Na knihu Dokonalé ticho jsem byla moc zvědavá. Četla jsem již Sestru od autorky a její styl mě bavil. A bavilo mě i Dokonalé ticho. Začátek byl sice malinko pomalejší, ale potom jsem si to užívala až do konce. Neřadila bych knihu mezi thrillery, ale spíše na mě působila jako psychologické drama. Autorka skvěle vykreslila postavu Yasmin a především desetiletou Ruby. Pasáže, které vyprávěla hluchá holčička byly neskutečně ... Nevím, jestli napsat citlivé či působivé, zkrátka mě vzaly za srdce, a živě jsem si Ruby dokázala představit. Také popisy drsné krajiny zahalené do tmy, kruté zimy, bouře, bezútěšné situace, kde hrozí smrt na každém kilometru, byly výborné a sugestivní. Po přečtení těchto dvou vět jsem měla sama pocit, že se mi špatně dýchá. Děj mě opravdu dokonale pohltil. Neumím si představit, jestli by něco takového dokázaly dvě ženy přežít. Možná ano... Možná ne. Yasmin se na samém začátku zachovala nanejvýš nezodpovědně, ale mohla snad nechat Matta umrznout někde v divoké přírodě, když policie po něm odmítla dál pátrat? To by jí ani Ruby nikdy neodpustila. Má s otcem krásný vztah, který jim Yasmin možná malinko závidí. Během cesty se však i ona Ruby hodně přiblíží a dokáže pochopit spoustu věcí, související s její hluchotou, které dosud nechtěla vidět. Samozřejmě měla vždy na mysli jen Rubyino dobro, ale asi to uchopila trošku jinak, než měla. Děj je vyprávěn z pohledu Yasmin v třetí osobě a z pohledu Ruby v osobě první. Nestřídají se kapitoly, ale nepravidelně jednotlivé pasáže. Ale nemusíte mít strach, že byste se v ději ztráceli. Naopak si myslím, že tento styl psaní znamená pro příběh velké plus. Dokonalé ticho doporučuji všem čtenářům, kteří si libují v psychologických dramatech. Nečekejte krev či snad nějaké drastické scény, přestože je kniha označována za thriller. Vše je o pocitech, obrovské odvaze i strachu. Pronikáme do myšlenek dospělé ženy a desetileté holčičky. Za mě určitě ANO. schovat popis