Roland Deschain a jeho ka-tet pokračují tam, kde jsme je opustili v závěru minisérie Zrození pistolníka....

Jae Lee krásně vystihl svou kresbou gotickou ponurost příběhu, tak pravím vám. Koně jsou temní jako andělé, vlci jsou jako ďáblové a pistolníci se podobají svým otcům, jejichž tvář nezapomenou. Ale nebyla by to zas tak pravda, protože kolorista Richard Isanove, někdy zapomněl tvář svého otce a přidal příběhu zbytečně moc červené barvy. Není to vlastně ani tak červená, jako spíše, slovy otřelého pistolníka, růžově vyblitá. Dobrodružství mladého Dearborna nebo Deschaina, nebo jak si dneska říká – různá jména, stejný chlapík a všichni v kaši - v zemi Růžového Grapefruitu je až moc růžovoučké, mému oku nelahodící. Tak říkám, že vše dobré se ve zlé může obrátiti. Tady bych uvítal pomoc Temné věže, aby svým jedním, z dvanácti paprsků, pomohla dobarvit tento svět.
Pravda je zajímavá společnice a každý vidí svou pravdu. A tak se zde opět potkáváme s Karmínovým králem a některým čtenářům moc do příběhu nezapadne. Představa této bizarní a strašidelné postavy je v každém z nás jiná. Avšak, pravda, jeho slova v podání spisovatele Stephena Kinga, zůstávají. Neb on sám tvrdí, že kdyby před námi stanul ve své pravé „působivé“ podobě, vytekl by nám mozek ušima.
Nejzajímavější proměnu tu tak zastává Sheemie. Sice nepatří do ka-tet pistolníků, ale svou roli tu zastane statečně a tak jej můžeme pochválit. Jeho přispění tu není podřadné a ještě nám do příběhu později rozhodně promluví. A prosím, povšimněte si jeho muly, není to obyčejný osel a Sheemie mu rozumí, tak jako jeho mula, rozumí jemu. Její jméno nebylo vysloveno, ale určitě nezapomněla tvář svého koně. Ale to je jiný příběh a není to naše ka-tet.
A pokud jde o Rolanda, inu...bylo by snadné říci, že jeho bolest právě začala. Ale nebyla by to pravda. Jsme teprva na počátku konce a bude to dlouhý konec. Už teď se mé já začíná těšit na třetí příběh této minisérie. Konec konců, jaký smysl by mělo, aby se velcí zloduchové pokoušeli o zlé skutky, když nebudou poblíž velcí hrdinové, kteří by se je snažili zastavit? A Roland, inu..je největší hrdina své doby.
Minulost je minulost a není nutné na ní lpět a co nebylo vidět ani nechtějte vidět. Mé ka.-tet tak nepřijalo posledních třináct listů tohoto příběhu. Znázorňují totiž několik skic a návrhů na obálku k této knize. Pravda, některé jsou povedené, některé více a některé i méně, ale proč? Já jsem spokojen s tou, kterou mám. Nezajímají mě jiné. Zaplatil jsem si za příběh a ne za jeho vznik. Ten vznik znám. Již léta jej čtu.
A co dodat na počátku konce? Odeberu jedno ka-tet za některé podivnosti v tomto příběhu. Dám tedy jen čtyři a nebojte, nezapomenu tvář svého otce.

Přeji dlouhé dny a příjemné noci. schovat popis