Banner
Banner

Recenze Dcery

Dcery
Ve svém druhém románu autorka vypráví příběh čtyř generací své vlastní rodiny a jeho děj se ze Slovácka přesouvá do Prahy a do severních Čech. Zpočátku je velká stmelená rodina schopná společně čelit dopadům dějinných zvratů české historie, která až tragicky poznamenává osudy některých jejích... číst celé 

Recenze

21
Ověřené recenze jsou tak výslovně označené, ostatní jsou neověřené.
Avatar uživatele
Kateřina Dubská prostě psát umí! A vyhledávat témata jakbysmet.
Kniha Dcery je velmi čtivá, vypráví o jedné rodině a jejím rodovém zatížení, rozhodně to není úplně oddychovat literatura, ale spíše čtivo k zamyšlení. Ve mně dojmyz této knihy zůstaly ještě opravdu hodně dlouho po dočtení, kniha vážně nechá dopad a člověka nutí se zastavit, prostě na přesah.
Doporučuji všem, hlavně asi ženám, stejná jako její prvotinu Člověk Gabriel
17/08/2018
Avatar uživatele
Paní Kateřina Dubská psát umí, vypravěčský talent má jedna báseň! Tento román líčí osudy rodin s 11 (!!!) dětmi - všichni s eožení nebo vdají, mají děti, které si postupně nacházejí své vlastní další partnery... Až jsem si připadala jako na hodině matematiky, kde se probírá geometrická řada :-) Doporučuji na začátku knihy nakreslit nějaký diagram nebo rodokmen, určitě vám to ulehčí v průběhu četby spousty práce :-)
28/04/2021
Avatar uživatele
Pocity při prvních stránkách byly značně rozpačité... při popisu prvotních sexuálních scén jsem si říkala... WTF? Autorka se svezla s dobou a chce se zalíbit? Ale zatla jsem zuby a vydržela... a z padesáti odstínů čehosi ulepeného se stalo krásných padesát odstínů každičkého zákoutí ženské duše... je to příběh o křehkých dětských duších, rodinných strastech a vlastně i o tom, jak při nekonečném hledání pana Božského se dá najít podstata sebe samé... a ten jazyk... ach, mé čtenářské srdce zaplesalo! Najdete tam snad úplně všechno... vyrovnávání se s úspěchem, s neúspěchem, s dětmi, s rodiči, se stárnutím, s osudem, s muži, se ženami, se smrtí... a nic z toho tam neruší... nemáte pocit násilné zpatlaniny- ať si každý vybere to své... zkrátka... bylo mi to blízké vzhledem k mým stínům na duši, takže možná ani nejsem objektivní, ale... i když těch negací bylo mnohdy už příliš a bylo mi nejednou ouzko, tak jsem dočítala více než spokojená... však takový je život, není to vždy růžovka a asi díky bohu za to... Ale musím podotknout, že i tak se mi Člověk Gabriel líbil víc svojí čistotou a poetičností...¨tato kniha mě dostala
2/07/2021
Avatar uživatele
Po přečtení autorčiny vynikající knihy Člověk Gabriel, jsem narazila na tuhle její knihu. A nebyla jsem zklamaná, ale opět hodně nadšená. Příběh rodinných vztahů, hlavně vztah mezi matkou a dcerami, celá rodinná historie. Kateřina Dubská je výbornou vypravěčkou a jste velmi rychle vtaženi do poutavého děje. Jsem ráda, že jsem narazila na další skvělou autorčinu knihu. Rozhodně stojí za přečtení. Výborné.
12/12/2020
Avatar uživatele
Věříte tomu, že některé rody mohou být prokleté? Umíte si představit, že byste na svých bedrech nesli tíhu hříchu vašich předků? „Dcery“ jsou biblicky košaté, Páralovsky brutální a čtou se jako pohádka. A to pohádka pěkně drsná. Kateřina Dubská dostála pověsti výborné vypravěčky a už nyní je jasné, že se česká literární scéna může pochlubit dalším přirozeným talentem.
Kateřina Dubská (1965) do světa literatury vstoupila v roce 2013, kdy nakladatelství Jota vydalo román „Člověk Gabriel“. Kniha nadchla čtenáře i literární kritiky a o dva roky později následovalo volné pokračování s názvem „Dcery“. Dubská, která se v současné době věnuje psaní a ekologickému zemědělství, šla s kůží na trh a předložila čtenářům velmi otevřenou zpověď o sobě a o své rodině. Ačkoliv název naznačuje, že bude řeč především o ženách, pravda je jiná.
Čtyři generace žen v autorčině rodině samy sebe považují za amazonky bojující proti nepřízni osudu, ale vnímavý čtenář brzy postřehne, že v jejich osobních tragédiích mají prsty muži. Otcové, manželé a synové. Sice to tu není řečeno naplno, ale muži jsou prokletím a zlem, kterému nedokážou čelit ani odvážné a silné ženy. Muži pustoší ideály, připravují ženy o iluze, ale jak je patrné, bez nich to nejde. Všechny „Dcery“ jsou obdařené nadpřirozenými schopnostmi. Některé vidí do budoucnosti, jiné dokážou číst myšlenky a ty zlé umí uhranout. Jejich čarodějnické schopnosti přechází z generace na generaci a ženy za ně vděčí cikánským předkům.
„Dcery“ o svých schopnostech vědí, jen netuší, zda jde o dar nebo prokletí. Ženám v této rodině se plní jejich přání, jak ale asi tušíte, nic není zadarmo. Osud (ony hovoří většinou o Bohu) jim dá všechno, co si přejí, a potom si zlomyslně vychutnává důsledky. Upřímně řečeno, téměř všechny příběhy jsou bolestné. Spolu s historickými tragédiemi jdou ruku v ruce tragédie osobní a vy se připravte na pěkně drsné čtení. Tohle není žádná selanka, ale vyprávění o zvěrstvech, která mohou člověka potkat.
Příběh začíná v době, kdy je po první světové válce a vše nasvědčuje tomu, že se blíží ještě něco horšího. Prvním aktérem je Josef, mladý ambiciózní muž, kterého chudoba a beznaděj donutí k tomu, aby se stal vlkem. Josef živoří, a co se mu podaří vydělat, odevzdává matce starající se o několik hladových krků. Mladík se seznámí s šestnáctiletou Drahou, a i když je její matka proti, rozhodne se, že se s ní ožení. Josef (ostatně stejně jako další muži) se po svatbě změní a začne svou partnerku a později i děti týrat a ubližovat jim. Psycholog by snad řekl, že v tomhle jsou zárodky budoucích obsesí a komplexů jeho potomků, ale Dubská se drží formy mýtů a pověstí a s odbornými termíny nikoho neobtěžuje.
To, co muži provádí ženám, je pouze pro silné žaludky. Autorka vše popisuje bez emocí, ale o to víc vás její slova zasáhnou. Muži jsou tu vylíčení jako zvířata, která si berou, co chtějí, a například incest berou jako své nezpochybnitelné právo. Hrůza je o to procítěnější, že Dubská má schopnost vtáhnout vás do děje a vy máte pocit, že jste jednou postavou příběhu. V některých momentech románem probleskují naděje a ne každá žena se smíří se svým údělem. Všechny se obětují a je možné, že některá se nakonec dočká štěstí.
„Dcery“ jsou silným příběhem o tom, zda je možné vzepřít se osudu a žít lepší život než předchozí generace. Nejmladší z žen žije ve svobodném Česku, úspěšně podniká a má našlápnuto k tomu, aby neopakovala chyby své matky a babičky. Některé epizody jsou dojemné a některé vás spravedlivě rozhořčí. „Dcery“ ve vás vyvolají emoce a uvíznou vám v hlavě na pěkně dlouho. Stejně jako je originální děj, je originální i jazyk. Dubská kvůli autenticitě používá nářečí i vulgarismy.
„Dcery“ jsou mistrně napsaný román, který si zaslouží vaši pozornost. Je to jedna z mála knih, které jsou čtivé a zároveň jsou v nich prvky Velké literatury.
23/07/2018
Avatar uživatele
Pokračování krásné knihy Člověk Gabriel od Kateřiny Dubské, osudy a prokletí žen rodové linie až do současnosti. Nádherná kniha napsaná jednou z nich. Je poměrně těžká na soustředění kvůli velkému množství postav, tak to ale ve velkých rodinách bývá. Pokud se do ní pustíte, pravděpodobně vás přinutí přemýšlet nad svým vlastním životem. Doporučuji ale nedělat dlouhé přestávky ve čtení, mohli byste se ztratit a to by byla velká škoda.
2/08/2021
Avatar uživatele
Na jedné straně opravdu krásná práce s jazykem, osudy postav čtenáře ženou dopředu, čte se to výborně i přes záplavu hrdinů a změny ve vypravěčské perspektivě (já jsem problém s orientací v postavách neměla, vazby jsou hezky připomínány a to, že se mění, číma očima příběh vnímáme, mám velmi ráda, krásně pak do sebe zapadají jednotlivé detaily a odlišné vnímání postav). Na druhé straně mě drtila krutost jednotlivých osudů, až mi připadalo, že obyčejný svět s normálními lidmi se nějak vytratil, že vlastně normální není nikdo. Postupně jsem ale pochopila autorčin záměr (tedy doufám), že právě tato krutost provází celý její rod a ona i touto knihou hledá cestu ven. Souhlasím, že zkrácení poslední dost autobiografické části by knize prospělo, ale jako celek se mi prostě líbila. Je výborně napsaná, má silnou myšlenku, ale není pro každého.
4/03/2021
Avatar uživatele
Kniha byla skvělá! Moc se mi líbí styl autorky, jak krásnou češtinu používá, i příběh samotný byl poutavý a nutil číst dál a dál. Po přečtení komentářů jsem si tedy raději od začátku psala bokem rodokmen, abych posléze zjistila, že jsem schopná si jména a vazby kdo je kdo, zapamatovat i bez nápovědy. Autorku jsem objevila až letos a řadím je do svých top českých autorek. Vřele doporučuji a dávám 5 hvězdiček.
21/01/2021
Avatar uživatele
Druhý díl, který se mi líbil stejně jako ten předchozí. Gabrielova dcera Josefka odchází se svými dětmi do Prahy, velká stmelená rodina je stále ještě schopná čelit dopadům dějinných zvratů české historie, která až tragicky poznamenává osudy některých jejích členů. Nositelkami síly celé rodiny jsou Josefčiny dcery, ale čím více se rozpadávají jejich vlastní manželství i původně pevné rodinné vztahy, tím osudověji o tuto sílu přicházejí. Kniha je dost ostrá, ukrývá dost násilí, zla, traumat a asi ne každému se proto bude líbit. Za mě klobouk dolů!
26/03/2018
Avatar uživatele
Román je volným pokračováním velice krásné knihy Člověk Gabriel. Děj se tentokrát odehrává v Praze, což mě trochu mrzí. Nositelkami síly rodiny jsou Gabrielovi vnučky , ale postupně se rozpadávají jejich manželství i rodinné vztahy. Knížka je mozaika příběhů rodičů, dětí a vnuků.... Příběh nenechá čtenáře vydechnout a dává nám naději, že i velice těžká rodinná historie se dá unést a nemusí se předávat dalším generacím. Knížka je rozhodně dost náročná na přečtení, je zde hodně postav a není tak poetická jako Člověk Gabriel. Přesto jsem ráda , že jsem si ji mohla přečíst.
26/09/2017
Avatar uživatele
Druhý román od Kateřiny Dubské, která jenom dokazuje to, že to, že její první kniha byla dobrá, není jenom náhoda, ale že opravdu psát knihy umí a za to jsem ráda. Také se mi líbí to, že se jedná o téma, které není tak často zpracovávané, není to jenom nějaké ohrané a tisíckrát napsané téma. Kniha je velmi čtivá, o rodině, avšak není to zrovna oddychová literatura, která vám nic nedá. Opravdu nechá v člověku příjemné dojmy a člověk se nad ní i zamyslí.
16/11/2021
Avatar uživatele
Do této knížky se nemůžu začístDo této knížky se nemůžu začíst Do této knížky se nemůžu začíst Do této knížky se nemůžu začíst Do této knížky se nemůžu začístDo této knížky se nemůžu začíst Do této knížky se nemůžu začíst Do této knížky se nemůžu začístDo této knížky se nemůžu začístDo této knížky se nemůžu začíst Do této knížky se nemůžu začíst Do této knížky se nemůžu začíst Do této knížky se nemůžu začístDo této knížky se nemůžu začíst Do této knížky se nemůžu začíst Do této knížky se nemůžu začíst
27/07/2021
Avatar uživatele
Dcery jsou pokračování knihy Člověk Gabriel. Přiznám se, že tuto knihu jsem nečetla od prvního dílu. Myslela jsem si, že to není příběh, který je pokračováním. Naštěstí tento příběh byl o Gabrielových vnučkách a dalších potomcích. Děj příběhu se odehrává hlavně v Praze je to příběh Gabrielových vnuček a jejich rodin, bohužel ve většině děje příběhu jde o rozpady manželství a nebo problémech v rodinách. Celý příběh se prolíná mezi rodiči, dětmi, vnoučaty... Chvílemi jsem se v knize ztrácela, tolik jmen a tolik rodin, ale kniha se mi i přesto strašně moc líbila, příběh byl moc hezky propracován. Občas při čtení jsem si připadala, jako bych už ten příběh slyšela a nebo něco velmi podobného ze všedního života...
Za mě je fakt tato kniha super. Je velice dobře napsaná. Paní autorka má jistě hodně bujnou fantazii a mimořádnou slovní zásobu.
Některým čtenářům tyto knihy, tyto příběhy jistě přijdou hodně náročné, těžké na čtení, ale když se zakousnete a začtete se , stoprocentně jako nebudete chtít přestat.
Jsem ráda, že jsem měla tu možnost a knihu si přečíst...
11/02/2018
Avatar uživatele
Opravdu dost dobre. Kdyz ma nekdo psat, tak at pise pravdu!!! A to tedy tahle autorka umi. Presvedcila me uz svym prvnim romanem nazvanym jednoduse jako Člověk Gabriel a v romanu o sve vlastni rodine a zenskych generacich nebyla veru Kateřina Dubská o nic mene presvedciva. Rada a s chuti doporucuji, ja jsem si cteni opravdu neskutecne uzila. Opravdu uplne super cteni, tesim se na dasi jeji knizky !!!
1/01/2021
Avatar uživatele
V knize je hodně postav, takže jsem byla ráda za rodokmen, který je na vnitřní strany vazby. Často jsem ho využívala.

Každý z životních příběhů žen byl silný a vlastně smutný. Ani jedné z nich se nedařilo v osobním životě. A mohl ten život začínat jako pohádka....
Kniha se moc dobře čte, ale už od půlky jsem si říkala, že chlapi v této knize jsou vykreslení jako dacani, alkoholici, neschopní jedinci....chudáci.

Ženy jako silné, schopné ( všehoschopné), životaschopné, jedinečné....Mám ráda silné ženy, ale tady toho podceňování můžů bylo až moc.

Přesto knihu hodnotím jako velice dobrou, čtivou a rozhodně ji doporučuji.
20/09/2023
Avatar uživatele
Sága jedné velké rodiny, kde se setkáme se vším, co může člověka v životě potkat. Zloba, nenávist
zklamání, strach, neúspěch, neštěstí, ale i úspěch, láska, bezpečí. Někdo má problémy v partnerské rovině, jiný si nerozumí s rodiči. Vztahy mezi mužem a ženou jsou často vyhroceny na ostří nože.
Bohužel těch postav je tam tolik, že jsem se ztrácela - kdo je kdo. Ke konci se mi knížka už zdála rozvleklá. O 100 stran méně by bylo k dobru.
Autorce nelze upřít vypravěčský dar a bohatá slovní zásoba.
30/10/2018
Avatar uživatele
Tahle kniha je zpovědí autorky, tak trochu deníkem pro psychiatra. Kdo si to neuvědomí, nepochopí de facto o čem ta kniha je. O rodovém prokletí a také o tom, jak těžké je vybřednout z opakovaných rodových chyb. Bohužel ta kniha je hodně subjektivní, ufňukaná, depresivní, navztekaná, plná zlosti a nesnášenlivosti k mužům. Na konci však lusknete prsty a je vše zázračně a bleskově a naivně rozřešeno. Kniha se čte dobře, ale přesně to, že tam nebyl ten nadhled, z ní udělal toto. A to je na ní myslím celkem hodně špatně. I proto jí nedávám plný počet hvězd. Nicméně jsem zvědavá na autorčiny jiné knihy a určitě si od ní ještě něco přečtu.
5/09/2019
Avatar uživatele
Kateřina Dubská je další česká autorka, kterou mají čtenáři velmi rádi. Mě její díla zatím dost míjela, takže už byl čas to napravit. Rozhodně musím napsat, že kniha Dcery je kvalitní představitelkou české literatury, ale mě styl psaní úplně nesedl. Myslím, že mám raději třeba Soukupovou a Třeštíkovou (ačkoli vždy záleží i na konkrétním díle). Určitě zkusím i něco dalšího od autorky, abych mohla lépe srovnávat.
11/05/2020
Avatar uživatele
Knížka mě na první pohled zaujala svojí anotací, takže jsem na ni byla opravdu zvědavá a těšila jsem se na její čtení.... Bohužel, mé nadšení poněkud opadlo a já si nejsem jistá, že se mi kniha líbila. Některé informace tam byly k zamyšlení opravdu hodně, něco si z knihy odnáším, ale celkově jsem se u knihy asi spíše nudila než aby mě to nějak povzbudilo k dalšímu čtení. Takže prostě smíšené pocity.
18/02/2020
Avatar uživatele
Rozhodla jsem se podporovat české autory a vždycky, když vyjde nějaký titul, který se zabývá minulostí, tak si ho neváhám ihned zakoupit. Ale tohle není ai něco, co by si zasoužilo nějakou velikou popularitu, já osobně jsem byla zklamaná, hlavně z druhé poloviny, jinak má obecně kniha sestupnou tendenci a ke konci jsem se musela už hodně nutit, abych ji vůbec dočetla. Přesto se třeba někomu bude moc líbit.
2/10/2019
Avatar uživatele
Snad jsem ještě nečetla tolik křivdy, utrpení zneužívání a násilí najednou. Ani se mi nechce věřit , že to může jedna kniha unést. A ještě horší, že to mohlo unést několik generací v jedné rodině. Ačkoliv to není rozhodně příjemné čtení před spaním a několikrát jsem uvažovala, že knihu odložím, protože i mě to nebylo lhostejné, nakonec jsem vytrvala. Opět krásný a čtivý jazyk vám nedovolí přestat se čtením a nakonec se všichni dočkáme heppyendu...
3/03/2018