Lisu doteď všichni považovali za milující matku, která se vzorně stará o tři děti. Jenomže co si myslet o tom, že se jí během hry na schovávanou ztratila čtyřletá Ella? Při čtení budete jako na houpačce s emocemi a v jistém okamžiku si uvědomíte, že příběh nastavil zrcadlo nejen Lise, ale i vám.
Anglická spisovatelka Linda Greenová (1970) už od útlého věku věděla, že chce být spisovatelkou. Jako devítiletá napsala příběh o ponících, ale sama později uznala, že nebyl připravený k publikování. Během dospívání tvořila kratší prozaické útvary, účastnila se rozličných literárních soutěží a psala do šuplíku. Po promoci začala pracovat jako novinářka a později k tomu přidala i vedení kurzů tvůrčího psaní. Úspěch se nakonec dostavil a Greenová má dnes na svém kontě osm bestsellerů. Její specializací jsou psychologické thrillery s prvky hororu a přesně taková je i „Před pikolou za pikolou“, novinka z nakladatelství Bookmedia.
Kniha je nápaditá, originální a není v ní nic, co by připomínalo žánrová schémata nebo klišé. Ti, kteří rádi rozdělují literaturu na komerční a uměleckou, budou muset uznat, že „Před pikolou za pikolou“ má všechny znaky vysoké literatury a zároveň si vás omotá kolem prstu rychleji než leckterá oddechovka. Příběh je hodně psychologický a vyžaduje si plnou pozornost vnímavého a empatického čtenáře. Hodně věcí je tu schovaných pod povrchem a pravda se odhaluje jen polehoučku. „Před pikolou za pikolou“ nehýří zápletkami, ale emocemi. Možná si budete myslet, že je víceméně jasné, o co jde, ale věřte mi, že opak je pravdou.
Greenová rozehrála na malé ploše a jen s několika aktéry drama hodné Shakespeara. Srovnání přímo vybízí k tomu, abych použila slovo „tragédie“, ale jak sami uvidíte, nebylo by to přesné. Některé věci tu jsou hodně surové a necitlivé, ale vy přesto pocítíte, že v sobě mají naději a útěchu. Svým postavám autorka nedopřála žádné soukromí a rozpitvala je jako laboratorní myši. Uvědomujete si, že když se před vámi cukají, měli byste je litovat, ale nejsem si jistá, že zrovna tohle budou pocity, které ve vás vzbudí. Nikdo tu není černý nebo bílý a všichni v sobě mají kladné i záporné vlastnosti.
Teoreticky bychom měli soucítit s Lisou, která přišla o dceru, jenomže bude to tak opravdu? Ellu si odvedla postarší Muriel, která by měla symbolizovat zlo, ale pro její jednání najdete omluvy a snad i pochopení. Podobně rozporuplné pocity vzbudí Matthew a jeho přítelkyně s přezdívkou Vrabčinka. „Před pikolou za pikolou“ je geniální a neuvěřitelně čtivá sonda do pochroumaných duší a vy budete mít o čem přemýšlet. Významy pojmů „normální“ a „nenormální“ dostanou nový rozměr a příběh vás naučí něco o toleranci a pokoře.
Krása téhle knihy není v překombinovaném ději a šokujících zvratech, ale v tom, o čem autorka píše a jak o tom píše. „Před pikolou za pikolou“ má v sobě cosi křehkého a zranitelného. Příběh se vám dostane pod kůži, a i když si v některých momentech budete přát knihu odložit, nedovolí vám to zvědavost ani autorčin podmanivý styl psaní.
Recenze
Je to náročná kniha.
Tuto knihu mám v knihovně už poměrně dlouho. Tenkrát, když vyšla, tak mě strašně moc zaujala anotace a teď, o nějaký čas později si říkám, proč jsem sakra něco tak skvělého nečetla dříve? Jedinou věc bych knize vytknula a to je bohužel překlad. Zas tak dobrou angličtinu nemám, abych si knihu přečetla v originále, ale kdo ví, třeba se k tomu jednou dostanu. Jinak po dějové stránce za mě moc dobrý thriller, který do těchto zimních dnů můžu jen doporučit.
Kniha začíná nevinnou hrou na schovávanou matky s dcerou. Hra je jiná v tom, že matka své dítě už nenajde. Zoufale hledá všude po parku. Myslí si, že dcera Ella se jen tak nechce odhalit, proto pořád vyčkává ve svém úkrytu. Po několika dlouhých minutách, kdy už Ellu hledá celý park matce dojde, že její dcera je pryč. Proto hned zavolá policii.
Na knize se mi moc líbilo, že mi už od začátku víme, co se s Ellou stalo a sledujeme tak nejenom zoufalou rodinu Elly, ale i samotnou Ellu a to, co prožívá.
Pokud vás zajímá, jestli matka ještě svou dceru někdy uvidí a kdo doopravdy stojí za jejím zmizením, budete si knihu muset přečíst až do úplného konce.
Kniha je naprostý skvost. Pojednává o dvou láskách k dítěti. Jak z pohledu matky, tak z ohledu únosce. Kniha začíná naprosto nevinně a to hrou na schovávanou matky a dcery v parku. Když však matka zavře oči a následně je otevře, její milovaná dcera je pryč.
Velice se mi líbí obě díla Lindy Green a moc si přeji aby napsala další poutavý příběh.
Strhující a velmi napínavý psychologický thriller. Malá holčička se ztratí mamince při hře na schovávanou. Děj je strhující a rozhodně vás bude zajímat, jak to s holčičkou celé dopadne. Dílo je poměrně emotivní a smutné. V závěru knihy se dočteme nečekaného propojení těchto dvou žen. Knihu doporučuji, pokud máte rádi psychologické thrillery.
Anglická spisovatelka Linda Greenová (1970) už od útlého věku věděla, že chce být spisovatelkou. Jako devítiletá napsala příběh o ponících, ale sama později uznala, že nebyl připravený k publikování. Během dospívání tvořila kratší prozaické útvary, účastnila se rozličných literárních soutěží a psala do šuplíku. Po promoci začala pracovat jako novinářka a později k tomu přidala i vedení kurzů tvůrčího psaní. Úspěch se nakonec dostavil a Greenová má dnes na svém kontě osm bestsellerů. Její specializací jsou psychologické thrillery s prvky hororu a přesně taková je i „Před pikolou za pikolou“, novinka z nakladatelství Bookmedia.
Kniha je nápaditá, originální a není v ní nic, co by připomínalo žánrová schémata nebo klišé. Ti, kteří rádi rozdělují literaturu na komerční a uměleckou, budou muset uznat, že „Před pikolou za pikolou“ má všechny znaky vysoké literatury a zároveň si vás omotá kolem prstu rychleji než leckterá oddechovka. Příběh je hodně psychologický a vyžaduje si plnou pozornost vnímavého a empatického čtenáře. Hodně věcí je tu schovaných pod povrchem a pravda se odhaluje jen polehoučku. „Před pikolou za pikolou“ nehýří zápletkami, ale emocemi. Možná si budete myslet, že je víceméně jasné, o co jde, ale věřte mi, že opak je pravdou.
Greenová rozehrála na malé ploše a jen s několika aktéry drama hodné Shakespeara. Srovnání přímo vybízí k tomu, abych použila slovo „tragédie“, ale jak sami uvidíte, nebylo by to přesné. Některé věci tu jsou hodně surové a necitlivé, ale vy přesto pocítíte, že v sobě mají naději a útěchu. Svým postavám autorka nedopřála žádné soukromí a rozpitvala je jako laboratorní myši. Uvědomujete si, že když se před vámi cukají, měli byste je litovat, ale nejsem si jistá, že zrovna tohle budou pocity, které ve vás vzbudí. Nikdo tu není černý nebo bílý a všichni v sobě mají kladné i záporné vlastnosti.
Teoreticky bychom měli soucítit s Lisou, která přišla o dceru, jenomže bude to tak opravdu? Ellu si odvedla postarší Muriel, která by měla symbolizovat zlo, ale pro její jednání najdete omluvy a snad i pochopení. Podobně rozporuplné pocity vzbudí Matthew a jeho přítelkyně s přezdívkou Vrabčinka. „Před pikolou za pikolou“ je geniální a neuvěřitelně čtivá sonda do pochroumaných duší a vy budete mít o čem přemýšlet. Významy pojmů „normální“ a „nenormální“ dostanou nový rozměr a příběh vás naučí něco o toleranci a pokoře.
Krása téhle knihy není v překombinovaném ději a šokujících zvratech, ale v tom, o čem autorka píše a jak o tom píše. „Před pikolou za pikolou“ má v sobě cosi křehkého a zranitelného. Příběh se vám dostane pod kůži, a i když si v některých momentech budete přát knihu odložit, nedovolí vám to zvědavost ani autorčin podmanivý styl psaní.
Matka jde se svou čtyřletou dcerou do parku a hrají si na schovávanou. Posléze se její dcera ztratí.. Začíná pátraní, matka má výčitky svědomí.. Kniha je vyprávěna z pohledu tří osob.
Možná vyšší hodnocení této knize přisoudí ženy - matky, poněvadž co může být v životě horšího, než když se matce ztratí dítě a strachuje se, jestli dítě ještě někdy v životě uvidí živé. Z této knihy vyplývá poučení, aby ženy dávaly pozor na své dítě, když jsi jsou hrát do parku a pokud možno měly dítě stále na dohled, aby se jim neztratilo.
Očekával jsem více napětí, více zvratů, ale z druhého pohledu se kniha četla docela dobře, psychologie pachatele a její pohnutky k únosu byly dobře vykresleny.
Ukaz.: Nejspíš mě nenávidí. Nenávidí mě skrznaskrz a už nikdy mě nechce vidět. A já jsem takový slaboch a ubožák, že s tím nedokážu nic udělat. Zůstanu tady v pasti až do smrti.