Rodiče hlavního… no nevím, jestli hrdiny, ale vypravěče příběhu Daniela se na "stará" kolena odstěhovali do matčina rodného Švédska, kde doufali, že najdou klidné stáří na staré farmě. Ovšem jak to bývá, když si něco vysníme, málokdy je realita stejná, a tak se stane, že Danielovi volá jeho otec a sděluje mu, že jeho matka nemocná, ne fyzicky ale duševně. Nyní utekla z nemocnice a zřejmě se za Danielem vydává do Londýna. Otec Daniela důrazně varuje, že jeho matka už není jako dřív a její slova má brát s obrovskou rezervou.
Daniela slova jeho otce šokují. Sám má svá tajemství, která se rodičům bojí říct a nyní je jeho matka na cestě k němu. Daniela jeho matka skutečně vyhledá a začíná mu vyprávět příběh o životě ve Švédsku s jeho otcem a také o svém dětství a vzpomínkách na zavražděnou kamarádku, které nyní úzce souvisí s tím, co se za poslední měsíce událo a co Danielovu matku Tilde přimělo přemýšlet o svém manželovi a lidech ze svého okolí jako o krutých lidech se zrůdnými úmysly.
Důležitou postavou příběhu je také dívka s tmavou pletí Mia, kterou adoptoval místní zbohatlík a která jednoho dne zmizí. Náznaky, které Mia mlčky Tilde sdělovala, její smutné oči, donutí Tilde přemýšlet o místních lidech a zejména o dívčině adoptivním otci, který svou dobrotou okouzlil Tildina manžela.
Tilde nyní krmí Daniela svými konspiračními teoriemi, které jsou ovšem pro čtenáře docela reálné a logické. Až do poslední chvíle má čtenář pocit, že to Tilde vyřešila a skutečně to tak bylo, ovšem Tom Rob Smith je mistr "plot twistu" stejně jako u mé milované knihy Dítě číslo 44. Tady ale ten plot twist na mě bohužel nepůsobil tak, jak to bylo u Dítěte.
Danielovo finální pátrání po pravdě a celkové rozuzlení bylo tak nějak odfláknuté na posledních stránkách knihy a nedočkáme se ani vysvětlení několika věcí, což byl ocenila, protože Tildino vyprávění bylo skutečně logické a opodstatněné. Dá se říct, že závěrečný plot twist má dvě části. První je s Miou a druhá s Freyou, zavražděnou kamarádkou Tildy z dětství. Plot twist s Freyou byl zajímavý, ten s Miou už vůbec ne.
Možná je ten celkový dojem z knihy kvůli tomu, že jsem měla opravdu obrovská očekávání. Kniha měla skvělý trailer, docela dobré recenze, ale nemůžu si pomoct, celý ten příběh mi přijde hrozně nedomyšlený, nevysvětlený. Asi si knihu přečtu ještě jednou, čte se dobře, za jedno odpoledne jsem ji měla dočtenou, ale zatím nechám knihu raději uležet.
Nechci vám knížku zase úplně pohanit, není špatná, vyprávění Danielovy matky je opravdu zajímavé a poutavé, Danielovy myšlenkové pochody byly pochopitelné ale prostě to rozuzlení… nebylo takové šokující, sice neočekávané, ale takové… plytké. Tolik jsem Tilde věřila a pak se mnoho věcí rozbije pár obyčejnými slovy.
Recenze
Farma je opravdu vynikající, psychologický thriller. Má možná pozvolnější nástup a děj není natolik svižný, jak byste od thrilleru mohli očekávat, ale přesto je výborný. A ten konec...
Kniha obsahuje spoustu záhad, tajů a také špetku mystiky. Jak jinak si vysvětlit hrozivého trolla, který se schovává poblíž osamělé farmy? Je to skutečnost? Manipulace? Či snad výplod choré mysli?
Netvrdím, že mě kniha chytla hned od první stránky. Tak to nebylo. Ale bavila mě. Příběh je napínavý a jen po částech nám odkrývá další a další indicie. Autor na mě udělal opravdu velký dojem. Je to první kniha od něj a opravdu wow. Tom Rob Smith má tu schopnost, že vám nedovolí rozluštit pointu dřív, dokud sám neuzná za vhodné. Pěkně si s vámi pohraje a vy tu hru s ním budete hrát... A rádi.
Takže mě vlastně chytila... A pustila až s poslední stranou.
Přečtěte si Farmu a budete vědět, o čem mluvím. Já vám už víc neprozradím. Jenom nečekejte brutální, krvavý thriller, vyvražďovačku či něco podobného. Příběh je postaven především na psychologické stránce, zobrazuje vztahy mezi dětmi a rodiči a někdy mohou být opravdu až nebezpečné.
Daniela slova jeho otce šokují. Sám má svá tajemství, která se rodičům bojí říct a nyní je jeho matka na cestě k němu. Daniela jeho matka skutečně vyhledá a začíná mu vyprávět příběh o životě ve Švédsku s jeho otcem a také o svém dětství a vzpomínkách na zavražděnou kamarádku, které nyní úzce souvisí s tím, co se za poslední měsíce událo a co Danielovu matku Tilde přimělo přemýšlet o svém manželovi a lidech ze svého okolí jako o krutých lidech se zrůdnými úmysly.
Důležitou postavou příběhu je také dívka s tmavou pletí Mia, kterou adoptoval místní zbohatlík a která jednoho dne zmizí. Náznaky, které Mia mlčky Tilde sdělovala, její smutné oči, donutí Tilde přemýšlet o místních lidech a zejména o dívčině adoptivním otci, který svou dobrotou okouzlil Tildina manžela.
Tilde nyní krmí Daniela svými konspiračními teoriemi, které jsou ovšem pro čtenáře docela reálné a logické. Až do poslední chvíle má čtenář pocit, že to Tilde vyřešila a skutečně to tak bylo, ovšem Tom Rob Smith je mistr "plot twistu" stejně jako u mé milované knihy Dítě číslo 44. Tady ale ten plot twist na mě bohužel nepůsobil tak, jak to bylo u Dítěte.
Danielovo finální pátrání po pravdě a celkové rozuzlení bylo tak nějak odfláknuté na posledních stránkách knihy a nedočkáme se ani vysvětlení několika věcí, což byl ocenila, protože Tildino vyprávění bylo skutečně logické a opodstatněné. Dá se říct, že závěrečný plot twist má dvě části. První je s Miou a druhá s Freyou, zavražděnou kamarádkou Tildy z dětství. Plot twist s Freyou byl zajímavý, ten s Miou už vůbec ne.
Možná je ten celkový dojem z knihy kvůli tomu, že jsem měla opravdu obrovská očekávání. Kniha měla skvělý trailer, docela dobré recenze, ale nemůžu si pomoct, celý ten příběh mi přijde hrozně nedomyšlený, nevysvětlený. Asi si knihu přečtu ještě jednou, čte se dobře, za jedno odpoledne jsem ji měla dočtenou, ale zatím nechám knihu raději uležet.
Nechci vám knížku zase úplně pohanit, není špatná, vyprávění Danielovy matky je opravdu zajímavé a poutavé, Danielovy myšlenkové pochody byly pochopitelné ale prostě to rozuzlení… nebylo takové šokující, sice neočekávané, ale takové… plytké. Tolik jsem Tilde věřila a pak se mnoho věcí rozbije pár obyčejnými slovy.
Skvělý příběh - nejen perfektní zápletka a postupné rozuzlování zápletky, ale i originalita, popisné (Jen ty popisy švédské krajiny byly dokonalé.) a vyprávěcí části a charaktery. To vše vtáhne čtenáře do děje, ať chce nebo nechce.
Je zde perfektně ukázáno skrývaní věcí a pocitů i mezi těmi nejbližšími (rodinou - rodiče a děti).
Za sebe rozhodně doporučuji přečíst.
Farma je kniha, kterou si prostě chceš přečíst... začíná okamžitě a nepustí dokud se nepřehoupneš přes polovinu. Uznávám že ke konci se to trochu táhne jako gumová žížalka, ale v té chvíli je to šumák. Tu knihu hodláš dočíst. Proč? Protože se chvástá překvapivým dějem. A nechcete vědět co má mysl začne vymýšlet pod pojmem "překvapivý konec" v jednu chvíli jsem věřila že jsou všichni ufoni.
Kniha je jedna z mála, která mě nepustila a na kterou padly veškeré pracovní přestávky. Rychle se čte, plyne a okouzluje.
Jednu vadu to pro mě má... měla o kapku krve více potenciálu.
Habana