„Jsem oheň, jsem hadí jed, jsem ostří nože, jsem špice dýky, jsem mrtvý, hniju, rozpadám se, molekuly mého těla praskají jako bubliny, mozek se roztéká, srdce kornatí, střeva se uzlují, svaly povolují, klouby se rozpadají, kůže se napíná a praská. JSEM BOLEST.“

Už jen dle tohoto úryvku můžete poznat, že se nejedná o lehkou četbu. Ale nenechte se zmást. I přesto, že příběh je syrový, přímý, kdy autor si nebere servítky ani se sprostými slovy, ani s úvahami, které dalece přesahují chápání „normálních“ lidí, tak přesto je to „jednoduché“ čtení, co se týče příběhu. Protože čtete, dokud nevíte, o co jde. Dokud nevíte, co se stane. Dokud nebude konec. Nedokážete přestat, dokud nebude po všem. A i potom budete přemýšlet, zdali to šlo udělat nějak jinak, protože autor si s naší myslí v tomto příběhu pohraje naprosto dokonale.

I v doslovu Hidden zmiňuje, že podobnost jakákoliv, je čistě náhodná, ovšem některé okamžiky na pozadí se zakládají na skutečnosti. A tato skutečnost spojena s autorovou fantazií je nepochopitelně geniální. Nejsem ten typ, který by se vyžíval v takových morbidnostech, ovšem David Hidden je spisovatel, který si mě i přesto dokázal získat. Po přečtení jeho první knihy jsem měla pocit, že už stojím na hranici a víc toho nezvládnu, ovšem s jeho uměním vyprávět jsem svou pomyslnou hranici překročila a zjistila, že zvládnu ještě víc.

Doufám, že chystá další dílo, jsem opravdu zvědavá, jak mi znovu dokáže zvednout mandle a přitom mě uvrhnout do „nicoty“ a pocitu nezdaru. Tleskám této knize. A doporučuji všem, kteří mají rádi ty správné thrillery. Protože tady si přijdete opravdu na své. Věřím tomu! schovat popis