Tahle kniha byla opravdu zvláštní. Zaujala mě svou anotací, protože se tady jedná o námět, z kterého by šlo vytěžit opravdu hodně, reality show, která bude věrně imitovat život v koncentračním táboře? Slibovala jsem si od toho hodně emoční čtení s propracovanými postavami. No chápu, že je těžké, nějaké výraznější emoce a charaktery vtěsnat na nějakých 150 stran, ale je to škoda, protože... číst celé autorka má docela čtivý styl psaní, a "vztah" Zděny a Pandemmiky vykreslený v tomto prostředí, byl velmi zajímavý a chtěla jsem se dočíst víc. Nicméně co mě na knize opravdu rozčilovalo bylo to, že tam v podstatě nebylo nic vysvětleno. V kterém roce se děj odehrává? Jak moc je knižní svět vzdálen tomu, který známe teď? Podle čeho se vybírali vězni do reality show, a proč je jejich rodiny nehledali, nebo nějak neprotestovali? A konec mě docela naštvat, ten mi přišel spíš pohádkový, než reálný, obvykle proti koncům podobného rázu nic nemám, ale tady mě vyloženě naštval, a poměrně dost zabil celou knižní atmosféru.
Knihu Strach a chvění jsem četla až po tom, co jsem viděla film, a hodnotím je tak nějak nastejno, obojí bylo skvělé, ale k dokonalosti tomu něco chybělo. Nicméně je to velmi zajímavý pohled do japonské kultury práce, protože scénáře, které se odehrávali v knize, si u nás těžko dovedeme představit. Amelie mi bylo opravdu líto a obdivovala jsem ji, že vydržela až do konce, já bych s tím ... číst celésekla po prvním týdnu, nejspíš už u úkolu s kopírkou. Kniha je krátká, čte se téměř sama, je to taková jednohubka ale přišlo mi to originální a zase něco jiného, takže určitě můžu doporučit.
Zbytečná kniha. Nebo prostě nejsem ten tip, který by dokázal podobnou knihu ocenit. Ještě, že to bylo tak krátké, jinak bych to nedočetla. Přitom námět mi přišel skvělý, podobné reality show, které se zvrhnou v něco nehezkého mám v knihách ráda, ale tady mi naprosto nesedl styl psaní a hlavní postavy, které byli nesympatické a málo propracované, to zřejmě kvůli délce knihy. Konec mě spí... číst celéše naštval, než překvapil. Překvapuje mě, že knihu napsala stejná autorka, jako Strach a chvění, protože to se mi naopak líbilo hodně.
Knížka Kyselina sírová se mi příliš moc nelíbila. Námět na knihu se mi moc líbil, a proto jsem si taky knížku vypůjčila a chtěla si ji přečíst a ač je to vcelku krátká knížka, tak jsem ji četla poměrně dlouho, protože mě moc nebavila. Nelíbilo se mi celkové zpracování, čekala jsem od knížky asi něco jiného, po přečtení anotace, nelíbil se mi ani styl psaní, celkově se mi to moc dobře ne... číst celéčetlo, za mě je tohle spíše zklamání.
Z této knihy jsem docela rozpačitá. Námět super, zpracování o hodně horší. Kdyby kniha dostala jednou tolik stran, a nerada to říkám, ale i jinou autorku, myslím si, že by to mohl být trhák. Takhle jsme dostali zmatený příběh, kdy jedinými záchytnými body pro mě byla Zdena a Pandemmika, ale jinak jsem nevěděla vlastně nic. Proč jsou tam lidé zavření, jaká je situace v okolním světě, pro... číst celéč tato reality show vznikla, prostě nic. A přitom tyto věci by mě zajímaly daleko víc než to, jak Zdena touží po své nádherné dívce.
Kyselina sírováA. Nothomb je knížka s velmi dobrým hodnocením Opět autorka zvolila neotřelé téma. I když bylo trochu přehnané /týrání, zabíjení/ jako reality show je trochu moc i na knížku, ale pravda je, že tyto programy jsou na krutosti a nefér jednání založeny a kdyby sledovanost TV byla malá, hned bychom jako lidé mohli být na sebe pyšní. A tak dávám čtyři e z pěti bza dobrý ná... číst celémět a povedené zpracovaniz
Většina autorčiných knížek obsahuje autobiografické prvky, Tato knížka je autobiografií celá, A jako vždy ve svých knížkách autorka překvapí. Pohledem na svět, ironickým přístupem k problémům, svou umanutostí a urputností dosáhnout cíle., citlivostí , ale i nenávistí. Dospívání popisuje jako období ve kterém se zmítá od šťastných chvilek po neskonalé neštěstí, od poznávání sebe sama ke ... číst celéstavu, kdy sama sebe nenávidí, od hladu po životě až ke smrti. cituji - "Dvanáct je ideální věk na umření. Člověk musí odejít z tohoto světa dřív, než započne proces celkového rozpadu.“ Opět mě autorka nezklamala. Doporučuji.
Amélie Nothomb mě zaujala díky své knize Strach a chvění o životě v Japonsku, kterou jsem si přečetla skoro na jeden nádech. Její styl je poměrně jednoduchý a čtivý, takže když se mi dostala do ruky kniha Životopis hladu, byla jsem celkem zvědavá. Nakonec to pro mě byl ale dost průměrný čtenářský zážitek. Kniha je autobiografií, kde se autorka zabývá svým dětstvím. I když to bylo docela... číst celé zajímavé čtení, zase mi to nepřišlo tak zajímavé, aby o tom musela být kniha.
Kniha Strach a chvění mě zaujala proto, že vypovídá o životě a především práci v Japonsku, které jsem vždy milovala a vždy jsem se zajímala o nějaký náhled do života v této zemi. Kniha Amélie Nothomb je autobiografickým svědectvím o jejích zkušenostech, kdy se tato mladá Belgičanka dostala do firmy v srdci Japonska. Musím říci, že pracovat bych tam tedy rozhodně nechtěla, protože bych z... číst celéešílela. Kniha je čtivá a dost krátká, dá se tedy přečíst za den.
Knížka velice tvrdě a pravdivě popisuje systém japonských firem. Je to nemilosrdná sonda do pracovního života v Japonsku , svázaného pro nás naprosto nepochopitenými psanými i nepsanými pravidly . Naštěstí to hlavní hrdinka, dívka z Belgie, dokázala ustát s nadhledem a humorem. Knížku by si měl přečíst každý, kdo se cítí ve svém zaměstnání zahlcen absurdnostmi :) Příběh je autobiog... číst celérafický a je pro nás Evropany opravdu šokující a neuvěřitelný. No ale je to tak. Knížka je útloučká takže přečtená velice rychle.
Kyselina sírová měla potenciál být skvělou knihou. Námět je jednoznačně originální a zajímavý, upřímně za poslední dobu jsem nenarazila asi na nic, co by mou pozornost upoutalo více. Jenže všechen ten potenciál se vytratil, jakmile začala autorka formovat na papír slova. Hlavní hrdinkou je krásná, úžasná, silná,... prostě samo ztělesnění dokonalosti, jíž ani hrůzy tábora nezlomí a ... číst celéna její kráse neuberou. Chtěla bych vidět někoho, kdo by se v takové situaci choval tak jako ona... Na můj vkus, se v knížce až moc rozebíraly vztahy, vzhled,... Ani jedna jediná postava mi nepřišla sympatická, nenašla jsem jeden jediný okamžik, který by mě překvapil nebo zaujal. No a konec, ten tomu vyloženě nasadil korunu... Mrzí mě to, tenhle čtenářský zážitek opravdu nepatří k těm zdařilým. Každopádně nápad na něco takového je dle mého názoru geniální, obzvláště v dnešní době, kdy jsou survival knihy velmi oblíbené, škoda jen, že ho Amélie Nothomb nezpracovala o něco lépe. Pokud někoho z vás kniha zaujala, nenechte se mnou odradit. Každý má jiný vkus, že? Mně to ale celé přišlo takové hloupé. Jestli očekáváte krvavou reality show z prostředí snad s těmi nejhoršími možnými životními podmínkami, čeká vás obrovské zklamání...