Ke knize jsem kvůli hromadě negativních recenzní přistupovala spíše skepticky. Neměla jsem od toho žádná očekávání, ale ve skrytu duše jsem doufala, že mě kniha přece jen překvapí. A to se mi taky vyplnilo - jen ne tak, jak jsem čekala.
Nejdříve musím zkritizovat obálku, která by mě ani v nejmenším nezaujala. U Šepotání měl tento druh obálek své kouzlo, ale tady mi to přišlo takové... nijaké. Nevím, kdybych si nešla knihu koupit s tím, že si jdu právě pro tento kousek, rozhodně by mě po cestě domů netížila.
Nechápu, jak může kniha, která končí tak ohromně, začínat tak vlekle. Poté, co jela Rune snad třicet stránek autem jsme se ale přeci jen někam dostali - tedy v příběhu ne, jen jsem se do toho pořádně zamotala. A čím dál jsem četla, tím víc věcí jsem nechápala. Naštěstí se v průběhu všechno ukáže; jen si na tu chvíli budete muset počkat.
Celkem mě ohromily charaktery některých postav. Vezměte si třeba takovou tetu Charlotte, pod jejíž jednoduchou a naivní slupkou se skrývá srdce odvážné ženy. Erik, Bouchardová i samotný Etalon - jejich postavy mě uchvátily a já se musela udivovat nad tím, jak jejich vztahy autorka naplánovala.
Popisy rozhodně nechyběly - právě naopak. Připadalo mi, že mě autorka snad chce unudit k smrti. Někdy jsem se v tom věčném popisování tak ztratila, že jsme prostě nepochopila, o co vlastně jde. Trochu k tomu přispěl i fakt, že ze začátku byla kniha prostě neskutečně nudná. Avšak musím podotknout, že postavy popsala vážně dokonale. Ještě teď mám v hlavě přesný obraz všech z nich.
Jen samotná myšlenka fantoma byla úchvatná. Ale když se k tomu přidali sukubové, energetičtí upíři a aury - bylo toho trochu moc. Ovšem ke konci do sebe vše zapadlo a mělo to jasný důvod. Navíc se mi neuvěřitelně líbila myšlenka se spřízněnými dušemi.
Jak už jsem řekla, ze začátku se kniha vážně ne a ne rozjet. Nic jsme nechápala, čtení mě nebavilo a navíc mě neskutečně iritovalo to červené písmo! (Taky vám tak vadilo?) Nedokázala jsem se s žádnou postavou sžít, Slunka byla kleptomanská kuřačka, co ukradla e-cigaretu tetě hlavní hrdinky... Celkově se v knize hodně bavili o cigaretách.
Potom ale najednou nastal zlom a kniha se neuvěřitelným tempem rozjela. Jednalo se o scénu, kterou autorka mohla buď naprosto zkazit a příběh tím zakopat třeba na školní hřbitov nebo ho neskutečně vylepšit. A já jsem ráda, že se jí povedlo to druhé. Scéna z klubu v krematoriu měla neskutečný ráz. Vše jsem viděla živě před sebou a nedokázala jsem přestat číst. Od té chvíle jsem si zamilovala Trna (díkybohu!) a navíc se začalo vše pomalu vysvětlovat a já tak nemusela na knihu nevěřícně hledět s tím, zda je problém ve mně nebo v ní.
Zkrátka jsem se do knihy postupem času opravdu vžila a konečně jsem si mohla příběh užívat. Myslím, že k tomu, že se mi nelíbil hned od začátku, mohla částečně také škola, jelikož všichni učitelé se plně vžili do role prověřujících a začali zkoušet.
Úplný konec knihy jsme rozdělila na dvě části; ten famózní a ten příšerný. Zůstala jsem zírat s otevřenou pusou, protože vše nasvědčovalo tomu, že kniha skončí vážně epicky. A tak by to i bylo... kdyby si autorka odpustila posledních deset stránek. Připadalo mi, že to psal jiný člověk. Vůbec se to k ději nehodilo. Navíc vše sepsala stylem: Pořídila jsem si kočku a odstěhovala se do Olomouce.
Neskutečně dlouho jsem přemýšlela nad tím, kolik hvězd knize vlastně dám. Chvíli jsem přemýšlela i nad čtyřmi, protože od druhé půlky mě vážně bavila! Ale nakonec musím přihlédnout k tomu, jak šíleně se mi nelíbil konec. Proto jsou to nakonec jen tři hvězdy s malým plusem.
Recenze
Obálka je naprosto nádherná, ale příběh už moc ne.
Jediným bonusem knihy je, že se relativně dobře četla. Jinak jsem silně nespokojená.
Ale já si myslím, že A. G. Howard nezklamala, právě naopak!!!
Tato kniha sice nebyla jako její předešlá série, ale byla také skvělá! Rune jsem měla ráda a dobré byly i kapitoly s pohledu tajemného mladíka. Jako obvykle měla i Krverůž červeně psaný text a jediná škoda je, že nebude mít pokračování!
Kniha je opět napsána odlišnou barvou, než na jakou jsme zvyklí u knih běžně. Tentokrát je psána barvou červenou! Nápad předělat Fantoma opery je taky skvělý! I když jsem originál nikdy nečetla, tak u Krverůže jsem se bavila skvěle! A. G. Howard píše opravdu skvěle a tak zkuste i tuto knihu!
Pak mě to začalo strašně moc bavit a dočetla jsem ji za den, za pomocí soundtracku z filmu 🖤
Nad něčím jsem se trochu šklebila, ale jinak to bylo moc krásné .
Styl psaní:
Kdo četl trilogii Šepotání, tak ví, že styl psaní A. G, Howard je skvělý, čtivý. Tato kniha nebyla výjimkou. Její barvité popisy na mě doslova dýchaly tou atmosférou.
Prostředí:
To jsem si přímo zamilovala. Tajemná škola, kde údajně straší fantom, byla skvělým nápadem. Všechno bylo tmavé a strašidelné.
Děj:
Příběh byl super. Všechno rozluštěné do sebe skvěle zapadalo a líbilo se mi, že se děj shoduje i s originální knihou.
Je to rozhodně velmi povedeně zpracovaný retelling na Fantoma Opery, ale mě na téhle knize nepřišlo nic extra skvělého. Ano, bylo to v celkou čtivé, příběh se mi líbíl, i to, že do děje autorka přidala něco nového a tu svou typickou "temnou stránku", ale tuhle knihu bych určitě označila za autorčino slabší dílo.
Pro mě je u této autorky těžké zkousnout čas, ve kterém je kniha psána a rovněž červená písmena, jimiž je kniha psaná, jsou docela těžké na čtení, protože z nich bolí oči.
Jinak mě ale nápad na retelling Fantoma Opery přímo nadchl, protože nic takového jsem dříve neviděla. Pěkné!
Bohužel, už při začátku čtení mi moje růžové brýle spadli a já musela uznat, že tohle je přímo ukázková kniha plná chaosu, klišé a začátkem, který trvá dvakrát déle, než by měl. Tohle se fakt moc nepovedlo...
Abych ale nebyla úplně negativní, připouštím, že jsem četla i mnoho horších knih a uzavřela bych to s tím, že to snad bude příště lepší.
Nechci nikoho urazit, tak raději doporučovat nebudu :)
➖... ten děj byl prostě divný. Neumím to vysvětlit, ale prostředí i postavy byly strašně zvláštní, to si asi musíte přečíst sami :D
Celkově: Nebylo to až tak špatné, docela jsem se bavila a je to hoooodně originální. Úplně bych to nedoporučila, ale zkusit to můžete :D
Nejdříve musím zkritizovat obálku, která by mě ani v nejmenším nezaujala. U Šepotání měl tento druh obálek své kouzlo, ale tady mi to přišlo takové... nijaké. Nevím, kdybych si nešla knihu koupit s tím, že si jdu právě pro tento kousek, rozhodně by mě po cestě domů netížila.
Nechápu, jak může kniha, která končí tak ohromně, začínat tak vlekle. Poté, co jela Rune snad třicet stránek autem jsme se ale přeci jen někam dostali - tedy v příběhu ne, jen jsem se do toho pořádně zamotala. A čím dál jsem četla, tím víc věcí jsem nechápala. Naštěstí se v průběhu všechno ukáže; jen si na tu chvíli budete muset počkat.
Celkem mě ohromily charaktery některých postav. Vezměte si třeba takovou tetu Charlotte, pod jejíž jednoduchou a naivní slupkou se skrývá srdce odvážné ženy. Erik, Bouchardová i samotný Etalon - jejich postavy mě uchvátily a já se musela udivovat nad tím, jak jejich vztahy autorka naplánovala.
Popisy rozhodně nechyběly - právě naopak. Připadalo mi, že mě autorka snad chce unudit k smrti. Někdy jsem se v tom věčném popisování tak ztratila, že jsme prostě nepochopila, o co vlastně jde. Trochu k tomu přispěl i fakt, že ze začátku byla kniha prostě neskutečně nudná. Avšak musím podotknout, že postavy popsala vážně dokonale. Ještě teď mám v hlavě přesný obraz všech z nich.
Jen samotná myšlenka fantoma byla úchvatná. Ale když se k tomu přidali sukubové, energetičtí upíři a aury - bylo toho trochu moc. Ovšem ke konci do sebe vše zapadlo a mělo to jasný důvod. Navíc se mi neuvěřitelně líbila myšlenka se spřízněnými dušemi.
Jak už jsem řekla, ze začátku se kniha vážně ne a ne rozjet. Nic jsme nechápala, čtení mě nebavilo a navíc mě neskutečně iritovalo to červené písmo! (Taky vám tak vadilo?) Nedokázala jsem se s žádnou postavou sžít, Slunka byla kleptomanská kuřačka, co ukradla e-cigaretu tetě hlavní hrdinky... Celkově se v knize hodně bavili o cigaretách.
Potom ale najednou nastal zlom a kniha se neuvěřitelným tempem rozjela. Jednalo se o scénu, kterou autorka mohla buď naprosto zkazit a příběh tím zakopat třeba na školní hřbitov nebo ho neskutečně vylepšit. A já jsem ráda, že se jí povedlo to druhé. Scéna z klubu v krematoriu měla neskutečný ráz. Vše jsem viděla živě před sebou a nedokázala jsem přestat číst. Od té chvíle jsem si zamilovala Trna (díkybohu!) a navíc se začalo vše pomalu vysvětlovat a já tak nemusela na knihu nevěřícně hledět s tím, zda je problém ve mně nebo v ní.
Zkrátka jsem se do knihy postupem času opravdu vžila a konečně jsem si mohla příběh užívat. Myslím, že k tomu, že se mi nelíbil hned od začátku, mohla částečně také škola, jelikož všichni učitelé se plně vžili do role prověřujících a začali zkoušet.
Úplný konec knihy jsme rozdělila na dvě části; ten famózní a ten příšerný. Zůstala jsem zírat s otevřenou pusou, protože vše nasvědčovalo tomu, že kniha skončí vážně epicky. A tak by to i bylo... kdyby si autorka odpustila posledních deset stránek. Připadalo mi, že to psal jiný člověk. Vůbec se to k ději nehodilo. Navíc vše sepsala stylem: Pořídila jsem si kočku a odstěhovala se do Olomouce.
Neskutečně dlouho jsem přemýšlela nad tím, kolik hvězd knize vlastně dám. Chvíli jsem přemýšlela i nad čtyřmi, protože od druhé půlky mě vážně bavila! Ale nakonec musím přihlédnout k tomu, jak šíleně se mi nelíbil konec. Proto jsou to nakonec jen tři hvězdy s malým plusem.
Já osobně jsem měla velká očekávání a díky samotnému, docela prostému příběhu, díky červenému písmu, zůstanu věrnou fanynkou Morfea a Šepotání. Ale i přes to, že nadšení ze mě nesálá na míle daleko, tak můžu říct, že tuto knížku si užijí "začínající" čtenářky, které nemají toho tolik načteno, ty dívky, které teprve zkouší fantasy a young adult literaturu.
Jenžeee to byla taková nuda. Zbytečné zdlouhavé popisy věcí, které mě ani za mák nezajímaly. Děj skoro žádný, žádná akce ani nic zajímavého, postavy nemastné neslané až nesympatické. Chválím obálku, která se mi líbí hodně. Ale to je málo.
Obálka je krásná, ale to je pro mě asi tak všechno.
Rune je tak neskutečně pitomá, až to bolí. Skoro bych řekla, že je bezcharakterní, protože tak rychle ji autorka snad ani měnit nemohla. A ten konec byl neskutečně rychlej. Ale romantická linka funguje. Jak psala ty pasáže z Trnova pohledu, ty mě hrozně bavily! Kdyby se radši soustředila celou dobu jen na něj, bylo by to daleko lepší. Pokud by z něj neudělala stejného blba jako z Rune.