,,Vy lidé. Vy všechno zničíte."

Já... Já tak nějak ani nevím co napsat. Teď na konci po dočtení toho příběhu o věrnosti přátelství, o válce, o malém chlapci a jeho lišákovi, o dvou a přece jednom.
V mnoha momentech četby mě vyprávění nějakým způsobem zasáhlo. Byla... Jsem si toho plně vědoma a to mě fascinuje. Znovu a znovu si dokáži vybavit pocity prožívané při čtení. A to je úžasné!
Pro mě se ten příběh stal srdeční záležitostí ještě dřív, než jsem si to vůbec mohla uvědomit. Vím to. Protože tolik citu na mě doposud nedýchlo z žádné jiné knihy, jako z této. Jsem vděčná, že jsem si ji mohla přečíst a v budoucnu se k ní vracet.

Příběh je podán milou, přívětivou formou, ale né přehnaně. Vyprávění nepůsobí lacině a příliš dětsky. Celek mi připadá opravdu vyvážený, schopný zapůsobit na těch pravých místech... Jak to jen napsat, abych byla spokojená - Já si jednoduše zamilovala i samotnou formu textu! Někomu může připadat obyčejný, ale mně ne. Pro mě je každá popsaná stránka té knížky kouzelná.

A i když to má být původně kniha pro děti a mládež, tak si myslím, že více zasáhne dospělé. V některých pasážích se mezi řádky skrývala až hmatatelná hrůza počínající války, která v tichosti provázela skoro celý příběh. A vlastně to byl právě stín války odehrávající se na pozadí vyprávění, ale i plně do něj zasahující, který mě občas úplně vykolejil a nechal slepě zírat na popsané stránky.

Kniha je obohacena o několik, na první pohled jednoduše vypadajících, kreseb, které hrají na jemnější notu a poukazují na stále dětskou tvář příběhu. Mně osobně někdy přišly až ironické, díky svému dětskému vzezření v kombinaci s dospěle vyhlížejícím obsahem textu. Jindy mi připadaly ve stejné kombinaci posmutnělé a já si, i díky vžití se do příběhu, přišla unavená, jakoby snad strhaná.
Prostě další příval pocitů, které se na mě již tak valily ze všech stran. :)

Co napsat na závěr?
Kniha dýchá citem na každé stránce, v každém obrázku, na řádcích i mimo ně. Je jen na Vás kolik toho citu objevíte.
Před Paxem jsem četla Malého prince a před ním Alchymistu. A s upřímným srdcem mohu sdělit, že právě Pax se mi nejvíce zapsal do srdíčka. Princ pro mě byl milou, dojemnou pohádkou. Alchymistovi jsem dokonce musela snížit hodnocení, protože už pro mě nedosahuje jeho plné výše.
A Pax? Ten mi toho dal skutečně nejvíc a stal se příběhem, který mohu nepokrytě milovat. schovat popis