V roce 1948 přijalo Československo tisíce uprchlíků, kteří za dramatických okolností opustili občanskou válkou rozdělené Řecko. S první vlnou emigrantů přichází i desetiletá Sotiria – neumí česky, o svých rodičích nemá zprávy a neví, co s ní bude. Roky plynou a na pozadí jejího osudu se odvíjí...
číst celé
V roce 1948 přijalo Československo tisíce uprchlíků, kteří za dramatických okolností opustili občanskou válkou rozdělené Řecko. S první vlnou emigrantů přichází i desetiletá Sotiria – neumí česky, o svých rodičích nemá zprávy a neví, co s ní bude. Roky plynou a na pozadí jejího osudu se odvíjí rodinná sága plná tajemství a stesku po rodné zemi. Uvidí někdy Sotiria řecké moře? Pokud se do své vlasti skutečně vydá, možná tam najde víc, než čekala…
schovat popis
Recenze
Tato knížka pro mě byla velkým překvapením. Jelikož jsem nevěděla nic o historii Řecka, ani o řecké komunitě u nás, dozvěděla jsem se mnoho nového a jsem za to moc ráda. Navíc oceňuji, že je kniha inspirována skutečnými příběhy, neboť sama autorka pro databázi Paměť národa natočila vyprávění řady řeckých pamětníků.
Je to silný, smutný a dojemný příběh, který ve Vás vyvolá spoustu emocí. Od začátku je kniha velmi čtivá a je těžké ji odložit.
Kromě nelehkých lidských osudů tu také poznáme řecké zvyky, řeckou kuchyni i náturu samotných Řeků. Na druhou stranu je zde skvěle vylíčena česká historie, která nebyla zrovna růžová. Tím, že příběh sledujeme mezi lety 1948–2008, vidíme, jak se proměňovali lidé i jednotlivé země. Při čtení budete mít chuť se do Řecka hned rozjet a strávit tam nějakou dobu.
Příběh nám vypráví hned několik lidí, je tu dost jmen, dost příběhů, ale i přesto je to napsáno přehledně, víte, kdo je kdo, postavy se nepletou a poznáme tak osudy zajímavých lidí. Trošku mi nesedl styl vyprávění, kdy se čtenář dozví spoustu věcí docela brzo (já bych na nějaká odhalení klidně ještě v příběhu počkala).
Je to skvělá kniha, díky níž jsem se seznámila s minulostí, o které jsem nic nevěděla. Mám ráda knihy, které mi přinesou něco nového, a ještě si čtení užiju. A nesmím opomenout ani krásnou obálku, která má svůj význam v příběhu.
Ještě váháte, zda si knihu přečtete?
Hrozně mě bavilo, jak často hrdinové řešili, že české jídlo je oproti řecké kuchyni bez chuti a že si Češi myslí, že když je někdo z Řecka, žil nutně u moře. :D
Jedna z nejhezčích knih, co jsem kdy četla. A to nejenom proto ,že jsem se v myšlenkách přenesla do Řecka k mým oblíbeným Jonským ostrovům, kam jezdím každé léto. Ale především proto, že Scarlett Wilkové se podařilo napsat přenádherný, mimořádně poutavý, poučný, čtivý příběh na který budete myslet ještě dlouho po jeho přečtení !
Mám ráda film Moje tlustá řecká svatba. Na černou babičku v šátku, volající Turci, Turci už budu koukat jinak. Strašili ji chudáka i po letech v Americe. Strašně mě zasáhla zmínka v knize o tom, že ženy házely děti do rokle a skákaly za nimi, aby se nedostaly do rukou Turkům.
Je strašné jak jeden z nejcivilizovanějších národů, v době, kdy se v Evropě ještě běhalo s klackama v ruce sklouzne zpět- málem do doby kamenné- kvůli válkám.