Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství Nestává se často, že by do redakční e-mailové schránky přišel rukopis, u nějž by už od prvního odstavce bylo zřejmé, že jde o knihu, která musí být vydána. Románová sága dosud neznámé Aleny...
číst celé
Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství
Nestává se často, že by do redakční e-mailové schránky přišel rukopis, u nějž by už od prvního odstavce bylo zřejmé, že jde o knihu, která musí být vydána. Románová sága dosud neznámé Aleny Mornštajnové je právě takovým ojedinělým případem.
Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje i to, co si vybrat nemůžeme, co je nám dáno jako rodinné dědictví, které si přese všechno odhodlání ke změně vždy neseme s sebou. Anebo také osud, na jehož zkoušky máme jen pramalý vliv.
Nový začátek se tak záhy proměňuje v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i na jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu - tentokrát v podobě důstojníka StB - i život vypravěčky příběhu, Anežky.
Drama života tří žen napnuté mezi vůlí po novém začátku a bezmocí vůči dějinám, vlastnímu "genetickému kódu" i osudu líčí vypravěčka s porozuměním, ale současně též s provokativním nadhledem a sebeironií. I tak lze koneckonců chápat poslední větu románu: "Teď už je to jen na mně…"
Aleně Mornštajnové se nade všechnu pochybnost podařilo napsat strhující a mnohovrstevnatý románový příběh, v němž sleduje nejen životy tří hlavních hrdinek, ale i řadu dalších postav, a zdá se, že její kniha bude podobným zjevením, jako byla kdysi Paměť mojí babičce Petry Hůlové.
schovat popis
Recenze
Kde jsem nechala své oči, když jsem v knihkupectví tyhle knihy přehlížela? Podle mě je Alena Moršntajnová jedna z nejlepších autorek České literatury, na nic si nehraje, píše otevřeně, čistě, pravdivě. Příběh nestojí, příběh prostě jede na plné obrátky a jediné jeho zpomalení je vaše otáčení stránek. Prostě a jednoduše doporučuji všem. Tenhle příběh je silný a po Haně mě rozhodně nezklamala.
Na první pohled se může zdát, že se v knize nic moc neděje, ale právě to jak autorka popisuje útrapy všední života je na knize zajímavé. Každá i ta nejobyčejnější věc je dopodrobna popsaná a díky tomu má čtenář pocit, jako by se mu děj odehrával přímo před očima. Celkově se kniha velmi dobře čte, děj plynule ubíhá a ještě dlouho po dočtení zanechává silné pocity.
Příběh je o třech generací žen a několika historickými událostmi v bývalém Československu. Kniha popisuje události od první světové války až po konec komunismu.
Bylo to příjemné čtení, čtenář je zde pohlcen hned několika emocemi. Já jsem příběh přímo hltala. Moc zdařilá kniha.
Nicméně i přesto nutno dodat, že sledovat osudy tří po sobě jdoucích generací žen v době, která byla plná zvratů a nejistot, bylo zajímavé, i když v konečném důsledku nedokážu říct, že by mi některá z těch tří žen přirostla k srdci. Alžběta mě najednu stranu imponovala svou podnikavostí a vlastností nezoufat si a nestěžovat si, nadruhou stranu mi vadila její chladnost a odtažitost, kterou se navenek projevovala. Počas čtení jsem se vlastně ani nemohla rozhodnout, jaký osud bych přála Anežce...
Příběh začíná před první světovou válkou a vypráví o jedné rodině, která zažila mnoho životních zvratů, traumat, tajemství, ale i lásky. Hlavními postavami jsou tři ženy, tři různé generace - Anna, Alžběta a vypravěčka Anežka.
Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství Nestává se často, že by do redakční e-mailové schránky přišel rukopis, u nějž by už od prvního odstavce bylo zřejmé, že jde o knihu, která musí být vydána. Románová sága dosud neznámé Aleny Mornštajnové je právě takovým ojedinělým případem. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život.
Super čtení
Jelikož mám ráda knihy právě s tématikou koncentračních táborů a válek, tak jsem se do knihy začetla hned po první stránce a přečetla ji za pár dní.
Strašně se mi líbí, jak se autorka věnuje každé postavě zvlášť, popíše její život a příběh a nejedná se jen o hlavní postavy!
Příběh začíná u života Anny, který se odehrává od její dětství až po její smrt. To stejné je pak popsáno u Alžběty, jenž je dcera Anny a nakonec se odehrává příběh Anežky, jenž je dcera Alžběty a vnučka Anny. Všechny ženy mají nelehký život a musí se vypořádat s jeho nástrahy. Ať už je válka nebo komunistický režim...
Jsem hrozně ráda, že se mi kniha dostala do rukou a já tak měla možnost si ji přečíst. Pokud Vás knihy Aleny Mornštajnové baví, tak tato kniha nebude výjimkou!
Autorka je úžasná, cokoli jsem od ní precetla mě doopravdy uchvátilo. Slepá mapa je určitě jednou z jejích nejlepších knih, spolu s Hanou. Má úžasný styl, kterým to píše. Možná bych byla zvědavější na košatější dovětek :-)
Její tvorba je čtivá, jednoduchá, emociální a tak lidská! Líbí se mi, že si autorka na nic nehraje...
Před touto knihou jsem četla Hanu a bála jsem se, že Slepá mapa bude oproti ní nic moc, ale vůbec mě nezklamala. Ba naopak!
Tento příběh byl tak nádherný a silný. Běhala jsem očima po řádcích jako zběsilá a hltala každičké slovo.
Doporučuji!
Obdivuji talent autorky, její pestrý jazyk a ciz pro práci se slovy. Každá kniha Aleny Mornštajnové je skutečný klenot!