Většinou válečnou literaturu a hlavně literaturu, která se točí kolem druhé světové války a hrůzám, které ji doprovázeli, straním. Tuhle jsem si ale z mně neznámého důvodu zakoupila. Kniha je velmi silná, obsahuje příběhy a výpovědi žen, které přežily koncentrační tábory. Opravdu smutné čtení, které vás donutí přemýšlet o tom, jak jste rádi za dnešní dobu a také o tom, co za zvěrstva do... číst celékáže jeden člověk.
Kniha není románem, ale knihou, která vesměs poprvé nakousla problematiku druhé světové na Slovensku. Má ohromnou informační hodnotu. A překvapivě i přes to, že ji napsala zahraniční autorka. Kniha pro řadu lidí bude na Slovensku překvapením. Dodnes tam totiž kolují zajímavé věci a dezinformace, dokonce i o oné druhé světové. Byla jsem ráda, že se tímto tato dosud třináctá komnata otevř... číst celéela a po téhle se na trhu objevily i nějaké další knížky o Slovensku během druhé světové.
Příběh o židovských rodinách na Slovensku, které za první světové války byly podrobeni perzekucím a následně i rozkazu, aby svobodné židovské ženy v určitém věku nastoupili na nucené práce. Velmi krutý příběh a zpověď přeževších, jak probíhal transport těchto žen a dívek na jistou smrt do koncentračních táborů. Krutosti druhé světové války jsou zde vykresleny velmi realisticky a člověka... číst celé až mrazí. Velmi dobře zpracovaná kniha.
Víte, co díky podobným knihám jako tato vím? Že jsem ráda, v jaké době žiji. Nechtěla bych prožívat to, čemu se tehdy ženy, potažmo i muži, nemohli vyvarovat. Byla to těžká doba a to opět dokazují i příběhy ukryté uvnitř knihy "999: příběh žen z prvního transportu do Osvětimi". Je to smutné čtení, prožívala jsem během toho obrovské návaly vzteku a bezmoci. Jenže tehdy to tak prostě bylo... číst celé. Tak snad se z minulosti alespoň poučíme a už nikdy nic podobného nikdo prožívat nebude.
Kniha mapuje osudy dívek ze Slovenska, jejichž transport byl první ženský do Osvětimi. Příběh začíná v roce 1942, kdy židovské dívky na Slovensku musí odjet na nucené práce, pod nímž se skrývá hrůza koncentračního tábora. Slibují jim na tři měsíce, ale většina se již nevrátí vůbec, pár přeživších musí hrůzy Osvětimi snášet tři roky.
Na tuhle knihu jsem se těšila, mám ráda sku... číst celétečné příběhy z období druhé světové války. Bohužel, nadšení se nedostavilo. Kniha je částečně psána jako román a částečně jako přímé vzpomínky dívek, které přežily první transport. Ze začátku se objevují až příliš zdlouhavé romantické pasáže, které popisují oblast Humenného a krásy Slovenska. Na prvních sto stranách se nedozvíme nic důležitého a stále dokola se tu pouze píše, že dívky budou muset odejít.
V knize je neskutečně moc jmen, které jsou si navíc podobné a já se v nich opravdu ztrácela, i když se autorka snaží dívky od sebe odlišovat a u každé píše její číslo, které v Osvětimi dostala. Nejzajímavější pro mě byl asi konec, kdy se věnujeme jednotlivě přeživším dívkám a dozvídáme se, co bylo po válce.
Chápu, že autorka chtěla poukázat jako celek právě na první transport 999 žen ze Slovenska, ale kdyby se kniha věnovala méně ženám, bylo by to lepší.
Ale abych jen nekritizovala. Určitě bylo poučné dozvědět se něco více o postavení slovenské vlády v době druhé světové války. Často se o tom nepíše, takže to pro někoho může být i překvapivé. A hlavně téma jako takové (druhá světová válka, koncentrační tábory, síla lidí přežít) je nesmírně důležité si neustále připomínat.
Ehm... Takže asi tak... Tahle kniha má pro mě zvláštní hodnotu. Z mnoha důvodů. Vzhledem k tomu, že okolo mé babičky je jisté tajemství, které již řadu let skládám po střípcích do celistvé mozaiky...tak tu se mi až zatajil dech. Hodně věcí zapadlo a dalo se do pohybu. Hodně mi to pomohlo. Inu ano, mám zajímavou rodinu a babička už nám to bohužel nesdělí... ono by jí bylo ... číst celéskoro 100 let. Bylo jí tehdy 16. takže teď by měla 94. No... Ke knize... u nás okolo ní nebyl takový humbuk jako v Polsku a na Slovensku. Nejprve vyšla v angličtině. A pokud ji budu hodnotit po kvalitové stránce, mám k ní jisté výhrady, ale... To tam je taky. No... Kniha není románem.. to je nutné vzít v úvahu. Kniha je zahlcená jmény, což někomu může vadit. Mně v tomto případě tedy ani náhodou, ale vím, že si na to někdo stěžoval. Kniha je takový zajímavý mix....je zde spousta informací, dat, odborných zjištění, tabulek a čísel a to je promícháno s poněkud chaotickým vyprávěním dívek, rodiny, všech. Kniha je taková změť a může působit chaoticky, i když jde kupředu časově a má jakousi linku. Autorka si dala práci a hodně toho zjistila, ověřila, udělala rozhovory, nasbírala rešerše, ale pak jí začalo unikat, co všechno je důležité a mělo by tam být a co by si zasloužilo očesat. V neposlední řadě ztratila na objektivitě, což není dobře. Budí to pak jistý pocit nátlaku, manipulace, hra s emocemi. Jsou zde pasáže, kde to vysloveně křičí. Vadily mi tu jisté okamžiky, jimiž se chtěla přiblířit anglicky hovořícím, Američanům, no tu to však působí trochu nemístně. To babrání se v Árijcech a v ženské otázce nemuselo být tak urputné... upřímně teď váhám ale není náhodou Árijec označení pro něco úplně jiného? Neměl tam být spíše fašista? Překlad do češtiny, na rozdíl od těch zahraničních verzí , byl fajn. Na něj si nestěžuji.
Proč i přes tolik výhrad a asi bych měla i víc, kdybych se trochu více soustředila, dávám čtyři hvězdičky? Popravdě, v Česku zatím s podobnou tématikou nic nevyšlo. Mlčí se o tom i na Slovensku. To, co hledám o své babičce je vysloveně prokopávání a teprve nedávno se odvážili vydat pár ostřejších věcí. Ono se tahle minulost těžko a hořce přiznává... a já vím, že volby byly zmanipulované a Slovensko se tam dostalo, aniž by chtělo, ale taky je pravda, že dost dlouho byla velká část tomuhle skutečně nakloněna. Třeba o tom mluvit... zapomínat by se nemělo. I když chápu babičku, proč mlčela a proč ona chtěla zapomenout....
Kniha mapuje osudy dívek ze Slovenska, jejichž transport byl první ženský do Osvětimi. Příběh začíná v roce 1942, kdy židovské dívky na Slovensku musí odjet na nucené práce, pod nímž se skrývá hrůza koncentračního tábora. Slibují jim na tři měsíce, ale většina se již nevrátí vůbec, pár přeživších musí hrůzy Osvětimi snášet tři roky. Na tuhle knihu jsem se těšila, mám ráda skutečné příbě... číst celéhy z období druhé světové války. Bohužel, nadšení se nedostavilo. Kniha je částečně psána jako román a částečně jako přímé vzpomínky dívek, které přežily první transport. Ze začátku se objevují až příliš zdlouhavé romantické pasáže, které popisují oblast Humenného a krásy Slovenska. Na prvních sto stranách se nedozvíme nic důležitého a stále dokola se tu pouze píše, že dívky budou muset odejít. V knize je neskutečně moc jmen, které jsou si navíc podobné a já se v nich opravdu ztrácela, i když se autorka snaží dívky od sebe odlišovat a u každé píše její číslo, které v Osvětimi dostala. Nejzajímavější pro mě byl asi konec, kdy se věnujeme jednotlivě přeživším dívkám a dozvídáme se, co bylo po válce. Chápu, že autorka chtěla poukázat jako celek právě na první transport 999 žen ze Slovenska, ale kdyby se kniha věnovala méně ženám, bylo by to lepší. Ale abych jen nekritizovala. Určitě bylo poučné dozvědět se něco více o postavení slovenské vlády v době druhé světové války. Často se o tom nepíše, takže to pro někoho může být i překvapivé. A hlavně téma jako takové (druhá světová válka, koncentrační tábory, síla lidí přežít) je nesmírně důležité si neustále připomínat.
Další děsivý a zároveň fascinující kniha o nacistických zvěrstvech. Slovensko se za války přidalo k Hitlerovi, takže jeho osudy jsou trochu odlišné od těch českých. Ne tak ale příběh tisícovky žen, o kterých vypráví tato publikace. Ženy dostanou rozkaz k nuceným pracím. Chtějí dokázat pracovitosti Židů, a tak si oblečou své nejlepší šaty, do kufru zabalí to nejpotřebnější a vydáv... číst celéají se na cestu. Nevědí však, že jejich vláda v čele s prezidentem Tisem zaplatila Německu za jejich deportaci a likvidaci.