Když se v Řecku odehrává občanská válka, je spousta obyvatel donuceno opustit svou zemi. Někteří se tak v roce 1948 dostali do Československa. Mezi nimi přišla i desetiletá Sotiria, která se tak ocitla sama, bez rodičů, bez znalosti jazyka v cizí zemi. Díky jejímu příběhu sledujeme v knize rodinnou ságu plnou tajemství.
Tato knížka pro mě byla velkým překvapením. Jelikož jsem... číst celé nevěděla nic o historii Řecka, ani o řecké komunitě u nás, dozvěděla jsem se mnoho nového a jsem za to moc ráda. Navíc oceňuji, že je kniha inspirována skutečnými příběhy, neboť sama autorka pro databázi Paměť národa natočila vyprávění řady řeckých pamětníků.
Je to silný, smutný a dojemný příběh, který ve Vás vyvolá spoustu emocí. Od začátku je kniha velmi čtivá a je těžké ji odložit.
Kromě nelehkých lidských osudů tu také poznáme řecké zvyky, řeckou kuchyni i náturu samotných Řeků. Na druhou stranu je zde skvěle vylíčena česká historie, která nebyla zrovna růžová. Tím, že příběh sledujeme mezi lety 1948–2008, vidíme, jak se proměňovali lidé i jednotlivé země. Při čtení budete mít chuť se do Řecka hned rozjet a strávit tam nějakou dobu.
Příběh nám vypráví hned několik lidí, je tu dost jmen, dost příběhů, ale i přesto je to napsáno přehledně, víte, kdo je kdo, postavy se nepletou a poznáme tak osudy zajímavých lidí. Trošku mi nesedl styl vyprávění, kdy se čtenář dozví spoustu věcí docela brzo (já bych na nějaká odhalení klidně ještě v příběhu počkala).
Je to skvělá kniha, díky níž jsem se seznámila s minulostí, o které jsem nic nevěděla. Mám ráda knihy, které mi přinesou něco nového, a ještě si čtení užiju. A nesmím opomenout ani krásnou obálku, která má svůj význam v příběhu.
Mistrovský román z poválečných Beskyd. Takto je prezentováno toto nové dílo Scarlett Wilkové. A nemůžu jinak než souhlasit s každým písmenkem. Tohle je opravdu skvělý román. Úžasně se četl, děj mě hned od prvních stran vtáhl a nepustil až do poslední stránky. To, co autorka se mnou při čtení dělala je až neskutečné. Vodila si mě jak loutku a já jen četla a četla. Emoce, které jsem při č... číst celétení prožívala se ani popsat nedají. Celou dobu jsem byla v napětí a strašně jsem se o pejsky bála, nebylo to stěžejní o co v knize šlo, ale mě to nutilo v pozadí na ně myslet.
Příběh je zasazen do Beskyd, provedl nás nelehkou dobou, která se dotkla úplně všech. Lidé, nevěděli komu věřit -mihli se zde partyzáni, Němci, Rusové a nakonec i komunisté…
„Žila byla jednou jedna nádherná dívka Margareta, která neměla lehký život, ale nechtěla se s tím smířit a svou pracovitostí a šetřivostí si pořídila dům, který jí pomohl opravovat mladík jménem František.“ Měli spolu dvě děti Slávka a Živu. Živa je zvláštní netypické jméno, které dívku provázelo celým životem. Po smrti rodičů zůstali oba sourozenci sami a museli se s životem poprat. Každý to však pojal trochu jinak… Nechci prozrazovat, ale Živa mi byla sympatická a tu jsem si prostě zamilovala se vším všudy. Celý příběh je opředen rodinným tajemstvím, které se postupně rozmotává a mě strašně bavila, každá prozrazená nitka, která vedla až k tomu, že jsem nakonec dostala to na co jsem čekala. Konec jsem samozřejmě obrečela, ale bylo to i tím, že ten děj byl od začátku takto postupně vygradován a prostě už jsem nemohla být ta silná. Pustila jsem slzy a ulevilo se mi.
Všechny knihy autorky k sobě krásně ladí, vypadají obyčejně, minimalisticky, ale to je na nich právě to hezké. A to, co je uvnitř je až neuvěřitelné. Každý jeden příběh stojí za to. Moc mě láká kniha „Až uvidíš moře“ tuhle jsem nějak propásla a doufám, že si jí někdy pořídím a přečtu.
Když přišli psi doporučuji všem je to jedno jestli jsi muž nebo žena, toto je čtení pro všechny. A pro nás co do Beskyd nemají daleko je to ještě o to větší zážitek. Děkuji moc!
Autorka má dar psát knihy. Moje třetí přečtená kniha od ní a jsem moc spokojená. I když je tahle úplně z jiného soudku než předešlé dvě. Tentokrát tam není válka, ale popsaný střední věk. Mluví se o 40+, ale hlavně 50+.
Možná proto mi byla kniha blízká. Moc dobře popsané pocity jednotlivých postav. Děti jsou většinou dospělý, do důchodu daleko, mnohdy rozvedený nebo i ovdově... číst celélý. Přece už to není všechno, co jsme prožili?
No není. Ale mnohdy je pro lidi těžké kompletně překopat svůj život. Nechat se rozvést, přestože manželství je už jen ze zvyku. Kniha vypovídá o muži Přemyslu, který se seznamuje na seznamce pro 50+, seriózní seznamka lidí, kteří nechtějí být nadosmrti sami. Jenže má to háček, on je ženatý. Schůzky se ženami mu vrací sebevědomí, které se mu od manželky nedostává…
Zároveň má ale zásadu 10x a dost. A pak jsou tu tři ženy, z kterých se důsledkem setkání s tímto mužem seznámí. Stanou se z nich kamarádky. A zjistí, že všechno zlé je pro něco dobré. Tamara, Markéta a Briana. Každá má jiné zaměstnání, jinak vypadá, ale všechny poznali stejného může v seznamce.
V knize je i ukázané, jaká byla výchova dětí dříve a dnes. A chápu obě strany. Ano vychovávali se jinak a je to v pohodě a teď je také jiný přístup, protože je více informací a více možností. Opravdu celý život trefně vyobrazený a já mohu knihu jen doporučit.
Scarlett Wilková dlouhodobě mapovala osudy řeckých imigrantů pro Paměť národa, a tak má jistě dost jasnou představu o tom, s jakými pocity sem tehdy přicházeli a jak si na tak markantní změnu zvykali. Díky tomu je její vyprávění velmi autentické a sdělné. Hrozně mě bavilo, jak často hrdinové řešili, že české jídlo je oproti řecké kuchyni bez chuti a že si Češi myslí, že když je něk... číst celédo z Řecka, žil nutně u moře. :D
Přečteno jedním dechem! Literatura faktu v románové podobě, opravdu moc povedené vyprávění! Jestli se chcete dozvědět, kde se v tehdejším Československu vzali Řekové, co dodnes žijí jejich potomci mezi námi a zároveň se dozvědět něco z novodobé historie Řecka, určitě si přečtěte!
Miluji Řecko a jak jsem byla nadšená, když jsem se tam poprvé mohla podívat a potom jsem se tam několikrát vrátila, Řecko mě dokáže stále překvapovat. A velice mě překvapila tato kniha. Musím se přiznat, že jsem vůbec nevěděla, že v Řecku proběhla občanská válka a tolik řeckých dětí a rodin v té době uteklo do Československa. Postupně zjišťuji , co vlastně politika po druhé světové válc... číst celée nevinným lidem, kteří vlastně nevěděli, co se vůbec děje , způsobila. Kniha mi ukázala osudy řeckých uprchlíků u nás. Příběh obsáhne období od roku 1948 až do dneška. Zahrnuje i životy dětí, které se už u nás narodily. Román mi vyrazil dech, naprosto neznámým tématem, svou lidskostí, opravdovostí, věrohodností a čtivostí. Velmi doporučuji. Jsem naprosto nadšená. A když se zamyslím nad tím, co se děje teď, určitým způsobem se dějiny stále opakují.
Alma Hálková si prožila dobu komunismu jako dcera doktora, která bydlela ve velké vile, aby následně přišla reforma, tátu jí zavřeli jako politického vězně a starají se o ní obě babičky, které ale obracejí každou korunu a spolužáci na Almu koukají zkrz prsty.
Je krásná, má důvtip, odvahu, nápady a nebojí se je uskutečnit. Stává se z ní Vekslačka, kterou spousta lidí opovrhuj... číst celée a zároveň jí závidí. Díky vekslování má věci ze západu, o kterých se jiným jen může zdát.
V době, kdy musel mít každý zaměstnání ale nic v něm nedělal. Práci musí mít každý, jinak okrádá stát. O tuzexu věděli a vlastně podporovali, protože to šlo zpátky do státní kasy. Bony byli drahé, ale bohatí si klidně připlatili, jen když získali věci, které se nikde nedali sehnat. Koupila levněji, prodala dráž.
Jediné, co se Almě nedaří je mít lásku. Sice v mládí chodila s Edou, bohatým synkem z vážené rodiny, jenže bylo jasné, že svatba s vekslačkou neprojde. Pak měla manželství spíše z rozumu, ale i ta nevydržela. Pro syna Dušana na konci svého života sepsala svůj příběh.
Mně se hrozně dobře četla, dokonale přiblížila tehdejší dobu, to jak to chodilo, vydírání stb, spolupráce s nimi, aby měl člověk klid, to jak nic nebylo….. Přes sestru, která chodila s klukem z Prahy jsem v 6 letech měla své první kalhoty manžestráky z tuzexu a dodnes si pamatuji, že mi nic nepřišlo krásnější. Určitě doporučuji na připomenutí doby.
Velmi zdařilý historický román s rodinnou tématikou. Mnohdy stačí velmi málo a dojde k rozdělení celé rodiny. Nejsem zrovna příznivec historických románů, ale když se mi tato kniha dostala do ruky a začetla jsem se, od samého začátku mě něčím lákala a líbila se mi. Skvěle vypracovaný byl dobrý konec, který jsem rozhodně neočekávala a proto velmi překvapil. O knize jsem musela ještě dlou... číst celého přemýšlet. Velmi krásně a citlivě zpracované téma.
Objednala jsem si tuto knihu společně s knihou Hana od Aleny Mornštajnové a obě knihy mě doslova vtáhly do děje. Není to veselé čtení,doba ve které se odehrává tento příběh, byla hnusná. Ale příběh je poutavý, čtení vás nutí číst další a další a....... další stránku až jste na konci knihy.......
Nádherná kniha.Taky jsem si poplakala, protože spoustu věcí se shodovalo s tím co mi vyprávěli a zažili moji rodiče. Ti se právě jako děti, dostali sem do dětských domovů. Doporučuji, krásná , čtiva, pravdivá.
Krásně zpracované téma řeckých dětí, které přijala tehdejší ČSSR. Knížka je velice čtivá a zároveň pokrývá velký časový úsek - proměny historické, politické i osobní. Vřele doporučuji k přečtení!
Knihou se autorka vrátila k tématu Řecka, druhé světové válce a později řecké občanské válce. Kri-kri byla přezdívka mladé, krásné dívky, která byla živelná jako kozy v horách. Měla i jejich oči…
Válka jí zničila dětství i mládí. Po porodu trojčat přišla o manžela a dvou synů se musela vzdát pro jejich dobro. Přes církev je darovala bohatým lidem. Nechá si jen dceru. Kri-Kri ... číst celémá zvláštní dar, dokáže rozpoutat velký vítr. Lidé si o ní vyprávějí, že svýma zvláštníma očima umí uhranout.
Příběh je rozdělený do 8 částí začínající vždy poutavým řeckým příslovím. V každé části sledujeme pokaždé někoho, kdo nějak patřil do života Kri-Kri. Dozvídáme se osudy jejich synů, dcery, vnučky, jejího milého….postupně se tak celý příběh propojí.
Řeší se tam problematika a politika Řeckých ostrovů, krása přírody, návaly turistů. Někdo byl pro, protože je to živilo, někdo proti, protože nové a nové hotelové komplexy ničí přírodu.
“Neberte život moc vážně. Tak jako tak, nikdo z něj živý nevyvázne.” (řecké přísloví) Přestože se mi kniha četla hezky, nemělo to svůj obvyklý drive a emoce jako jindy.
Knihy paní Wilkové jsou jako učebnice, myšleno hodně kladně. Zajímavé, poučné a moc hezky se čtou. Tady je k zamyšlení: ospravedlňuje prožitý strach a hrůzy - žít za cenu přežití- opuštěním lidskosti, morálky. . . Kolik lidí by tohle dokázalo? Doufám, že minimum. Doufám, že těch hodně otrlých, schopných všeho snad není moc.
Kniha mě naprosto dostala ! Nejdříve jsem musela vstřebat drsný začátek, kde se popisuje útěk řeckých dospělých a opuštěných dětí z rodné země před válkou. V neznámém Československu jim začne nový život. A tady se rozvíjejí lidské osudy několika postav. S každou z nich prožíváte jiné emoce. Nejistoty, strachy, obavy, radosti, dojetí, naději. A poznání, že štěstí se dá prožít i na sklonku života. ... číst celé Jedna z nejhezčích knih, co jsem kdy četla. A to nejenom proto ,že jsem se v myšlenkách přenesla do Řecka k mým oblíbeným Jonským ostrovům, kam jezdím každé léto. Ale především proto, že Scarlett Wilkové se podařilo napsat přenádherný, mimořádně poutavý, poučný, čtivý příběh na který budete myslet ještě dlouho po jeho přečtení !
Myslím, že o příběhu Řeků věděli, jen lidi z jejich okolí. Jinak se o tom nemluvilo. Kdyby nebylo sester Elefteriadu, tak jsme nevěděli nic. Jedny prázdniny jsme si hrály jako malé holky na Bratislavskou lyru a dělaly právě Marthu a Tenu. Věděly jsme, že jako malé ,,přišly z Řecka” - jak přišly, pěšky a samy ? A připadaly nám ještě víc obdivuhodné. Potom byl v TV film s panem Vetchým a ... číst celéDonutilem, který se tomuto tématu věnoval, ale nijak nezasáhl. Až teď. Připadám si nějaká dozvdělanější. 🙂 Mám ráda film Moje tlustá řecká svatba. Na černou babičku v šátku, volající Turci, Turci už budu koukat jinak. Strašili ji chudáka i po letech v Americe. Strašně mě zasáhla zmínka v knize o tom, že ženy házely děti do rokle a skákaly za nimi, aby se nedostaly do rukou Turkům. Je strašné jak jeden z nejcivilizovanějších národů, v době, kdy se v Evropě ještě běhalo s klackama v ruce sklouzne zpět- málem do doby kamenné- kvůli válkám.
Od půlky jsem četla znovu, abych si lépe všímala detailů, které prozrazují pointu příběhu. Moc se mi kniha líbila. Vtipné glosy. ,,Nevěděl, jestli mu takové dobrodružství pomůže, nebo ho uvrhne do ještě větší temnoty, za níž v poslední době svůj život považoval. Některé ženy měly u inzerátů své fotografie. Ve většině případů mu to nepřipadalo jako dobré rozhodnutí. Nechtěl se díva... číst celét na ženy, které měly na sobě trička s ramínky a předváděly tetování na masitých, povadlých pažích. Nechtěl se ani dívat na ženy, které měly nad ušima a na krku vlasy vystříhané jako chlapi . . .