U předchozího dílu jsem byla docela zklamaná tím, jak autorka děj přespříliš natahuje a jak hlavní linii komplikuje vztahem hlavního tria. Bylo to jako číst nějakou romantickou knížku se špetkou akce, zasazenou někde do středověku. Problémům království se věnovala minimálně. Asi to byl promyšlený plán, jak nalákat na slibnou sérii, která se teprve rozjede. A povedlo se. Druhý díl už je v mnohém lepší.

Nejenže se děj pořádně rozjíždí a začínají se rozplétat pletichářské nitky a spiknutí, ale i hlavní hrdinka mi už nepřijde tak dětinská. Konečně se ukazuje její hlavní podstata a to čím vlastně je. A kdo je. Odhalují se mnohá tajemství, která byla skrytá a některá mi vyrážela dech. Musela jsem se hodně divit tomu, co se děje. Ze začátku to byl pomalejší rozjezd, navázalo se na konec Skleněného trůnu. Celaena se stává královou bojovnicí a dostává své první úkoly. Během toho však stíhá přicházet na kloub věcem, hluboko skrytým pod hradem. Zjišťuje informace z minulosti, i o tom, co se má asi stát. Přitom dokáže spoustu věcí ještě více zkomplikovat.
Na knize bylo i pár věcí, které mi příliš neseděly a trochu mi vadily. Přišlo mi trochu zvláštní, že nájemná vražedkyně si za svůj výdělek kupuje šaty, klobouky a jiné věci. Už u první knihy jsem si hlavní hrdinku představovala trochu jinak. Míň ženskou, více chladnou a tak dále. Takže bych si představovala, jak si za peníze kupuje dobré oblečení, lepší zbraně nebo pomáhá penězmi lidem, kteří to potřebují (když už tedy ví jaké to je umírat v dolech, žít na ulici a podobně). Musím překousnout i fakt, že autorka míchá dost nesmyslné věci dohromady. Tedy konkrétně mi přijde divné, že děj příběhu se odehrává v době, z naší historie by se řeklo středověku, protože přece jen tam jde o krále, prince, o hrad a tak dále, ale autorka zmiňuje i tikající hodiny, kapesní hodinky, kočáry, střelné zbraně a mnoho dalšího. Tím pádem to na mě působí tak trochu jako mišmaš... Také mě mírně rozčilovalo, kolikrát se hlavní jméno hrdinky (a nejen její) objevilo na jedné stránce. Nevím jestli je to překladem, nebo už v originále autorka tolikrát používala její jméno, ale působí to dost divně, alespoň na mě. Prostě když na každé stránce to slovo vidíte skoro desetkrát, při čtení to nezní nejlíp.

Nicméně musím podotknout, že Půlnoční koruna je rozhodně vydařenější než Skleněný trůn. Autorka konečně dodává to, co slibovala, vražedkyni, která dostojí svému jménu. Samozřejmě je potřeba i pár věcí zamotat, aby to nebyla taková nuda. Ke konci se postarala o mnohá překvapení. Hlavně co se týče samotné Celaeny. To mě opravdu dostalo. Poslední kapitoly jsem četla jedním dechem. A když jsem dospěla k poslední větě, šílela jsem vzteky, že teď musím čekat na pokračování, protože to utnula v dost napínavém momentě. Nejdřív jsem uvažovala opět nad čtyřmi hvězdičkami, ale po dočtení poslední kapitoly dávám plný počet, protože mě to opravdu bavilo... schovat popis