Je to jen svědomí, co nutí člověka stále znovu a znovu zpytovat duši, anebo existuje cosi mnohem hlubšího, kam obyčejný smrtelník nedosáhne, ale o čem jen tuší, že číhá vyrazit každým okamžikem do útoku? Ve svém doposud posledním románu Pokání dovedl Ian McEwan tuto myšlenku k dokonalosti....
číst celé
Je to jen svědomí, co nutí člověka stále znovu a znovu zpytovat duši, anebo existuje cosi mnohem hlubšího, kam obyčejný smrtelník nedosáhne, ale o čem jen tuší, že číhá vyrazit každým okamžikem do útoku? Ve svém doposud posledním románu Pokání dovedl Ian McEwan tuto myšlenku k dokonalosti. Třináctiletá Briony odvíjí svůj život v jistých představách, které ji mají neomylně dovést ke konkrétnímu, jasně vytyčenému cíli. Těmto snům přizpůsobuje vše, co přizpůsobit lze. Co nelze, tomu je třeba dopomoci. S fanatickou úporností pubescenta a fantazií, rozvinutou až do krajnosti, dohání protagonisty své soukromé hry na život k tragédii, za kterou by měla činit po zbytek života pokání. McEwan spřádá jednotlivé nitky osudů, jež v závěru splynou v jediný, silný a hluboce pravdivý obraz uplynulého století. Autor nabízí možnosti a klade otázky, na něž je těžké jednoznačně odpovědět. Ale ani on neposkytuje jednoznačné odpovědi, a tak je na čtenáři, aby se rozhodl, po které cestě se vydá - společně s Briony, s jejími spolupachateli, anebo s obětí? Jednoznačný není ani katarzní závěr, stejně jako není černý anebo bílý život kohokoliv z nás. Příběh pokání, jenž se na první pohled vztahuje k Briony, se náhle dotýká každého, i když se současně každý v tom kterém smyslu může ztotožnit s obětí. Nenápadně, avšak s rafinovaností mistra svého oboru, jako zdánlivé vedlejší téma se knihou prolíná - zřetelněji než v kterémkoli McEwanově díle předchozím - motiv psaní, chcete-li spisovatelství a jeho smyslu, jako by autor cítil stále naléhavější nutkání popsat a zdůvodnit především sám sebe a svoji touhu propojit život skutečný se životem svých literárních postav. Autor v tomto díle jednoznačně dosáhl svého vrcholu, alespoň co se týče asociačního spektra možných osudů člověka, jež nám nabízí s elegantní noblesou a odzbrojující bravurou.
schovat popis
Recenze
A co mě na knize neskutečně okouzlilo, je jakým stylem je napsaný závěr této knihy, jednou pro snílky a jednou pro realisty. A protože já jsem snílek, velice mě mrzí, že jsem ten reálný konec četla. Po přečtení knihy budete vědět jedno, nesnášíte Briony!
A v neposlední řadě musím doporučit i film, který je skvěle zpracovaný, každý dobrý knihomol však ví, že knížky bývají mnohem lepší a proto musím říct i já, že tato kniha rozhodně stojí za přečtení a rozhodně si zaslouží čestné místo v každé knihovně!
Jednoho dne dostane Briony za úkol doručit od něj Cecilii dopis. On jí klade na srdce, aby dopis neotvírala. Briony jeho zákaz poruší. Dopis ji šokoje.
Navíc ten samý večer někdo znásilní její kamarádku...
Příběh mne zasáhl do hloubky. Na konci mi ukápla slza.
Knihu doporučuji úplně všem!
Tohle asi bude stát za to abych všechny nedostatky co podle mě tahle knížka má číslovala.
1. Anotace je dost mimo mísu, protože se z ní vůbec nedá vyčíst o čem knížka bude. Ti kteří z toho vyčtou, že jde jen o to jak Briony činí pokání, tak se při čtení budou dost divit.
2. Kdyby v knížce měl být hlavně děj, jako to je ve všech jiných knížkách, tak tahle by byla poloviční. Pořád tam jsou zbytečné popisy a úvahy, které jsem stejně absolutně nevnímala, protože byly strašně složitě napsané.
3. Jak už jsem nakousla, tak je to strašně složitě napsané takže to určitě nedoporučuji lidem kteří přijdou, ať už ze školy nebo práce, domů unavení. Tohle vás totiž unaví ještě víc.
Ale co zase musím říct je to že se mi přeci jen jedna část líbila a to sice ta, která se odehrává v nemocnici a vozí tam ty zraněné vojáky, to pro mě bylo jediné zajímavé.
Chápu, že někdo tu knížku zbožňuje... ale na mě je to moc složité. Když jsem si pustila film, tak jsem zjistila, že jsem stejně ten konec nepochopila, myslím si, že to bylo kvůli tomu, že jsem nevnímala data.