Po neuvěřitelných čtyřech letech, kdy kniha ležela na polici a jen se na ni prášilo, jsem se rozhodla, že je nejvyšší čas ji přečíst. Už před lety mě zaujala svým obsahem a vcelku kladnými ohlasy, ale tak nějak jsem ji úspěšně zazdívala. Člověk by občas nevěřil, co za poklady doma ukrývá...
Děj se točí okolo dvou dívek ve dvou časových rovinách. Jednou je Izzy v současnosti, které je sedmnáct, žije u pěstounů a tak nějak neví, co se životem. Její minulost není zrovna nejpříjemnější a s blížící se plnoletostí má obavy, co přinese budoucnost. Druhá je Clara, která žije v první polovině dvacátého století, žije si v přepychu a jedinou její chybou bylo, že se zamilovala, což ji přineslo jen útrapy obrovských rozměrů.
Postupně sledujeme osudy obou dívek v jejich době, jak se mění jejich životy. Jedna se snaží zapadnout ve společnosti a v životě, najít si nějakou cestu k budoucnosti, získat přátele a rodinu. Ale jiná škola ji nový začátek příliš neusnadňuje. Druhá se naopak dostává na místo, kde by neměla být a každý den je pro ni boj. Izzy se svojí pěstounkou získá přístup do již uzavřeného Willardu, kde narazí na osobní věci a dokumentaci o Claře. A tak pátrají po jejím osudu a odhalují pravdu.
Musím říct, že Izzyina linie působí klasicky a obehraně, kdy se holka ocitá na novém místě a škole, kde není příliš přijata, obvyklá školní šikana je dost brutální, ale přesto najde přátele, kteří jí pomáhají. Je to ale jen téma na okraji, protože důležitější je její 'vyšetřování'. Za to Clara si prochází šíleným peklem, které bylo opravdu silné kafe. Je odporné, že v její době, což už by se dalo brát jako modernější doba, bylo něco takového možné. Neřeknu, kdyby se to odehrávalo v prudérní Anglii, kde byly metody opravdu drsné, ale v Americe... Nicméně ústav pro choromyslné je líčen jako v hororu, bude vám běhat mráz po zádech, když si představíte, jak tehdejší doba umožňovala zavírat i zdravé a nevinné ženy jen na základě toho, že to chtěl manžel či otec. Doktoři bez jakýchkoli zkušeností v podstatě prováděli experimenty a týrali pacienty. Zacházení s lidmi naprosto otřesné. Což samozřejmě není úplně všechno, co autorka popisovala.
Clařin pohled je tedy o dost drsnější a brutálnější, přesto jsou obě časové linie v něčem důležité. To se dozvíte až na konci. Kniha byla čtivá, temná, depresivní, strašidelná, nutila zadržovat dech a především byla naprosto skvělá. Kdo se nebojí drsnějších scén, náhledu do lidské duše a podobně, určitě to zkuste. Mě to naprosto dostalo...
Recenze
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Měla jsem moc ráda obě hlavní hrdinky. Izzy jsem přála, aby získala nový domov a Claře jsem zase držela palce, aby v prostředí Willardu skutečně nezešílela. Konec mě velmi dojal a pocítila jsem obrovské zadostiučinění. Knihu vřele doporučuji.
Málokdy se pouštím do knihy, kterou mi někdo doporučí, protože nemám toho času hodně. Ovšem, tady jsem opravdu ráda, že jsem to udělala. Kniha ve mě zanechala pořádnou stopu a i když ji vrátím tchýňce zpátky do poličky, já si jednu koupím i do své knihovny. Tahle mi chybět v mé sbírce nemůže.
Doporučuji všem, kteří máte rádi silné příběhy, které nenechá chladnými bezpráví, ubližování, kteří si chtějí zanadávat, ženám, které si chtějí poplakat a potom se pořádně nasr... naštvat. :-)
Na mě kniha zapůsobila neskutečně silně, věřím, že to tak bude i u vás, když po ní sáhnete. :-)
Děj je vyprávěn ve třetí osobě. I přesto se velmi lehce necháte příběhem pohltit a častokrát se vám bude úzkostí stahovat hrdlo. Charaktery osob jsou výborně vykreslené. Kniha má navíc jako bonus překrásnou obálku.
Pokud hledáte pochmurný příběh pro podzimní večery, určitě vám knihu doporučuji. Pokud jste momentálně v nějaké melancholické či depresivní náladě, radím se čtením počkat na vhodnější chvíli. Děj knihy totiž rozhodně není sluncem prosvětlený. Naopak. Je smutný, temný a chladný jako stěny ústavu ve Willardu.
Opět v knize jsou dva příběhy, dvě dějové linky, jeden z minulosti, kdy Clara, kterou otec nechal zavřít do blázince. Pak je tu Izzy, kterou šikanovali ve škole. Náhodou najde staré deníky, které patří Claře.
Je to opět neskutečně silný příběh, který Vás dostane. Já jej četla se zatajeným dechem.
Obě knížky od autorky moc moc doporučuji.
Kniha byla tak čtivá, že jsem se musela doslova přemlouvat, abych ji odložila a šla spát. Proto jsem ji přečetla také tak rychle, četla jsem totiž každou volnou chvilku.
Děj je odvyprávěn z dvou pohledů. Z Izzyina, která hledá fakta o Claře, bojuje na nové škole a také se svými vnitřními démony.A samozřejmě z Clařina, kde se dovídáme, jak žila ve Willardu a jaké nespravedlnosti se ji staly. A že jich nebylo málo, víc vám ale vyzrazovat nechci, aby jste nepřišli o důležitá fakta z děje.
Byl to opravdu silný a temný příběh, který mě naprosto dostal.S Clarou budete trpět, s Izzy pátrat. Doufám, že od autorky vyjdou i další její knihy, protože se stala mojí oblíbenou.
Děj se točí okolo dvou dívek ve dvou časových rovinách. Jednou je Izzy v současnosti, které je sedmnáct, žije u pěstounů a tak nějak neví, co se životem. Její minulost není zrovna nejpříjemnější a s blížící se plnoletostí má obavy, co přinese budoucnost. Druhá je Clara, která žije v první polovině dvacátého století, žije si v přepychu a jedinou její chybou bylo, že se zamilovala, což ji přineslo jen útrapy obrovských rozměrů.
Postupně sledujeme osudy obou dívek v jejich době, jak se mění jejich životy. Jedna se snaží zapadnout ve společnosti a v životě, najít si nějakou cestu k budoucnosti, získat přátele a rodinu. Ale jiná škola ji nový začátek příliš neusnadňuje. Druhá se naopak dostává na místo, kde by neměla být a každý den je pro ni boj. Izzy se svojí pěstounkou získá přístup do již uzavřeného Willardu, kde narazí na osobní věci a dokumentaci o Claře. A tak pátrají po jejím osudu a odhalují pravdu.
Musím říct, že Izzyina linie působí klasicky a obehraně, kdy se holka ocitá na novém místě a škole, kde není příliš přijata, obvyklá školní šikana je dost brutální, ale přesto najde přátele, kteří jí pomáhají. Je to ale jen téma na okraji, protože důležitější je její 'vyšetřování'. Za to Clara si prochází šíleným peklem, které bylo opravdu silné kafe. Je odporné, že v její době, což už by se dalo brát jako modernější doba, bylo něco takového možné. Neřeknu, kdyby se to odehrávalo v prudérní Anglii, kde byly metody opravdu drsné, ale v Americe... Nicméně ústav pro choromyslné je líčen jako v hororu, bude vám běhat mráz po zádech, když si představíte, jak tehdejší doba umožňovala zavírat i zdravé a nevinné ženy jen na základě toho, že to chtěl manžel či otec. Doktoři bez jakýchkoli zkušeností v podstatě prováděli experimenty a týrali pacienty. Zacházení s lidmi naprosto otřesné. Což samozřejmě není úplně všechno, co autorka popisovala.
Clařin pohled je tedy o dost drsnější a brutálnější, přesto jsou obě časové linie v něčem důležité. To se dozvíte až na konci. Kniha byla čtivá, temná, depresivní, strašidelná, nutila zadržovat dech a především byla naprosto skvělá. Kdo se nebojí drsnějších scén, náhledu do lidské duše a podobně, určitě to zkuste. Mě to naprosto dostalo...
2 dejove linie se spravedlive stridali a o to rychleji kniha ubihala. Midty jsem mela slzy na krajiclu a Clara byla ma hrdinka. Po docteni jsem musela pocity nechat doznit a trvalo nez jsem zacala cist dalsi knihu.
Doufam, ze autorka vyda jeste nejake knihy, protoze pise neuveritelne osudy o tom jaky zivot opravdu je.