Styl psaní Neila Crosse je velice čtivý. Děj dokáže čtenáře pohltit a čtení pěkně odsýpá. V podstatě mě kniha bavila a zároveň se mi z Nathanova chování chvílemi zvedal žaludek. Nechápala jsem, jak se sám sobě může vůbec podívat do očí. Autor vystihl charaktery jednotlivých postav na jedničku a díky myšlenkovým pochodům a chování hlavních hrdinů jim dodal jistou plastičnost. **br*... číst celé*Spolu s přibývajícím koncem napětí stoupalo a atmosféra houstla. I přes to, že mě kniha bavila jsem moc spokojená nebyla. Zdá se mi velká škoda, že autor nevyužil celý potenciál tohoto příběhu a nepopral se s ním lépe. Celý příběh, i přes pozvolné napínání na mě působil poměrně zvláštně, jakoby zbytečně nastavený.
Svým závěrem mě kniha naprosto dostala, pomalu jsem zapomínala dýchat. Moc mě mrzí, že si podobné tempo jako v poslední třetině nedržela po celou dobu, myslím, že by příběh nepůsobil tak utahaně, ale byl by dynamičtější.
Nejdřív bych chtěla napsat, že tato knížka mi zapadá spíše do zařazení literatura světová než detektivka. Začátek příběhu je trochu nepřehledný a zmatený. Knížka má hodně pomalý rozjezd. Ale vydržela jsem, a to jsem udělala opravdu dobře! Zhruba ve druhé třetině se knížka rozjede a začíná být velice napínavá. Musím říct, že knížka na mě velice zvláštním a silným způsobem zapůsobila... číst celé. Dost mě překvapilo, že jsem fandila hlavnímu hrdinovy a to opravdu hodně. Bála jsem se s ním a chápala jsem ho. Na této knížce je něco opravdu zvláštního. Jsem moc ráda , že jsem si ji přečetla. Dlouho mě žádný příběh takovým způsobem nezasáhl.
Posedlost bylo vážně dobré čtení. Seriál že kterého se vychází neznám, ale pan autor mu nemohl udělat lepší reklamu, protože tímto svým počinem mě na něj perfektně navnadil a určitě si ho budu chtít pustit. Hlavní hrdina sice není úplně propracovaný charakter, každopádně byl sympatický a já si to užívala. I dějová linka byla vážně fajn, sice z ní možná šlo vytřískat něco víc než tohle, ... číst celéale i tak je to pořád vydařený příběh.