnějších latinskoamerických prozaických děl.
Světoznámý kolumbijský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu, svým životem a tvorbou zakotvený v Karibské oblasti (zahrnující kromě Kolumbie také Floridu a Kubu), byl náruživým vypravěčem příběhů a historek, v nichž se „ruší“ hranice mezi životem (realitou, „normálostí... číst celé“), fikcí a bizarností („magický realismus“). Vše co pozoruje, autor mění pomocí přehánění, nadsázky a humoru (místy černého) ve spontánní vyprávění o životě šesti generací rodiny Buendiů a města Maconda od jeho založení až po rozvrat a úpadek.
Samotu můžeme chápat jako nedostatek (popřípadě neschopnost) lásky. Lidský život je zasazen do cyklického rytmu přírody, síly přírody však v románu nakonec zvítězí: upadající a chátrající město prorostou liány a dřeviny, zaplaví je mravenci a smete uragán. Ke zkáze Maconda podstatně přispěje cizí kapitál, který rozvrací život města a zanechá po sobě spoušť a vlaky mrtvých. Autor tak reflektuje střelbu do dělníků banánových plantáží (1928), kterou tehdejší vláda popřela v zájmu severoamerické Fruit Company.
100 roků samoty je autorovo vrcholné dílo, charakteristické originalitou, nápaditostí, nadsázkou, zázračností všednosti, uvěřitelností neuvěřitelného, propojením reality a mýtu, v mnohém podobné bibli. Román nejčtenějšího hispanoamerického spisovatele rozhodně stojí za přečtení. Nejen pro složité rodinné vztahy a vzdálenou exotiku, jež jsou v kontrastu s brutální syrovostí nesmyslného politického boje, nespravedlností a násilnostmi, které nám po dlouhá desítiletí připadaly překonané a nesmírně vzdálené… Českému vydání lze vytknout absenci stručného doslovu (komentáře), který by zvídavějšímu čtenáři usnadnil orientaci v reáliích latinskoamerických zemí; na čtivosti to však knize nijak neubírá.
4/08/2026
Obrázek knihy
Yari napsal/a o Sto roků samoty
SPOKOJENOST...
24/03/2025
Obrázek knihy
babiduška napsal/a o Uvidíme se v srpnu
Tentokrát jsem knížky objednávala coby dárky k Vánocům, reakce na ně ještě nemám. Ale věřím tomu, že mezi obdarovanými Ježíškem bude spokojenost jako vždycky. Velká. Mějte se krásně a všechno dobré do nového roku! L.P.
17/01/2025
Obrázek knihy
Adla napsal/a o Na paměť mým smutným courám
Další z Márquezových knížek, novel, které hravě zhltnete za jeden den. Opět jde o příběh ze života (ačkoliv velmi netypického), jež autor popisuje velmi realistickým, nenuceným jazykem, který se mi u něj tak líbí. Přenáší nás do prostředí latinské Ameriky, pro nás kulturně velmi odlišné, což dělá celý děj ještě zajímavějším. Stejně jako knížku Kronika oznámené smrti tak můžu určitě moc ... číst celémoc doporučit.
30/09/2022
Obrázek knihy
Eva napsal/a o Na paměť mým smutným courám
Tato novela je přečtená během chvíle. Zpočátku jsem se nemohl úplně začíst, ale postupně se mi kniha začala líbit čím dál tím více a celkově je to zajímavý příběh. Příběh vypráví o muži (90 let), který se zamiluje do dívky, která má 14 let. V novele vystupuje také majitelka nevěstince ROSA CABARCASOVÁ. Autor vypráví v ich-formě a v novele se zabývá tématy stáří, paměti, samoty a lásky. ... číst celéKnihu hodnotím na 80 %.
10/07/2022
Obrázek knihy
Klára napsal/a o Kronika ohlášené smrti
Poněkud mne zprvu zaskočila ich-forma. Kniha má z mého pohledu nečekaný spád ve srovnání s jinými díly autora. Netradičně vystavěný "detektivní" příběh s šikovně ukrytým a do absurdna vytáhnutým apelem na svědomí každého z nás.
14/04/2022
Obrázek knihy
Radka Strnadelová napsal/a o Sto roků samoty
Sto roků samoty je velmi zajímavá kniha popisující vývoj a osudy jedné velké rodiny. Při čtení je trochu složité se zorientovat ve jménech a postavách, někdy je problém poznat, kdo je vlastně kdo. doporučuji napsat si rodokmen a pak je čtení daleko jednodušší. Vzhledem k tomu, že se polovina rodiny jmenuje podobně nebo stejně je to někdy složitější poznat, hlavně když se kniha čte po n... číst celéějaké delší pauze. Jinak doporučuji, stojí za přečtení.
25/12/2021
Obrázek knihy
RosTa napsal/a o Sto roků samoty
Jedna z osudových knih, kterou čtu pořád dokola. Nic od Gabriela Garcíi Marqueze mě už tak nedostalo. (Možná ještě lehce Kronika ohlášené smrti, jinak fakt už nic.) Ten údiv nad tím, když do vesnice poprvé přinesou led. A ta lhostejnost k létajícím kobercům. Všechno, co je magické, je tu normální a všechno, co je pro nás normální, je magické. Doporučuju i v audioverzi načtené výborným J... číst celéiřím Adamírou. Ten jeho magicky sametový hlas k tomu sedne.
30/06/2021
Obrázek knihy
St. Evelin napsal/a o Kronika ohlášené smrti
Zvláštní kniha, opravdu zvláštní. Pár hodin po svatbě vrátil ženich svou nevěstu jejím rodičům: krásná Angela nebyla pannou. Rodina ji přinutila prozradit jméno milence a její bratři se zařekli, že jej za zhanobení sestry zabijí. Zbytečná vražda nevinného člověka skoro v "přímém přenosu", jíž nikdo nedokázal či nechtěl, ať vědomě či nevědomky zabránit, díky lidské lhostejnosti, sobeckos... číst celéti, neochotě celé vesnice.
29/04/2021
Obrázek knihy
Veronika34 napsal/a o Láska za časů cholery
Láska za časů cholery. Tohle je magický realismus, který se mi líbil a oslovil mě. Přečetla jsem několik knih od Gabriela Garciá Márqueze a spolu se Sto roků samoty jsou moje oblíbené. Umí vtáhnout do děje, který pozvolna plyne, ale není zdlouhavý nebo nudný. Jsou to knihy, u kterých si umím představit, že si je přečtu znovu. Čekám na nové vydání a ráda si je zařadím do své knihovničky.... číst celé Škoda, že jsou těžko k sehnání.
30/03/2021