Taleb, Nassim Nicholas

Zobrazit více

Recenze knih autora


Obrázek knihy
Zknihydohlavy napsal/a o Nasadit vlastní kůži
Přesto, že pravděpodobně patřím do kategorie lidí, které autor označuje přívlastkem „intelektuál, ale debil“ (IAD), mne kniha zaujala. Nasadit vlastní kůži je první dílo od Nassima Taleba, které jsem četl. Přesto, že autora sleduji na Twitteru a četl jsem několik recenzí na tuto knihu a věděl jsem proto dopředu přibližně, co za „formu“ sdělení mohu čekat, jeho specifický styl mne přesto... číst celé zaskočil. Asi je zbytečné uvádět povzdechy nad zbytečností arogance, agresivity či vulgarit, se kterými Taleb prezentuje své jinak velmi zajímavé postřehy. Tuším zhruba, co by mi na takovou poznámku odvětil. V tomto si k autorovi pravděpodobně cestu nenajdu a vyslovený názor, že „[…] postavení svobodného člověka, bývá obyčejně projevováno dobrovolným přijetím mravů nejnižších tříd“, si také neosvojím, byť připouštím, že je tímto pohledem také možné leccos vysvětlit.

Autor je nicméně kromě arogantního zesměšňování osobností z řad IAD stejnou měrou schopen i vyslovení obdivu k jiným osobám, jejich schopnostem a intelektu (např. Ed Thorp, Murray Gell-Mann, Claude Shannonm, J. L. Kelly, Herarld Cramér, Herb Simon, Ole Peters). Nabyl jsem proto dojmu, že většina jeho rozzuřených výpadů vůči „intelektuálům“ a akademikům s definitivou je třeba brát do jisté míry s rezervou jako nadsázku nebo projev osobitého smyslu pro humor.

Asymetrie nasazování vlastní kůže

Po obsahové stránce je kniha věnována konceptu „nasazování vlastní kůže“ v každodenním životě. Jak autor sám uvádí, nejedná se o myšlenku jakkoliv novátorskou. Taleb ji zde ani neprezentuje jako něco dosud neznámého nebo se ji nepokouší vydávat za vlastní. Naopak, jak podtitul této knihy naznačuje, autor se věnuje skrytým asymetriím v každodenním životě, které jsou projevem nasazování vlastní kůže nebo naopak jeho absence. Kniha je pojata jako esej, pravděpodobně stejným způsobem jako jeho ostatní příspěvky ze série Incerto. Předesílám, že jsem z nich četl pouze Antifragilitu (rozhodně mám ale v úmyslu přečíst i ostatní).

Dosud jsem se nesetkal s něčím v mých očích tak originálním, plným zajímavých myšlenek propojených či uvedených do kontextu se starověkými a náboženskými texty nebo historickými souvislostmi. Po přečtení však nejsem schopen v několika větách shrnout, co je to hlavní sdělení. Určitě je dobré tuto knihu přečíst alespoň ještě jednou. Namísto shrnutí proto vybírám několik bodů, které mne zaujaly.

Nasazování vlastní kůže a učení

Nasazování vlastní kůže ve smyslu sdílení rizika a odpovědnosti, společně s vlastní účastí na konkrétní věci, je nejefektivnější způsob učení. Naopak, Taleb dokonce tvrdí, že bez nasazování vlastní kůže nedochází k učení. Nasazování vlastní kůže je proto podle autora nástrojem evoluce – pouze realita, činy a čas rozhodnou, zda myšlenka či jednotlivec obstojí.

Co je racionální?

Racionalita rozhodování nebo lidského jednání vychází ze schopnosti přežít. To znamená, že racionální je vše, co zaručuje přežití. Autor v tomto ohledu uvádí, že intuice nebo ustálené báchorky, průpovídky a lidová moudrost je často projevem této časem prověřené strategie přežití. Jednání v souladu s takovými poučkami je pak racionální. Toto souvisí s něčím, co Taleb označuje jako „Lindyin efekt“. Podle něj věci, které nepodléhají entropii (myšlenky, koncepty, v podstatě vše nehmatatelné) zvyšují délku svého dožití úměrně době své existence. A to na rozdíl od věcí podléhajících fyzické zkáze (lidské tělo, hmotné věci), kterým se délka dožití krátí s ohledem na již uplynulou dobu existence.

Universalismus a decentralizace

Autor preferuje individualizaci etických pravidel na konkrétní osobu. Stříbrné pravidlo „nečiň jiným, co nechceš, aby oni činili tobě“ považuje za lepší než zlaté pravidlo „jednej s ostatními tak, jak chceš, aby jednali oni s tebou“. Tato upřednostňuje před jejich univerzalizací ve formě Kantova imperativu mravního. Tvrdí, že etická pravidla a naše morální hodnoty se budou lišit v závislosti na měřítku. Jiným způsobem budeme vnímat spravedlnost ve vztahu ke svým blízkým, ke svým známým a ostatním členům místní komunity. Jinak ji budeme vnímat na úrovni státu, kontinentu a světa. Decentralizaci proto autor preferuje před universalismem a globalizací. V tomto ohledu si nemohu pomoci, než se ptát, zda snad nemůže existovat nějaké pojítko mezi lokálností ve smyslu změn ve vnímání etiky a spravedlnosti ve smyslu výše uvedeného, a lokálností hmoty v kvantové fyzice, kdy se může zdát, že právě proto, že atomy hmoty jsou blízko sebe, vznikají jevy, které následně vhodně pojmenováváme (např. gravitace), ale ne naopak (ano, uvádím to zde navzdory autorovu popisu definičních znaků IAD, kdy „[IAD] za posledních pět let v rozhovorech, které nijak nesouvisely s fyzikou, aspoň dvakrát vytáhl kvantovou mechaniku“; a ne, nemohl jsem si pomoci).

Nejméně tolerantní vyhrává

Autor zde popisuje mechanismus, v jehož důsledku dochází k tomu, že se ve společnosti prosadí takové názory, pohledy nebo myšlenky, které jsou vůči ostatním asymetrické a vykazují vysokou míru netolerance. Taleb zde hovoří zejména ve vztahu k náboženství, ale to samé demonstruje i ve vztahu k vegetariánství. V situaci, kdy plánujete večírek a večeři o jednom chodu a víte, že mezi vašimi přáteli, kteří se události zúčastní, jsou i vegetariáni, pravděpodobně jako hlavní chod vyberete bezmasé jídlo právě proto, že i vaši nevegetariánští přátelé proti takovému jídlu nebudou nic namítat (pokud to nebude něco skutečně odporného). Naopak, pokud by bylo servírováno maso, vegetariánští přátelé nejspíš nepřijdou, pokud nebudou chtít být o hladu.
25/10/2021
Obrázek knihy
shax napsal/a o Černá labuť / Následky vysoce nepravděpodobných událostí
1. fáze čtení:
Knížka je dost tlustá na to, aby vystačilo pouze téma Černá labuť; jsem zatím ve čtvrtině a nevím, jestli ji dočtu do konce.
Dlouho jsem nečetla knížku, která by pojednávala o tak zajímavém tématu tak nezajímavým způsobem.
Opravdu mě zajímají ty poznatky, i když už začínám mít podezření, že je vlastně jen jeden nosný objevný ...
Občas mě trochu rozčílí... číst celé i nějaký vtípek, připadá mi, že tam jen chybí nahraný smích davu... asi jako "pozor, teď přijde vtip!"
Když to ale srovnám s jinými podobně laděnými knížkami, doporučuji raději sáhnout po "Myšlení rychlé a pomalé" nebo "Signál a šum".
Jestli to dočtu do konce, bude se mi špatně hodnotit.
Možná raději přepnu ještě na Bod zlomu, co do počtu stránek vypadá zajímavěji.

poslední fáze čtení: Dočtena hlavní část knihy až po Epilog; Dodatek už nedočítám.
Druhá půlka už je spíš jen opakováním první půlky pořád dokola, čímž víc vystrkuje růžky arogance autora.
Pokud mohu doporučit, raději si přečtěte Kahnemanna.
Z původně zamýšlených 3* musím ještě ubrat půl hvězdičky, a není to kvůli jeho navážení do matematiků (teda ne jenom kvůli tomu :) )
22/08/2022
Obrázek knihy
Zknihydohlavy napsal/a o Antifragile
Antifragile (v češtině Antifragilita) je druhá kniha, kterou jsem přečetl od Nassima Taleba. Knihy ze série Incerto jsem nezačal číst chronologicky, jak byly napsané. Ne že by to nějak vadilo, ostatně jak Taleb sám při několika příležitostech poukázal, jeho knihy jsou poskládané fraktálně. Jednotlivé části tak není třeba číst chronologicky po sobě.

Nejen, že jsem si už na Tal... číst celéebův styl dostatečně zvykl, ale naopak mi nyní připadá i celkem zábavný. Jakkoliv se může zdát, že Taleb je namyšlený a arogantní, věřím tomu, že tímto způsobem není možné obsáhnout celou jeho osobnost. Viděl jsem s ním různé rozhovory, ve kterých jeho vystupování silně kontrastovalo s očekáváním na základě jeho knih.

Nelze shrnout, o čem to je

Podobně jako u knihy Nasadit vlastní kůži, nelze ani zde jednoduše shrnout obsah knihy v několika málo větách či odstavcích. Naštěstí to není dané tím, že mi uniká nějaké základní pochopení základních myšlenek v knize, ale čistě proto, jak ostatně Taleb sám uvedl, že není jeho záměrem, aby bylo možné knihu tímto způsobem shrnout. S ohledem na to se místo obecného souhrnu zaměřím na nějaké klíčové myšlenky, které jsem si z knihy odnesl.

Co je antifragilní?

Antifragilita jako opak fragility či křehkosti (přičemž „robustnost“ je prostřední článek triády fragilní – robustní – antifragilní). Antifragilita je vlastnost hmoty, která může být popsána jako cokoliv, co získává prospěch z neuspořádanosti, volatility, chaosu a nepředvídatelnosti.

Koncept antifragility může být aplikován v řadě různých oblastí – např. v ekonomii, na zdraví a v medicíně, morální filozofii atd. Taleb dokonce tvrdí, že koncept antifragility není možné uvažovat odděleně od morálky. V tomto ohledu kniha úzce navazuje na knihu Nasadit vlastní kůži, další část Incerta, ve které se autor tomuto tématu věnuje blíže.

Lze předpovědět cokoliv?

Lidé jsou velmi špatní v předpovědích budoucnosti, protože ty jsou nemožné s ohledem na komplexnost světa, ve kterém žijeme. Náš svět, jak se zdá, utváří nepředvídatelné události (černé labutě – což je odkaz na další Talebovu knihu ze série Incerto). Autor se zde vysmívá naivním intervencionistům, kteří si myslí, že dokáží cokoliv předpovědět. Dále pak doplňuje, že raději než se snažit cokoliv předpovědět, každý na tom bude lépe, pokud se bude snažit učinit veškeré systémy méně fragilní (tj. učinit je více antifragilní).

Ze všeho nejlepší jsou možnosti

Taleb uvádí, že mnohost možností je klíčem k více antifragilním systémům, nebo dokonce, že antifragilita vzniká z mnohosti možností. Taleb z tohoto předpokladu dovozuje zajímavý závěr, a sice, že volné trhy jsou efektivní v přerozdělování zdrojů právě kvůli mnohosti možností spíše než kvůli nějaké inherentní kombinované moudrosti davu (jak věřil Hayek?).

Antifragilita ve službách zdraví

Autorovy názory se v této části knihy zdají nejvíce kontroverzní. Dává jistě smysl, že lidské tělo potřebuje v určitém rozsahu alespoň nějaké podněty či stresory, aby mohlo fungovat. Například pravidelný pohyb, cvičení atd. Líbí se mi rovněž myšlenka barebellové strategie ve vztahu ke cvičení, a to nejen pokud jde o vzpírání a mrtvý tah, ale obecně ve vztahu k jakémukoliv jinému druhu cvičení. Tak například zkuste krátkou vzdálenost sprintovat a běžet na hranici vašich možností, poté vydechnout a vyklusat a opakovat celý cyklus znovu. Tyto koncepty vychází z myšlenky hormeze, tj. představy, že škodlivá látka v malém množství je pro tělo prospěšná dokud nepřesáhne určitou mez.

Taleb tento koncept dále rozvíjí a tvrdí, že je obecně zdraví prospěšnější redukovat něco, spíše než přidávat. Pokud toto aplikujeme na zdravotnictví, je potencionálně škodlivé něco přidávat (např. medikamenty) ve snaze zlepšit některé zanedbatelné aspekty našeho zdraví (např. malé infekce atd.). Podle Taleba takové zásahy ignorují případná skrytá rizika a výměnou za to přinášejí jen velmi omezené výhody. Toto jsou asymetrie, o kterých Taleb píše. Prakticky cokoliv stojí za to uskutečnit, pouze pokud potenciální přános převažuje na potenciálními riziky (včetně těch skrytých našemu porozumění). Z této perspektivy, jakékoliv zásahy mají ze zdravotního pohledu smysl pouze v kritických případech. Pro ostatní, relativně zdravé jedince, přístup via negativa je hodný doporučení. To znamená odstraňování potenciálně škodlivých aspektů z života jedince. Taleb rovněž tvrdí, že pokud by všichni na celém světě přestali kouřit, související prospěšné zdravotní důsledky by bohatě překonaly veškeré zdravotní úspěchy dosažené jakýmikoliv medikamenty.
25/10/2021
Obrázek knihy
Klarabooks napsal/a o Černá labuť / Následky vysoce nepravděpodobných událostí
Naprosto fenomenální publikace, která je myslím jedna z těch ,kterou by si měl každý z nás přečíst. Co se týče mě samotné, tak já ještě nikdy podobnou publikaci nečetla a musim se přiznat ,že zrovna tuto publikaci s titulním názvem Černá labuť jsem si moc oblíbila a stala se jednou z mých nejoblíbenějších knížek vůbec. Doporučuji též všem, kteří hledají něco ,co je bude bavit a něco, co... číst celé ještě nikdy nečetli.
14/08/2018
Obrázek knihy
Anna napsal/a o Černá labuť / Následky vysoce nepravděpodobných událostí
Dobrá kniha zabývající se excesy na finančním trhu z nového úhlu pohledu. Kniha je dobrá pro pochopení, protože základní myšlenka se mnohokrát v různě upravených podobách opakuje. Myslím, že se bude líbít nejen ekonomům nebo lidem spjatým s finančním trhem, ale i širší veřejnosti, které zajímá krize z trochu hlubšího pohledu než jen pohyb ceny jejich vlastní nemovitosti. Nenechte se odr... číst celéadit tloušťkou knihy, vysvětlení je poměrně jednoduché a jen se na něj nabalují složitější a složitější situace.
13/10/2017
Obrázek knihy
David napsal/a o Černá labuť / Následky vysoce nepravděpodobných událostí
Černá labuť je dílem vynikajícího myslitele, který má neuvěřitelně široké spektrum svého zájmu. Knihy tohoto autora lze jen doporučit každému, kdo chce vidět běžné věci z méně běžného úhlu pohledu.
17/06/2022
Obrázek knihy
Zknihydohlavy napsal/a o Fooled by Randomness : The Hidden Role of Chance in Life and in the Markets
Kromě Prokrústova lože jsem přečetl celou sérii Incerto. I když jsem knihy četl v obráceném pořadí (ne záměrně) – od nejnovější (Nasadit vlastní kůži) jsem postupoval až k nejstarší (Fooled by Randomness). Taleb v této knize vlastně nebyl tak arogantní a nepříjemný, jak obvykle vystupuje na Twitteru nebo ve svých pozdějších dílech. To mě velmi překvapilo. Nechápejte mě špatně, pořád to ... číst celétam je, ale rozhodně ne v takové míře, jak jsem byl zvyklý. Možná i díky tomuto faktu a také díky tomu, že jsem měl přehled o dalších Talebových dílech, musím říct, že tohle se mi líbilo možná nejvíc. Musím však zdůraznit, že všechny jeho knihy stojí za to.

V knize Fooled by Randomness se lze setkat v podstatě se všemi tématy, která Taleb dále rozpracoval ve svých pozdějších dílech. Z toho vyplývá, že v této knize najdete Černé labutě, asymetrie, nelinearitu a „nasazování vlastní kůže“ – tedy hlavní témata série Incerto. Z tohoto pohledu by se kniha Fooled by Randomness dala považovat za jakýsi obecný úvod do tématu náhodnosti v našem životě.

Ne všechno je náhodné, ale rozhodně je to mnohem více náhodné, než si myslíme

Ve druhém vydání knihy autor provedl několik oprav a také několik poznámek, aby upřesnil, že základním poselstvím knihy Fooled by Randomness nebylo, že všechno je nahodilé, ale spíše to, že svět sice není celý náhodný, ale přesto je mnohem náhodnější, než si obvykle myslíme. V jedné části knihy, kterou sám autor označil za nejméně originální, Taleb shrnuje, k jakým předsudkům jsme my, lidé, náchylní. Z toho pak vychází jedna z hlavních premis prezentovaných v knize – naše emoce a vrozená lidská přirozenost nás vedou k tomu nechat se zmást nahodilostí. Kvůli tomu nikdy nebudeme schopni jednat zcela racionálně, což také opravdu není něco tak žádoucího. Kdybychom byli zcela racionální, pravděpodobně bychom nebyli schopni efektivně činit žádná rozhodnutí a následně ani přežít. Jak říká autor, nebyli jsme stvořeni k tomu, abychom porozuměli světu, ale spíše k tomu, abychom unikali nebezpečí a rozmnožovali se. Naše předpoklady nechat se zmást nahodilostí jsou však v pořádku, dokud si je uvědomujeme. Nebo alespoň dokud se nenecháme zaslepit vlastní nadutostí. Historie však ukazuje, že to vůbec není tak samozřejmé, jak by se mohlo zdát. Taleb představuje řadu postav, skutečných i fiktivních, které vybouchly (zkrachovaly) právě kvůli zaslepenosti vůči roli, kterou v našich životech hraje náhoda.

Je asi pravda, že lidé, včetně mě, mají tendenci přičítat své úspěchy určitým schopnostem, zatímco neúspěchy spíše smůle. Možná by z toho všeho mělo vyplynout poselství, abychom si přestali něco nalhávat a začali si připouštět, že náhoda hraje v našich životech mnohem větší roli. (Další vynikající knihou na toto téma je Outliers od Malcolma Gladwella).

Přemýšlejte o multiverzu všech možností

Taleb tvrdí, že užitečným způsobem, jak přemýšlet o pravděpodobnosti a náhodě v životě, je uvažovat také o událostech, které se nestaly. Ačkoli to může znít kontraintuitivně, ve skutečnosti to dává velký smysl. Souvisí to s tzv. klamem přeživších, tedy s naší tendencí přemýšlet o historii, respektive o minulých událostech, v kontextu toho, co se v naší realitě stalo. Tímto způsobem můžeme oslavovat vítěze, kteří možná jen těžili z náhody, a zaměňovat jejich štěstí za jejich schopnosti. A je to ještě horší. Někdy mohou být díky náhodě těmito vítězi i lidé podstupující pošetilá rizika, kteří by ve většině alternativních vesmírů pravděpodobně skončili na mizině. Jsme však odkázáni považovat to, „co se stalo“, za jedinou věc, která se počítá. Je to jednoduše proto, že „dáváme přednost viditelnému, zakotvenému, osobnímu, vyprávěnému, hmatatelnému a pohrdáme abstraktním“.

Pomáhá nám zahrnout do našeho pohledu na svět to, co Taleb nazývá ergodicitou – tedy konvergenci k dlouhodobým vlastnostem v dlouhodobém horizontu. Jinými slovy, čím déle něco děláme znovu a znovu, tím je pravděpodobnější, že výsledek bude podobný. Otázkou je, zda k takové konvergenci nutně musí docházet vždy v průběhu života člověka. A odpověď zní, alespoň si to myslím, že je samozřejmě možné, že tomu tak nebude. Proto se může ukázat, že extrémně riziková (investiční) strategie je úspěšná a krach nemusí přijít. V takových případech máme obvykle tendenci označovat tyto lidi za úspěšné. Taleb tím chtěl asi říct, že je třeba se nad tím zamyslet kritičtěji a řádně zohlednit roli štěstí a náhody.

Na to navazuje, jak autor opakuje v celé sérii Incerto, že není ve své podstatě nic špatného (možná pošetilého, to ano) na tom, když člověk podstupuje neopodstatněné riziko, pokud se nevystavuje negativním účinkům Černých labutí a neriskuje při tom vše (viz dále Černá labuť), nebo pokud tak nečiní bez nasazování vlastní kůže (viz dále Nasadit vlastní kůži). A naopak, může mít smysl podstoupit asymetrické riziko za účelem využít pozitivní Černé labutě (viz dále Antifragilita).
25/10/2021
Obrázek knihy
Atlanta napsal/a o Black Swan
román v anglickém jazyce o rozsahu 446 stran doporučuji těm kdo anglickou četbu již zkoušeli a umí anglicky na střední úrovni.
Vláda románu vynakládá velké finanční prostředky na předvídání a prognózy. Podle Taleba je to zbytečná věc. Taleb je finanční obchodník a současný rebel, Taleb je matematicky orientovaný a zabývá se statistickými pojmy. Tato kniha pojednává o jeho teorii č... číst celéerné labutě touto metaforou vyvrátil že všechny labutě jsou bíleé.
30/01/2020
Obrázek knihy
Marek Prchal napsal/a o Nasadit vlastní kůži
O téhle knize jsem napsal tolika lidem, i ji dost lidem věnoval, mám v ní podtržené celé pasáže, které jsem si při čtení rovnou psal na Facebook, v životě jsem z ničeho nesdílel tolik jako z této knihy. Završení Talebovy pentalogie Incerto, navíc s obálkou Pavla Fuksy. Mí studenti ji mají roky na výběr, píšou z ní esej. Zásadní kniha konce 10. let 21. století, jestli to píšu dobře. Jest... číst celéli ne, víte, co myslím.
13/05/2025
Obrázek knihy
Zknihydohlavy napsal/a o The Black Swan. Der schwarze Schwan, englische Ausgabe
Chvíli mi trvalo, než jsem se touto knihou prokousal, protože je místy dost odborná, a i když Taleb často doporučuje, že některé části může neodborný čtenář přeskočit, nemohl jsem se přinutit, abych tuto radu skutečně poslechl a odborné části přesto přelouskal.

Talebův styl

Po přečtení jiných knih od Nassima Taleba, Nasadit vlastní kůži a Antifragilita, jsem měl do... číst celécela dobrou představu o tom, do čeho jdu. Taleb někdy opravdu působí jako poněkud nepříjemný chlapík, ale nějak jsem se s tím smířil a přijal to jako fakt.

Četl jsem druhé vydání Černé labutě, které vyšlo s poněkud dlouhou postscriptovou esejí připojenou k původnímu textu. V ní Taleb rozvádí některé koncepty představené v knize a také poskytuje zajímavý vhled do dění po vydání prvního vydání Černé labutě a následného finančního krachu v letech 2007-2008. Svým charakteristickým stylem stručně popisuje své křížové tažení proti ekonomům a „prázdným kravaťákům“ (a jejich křížové tažení proti němu).

Postskriptová esej a její obsah je předzvěstí vydání jeho pozdější knihy – Antifragility – která byla poprvé představena v roce 2012. V knize Antifragilita se Nassim Taleb dále podrobně zabývá myšlenkami souvisejícími s konceptem Černé labutě, které stručně představil ve své postskriptovém eseji ke knize Černá labuť (konkrétně konvexní vs. konkávní uspořádání záležitostí, aby se člověk mohl „obrnit“ proti negativním Černým labutím a lépe těžit z výhod pozitivních Černých labutí).

Musím říci, že Černá labuť je velmi poutavé čtení a tento koncept zavedený do světa pravděpodobnosti, alespoň podle mých znalostí, je rozhodně něco nového. Intelektuálně podnětné myšlenky jsou někdy (velmi často) podávány v možná až zbytečně vychloubačném a arogantním balení (např. Talebova retrospektiva do vlastního mládí v Libanonu, kdy se účastnil jakýchsi nepokojů apod.) Ale jak už jsem psal výše, smířil jsem se s tím. Asi to patří k Talebovu velmi specifickému kouzlu.

Co je to Černá Labuť?

Od vydání knihy se pojem „Černá labuť“, označující epistemologicky nepředvídatelnou (zejména pro některé lidi – jak říká Taleb – především ekonomy a „experty“) událost velkých následků, stal poněkud obecným termínem popisujícím vysoce nepravděpodobné události. Lidé, média apod. si zvykli tímto termínem označovat události, jejichž výskyt většina lidí neočekávala – např. finanční krize, nebo dokonce pandemie Covid-19 . Bylo zábavné sledovat, jak se Taleb k těmto případům používání termínu Černá labuť staví svým specifickým způsobem, a křičí (někdy doslova), že pandemie Covid-19 nebyla Černou labutí, protože existovali lidé (samozřejmě včetně něj), kteří ji předvídali.

Chápu, že nelze vědomě přehlížet jakoukoli negativní událost (nebo riziko s ní spojené) s potenciálně nízkou, avšak nenulovou, pravděpodobností výskytu, a poté, co k ní dojde, ji prohlásit za Černou labuť a používat to jako výmluvu. Stále mě však trochu mate jak do sebe zapadá tvrzení, že Černá labuť je subjektivní jev vzhledem k individuálnímu očekávání člověka, které pramení z neúplných znalostí a jejich nedostatku, a zároveň pak další tvrzení, že například pandemie Covid-19 nebyla Černou labutí. Zvláště poté, co Taleb výslovně uvádí, že útok z 11. září nebyl Černou labutí pro teroristy, ale zcela jistě ano pro lidi nacházející se ve dvojčatech. Podle stejné logiky by pandemie Covid-19 mohla být Černou labutí pro ty, kteří neměli nejmenší tušení, že se něco takového stane. Samozřejmě můžeme teoretizovat, zda by někdo takový mohl mít ve skutečnosti právo na takový názor, vzhledem k tomu, že historie lidstva je plná strašlivých pandemií. A přesto se mohlo stát, že někteří lidé skutečně považovali novou pandemii za něco, co se již nemůže stát (viz odkaz na Harariho knihu Homo deus). Neexistuje zkrátka způsob, jak prohlásit nějakou událost objektivně za Černou labuť, protože zatímco pro někoho je tatáž událost neočekávaná, jiní ji očekávat mohou.

Z Mediokristánu do Extremistánu

Domnívám se však, že smyslem knihy není polemizovat o tom, co je a co není černá labuť vzhledem ke konkrétním perspektivám pozorovatelů, ale spíše přijmout fakt, že jednoduše existují události, které většina z nás zaregistruje jako Černé labutě a často jsme k nim slepí. Tato slepota vůči Černým labutím, jak tvrdí Taleb, může dokonce vycházet ze samotné naší povahy. Je to proto, že my lidé máme tendenci zaměřovat se spíše na to, co známe, i když je to bezvýznamné, než na to, co neznáme (tj. klást důraz na známé na úkor neznámého). Tato vlastnost se při pozorování z odstupu stává velmi ironickou, neboť právě události, které jsme nečekali, utvářely naše dějiny. Také velká část takových událostí velkého významu, tvrdí Taleb, je mnohem více náhodná, než si myslíme. Je také v naší lidské povaze nacházet ve všem jisté zákonitosti. Dokonce i tam, kde vůbec nemusí být. Zpětné hodnocení událostí nás vede k přesvědčení, že svět je méně náhodný, než ve skutečnosti je.

Pro účely demonstrace některých svých konceptů zavádí Taleb dvě hypotetické země – Mediokristán a Extremistán. Ty se liší závažností důsledků událostí s nízkou pravděpodobností. V Mediokristánu mají události s velmi nízkou pravděpodobností, tj. ty, které se odchylují od průměru, obvykle velmi malý dopad, zatímco v Extremistánu mají tytéž události s nízkou pravděpodobností (Černé labutě) obvykle závažné důsledky a tvoří velmi významnou část průměru.

V návaznosti na globalizaci dnešního světa a vzestup internetu Taleb tvrdí, že v našich životech dochází k posunu z Mediokristánu do Extremistánu. To znamená, že se již nemůžeme spoléhat na to, že události s nízkou pravděpodobností nebudou mít žádné nebo jen malé následky. Často se ocitáme v prostředí, kde vítěz bere vše (vezměme si např. technologickou start-upovou scénu, působení venture-kapitálových fondů apod.). Jinými slovy, extrémy mají tendenci ovládat náš svět a lze očekávat, že v budoucnu tomu tak bude ještě více. S ohledem na to je Talebovým poselstvím mít se na pozoru před touto dynamikou, snížit svoji expozici vůči negativním Černým labutím a na druhé straně zvýšit expozici vůči pozitivním Černým labutím. Nebo možná jen nevystavovat se negativním Černým labutím na úkor ostatních – to je hlavně téma pozdějších Talebových knih, zejména knihy Nasadit vlastní kůži.

Co dál?

Shrnuto a podtrženo, pokud kniha vůbec lze shrnout, a vyjádřeno poněkud vulgárněji, myslím, že poselství knihy by se dalo shrnout takto: Naše předpovědi ve světě Extremistánu stojí za ho**o, raději se proto zamysleme nad tím, co můžeme udělat pro to, abychom zlepšili naši pozici, až přijde další Černá labuť.

Na toto konto si dovolím na závěr uvést citát z knihy: „Často se nám říká, že my lidé máme sklony k optimismu a že nám to prý prospívá. […] Máme dostatek důkazů, které potvrzují, že my lidé jako druh máme skutečně mimořádně štěstí. […] To, že jsme se sem dostali náhodou, neznamená, že bychom měli i nadále podstupovat stejná rizika. […] Hráli jsme ruskou ruletu, teď s tím přestaňme a dejme se do pořádné práce.“
25/10/2021
Obrázek knihy
Atlantis napsal/a o Černá labuť / Následky vysoce nepravděpodobných událostí
Tohle bylo hodně zajímavé čtení, kniha je plná aktuálních témat, přímo přetéká množstvím úhlů pohledu na různé události a její závěry jsou celkem děsivé. Není to ale úplně jednoduché čtení, které by člověk dal za dva dny. Myšlenky zde zmíněné se mi ale vrací i po delší době. Trochu mi vadil styl psaní, někdy zbytečně zdlouhavý, někdy zase závěry přicházely příliš rychle, ale to může být... číst celé jen rozličným způsobem chápání. Závěrem tedy říkám rozhodně zajímavé, ale ne pro každého.
28/11/2018
Obrázek knihy
Zunka napsal/a o Černá labuť / Následky vysoce nepravděpodobných událostí
Kniha je pochopiteľná aj pre neekonóma, aj keď to nie je zrovna najľahšie čítanie. Zaujala ma predovšetkým prvá časť knihy, ktorá sa venuje téme náhodných udalostí - čiernych labutí. Druhá časť knihy je viac technická a rieši použitie gaussovej krivky v každodennom živote, ale sám autor upozorňuje, že pre pochopenie témy to nie je podstatné. Ľudia, ktorý majú radi príbehy túto knihy asi... číst celé moc neocenia, keďže je písaná skôr ako skriptá. Ale je to zaujímavé a poučné čítanie.
29/10/2017