Tato kniha se mi do ruky dostala společně s 1. a 2. dílem Zaklínačovy série. A jelikož jsem si vyhledala, že se považuje za 0. díl, tak jsem se rozhodla, že se do ní pustím jako první.
Hned obálka mne zaujala na první pohled a nemluvě o nakreslených obrázcích, co se dále vyskytují. Musím říci, že je to opravdu po velmi dlouhé době, co jsem narazila na knihu, která by obsahovala tak detailní obrázky. Řeknu vám, že jsem se jimi tedy dost kochala, než jsem se vydala na další stránky.
Zprvu mi trvalo se do knihy začíst, také proto jsem ji více odkládala. Nebo spíše jsem si řekla, že dočtu tuhle kapitolu a pak ji na chvíli odložím. Což jsem také splnila. Ale jak šel děj dál, tak jsem se dokázala čím dál lépe začíst.
Zjistila jsem, že pokud neznáte moc dobře postavy, tak to zde ani moc nevadí. Dost se o nich dozvíme jen z dané knihy, aniž bychom si je museli vyhledávat na internetu. Ale tak či tak si říkám, zda byl opravdu dobrý nápad začínat touto knihou. No, uvidím, až přečtu 1. díl, zda jsem udělala dobře.
Jediné, co se mi na tom nejhůře četlo, byla trpaslíkova mluva. V té chvíli jsem si připadala, jako kdybych četla knihu, která je v cizím jazyce. Opravdu jsem se u toho zasekávala a někdy jsem si to musela přečíst i párkrát. A že bych si na to po čase zvykla? Ne, celou dobu jsem se modlila, aby už ten trpaslík zmizel.
Ale abych jen nehanila trpaslíka, musím přiznat, že u některých chvil jsem se opravdu pobavila, hlavně to jeho, že se Geralt poddává stereotypům týkajících se trpaslíků.
Popravdě nemusíte se obávat, že by tam byly místa, kde se nic neděje, a jež by byla nudná. Zde to fakt neočekávejte, akce je tu mnoho a pomalu pokaždé se něco děje, a na to se navazují další a další činy, akce. Jako o zábavu není nouze.
Recenze
"Někteří lidé tě nesnášeli, ale nezbytí tě museli tolerovat jako menší zlo, jako lovce nebezpečných netvorů. Někteří se tě štítili jako mutanta, cítili odpor k nelidskému proměněnci. Jiní se tě panicky báli a nenáviděli tě za svůj vlastní strach." schovat popis
"Někteří lidé tě nesnášeli, ale nezbytí tě museli tolerovat jako menší zlo, jako lovce nebezpečných netvorů. Někteří se tě štítili jako mutanta, cítili odpor k nelidskému proměněnci. Jiní se tě panicky báli a nenáviděli tě za svůj vlastní strach."
Ačkoliv se nejedná o žádný literární zázrak, stejně jsem rád, že Sapkowski své slovo ohledně Geralta nedodržel a napsal o něm další knihu. Protože o Geraltovi si vždycky člověk rád počte. Jasně, všeobecně asi máme od pojmu "zaklínač" opravdu značně vysoká očekávání, rádi bychom si zase přečetli něco tak vynikajícího, jako jsou povídky ve sbírkách Poslední přání a Meč osudu, nicméně to, že jsme se myšlenkami i srdcem zase jednou mohli vrátit do tohoto světa je prostě uspokojující.
Ano, sice se změnil, ale tato kniha Vám vyvrátí jakoukoli negativní myšlenku o jeho postavě.
Tímhle vším chci říct, že je to pořád ten stará Geralt, který nemá problém kohokoli zničit během sekundy bez jakýkoli okolků.
Asi právě proto získal tolik fanoušků po celém světě, jeho charakter je neskutečný a nezlomnější, než se zdá.
Doporučuji :D
Dějově se jedná o jakýsi prequel k románovému cyklu o Geraltovi a Ciri.
Kéž by autor přišel ještě s několika podobnými záležitostmi, týkající se Geralta a jeho světa a udržující očekávanou kvalitu příběhu.
Kniha se mi moc líbila, miluju celý autorův svět a knihu moc doporučuji!!
Je napsána mnohem ucelenějším dojmem. Kapitoly jsou také více rozdělovány a všechny na sebe navazují velmi plynule. U předchozích knih autor cíleně měnil pohled postav a čtenář se tak mohl lehce ztratit. Tato kniha byla vícero ucelená, než kterákoli jiná před ní.
Příběh který se tu odehrává by se dal zařadit mezi Geraltovy začátky, tedy někdy do období právě dvou prvních ještě neseriových knih. Ovšem rozhodně bych nedoporučovala tuto knížku číst jako 3 ale nejlépe právě jako poslední. Vzhledem k událostem, které se odehrají v 5 díle série nebo chcete-li v 7 kompletní edice, tak je dobré si tímto mistrovským dílkem zpravit chuť a s Geraltem se tak rozloučit touto formou.
Další z bodů, který určuje proč tuto knížku číst jako poslední je Epilog této knihy, která přímo odkazuje na knihu Paní jezera. A pokud si nechcete nic vyspoilerovat dopředu, je opravdu toto dobré číst na závěr.
Tuto knihu také beru jako rozloučení se autora se Zaklínačem. Což původně již udělal právě v Paní jezera, ale vzhledem k tomu, že vycházeli i hry na zaklínače, bych řekla že tohle je autorův takový dalo by se říct drobný ústupek v tom, že svět zaklínače může a zároveň nemusí končit knihou Paní jezera, ale může i navazovat tak jak si to vymysleli tvůrci hry, ovšem to je jen opravdu pidi ústupek a kdo ho hledat nebude, ten ho ani nenajde.
Je to taková oddechovější tečka za vážně hustou sérií. Protože to, jak vygradoval sedmý díl, tak to byl mazec. Já jsem třeba ráda, že je tohle posledním dílem a ne 7. Trošku mě to totiž uklidnilo.
Takže, já jsem ráda.
Hned obálka mne zaujala na první pohled a nemluvě o nakreslených obrázcích, co se dále vyskytují. Musím říci, že je to opravdu po velmi dlouhé době, co jsem narazila na knihu, která by obsahovala tak detailní obrázky. Řeknu vám, že jsem se jimi tedy dost kochala, než jsem se vydala na další stránky.
Zprvu mi trvalo se do knihy začíst, také proto jsem ji více odkládala. Nebo spíše jsem si řekla, že dočtu tuhle kapitolu a pak ji na chvíli odložím. Což jsem také splnila. Ale jak šel děj dál, tak jsem se dokázala čím dál lépe začíst.
Zjistila jsem, že pokud neznáte moc dobře postavy, tak to zde ani moc nevadí. Dost se o nich dozvíme jen z dané knihy, aniž bychom si je museli vyhledávat na internetu. Ale tak či tak si říkám, zda byl opravdu dobrý nápad začínat touto knihou. No, uvidím, až přečtu 1. díl, zda jsem udělala dobře.
Jediné, co se mi na tom nejhůře četlo, byla trpaslíkova mluva. V té chvíli jsem si připadala, jako kdybych četla knihu, která je v cizím jazyce. Opravdu jsem se u toho zasekávala a někdy jsem si to musela přečíst i párkrát. A že bych si na to po čase zvykla? Ne, celou dobu jsem se modlila, aby už ten trpaslík zmizel.
Ale abych jen nehanila trpaslíka, musím přiznat, že u některých chvil jsem se opravdu pobavila, hlavně to jeho, že se Geralt poddává stereotypům týkajících se trpaslíků.
Popravdě nemusíte se obávat, že by tam byly místa, kde se nic neděje, a jež by byla nudná. Zde to fakt neočekávejte, akce je tu mnoho a pomalu pokaždé se něco děje, a na to se navazují další a další činy, akce. Jako o zábavu není nouze.
Děj se nejvíce točí okolo Geralta, kterému kdosi ukradl zaklínačské meče, a Marigolda, který se mu snaží při pátrání pomáhat. Kniha je pěkně napsaná a zajímavá, ale nezaujala mě tolik jako předchozí díly. Konec byl ale zase tak tajemný a mnohoznačný, jak ho Szapkowský umí, a ke knize mi seděl.
.
Líbilo se mi to? Ano, protože to mělo souvislý příběh, který spojovala Geraltova touha po těch jeho zbraních. Ne vždycky dělal díky tomu rozumná rozhodnutí, ale co už. Je to přece Geralt. Pokud máte rádi Zaklínače, tak tohle prostě musíte číst. Budete totiž chtít vědět, jestli nám přece jenom svoje meče získal nebo ne.
.
Četlo se to fajn, ale i tak stále říkám, že Křest ohněm byl z celé série nejlepší. Nevím, jestli série stála za to. Na jednu stranu ano, už vím, co na tom světě všichni vidí, ale na stranu druhou si myslím, že to není série, z které bych se posadila na zadek a myslela na ni ještě za dlouhé roky.
Jen škoda, že je Bouřková sezóna prequel. Je to sice úděl zvoleného formátu, ale veškeré napětí ze soubojů se vytrácí, když čtenář tak nějak ví, kdo přežije...
Každým pádem, pokud bychom dostali naservírováno třeba tucet podobně kvalitních prequelů, nezlobila bych se ani trochu (mrk, mrk, pane Sapkowski).
Jako by tohle psal nějaký pseudo Sapkowski, jako by tohle psal nějaký jeho následovník. Bohužel pro Bouřkovou sezónu mám jen jedno slovo - nucenost, protože ta z toho prosakovala na každé stránce. Očekávat Sapkowského a nedostat ho je opravdu velký zklamání, protože tohle byla jen jeho slabá ozvěna.