Ani ta nejtemnější tajemství nezůstanou pohřbená navždy…
Pět postav stojí u mělkého hrobu. Jeden po druhém se vystřídali při jeho kopání. Jáma pro dospělého by zabrala víc času. Zmařili nevinný život, ale uzavřeli smlouvu a zpečetili ji krví.
Po letech se středoanglické Black Country ocitá v šoku...
číst celé
Ani ta nejtemnější tajemství nezůstanou pohřbená navždy…
Pět postav stojí u mělkého hrobu. Jeden po druhém se vystřídali při jeho kopání. Jáma pro dospělého by zabrala víc času. Zmařili nevinný život, ale uzavřeli smlouvu a zpečetili ji krví.
Po letech se středoanglické Black Country ocitá v šoku – nejprve je nalezena brutálně zabitá ředitelka místní chlapecké školy, následuje objev lidských ostatků u bývalého dětského domova. A další hrůzné zločiny…
Detektiv inspektor Kim Stoneová si záhy uvědomí, že hledá zvrácenou osobu, jejíž vražedná pouť trvá už pár desetiletí. Že je třeba ji dopadnout, než znovu udeří. A že nezbývá než se co nejdřív vyrovnat s vlastními démony z minulosti. Protože jinak by už mohlo být příliš pozdě.
„Ohromující!“ Mail on Sunday. Déle než měsíc vévodil Němý křik žebříčku bestsellerů britského Amazonu, na něm (i na americkém Amazonu) byl pátou nejprodávanější knihou roku 2015. Tento úspěch rázem katapultoval Angelu Marsonsovou mezi nejčtenější autory krimi v současnosti. (Další případ Kim Stoneové připravujeme k vydání ještě letos.)
schovat popis
Recenze
Kim je odtažitá a osamělá, ale velmi sympatická a odlisuje se od ostatnich a tom je pro čtenáře přitažlivá, protože ačkoli je drsná, uvnitř ní se skrývá skutečně dobrá duše
Kim jsem v knize měla nejradši.Uměla odhadnout lidi a hlavně to, jak si šla tvrdě za svým se mi líbilo.Jestli vás zajímá, proč je taková jaká je, tak se to v knize dovíte.
Kniha je psaná z několika pohledů, takže vás více vtáhne do děje, a více napne.Většina je psaná z pohledu Kim,ale i z pohledu vraha, nebo obětí.Takže to není jen o tom, jak vyřešit případ dost hnusné mrtvoly, ale budete tam mít dost výstižně popsáno, jak se z daného člověka mrtvola stala.
Myslím si, že kniha si zaslouží zlatou nálepku, stříbrná je málo.Už ten prolog vás vtáhne do děje,takže budete chtít vědět více.Strašně lehce se čte, žádné zbytečnosti, díky kterým by jste se nudily a pořád se tam něco děje.Já se musím přiznat, že co se týče detektivek, tak jsem strašně náročná.Musí to být fakt skvělá kniha, aby mě zaujala.Což Němý křik splnil dokonale.
První případ ji zavede do míst, která velice dobře zná a vyšetřování se stává osobním. Oběti nejsou náhodné a spojuje je dávná minulost. Někdo by si řekl, že takto daleko od minulosti už jim nic nehrozí, ale temné přízraky minulosti přicházejí. Každý z nich má černé svědomí. Tak temné, že jej každým dnem užírá a někteří si možná přejí, aby to měli co nejrychleji za sebou. Každému z nich je dopřána vzpomínka. Vzpomínka na to, co provedl. Vrahem se stává osoba, od které by jste to nečekali, ne protože by se tak dokonale skrývala ze strachu před zákonem, ale proto, že ona sama ani netuší, co provedla i navzdory tomu, jak hrůzné činy za sebou zanechá.
Kniha mě opravdu bavila, ve finále ve mě vrah vzbudil velkou lítost. Ne je vždy vše tak, jak se zprvu tváří.
Po letech je nalezena brutálně zabitá ředitelka místní chlapecké školy a záhy následuje objev lidských ostatků u bývalého dětského domova. Je třeba pachatele dopadnout dřív než znovu udeří.
Kniha je velice čtivá , napínavá , plná zvratů a překvapení. Příběh je skvěle vykreslený , zápletka je netradiční a velice dobře propracovaná.
Šokující konec, který mě teda dokonale překvapil a to ve více směrech. Určitě knížku můžu všem doporučit
Hlavní hrdinka navíc měla velmi zajímavou minulost, kterou autorka postupně odkrývá během všech 336 stran. Moc se mi líbilo, že nás s tím Angela Marsons neseznámila hned na začátku během dvou či tří odstavců, ale udržovala čtenáře neustále v napětí a zvědavosti.
Jako další obrovitánské plus vidím využití všech dostupných moderních prostředků jako například facebook či google mapy. Když čtu nějaký ten thriller nebo detektivku ze současné doby a policajty nenapadne projet si sociální sítě lidí, kteří s případem nějak souvisí, nebo si trochu pohrát s googlem, chytám se za hlavu a nestačím se divit debilitě vyšetřovatelů.
V Němém křiku bylo využito všech těchto prostředků, zazněly zde i narážky typu „Tohle není Kriminálka Las Vegas!", zmínky zde byly i o Batmobilu a populární hře World of Warcraft, zkrátka ani na chvíli jste neměli pochyby o tom, že čtete příběh odehrávající se v 21. století.
Ráda se ke knížce ještě někdy vrátím :)
Byla to první knížka od Angely Marsons, která se mi dostala do rukou... A zcela jistě mohu napsat, že ne poslední... ;-) Knížka byla neuvěřitelně čtivá, nejen díky krátkým kapitolám... ;-)
Případy Kim Stoneové určitě nebudou chybět v mé, stále se zvětšující, bohužel ne nafukovací, knihovně... :-) K samotné knize... Detektiv inspektor Kim Stoneová pátrá po vrahovi ředitelky místní chlapecké školy... Vzápětí následuje objev několika lidských ostatků u bývalého dětského domova... Vražd postupně přibývá...
Neváhejte a čtěte... Tahle knížka stojí za to... ;-)
Závěr knihy byl spletitý, ale skutečně hodně napínavý. Už během čtení jsem byl rozhodnutý pořídit si další díl (až vyjde) a tohle nadšení mě ještě neopustilo.
Kim Stone pátrá po vrahovi, který se dokázal skrývat několik let, který spáchal několik ohavných vražd. Nakonec se ukáže, že pod lampou je největší tma. Kim je úžasný člověk, ačkoli má komplikovanou osobnost, má dobré srdce.
Kim zažila krušné dětství, putovala z jedné pěstounské rodiny do druhé, narodila se jako dvojče matce trpící schizofrenií...
Přesto je z ní skvěla policistka (nebo právě proto?).
První díl skvělé detektivní série se točí kolem bývalého dětského domova a lidí, kteří s ním byli nějakým způsobem spojeni...
Tuto detektivku doporučuji, nejde o nijak náročné čtení, ale děj má spád a plno zajímavých a překvapivých momentů.
Bylo super, že napětí trvalo od začátku až do konce. Jenom ten konec mě dost překvapil, protože jsem čekala úplně něco jiného. Těším se, až vyjdou další knihy od této autorky. knihu bych moc doporučovala milovníkům detektivních příběhů.
Jen jednou jsem měl pocit, že autorka scénu nezvládla, a byl to nakonec důvod, proč jsem nedal plné hodnocení: jedna z klíčových scén – konfrontace s pachatelem – probíhá podle zbytečné šablony. Vždy mě v detektivkách pobaví, když si pachatel předtím, než svou oběť dorazí s ní ještě povídá a odvypráví svou historii zločinu. My jako čtenáři se tak dozvíme poslední bílá místa zločinu, ale schopný autor by tato bílá místa měl umět odkrýt vynalézavěji.