„Jsme všichni sněhové vločky?" je dle mého spíše průměrná kniha. Nevím, proč se o ní říká, že je super pro lidi s duševními poruchami, úplně jsem ten dojem neměla. (Nemám teď na mysli hlavní postavu, myslím, že ta byla příkladným vzorem - v neutrálním smyslu.) Jasně, může jim pomoct, aby se necítili, že jsou v tom sami, a i když si úplně nemyslím, že by na ně mohla mít nějaký přímo nega... číst celétivní dopad, rozhodně bych doporučila koupi lépe zvážit. Není to kniha pro každého, příliš mladí z ní mohou být, řekla bych, vykolejení, a starší zase nemusí bavit. Řekla bych, že věk tak 14 - 15.
Olive má pocit, že je toho na ni moc a brzy to už dál psychicky nezvládne, proto se rozhodne navštívit tábor Reset. Ve kterém by se měla dát psychicky do pořádku.😊 Ze začátku musím napsat, že jedna o velmi originální, upřímnou a laskavou knihu. 😃 Celý nápad téhle knihy je úžasný, skvělé vše vysvětluje, zkrátka by si ji měl každý teenager přečíst. Kniha nese důležité poselství. 😇😇**... číst celébr**Jediné, co mě občas rozčilovalo byla hlavní hrdinka, její chování mi drásalo nervy a bylo dost nevyzpytatelné... Na druhou stranu chápu, proč to tak bylo, je to součástí knihy a má to tak být. Kdyby se chovala jinak, tak by to nebylo ono. 😊😊
Tohle je úžasná kniha pro všechny, kteří mají nějaké trápení. Doporučuji především teenagerům (mladším čtenářům nikoli), ale kniha je užitečná i pro starší. Je důležité vidět, co se odehrává v hlavě někoho, kdo trpí duševní poruchou. Můžete tak získat spoustu rad k tomu, jak se v takovém případě k dotyčnému chovat. Mě tento příběh dokonale dojal, je nabitý emocemi a moc jsem chtěla hlav... číst celéní hrdince pomoci.
Bomba, ale nic jiného bych ani od Holly Bourne ani fakt nečekala. Tentokrát z pohledu Amelie, která byla v toxickém a manipulativním vztahu. Knihu by si měly přečíst takové autorky jako Erin Watt, CoHo, Abbi Glines a další, protože Holly to zvládla realisticky a opravdu bravůrně. V některých věcech jsem se dokonce i našla, ukáplo i pár slz :(. Dávám pět hvězdiček z pěti hvězdiček a... číst celé rozhodně doporučuji.
Knihu Už jsem normální jsem si úplně zamilovala. Je to jedna z mých nejoblíbenějších knížek. Hodně lidí mně knihu doporučovalo a já se stále nemohla dokopat si jí přečíst. Asi rok mně ležela v knihovně, a tak jsem si řekla že si ji přečtu. Přečetla jsem ji jedním dechem. Kniha mě hned na začátku okouzlila. Teď se nesnáším za to že jsem ji nepřečetla dřív. Autorka krásně popsala psychick... číst celéé problémy. Knížka mě ohramila a všem ji doporučuji.
Nemám ve zvyku odkládat knihy hned na začátku, ale tato mě nezaujala, je psána zvláštně, trochu vás nutí číst dál, ale trochu mě nudila. Očekávala jsme něco jiného. Je to příběh mladé dívky a nevím, jestli je to určené čtení pro děti nebo pro dospělé. Do ruky se mi kniha dostala náhodou, jako bonus. Možná se k ní časem vrátím a dám jí ještě šanci a dočtu. Myslím, že kniha může být svým ... číst celétématem hodně užitečná, jen jsem ji asi otevřela ve špatnou dobu.
Je to psané originálním stylem, který mě neskutečně bavil. Oblíbila jsem si hlavní postavy, bavil mě děj a upřímně, spoustu nových věcí jsem se dozvěděla. Zejména o nemoci OCD, kterou trpí hlavní hrdinka. Kniha vás pobaví, stejně jako možná rozesmutní a přiměje vás se trochu nad určitými věcmi zamyslet. Je plná vtipných hlášek, zajímavých myšlenek, feminismu a problémů dospíva... číst celéjících holek, ke kterým se každý stejného věku dokáže přirovnat.
Kniha It Only Happenc in Movies mě nejdřív zaujala obálkou, pak názvem a nakonec anotací. Znělo to doopravdy úžasně a tak jsem takovouhle knihu v žádném pčípadě nemohla vynechat a dobře jsem udělala. Jedná se o skutečně nádherný a originální příběh, který by si měl podle mě přečíst každý fanoušek young adult. Je to opět něco novýho, co rozhodně doplní už tak přecpané knihovny. Ale rozho... číst celédně nebude toho místa škoda.
Už jsem normální?!? - Klub okašlaných holek, už jen název Vás musí přesvědčit o přečtení. A pokud ne název, pak obálka, která je opravdu krásná, a po mnoha zkoumání i fotogenická. Černá se žlutou vždy skvěle funguje! O tom žádná. Kniha není zrovna uzounká, má přes čtyři sta stran, ale to mi vůbec nevadilo. Tato kniha patří mezi ty, které Vás trochu změní po přečtení. Byla to čtivá a krá... číst celésná kniha, která mě moc bavila.
Možná to přeháním, ale Už jsem normální? je podle mě jednou z nejlepších Young Adult knih, které jsem za poslední dva roky četla. Je to opravdu vtipná kniha, dokonce tak vtipná, že se mnohokrát přistihnete hlasitě smát. Líbilo se mi, jak do ní byl vepsán feminismus a dívčí přátelství - to se mi zde líbilo asi nejvíc. Byla to moje první kniha od autorky a zamilovala jsem si ji tak ... číst celémoc, že jsem se hned pustila i do její druhé knihy. Opravdu doporučuji:)
Ročenka je silný příběh plný bolesti a strašně důležitých poselství, takže i když je to “jen” young adult, tak mi i v mém věku dokázala něco předat a jsem z té knihy nadšená.
Celou knihou nás provází šikana ve škole a psychické týrání a manipulace doma. Je tu krásně ukázané, jak tihle lidé fungují a z chování toho otce se mi chtělo křičet. Nejvíc se mi líbil vývoj Pai... číst celége, která se z vystrašené dívky stala odvážnou a bojující za správnou věc. Chápala jsem její snahu radši zůstat neviditelná, ale zároveň jsem si strašně přála ať už najde odvahu a postaví se příšerám v jejím životě. Byla jsem strašně ráda, když poznala Elijaha a on se jí stal obrovskou oporou. Miluju jeho postavu a jeho vliv na Paige.
Kdyby mi bylo podobně jako hlavní hrdince a já stále chodila na střední školu, tak bych byla strašně ráda, kdyby mi tuhle knihu někdo doporučil a já si ji přečetla. Díky takovým knihám si vždy ještě víc vážím svojí rodiny.
Na rovinu… Před celým světem tady veřejně přiznávám, že čtení téhle knížky mě až fyzicky bolelo. Zároveň ale nemůžu být radši, že se mi zrovna ona dostala do rukou. Autorka napsala opravdu silný příběh, který se musí dotknout snad každého. Mě pohltil už od samotné „předmluvy“, svět okolo jako by najednou přestal existovat. Cítila jsem se, jako bych byla hlavní hrdinkou, což se mi asi ni... číst celékdy ještě nestalo. Rozuměla jsem jí a soucítila s ní, nedokážu Amelii nic vyčíst. Myslím, že Místa, kde jsem plakala by měl mít povinnost každý si přečíst, protože rozebírá velmi důležité téma - toxické vztahy. A přece jen... při pozorování cizí situace nám vždycky věci dochází snáze než u nás samotných. Já brečela jako želva a knížku rozhodně nečetla naposledy. Řadím mezi své oblíbené. Velké DOPORUČENÍ! :-)
Příběh Tori mi doslova mluvil z duše, v mnohém jsem s ní soucítila. Její život je navenek dokonalý - alespoň to tak působí, ale ve skutečnosti je tomu jinak. Při čtení jsem se i hodně nasmála (ačkoli občas jsou zde nelehká témata - "tikání" biologických hodin, touha po dítěti apod.) Je to moc milý, čtivý román, který donutí se zamyslet, ale i vykouzlí úsměv na tváři. Důležité je, se nen... číst celéechat ovlivňovat společenskými tlaky a okolím, ale důvěřovat sám sobě, svému srdci. Kniha o tom, že není důležité, jak to vypadá zvenku, ale jak se cítíme uvnitř. Super čtení.
Místa, kde jsem plakala je strhující příběh s těžkým tématem. Může být tak snadné vztyčit červené vlajky, když se podíváte zvenčí. Moje poplašné zvonky byly spuštěny tiše na začátku příběhu, ale nepředpokládala jsem, jak moc se bude zneužívání dále stupňovat. Kolik odvahy by Amelie vyžadovalo, aby svůj život dostala zpět do vlastních rukou. Závislost nebyla to, s čím jsem oček... číst celéávala, že bude srovnávána, ale díky tomu jsem lépe pochopila, proč je tak těžké rozpoznat a uznat zneužívání ve vztahu.
Anotace knížky mě velmi navnadila a těšila jsem se na „drsné“ prostředí z amerických škol, kde šikana bude v závěru skvěle potrestána… no a dostala jsem slabší odvar z tohoto soudku a spíše atypickou romanci (která sama o sobě nebyla špatná, ale „zabírala“ místo právě té školní linii) a nahlédnutí do toxického domácího prostředí jedné anglické dysfunkční rodiny (kde mi všichni úspěšně p... číst celéili krev, tedy kromě svérázné tetičky). Závěr byl antiklimaxový a myšlenka potrestání „mean girls“ poměrně vyšuměla do ztracena a zanechala ve mně dojem, že autorka téma nevyčerpala dostatečně a mohla si sním poradit mnohem lépe.
Holly Bourne patří k mým oblíbeným spisovatelům. V této knize opět dokazuje, že její knihy jsou skvělé čtení pro mladé čtenáře. Protože přesně tohle potřebujeme číst! Příběh je dobře napsaný, odráží realitu a řeší důležitá aktuální témata. Autorka rozebírá mimo témat ze střední školy (šikana, popularita, drby) i tíživé domácí prostředí hlavní hrdinky, které mi přišlo možná ještě zajímav... číst celéější než dění na střední, přeci jenom, s tím se setkáte mnohem častěji. Hlavní hrdinka mi byla sympatická, autorka velmi dobře přibližuje její pocity, myšlenky a úzkosti. Jediné, co bych knize vytkla, je místy zbytečná zdlouhavost. Těším se na další autorčiny knihy. Zatím od ní u mě vede kniha Místa, kde jsem plakala...
Autorka Holly Bourne píše skvělé knihy, to už všichni velmi dobře víme. Je úplně jedno, kolik je vám let. I když jsou to příběhy určené hlavně dospívajícím, i starším čtenářům toho mohou hodně předat. Ještě teď je mi úzko z toho, jak to měla hlavní hrdinka tohoto příběhu doma těžké. Jak moc se cítila nemilovaná. Vlastně to pro mě bylo velmi náročné čtení. Ale autorka měla opět vše skvěl... číst celée vymyšlené a i Ročenku všem ráda doporučím. Je to velmi poučné čtení.
Holly Bourne patří mezi mé oblíbené autorky a její knihy jsou něco, co jen tak někde nenajdete. Nejen, že rozumí pocitům člověka a že se v každé její knize (chtě i nechtě) najdete, ale také umí životní trable podat až ironicky humorně, kdy Vám dojde, že má vlastně pravdu... K této knize můžu asi říct jen to, že je pravda, že je láska slepá. Chování hlavní postavy někdy až hraničí s... číst celée sníženou inteligencí, když je ochotna obětovat opravdu všechno, jenom kvůli Reesovi. Bohužel, láska si nevybírá a je jenom na Amelii, aby se vzpamatovala. Doporučuji :D
Vypadalo to jako láska. Měla pocit, že je to láska. Ale všechno bylo jinak. Amélie jde po stopách svého příběhu, aby pochopila, kde se stala chyba. Ukaz.: Všichni máme jizvy a šrámy, které si neustále nosíme s sebou. Každou noc se choulime v posteli s duchy bolestných vzpomínek - necháme je, aby se nám proháněli hlavou, nedokážeme se upokojit a vzpamatovat, protože nedokážeme ... číst celépochopit tu věc, co se nám stala, pochopit, proč nám připadá tak nemožné se s ní vyrovnat. Bolest nemůžeš zahnat silou vůle, odejde, až když je na to správná chvíle. A ty mezitím nemůžeš dělat nic, jen ji s sebou nosit, dokud nenastane chvíle ji vypustit do světa.
Páni. To je takové zatraceně posilující čtení!! Miluji strukturu a to, jak je vše rozebráno a má jiný úhel pohledu. Kniha se vyvíjí jako srdceryvný příběh a zaslouží si více než 5 hvězdiček. Vypadá to jako druh knihy, která vychází ze srdce. To může být příběh kohokoli. Čtení této knihy se mi nezdálo dost, chtěla jsem ji vstřebat a zapamatovat si každé slovo navždy. Tato k... číst celéniha mi dala mnohem víc, než kterákoli jiná kniha.