Již od samého začátku na nás Jan Kucin hodí hromadu postav, ve kterých se jen těžko zorientujeme. Takže první stránky příběhu Když padaly hvězdy jsou převážně o čtenářově tápání o tom kdo, kde, jak a proč udělal to, co udělal. To se naštěstí změní ve chvíli, kdy se postavy rozdělí do skupinek a pomocí střídání pohledů vypravěčů nám představují svá dobrodružství, za kterými se vydaly. A ... číst celéže se v těchto skupinách najde mnoho rozličných charakterů. V první řadě tu máme nechvalně známého a proslulého piráta Solomona, který se vydává na strastiplnou cestu za hledáním magie. Jeho cesta však začíná u dlouholetého přítele Vlada - bohatého, nudícího se šlechtice. Vladimír návštěvou svého starého přítele chytí druhý dech a spolu se synem provede čtenáře krvavou cestou za mocí. Další skupinou lidí, jež budeme sledovat jsou tajuplní Lovci žijící v lesích a profitují ze svého spojení s přírodou. Pro většinu ostatních lidí jsou Lovci téměř mýtické bytosti patřící spíše do legend a pohádek, ale prostřednictvím dvou sourozenců - Kerina a Devy - nahlédneme do jejich světa o něco blíže.
Poslední hlavní skupinou, z jejichž pohledu je příběh vyprávěný, je Solomonova chráněnka - přidrzlá pirátka Lily s ostrým jazykem. Vladův syn Erik, kterému připadne role toho vzdělaného. A svaly se projeví v podobě Teodora - vysloužilého postaršího vojáka. Jak už jsem řekla, v příběhu nás čeká přehršel postav, ve kterých je ze začátku těžké se zorientovat. Začtení do příběhu bohužel nepomáhá ani fakt, že samotný začátek je příliš rozvleklý. Ne, že by autor používal popisy na půl stránky, ale z mého pohledu jich nebylo ani zrovna málo. Navíc občas použil nějakou květnatější větu, která nutí vrátit se zpět a přečíst ji znovu, aby se čtenář ujistil, že jí opravdu porozuměl. Na druhou stranu ale musím uznat, že na začínajícího autora si Jan Kucin pěkně hraje s jazykem a jeho vyprávění se čte dobře. Jen z mého pohledu by knize prospělo pár škrtů. Ale to už je hodně subjektivní.
Celkově je příběh plný akce a moc si nebere servítky, takže se sem tam objeví nějaký drsnější popis. To samé se týká i občasných sprostých slov, takže pro malé děti to nebude úplně nejvhodnější čtení. Jakmile si zvyknete na autorův styl vyprávění a zorientujete se v tom, kdo je kdo, tak už se začtete lehce, protože cca po prvních sto stránkách kniha začne opravdu odsýpat a budete hltat jednu stránku za druhou. Bohužel se ale postupem času vrátí k rozvleklému tempu, což může snížit čtenářovu pozornost. Alespoň u mě tomu tak bylo. Samotný závěr knihy se mi tak poněkud táhl a já se těšila, až budu mít knížku dočtenou. Autor měl zajímavý nápad, protože fantasy s piráty se u nás moc často nevidí. Postupné navracení magie do světa a originální démoni byli rozhodně fajn, ale já bych uvítala víc vysvětlení, protože i po dočtení knihy mám pocit, že vlastně nevím nic. Ale třeba to je záměr a pokračování překvapí.
Celkově se jedná o povedenou a zábavnou českou fantasy s originálními prvky, ale nižší hodnocení dávám z důvodu rozvleklosti děje. Každopádně, kdo má rád piráty, propletené osudy několika postav a nevadí mu spíše pomalé tempo děje, tak Když padaly hvězdy jsou tou správnou volbou.
Nechala jsem se zlákat touto českou fantasy, příběhem založeným na tom, že ze světa zmizela magie. Ta představovala v rukou lidí většinou zlo a tak ze strachu a bolesti přišel obří převrat a magie byla vymýcena. Ale jelikož byla součástí světa dlouho, vždy zůstala šance, že se vrátí, což se teď po několika staletích pravděpodobně děje.
Příběhem provází hned několik postav v r... číst celéůzných částech světa. Z počátku se začíná na více místech, aby nakonec docházelo ke scházení a rozcházení lidí, podle toho, jaké dobrodružství zrovna začalo. Moc mě to chytlo hned od začátku, sympatičtí hrdinové, zajímavé charaktery, dobří i zlí, v každém z nich od obojího část. Velký slib něčeho velkého, budoucnosti, co se teprve stane. Navíc autorův styl psaní byl výborný, až jsem nevěřila, že jde o první knihu.
První polovina knihy byla poměrně svižná, aktivní, mnoho věcí se dělo a rozjíždělo. Načalo se několik témat, která slibovala veliké dobrodružství. Vše proběhlo tak rychle, že jsem stejné tempo a napětí z objevování očekávala po celý díl. Hodně mě to nadchlo a těšila jsem se, co se všechno stane, protože vývoj směřoval dost zajímavými cestami.
Nicméně v druhé polovině vyprávění, přesněji od části, kde se podruhé jako čtenáři vydáváme do jednoho lesa, jsem se začala trošku ztrácet. Bylo to zbytečně dlouhé, méně svižné a popravdě mě osobně tak protahované popisy onoho momentu příliš nezajímaly. Najednou se tón příběhu lišil a energie se hodně pozměnila a dost počátečním pozitivním pocitům uškodila. V druhé polovině jsem z nějakého důvodu měla problém se začíst. Pořád se jen mluvilo, rozebíralo se všechno možné, emoce, minulost, myšlenky a pocity, dobro a zlo, lidskost, co ostatní čeká v budoucnu (prostě až moc filozofování), a děj jako takový ustrnul a téměř vymizel.
To podle mě hodně uškodilo. Slibný začátek se proměnil v suché vyprávění, které se stalo jen neskutečnou výplní před druhým dílem. Přestože mě to poměrně zklamalo, pokračovat budu. Přece jen zvědavost je silná.