Košík
zboží
(prázdné)
Kontakt
Účet
Sedmdesátá léta v Oslu. Olav Johansen nedokáže jezdit autem pomalu, je měkký jako máslo, příliš snadno se zamilovává, jestliže se rozčilí, ztrácí hlavu a je mizerný v matematice. Něco málo přečetl, ale moc toho neví a rozhodně nemá takové znalosti, které by byly k něčemu užitečné. A píše...
číst celé
Sedmdesátá léta v Oslu. Olav Johansen nedokáže jezdit autem pomalu, je měkký jako máslo, příliš snadno se zamilovává, jestliže se rozčilí, ztrácí hlavu a je mizerný v matematice. Něco málo přečetl, ale moc toho neví a rozhodně nemá takové znalosti, které by byly k něčemu užitečné. A píše pomaleji, než roste stalaktit. K čemu se tedy hodí? Je skvělý zabiják. Nejsou to žádné složité počty, alespoň prozatím nebyly. Dokud od šéfa nedostal nový úkol: vyřídit jeho manželku.
schovat popis
- Nakladatel: KNIHA ZLÍN
- Kód:
- Rok vydání: 2017
- Jazyk: Čeština
- Vazba: Mit Papiereinband gebunden mit laminiertem Umschlag
- Počet stran: 151
- Šířka balení: 14 cm
- Výška balení: 20.7 cm
- Hloubka balení: 1.8 cm
- Váha balení: 290 g
Recenze
Ale asi nestačí, že? No, tak se trochu rozepíšu, i když to bude samá chvála. Tím, že je kniha velmi útlá, pouze pár stránek, k tomu je to... číst celé
Ale asi nestačí, že? No, tak se trochu rozepíšu, i když to bude samá chvála. Tím, že je kniha velmi útlá, pouze pár stránek, k tomu je to svižný děj, kde se zbytečně neotálí, tak dílo "zblajznete" během pár hodin. Já ji zvládla za sobotu.
Ale i když si můžete myslet, že je krátká, tudíž zákonitě musí být o ničem, tak jste na omylu. V ději se jedná o jednu osobu, o jednoho nenáviděného, jednu milovanou, jednu "zlatokopku", jednoho zlého a jednoho horšího. Nemůžete se zaplést s více postavami, je vám naprosto jasné, kdo a v čem má prsty. Kdo je odpovědný za právě tu věc a přitom stále doufáte, že to dopadne tak, jak chcete. A přitom konec, no, ten je úžasný. Ten bych nečekala a kdyby jste mi to řekli, tak se vám vysměji do obličeje. schovat popis
Ale asi nestačí, že? No, tak se trochu rozepíšu, i když to bude samá chvála. Tím, že je kniha velmi útlá, pouze pár stránek, k tomu je to svižný děj, kde se zbytečně neotálí, tak dílo "zblajznete" během pár hodin. Já ji zvládla za sobotu.
Ale i když si můžete myslet, že je krátká, tudíž zákonitě musí být o ničem, tak jste na omylu. V ději se jedná o jednu osobu, o jednoho nenáviděného, jednu milovanou, jednu "zlatokopku", jednoho zlého a jednoho horšího. Nemůžete se zaplést s více postavami, je vám naprosto jasné, kdo a v čem má prsty. Kdo je odpovědný za právě tu věc a přitom stále doufáte, že to dopadne tak, jak chcete. A přitom konec, no, ten je úžasný. Ten bych nečekala a kdyby jste mi to řekli, tak se vám vysměji do obličeje.
"...i když se něco děje stále dokola, není jisté, že se to příště stane taky."
(url)/2016/11/dnes-bych-vam-rada-doporucila-dvevelmi.html
Musím říci, že se mi kniha četla dobře. Námět knihy byl zajímavý, u knihy jsem se nenudil, bylo fajn, že hlavní hrdina četl také knihy. :)
4 hvězdy z 5
Časem vyzkouším nějaké další knihy.
Jde o kraťoučkou knihu, kterou přečtete za jeden večer a určitě není na škodu si ji přečíst. Nejde však podle mě o nějaké vrcholové dílo, které by bylo nutné si přečíst. Neurazí, nenadchne, příjemný průměr.
Ale na mě málo překvapivých situací a drastických vyšperkovaných vražd. Napětí není tolik kouskováno jako v holeovkách. Tady to má spád a šmrnc. Ale něco tomu chybí, předvídatelně odvíjená dějová linie čtenáře nijak neuvrhne v úžas. No hlavně Olava jsem si zamilovala, to je asi tak vše, co vám k tomu tedkom můžu říct. No ale jinak knihu doporučuji.
Moje první kniha od Joa Nesbøho, ke kterému jsem byla, vzhledem k velké popularitě (moc nevěřím bestsellerům), lehce skeptická, mě nakonec celkem příjemně překvapila.
Nor Jo Nesbo (1960) je celebrita mezi spisovateli a není snad nikdo, kdo by o něm nikdy neslyšel. Nesbo v letech 1997 – 2013 napsal sérii detektivek, v níž exceluje komisař Harry Hole. Některé knihy ze série jsou víc thrillery, jiné víc detektivky. Jejich kvalita je víceméně vyrovnaná, ale fakt je, že právě tato řada autora proslavila na celém světě. A fakt je i to, že knihou „Policie“ zakončil sérii víc než důstojně. Z hlediska svého žánru je „Policie“ to, čemu říkám stoprocentní plnokrevná detektivka.
Je asi jen logické, že čtenáři budou „Krev na sněhu“ a „Policii“ srovnávat. Upřímně řečeno, z tohoto srovnání nevychází čerstvá novinka jako vítěz. „Policie“ má napínavý a komplikovaný děj a je plná originálních a „živých“ postav. Čtenáři mají k dispozici všechny stopy k vyřešení, ale i tak je téměř nemožné všechny záhady vyřešit. Oproti tomu je „Krev na sněhu“ o poznání skromnější. Příběh na sto padesáti stránkách vypráví v první osobě nájemný vrah, takže my vidíte pouze to, co vidí hlavní hrdina. Nejsou tu žádné vedlejší zápletky, protože se všechno točí kolem Olava. A je spravedlivé říct, že celý děj se odehraje během několika mála dní.
Olav je zvláštní postava. Tak zvláštní, že vám možná nebude připadat skutečná. Olav se živí zabíjením, ale přesto dokáže celou mzdu dát manželce oběti. Olav nemá problém střelit do hlavy člověka, se kterým nezávazně konverzuje, ale pak trpí pohledem na prostitutku, kterou ponižuje její pasák. Sám sebe shazuje a jeho nepřátelé o něm mluví jako o prosťáčkovi. Ale tento prosťáček dokáže citovat básníky, filozofy a z rukávu sype latinské citáty. Olav je dyslektik, proto se vyhýbá psaní, ale rád čte. Knihy si nosí z knihovny, ale své nejoblíbenější „Bídníky“ má pouze ve zkráceném vydání.
My se s ním setkáme ve chvíli, kdy přijímá zvláštní nabídku od svého příležitostného zaměstnavatele. Olav se diví (a šokován bude i čtenář), koho má zavraždit. Olav práci přijme a vás pak čeká řada epizod plných krve. Olav udělá něco, nad čím zůstává rozum stát. Zapomene na veškerou opatrnost a čtenář nechápe. Jiné by to bylo v rozvětveném románu, ale takhle ve zkratce působí chování hlavního hrdiny poněkud absurdně. Nesbo vychází z „americké drsné školy“, a pokud máte tyto knihy načtené, nebude vám dělat problém odhadnout, jak se bude příběh vyvíjet a jak skončí. „Krev na sněhu“ má blízko knize „Pošťák vždycky zvoní dvakrát“ od J. M. Caina. Jsou tu podobné motivy a hlavní ženské hrdinky se jmenují také hodně podobně. Nesbo má Corinu, Cain má Coru.
Muži jsou tu předvídatelní, zato ženy dokážou překvapit. V životě hlavního hrdiny jsou dvě a jeho vztah s bývalou prostitutkou Marií je hodně originální. Největší devizou knihy je autorův styl psaní. Nesbo je Pan spisovatel a díky tomu je „Krev na sněhu“ čtení, které si užijete. Některé pasáže jsou poetické, některé filozofické a jiné cynické. Postupně se budete dozvídat některá tajemství z hrdinova života a už jen to udrží vaši pozornost. V ohledu stylu a jazyka „Krev na sněhu“ předčila „Policii.“ Olav je sice zabiják, ale svůj příběh vypráví jako básník. Jsou tady metafory, symboly a alegorie.
„Krev na sněhu“ je kniha, která si zaslouží vaši pozornost. Vlastně už jen proto, abyste ji srovnali s jakoukoliv jinou autorovou knihou. Řekla bych, že u této knihy bude platit, že co čtenář, to jiný názor. A jsem si jistá tím, že se najde hodně čtenářů, které „Krev na sněhu“ vyloženě nadchne.